Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Symbiose 21 P16

16. února 2018 v 20:00 |  Vestilia
21. Spokojenost

"Doufám, že si užíváš dovolenou, Grangerová," procedil Severus kousavě, když přistoupil k jejímu lehátku. Léto v prosinci, pláž a moře - ano, odpověděla mu přikývnutím a pobaveně se usmívala.
"To mě těší," a jeho tón zřetelně prozrazoval, že to nebyla pravda.
Rozesmála se.


"Severusi, tak strašné to nemohlo být. Tvoje zuby jsou zdravé - "
Ihned jí skočil do řeči.
"Tvůj sadistický otec to zjevně viděl jinak. Něčím mi po mých zdravých zubech brousil. Už ty zvuky byly příšerné."
Posadila se a trochu se natočila, aby se už nemusela dívat do sluníčka.
Jeho současný vzhled ji fascinoval. Opačný konec světa mu zřejmě dělal dobře, minimálně s ohledem na zvolené oblečení. Dlouhé bílé lněné kalhoty, tmavě modrá košile s dlouhými rukávy, vyhrnutými až nad lokty. Vlasy stále nosil rozpuštěné a v délce k ramenům, ale zřetelně upravenější než dřív. Na svém dlouhém skobovitém nose měl sluneční brýle.
Ne, nebyl to pěkný muž, ale od svého znovuzrození opravdu pohledný. Milovala ho. A právě dnes zase o trošku víc. Hermiona ho chytila za ruku a zatáhla, aby se posadil za ní na lehátko.
"Tak se na mě usměj."
Zabručel: "Není mi do smíchu," na což protočila oči.
"Tak na mě vyceň zuby, to se k tvé momentální náladě velmi dobře hodí."
Nyní se přece jen usmál, upřímně pobavený.
"Máš trochu zarudlé dásně. Bylo to čištění zubů, mám pravdu?"
"Tvrdil to, ale pokud toto bylo čištění, nechci zažít to ošetření. Díky Merlinovi, že nejsem mudla."
Stáhla obočí k sobě.
"Opravdu tě to bolelo? Je možné, že máš citlivé zubní krčky?"
Sundal si sluneční brýle, odhodil je někam do písku a složil obličej do dlaní.
"Jde tady opravdu o stav mých zubů? A je třeba opravdu studovat, aby se člověk stal zubařem? Jsem si celkem jistý, že jsi to tajně neabsolvovala, a přesto mi kladeš stejné otázky jako tvůj otec."
Objala ho a položila mu hlavu na rameno. Milovala ho, právě v jeho sarkasmu. Co jí dříve nahánělo strach, ji nyní pravidelně rozesmálo.
"Děkuji ti za tvou obětavost."
Vtiskla mu několik polibků na tvář, stále blíže jeho ústům, než se nakonec otočil kousek k ní a nechal se jemně políbit. Jakmile se od něj vzdálila, zeptala se: "Co jsi zjistil?"
Uchopil ji za ruce.
"Že jsi velmi dobrá čarodějka. Vůbec nebylo lehké objevit uzamčené vzpomínky. Zatímco mi řádil v puse, chci zdůraznit. Ale jsou tam. Pro všechno další potřebuji klid. Tvou matku jsem ještě nemohl proklepnout, ale asi to příliš odlišné nebude."
Tuto cestu plánovali už velmi dlouho.
Už pár dní po přestěhování do jeho domu v Prasinkách Severus poprvé mluvil o tom, že chce cestovat do Austrálie. V červenci pak Hermiona pro oba objednala přenášedlo na dobu vánočních prázdnin. V té době už byla její kontaktní adresa také na Náměstí duelantů.
Tato skutečnost Minervu i Firenzeho velmi potěšila. Harry se jen podvolil nevyhnutelnému a se Severusem se akceptovali. Překvapivě se tato informace, kterou museli zmínit v žádosti, ihned nerozšířila všemi směry. Zdálo se, že ochrana osobních údajů na Ministerstvu, kde Kingsley udělal pořádek, opravdu něco znamená.
Po všechny měsíce si zakázala vzrušovat se tou cestou, nechtěla být v eufórii příliš brzy. Až do této chvíle jí zákaz optimismu fungoval velmi dobře. Nyní se jí chvěly ruce a do očí jí vhrkly slzy. Než se musela sama zeptat, co se bude dít dál, řekl Severus: "Tvůj otec mě objednal na příští pondělí. Jsem poslední před polední přestávkou. Chce se mnou mluvit o možnostech, jak zuby srovnat. Jen tak mimochodem jsem mu povyprávěl o své ženě, která po ošetření provedeném před třemi lety trpí chronickou bolestí zubů a ze strachu by chtěla být ošetřena pouze zubní lékařkou. Tvá matka tě očekává v pondělí ve 12 hodin.
Oba je zpetrifikujeme a já udělám, co budu moci."
Při těch slovech byl zjevně tak napjatý, že ji to dojalo.
"To já vím. A ať už to vyjde jakkoli, jsem ti nevýslovně vděčná."
Chvíli váhal a ona myslela, že chtěl její slova zpochybnit, jako už tolikrát předtím. Avšak on ji překvapil, když ne bez provokace řekl: "Když jsi si tak jistá, vezmu tě za slovo už teď.
Chceš vyslovit prastarou přísahu, přísahat mi věrnost až za hrob a připoutat se ke mně až na věky? Nabízím ti obchod; pokud svolíš nyní a pokud své sliby ohledně tvých rodičů nesplním, velkoryse upustím od varianty s neporušitelným slibem."
Překvapeně polkla, a pak zašeptala to první, co ji napadlo. Jako často ve svém životě nešlo o odpověď, která byla nasnadě.
"Ale varianta s neporušitelným slibem je přece už skoro padesát let zakázaná."
A byla ráda, že on její žvanění mezitím viděl podobně jako ona jeho kousavost. Pobaveně se zašklebil.
Po dalším namáhavém polknutí konečně zašeptala ta správná slova:
"Bezpodmínečně to chci."
Než ji políbil, dodala ještě: "A nic jsi mi neslíbil."
Milovala ho.
Byla si naprosto jistá, že pokud u jejích rodičů neuspějí, jejich lásku to neohrozí. Co však způsobilo tiché, skoro zoufalé zašeptání její matky "Hermiono…" poté, co u ní Severus zrušil Petrificus totalus, bylo nepopsatelné.
Byl pro ni všechno, její hrdina.
A ani ne čtyři měsíce na to se také oficiálně stal jejím mužem.

