Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Symbiose 20 P16

14. února 2018 v 20:00 |  Vestilia
20. Reakce

Nakonec asi měli pravdu oba dva. Zpráva o tom, že Severus Snape žije, se postarala o pozdvižení v kouzelnickém světě v pozitivním i negativním smyslu.


Ozývaly se hlasy, které v něm viděly hrdinu, který po ubohém životě ještě zemřel ubohou a nezaslouženou smrtí, a které mu nyní přály to, že smrti unikl. K těmto lidem patřili také profesoři Bradavic, Poppy, Kingsley a většina přeživších členů Fénixova řádu a Brumbálovy armády. Sám Neville byl překvapivě jedním z těch, kteří nepřipouštěli žádné pochyby o pravdivém smýšlení Severuse, a v Jinotaji nechal otisknout několik příspěvků, ve kterých známé kritiky vyzýval k pochopení.
Hlas muže, který uťal Nagini hlavu, měl v kouzelnickém světě velkou váhu, možná právě proto, že se pozitivně vyjadřoval o muži, kvůli němuž během školy trpěl.
Kingsley rozhodl, že pravda, kterou akceptoval, by měla být kompletně publikovaná, a tak se svět dověděl, že Kámen vzkříšení opravdu existoval. Harry byl připraven poskytnout Dennímu věštci rozhovor, v němž podrobně vyprávěl o záchraně Severuse Snapea. O vizích, které měl, o Kameni a nemrtvém profesorovi v hrobě. O Hermionině pomoci, která rovněž stále měla zvláštní pocit, když jako profesorka Kouzelných lektvarů žila v jeho bytě. Jak nakonec společně osvobodili muže z hrobu a on se probral skoro okamžitě, bez jakéhokoli přičinění.
Fenomén, který se nedal vysvětlit. Zázrak.

V domácnosti Potterových však bylo po tomto článku několik týdnů dusno. Ginny měla svému muži za zlé, že se jí nesvěřil a místo toho požadoval pomoc od Hermiony. V Doupěti zuřila opravdová válka; podle Harryho to tam fungovalo na základě hesla "Všichni na jednoho". Ron se choval přesně tak, jak Hermiona očekávala, a narážel tím na mocný odpor ostatních Weasleyových.
Pouze Ginny ho neodsuzovala. Neboť i když Severusovi přála, že přežil, zřejmě nejlépe rozuměla tomu, že frustrace jejího bratra spočívala i v tom, že byl vyloučený z malého důvěrného světa Harryho a Hermiony. Tato myšlenka byla vyostřena navíc tím, že se každý mohl v Denním věštci mezi řádky vždy dočíst o možném románku obou důvěrných přátel - Harryho Pottera s Hermionou Grangerovou. To také zásadně zhoršovalo klima mezi Harrym a jeho ženou.
Uběhlé čtyři týdny vyšroubovaly emoce do závratných výšin. Ron nereagoval na Harryho pokusy o setkání, a když mu Hermiona poslala dopis, zůstal nezodpovězený.

Avšak Severusův neklid ve vztahu k Tristanovi byl naprosto neodůvodněný. Muž přijal svého bývalého žáka ve svém domě s respektem a s každou návštěvou, kterou Hermiona u Herriotových vykonala, působil jejich vztah vřeleji.
Tristan Hermioniny každodenní výlety do Dublinu nezpochybňoval. Po rozhovoru o novinkách Herriotovi jí a Severusovi každý večer přenechali kuchyni a neminul den, kdy by byli později některým z manželů vyrušeni. Zpočátku museli prosit o rozhovory mezi čtyřma očima, avšak velmi rychle se to stalo rutinou.
V přítomnosti dalších lidí si ještě několik dní vykali, aby si pak řekli, že by bylo na čase přejít k tykání. Bylo to dobře, protože se jí stále hůře, a tím i méně věrohodně, říkalo to 'profesor Snape'. Nikdo nesměl pojmout podezření, že mezi nimi bylo něco, co před ostatními skrývali, ačkoli toto podezření bylo oprávněné.
Hodiny v Tristanově domě byly pro Hermionu ty nejkrásnější z celého dne. Diskutovali se Severusem o aktuálních zprávách z novin, a když šlo o jednotlivosti z jeho minulosti, povyprávěl jí, co bylo třeba.
K její úlevě sice nebyla jeho minulost bez krve, neboť byl přítomen přepadením a zločiny během různých setkání Smrtijedů, avšak on sám nikdy nevraždil.
Ze začátku, po svém přijetí ve druhém roce mistrovského studia, byl v řadách Voldemortových příznivců jen malým světýlkem, kterého nikdo zvláštními záležitostmi nepověřoval. Když pak díky prozrazení proroctví vystoupal až do nejužšího kruhu, vrátil se brzy na to jako "špión" a učitel do Bradavic, což ho opravňovalo k neúčasti na přepadeních kvůli k ochraně svých aktivit.
Avšak trpěl tím, co musel snášet proti svému přesvědčení. A ještě více všemi těmi věcmi, které zpočátku měl za nutné a vítal je. Účastnil se vražd, i když jen jako němý přihlížející, a byl si vědom své spoluviny v každém momentu. V soubojích s bystrozory navíc docházelo k případům úmrtí.
Obecně se vyjadřoval naprosto přímo.
"Nehleď na mě jako jehně. Nebo se chvíle s Weasleym postaraly o přizpůsobení a skutečně tě proměnily v ovci?" zeptal se o jednom z těch večerů, kdy jí zpravoval o jednom ze smrtijedských přepadení a ona nevěděla, jaká je způsobná odpověď na jeho slova.
Rozčileně mu řekla: "Moje máma mě naučila, že mám mlčet, když nemám co říct - " ale on ji ani nenechal vysvětlení dokončit.
"Ty nikdy nemlčíš. Už jsem říkal, že tvůj obličej je otevřená kniha. Pokud mě chceš litovat, tak to prosím dělej mlčky, ať už jakkoli. Zavřít oči a mlčet by společně byl dobrý začátek."
Dokázal být ve výběru svých slov a zabarvení hlasu tak zlomyslný jako vždy. A nejen že to dokázal, on taky takový byl. To byl Severus Snape.
Zhluboka si povzdechla, opravdu zavřela oči a řekla: "Umíš být neuvěřitelně šarmatní. I ten povzdech byl jistě už příliš mnoho. Měla bych snad přestat dýchat?"
Nereagoval slyšitelně, a tak po několika vteřinách oči otevřela. Působil pobaveně. Tak zjevně, že náhlým hněvem k sobě přitiskla rty.
V mžiku byl pryč, když Severus krátce a stroze pronesl: "To mi chybí, Hermiono."
Ano, jí to také chybělo, ty slovní souboje a půtky. On jí chyběl.
Ty čtyři uplynulé týdny strávil téměř výhradně v tomto domě. Tristan ho zásoboval novinami z doby po Voldemortově zničení a on doháněl, co zmeškal.
První dny byl neklidný, obtížně se ovládal. Pohledu do očí lidí okolo sebe se vyhýbal. Trvalo to týden, pak se jeho celé chování změnilo v to, jaké bylo dodnes, méně vznětlivé a také zase méně citové. Velmi detailně ho pozorovala, v každém momentu, který s ním strávila. Zřejmě toho hodně zpracovával a zabýval se sám sebou.
Tuto domněnku potvrdila Minerva po jednom ze setkání s Tristanem. Po většinu hodin každého dne se zdál být obrácený do sebe. Verze pro veřejnost tvrdila, že se Severus na neznámém místě zotavuje z následků války a svého přežití. Toto tvrzení bylo velmi výmluvné.
Do těch myšlenek pronesl: "Moc mi to chybí, Hermiono. Chci zpátky."
Srdce jí začalo být rychleji.