Od svatby uplynuly jen tři týdny.
Třetí květen kolem ní prosvištěl, jako v mlze se jí zpětně zjevovaly mnohé momenty dne, ale jen jedno bylo zcela jasné - jejich vzájemná přísaha. Prastará nebo ne, vyslovila ji s pláčem na krajíčku a chvějícím se hlasem. A Severus se jí kvůli tomu ani neposmíval.
Její rodiče volbu tolerovali. Co by taky měli říkat proti muži, který podstatnou měrou přispěl k záchraně kouzelnického světa a vrátil Grangerovým vzpomínky?
"A jsi si jistá, že věkový rozdíl nebude problém?"
Ano, a tím byla otázka vyjasněna.
Asi s ním nikdy nenavážou vřelý vztah, nepřijmou ho jako syna do své rodiny. Ale to také nebylo nutné, být zeťem bohatě stačilo.
Navíc se zase tak často neuvidí. Hermionini rodiče zůstanou v Austrálii. Život, který si tam vybudovali, byl pro ně naplňující. A vztah mezi dítětem a rodiči byl příliš určován oběma naprosto odlišnými světy, než aby si kdokoli přál, aby rodiče obětovali svůj dobrý život kvůli blízkosti k dítěti.
Hermiona a Severus si předsevzali cestovat tam každé tři měsíce - nejen kvůli tomu, že se jim velmi líbil ten zcela odlišný svět. To představovalo mnohem častější kontakt než ten, který měla většina kouzelnických dětí ke svým nemagickým rodičům. Než mělo mnoho jiných dětí k rodičům vůbec.

Noviny se znovu mohly přetrhnout v informacích o zasnoubení hrdinského páru. A to jen jeden rok po návratu Severuse Snapea do života.
O vztahu obou se před tím více méně spekulovalo, ale ne natolik, jak by se dalo předpokládat. Prasinky měly velkou přednost. Obyvatelé samozřejmě věděli, kdože tam na Náměstí duelantů společně žije. Vesnice však už tak byla zvláštností z důvodu čistě magického statutu v kouzelnickém světě Velké Británie. Žádný z obyvatel očividně nepociťoval přílišnou chuť sem kvůli rozšiřujícím se klepům o Hermioně a Severusovi přilákat hordu zvědavých návštěvníků. Běžní turisté jim naprosto stačili.
Ron jí právě tu rychlou svatbu neodpustí, to si byla jistá. I kdyby věděl, jak blízko si ona a Severus v letech po válce byli, od prvního milostného vyznání k manželství uběhlo jen 15 měsíců. S jistotou musela Rona ranit.
Ale i přesto by na uzavření manželství nečekala ani o den déle. Ne z ohledu na kohokoli, kdo nebyl ona ani Severus. Byl její muž, ten jediný pro ni, ten, s nímž chtěla sdílet svůj život, a každý to měl vědět. Poprask po zadání ohlášek a vydání s tím spojeného oznámení v novinách rychle odezněl a na zprávy reagovala magická společnost veskrze neutrálně. Nehledě na pokřiky o mudlovských šmejdkách a zrádcích, které se daly očekávat. Přičemž, pokřiky to nebyly, neboť nahlas nikdo takové urážky už dlouho nevyslovil a nikdo jim také nedával prostor. Magický svět se zřejmě změnil.
Hermiona počítala s mnohem horšími ohlasy a nijak se tím netajila.
"V očích mnohých jsi sama už tak dost podivínská. To se k nemrtvému profesorovi hodí," reagoval jednou Severus pobaveně na její údiv. Možná měl dokonce pravdu. Možná mu svět jen nedopřál dost štěstí. Anebo to bylo, jako často, od obojího něco.