V tom domě ji téměř nepolíbil, jen každý večer na rozloučenou před tím, než opustili kuchyni.
"Dalo by se to vyložit jako ochlazení tvých citů," řekla mu jednou dotčeně, když ji odmítl obejmout.
Podíval se na ni se zdviženými obočími a na odpověď si nechal zlomyslně dost času.
"To ano, pokud o tom nikdo nic neví. S trochou empatie by jedním z možných vysvětlení bylo i to, že své city kontroluji."
Jeho slova se jí dotkla, a tak v odpověď nervózně zalapala po dechu: "A kvůli komupak?"
"Kvůli komu? Kvůli tobě, kvůli mně, kvůli všem v tomto domě."
Hermiona zavrtěla hlavou v naprostém neporozumění. Proč tak často mluvil v hádankách?
Chvíli si ji tiše přeměřoval pohledem, načež dodal s přehnaným klidem: "Jednak pochybuji o tom, že mají Herriotovi zájem na tom, abych na tebe každý večer dotíral, a ty bys mi pak možná někdy dovolila, abych si tě vzal na kuchyňském stole."
Hermioně při těch slovech stoupla horkost do tváří a on si odfrknul: "Tvé rozpaky mi zřetelně ukazují, že tě to doteď ani nenapadlo.
Pak to tedy můžeš hned vyhodnotit jako druhý argument pro mou zdrženlivost. Po každém polibku se na mě díváš tak blaženě a tvůj pohled na mě vyloženě křičí otázku, kam to všechno ještě bude směřovat. V tomto bodě mám definitivně jasno. Pro mě je představa, jak sedíš na stole, denním chlebem. A proto jsem tak zdrženlivý, oceňuji, když jsem během každého dne schopný také jiných myšlenek a necivím jen do zdi, když si chci ve skutečnosti namazat chleba máslem."
Možná právě toto naprosto přímé vysvětlení to s konečnou platností zpečetilo. Byl to Severus Snape a až do tohoto momentu přijímala každý polibek a každý okamžik blízkosti s díky, avšak představa všeho dalšího se jí zdála být jednoduše nereálná. Najednou se v ní objevilo nekonečné množství obrazů.
Milovala ho, chtěla ho mít blízko sebe, v každém ohledu a se všemi následky. A tato jistota ji přiváděla do extáze. Ten efekt stále ještě působil.
Milovala ho. Milovala Severuse Snapea, bez vymlouvání.

"Kde je pro tebe to 'zpátky'?" zeptala se s příjemným úsměvem.
Pokrčil rameny a téměř znuděně odpověděl: "Á, slyšel jsem, že v Prasinkách stojí dům na prodej, na Náměstí Duelantů."
Hermiona zakroutila hlavou.
"Dokonce velmi pěkný dům, dívala jsem se na něj. Je pryč, prodaný. Vlastně jsem ho chtěla pro sebe," řekla s upřímnou lítostí v hlase. Byl by perfektní.
Avšak Severus se pobaveně usmál.
"Tak prodaný? Kdopak je ten šťastlivec?"
Jeho úsměv se rozšířil, když začala odpovídat.
"Nemám tušení. Šlo to všechno strašně rychle…"
Teprve teď se zarazila jeho výrazem ve tváři.
"Tys ho koupil?" zeptala se překvapeně.
"Ano," odpověděl jednoduše.

Pak to šlo ráz na ráz, mnohem rychleji, než by si kdy byla pomyslela.
Jeden den ještě byla v Dublinu, aniž by se Severus zmínil o blízkém stěhování, a druhý den už od něj dostala sovu z Prasinek.
Od té doby, kdy vůbec zmínil koupi domu, uběhlo jen pět dní.

Pokud bys měla zájem prohlédnout si ten pěkný dům v Prasinkách i zevnitř, máš k tomu příležitost dnes večer.

Tak znělo strohé psaní, které jí přinesl sýček lesní.
Ať už si pod pojmem večer představoval cokoli, stála před jeho domovními dveřmi už v půl paté, hned po vyučování.
Na jednoduché jmenovce stálo 'Severus Snape'. Zhluboka se nadechla a zaklepala. Byla nervózní? Ano, dokonce dost.
Prudce otevřel dveře a jen se krátce zakřenil, když uviděl, jak se vylekala.
"Jdete brzy, slečno Grangerová. Neděste se proto z mého teatrálního otevírání dveří. Už jsem se obával, že by to mohl být tisk a chtěl jsem se tedy prezentovat v odpovídající póze."
S těmito výsměšnými slovy ji pozval dál.
Vedl ji pokoji v přízemí, které už byly kompletně renovované a zařízené. Vkusně, jak zjistila. Stěny jednoduše nabíleny, trámy zrenovovány a naimpregnovány. V regálech byly knihy - měla ještě celý plný regál ve svém bytě - a na stěnách obrazy, které domu propůjčovaly velmi osobité kouzlo. Fotografie nejrůznějších krajin v nejrůznějších časech a za nejrůznějších povětrnostních podmínek.
"Fotil jsi je ty?" zeptala se Hermiona, když se zastavila před jedním pohledem na město a nedokázala se od něj odtrhnout.
Přikývl.
"To jsou Syrakusy při východu slunce."
Tolik jí toho o sobě vyprávěl, ale ne to, že zjevně rád cestoval a fotografoval.
"Ty obrázky jsou velmi pěkné."
Pokrčil rameny a přešel k dalším dveřím.
"Tudy se jde do laboratoře."
Rožnul (pro české čtenářky: rozsvítil Mrkající ) na strmých schodech vedoucích do sklepa a vydal se napřed.

"Líbí se ti?" zeptal se o něco později, když se posadili do velkého obývacího pokoje k jídelnímu stolu a dali si čaj. Přikývla.
"Je velmi pěkný."
S úšklebkem dodala: "A vkusně zařízený. Kdo ti s tím pomáhal?"
Severus našpulil rty a ironicky prohlásil: "Opatrně, slečno Grangerová. Neuraz muže v jeho ješitnosti."
Rozesmála se, což se mu zjevně líbilo, neboť vstal a s jemným úsměvem k ní přistoupil, avšak neviděla ho dlouho. Pak ji políbil, žádostivě a naléhavě, skoro tak, jako by jí chtěl připomenout svá slova v Tristanově kuchyni.
A ona s tím souhlasila. Nic jí v tuto chvíli nebylo vzdálenější, než bránit polibkům umisťovaným na její krk.
Vytáhl ji do stoje a bez okolků ji začal vysvlékat. S chvilkovým zpožděním ho napodobila a pustila se do rozepínání knoflíků jeho tradičního kabátce, což jeho pohyby ještě zrychlilo.

Ať už si ve své fantazii představovala cokoli, varianta, že se prostě pomilují v jeho obývacím pokoji na podlaze, tam určitě nebyla.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 14. února 2018 v 22:41 | Reagovat

Jee, to je taková hezká pohoda ke konci :-). Ještě se můžu těšit na epilog, že? 8-)

2 sisi sisi | 16. února 2018 v 9:15 | Reagovat

Je něco neodolatelného ve čtení o Snapeových romantických dostaveníčkách. Myslím, že od teď už nebudu jíst chleba s máslem bez vzpomínky na jeho rozhovor s Hermionou. A čaj, odteď již jen výhradně Earl Grey, protože Earl Black prostě není k dostání. Děkuji moc za příjemné chvilky při čtení této povídky a také za překlad. Moc pěkně se povedl. Dík. Ehm, bude žhavý a sladký i epilog? 8-)

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 16. února 2018 v 10:46 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Zvlášť ta poslední věta je jedna velká pohoda! ;-) :-*

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 16. února 2018 v 10:47 | Reagovat

[2]: Sisi: Děkuji Ti, jsem ráda, že sis to užila. Epilog bude vtipný a pozitivní. Všechno ostatní dokreslí Tvá fantazie, jako pokračování poslední věty této kapitolky. :-P  8-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.