O jeho nemrtvých časech mluvili často. Při první příležitosti tohoto typu opatrně naťukla: "Minerva mluvila o velké vůli přežít, ale tys přece vždycky říkal, že právě to nechceš - přežít."
Severus pokrčil rameny.
"Přežití zní v popisu kouzla asi hezčeji. Albus mi na rozloučenou pověděl, že jsem nikdy nechtěl následovat ostatní duše. Myslím, že mnohem méně než žít, jsem chtěl s nimi strávit věčnost jako skutečně mrtvý."
To bylo naprosto smutné a osamělé vysvětlení. Asi na ní viděl, jak se jí tato slova dotkla a deprimovala, neboť po chvilce dodal: "Někdy jsem pak opravdu už nechtěl umřít, Hermiono. Krátce jsem uvěřil, že jsem mrtvý. A v tom momentě bylo jedinou mojí myšlenkou to, že bych tě pak už nikdy neuviděl. A to bylo všechno, jen ne potěšující."
Miloval ji.

Ačkoli byl Ron rozhněvaný, na svatbu přišel a dokázal se dokonce přinutit i ke gratulaci. Harry měl zřejmě pravdu, když řekl, že toho společně zažili příliš mnoho, než aby bylo možné to celé nadobro skoncovat.
Jen kvůli jednomu se při tom všem štěstí maličko trápila.
Severusova matka se uměla výborně schovat, pátrání po ní trvalo dost dlouhou dobu.
Harry jí slíbil zjistit informace o manželech Tobiasovi a Eileen Snapeových a důkazů pro vraždu bylo málo. Proč by nechali mrtvoly zmizet, když šlo očividně o pomstu na krvezrádkyni? Pokud by se jednalo o obvyklé přepadení, mudlovskou vraždu, proč by chyběly stopy? Žádná krev, nic. Dům byl nalezen jen zpustošený, ale nic víc.
Po měsících rešerší začalo v jiných zemích hledání přivandrovalkyně, která by odpovídala popisu.
A konečně nalezli horkou stopu v jedné z identit, které jí Harry propašoval z Ministerstva přes kontakty k Úřadu pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci. Simone Elder, Rakušanka, která v roce 1981 vycestovala do Mexika. Avšak v Rakousku o takové ženě neexistovala žádná data. Harry byl génius.
Pokud by Hermiona chtěla zahladit stopy, udělala by to jistě pomocí více než jedné smyšlené identity.
Simone Elder.
Jakmile měla dost přerovnávání slovíček a vymýšlení nového znění, řekla tři dny poté, co se o ženě dozvěděla:
"Možná jsem našla tvoji matku."
Severus překvapeně vzhlédl od rozečtené knihy. Zkusmo a ne zcela bez výčitek odvětil:
"Našla, ano? Nebyl jsem si vůbec vědom toho, že bys ji hledala."
Hermiona přikývla, avšak o detailech pomlčela, což ho přimělo k otázce: "Copak od ní chceš?"
Pokrčila rameny.
"Já vůbec nic. Myslela jsem - "
Přerušil ji chladnou otázkou: "Už jsi s ní přišla do kontaktu?"
Rozhodně zavrtěla hlavou.
"Ne, chtěla jsem nejprve mluvit s tebou."
Severus s povzdechem zaklapl knihu.
"Jedno je mi naprosto jasné, Hermiono. Tato žena mě nechala v bryndě, v mnohém smyslu. Já jsem se vůči ní jistě příliš nepřetrhl, ale ona zklamala úplně. Pokud bych ji někdy spatřil, řekl bych jí přesně toto. Víc nic. Kde jsem, si může posledních pár měsíců lehce zjistit. Pokud chce. Nezazvonila tady, takže vycházím z toho, že její touha také není příliš velká."
Pozoroval Hermionu, a pak si odfrkl.
"Nekoukej na mě tak dotčeně. To, že pravda není pěkná, ještě nutně neznamená něco špatného. Ne každá rodina se dá zachránit."
To byla asi pravda. A přesto by si byla přála, aby to pro něj mělo smířlivý konec. Jakoby tuto myšlenku vyslovila nahlas, Severus prudce dodal: "Jsem šťastný, Hermiono. Velmi šťastný."


Fini
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 16. února 2018 v 20:48 | Reagovat

Skvělý! Myslím, že nakonec to skončilo perfektně pro oba zúčastněné :) Děkuju za další skvostný překlad do sbírky.

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 16. února 2018 v 21:47 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Díky za díky. :-D Jsem ráda, že jsem Tě uspokojila. Už jsi toho zřejmě přečetla dost, ale i tak je možné Tě zaujmout. To mě těší. <3

3 martik martik | 16. února 2018 v 21:52 | Reagovat

Poslední kapitoly jsem pravidelně četla (dokonce několikrát), ale prostě jsem je nedokázala okomentovat. Severus, který považuje Hermionu za rozjitřenou, protože jinak by ho přece nelíbala, mě dojal. Stejně tak jeho zdrženlivost o kapitolu dál.
Na začátku jsem si říkala, proč proboha je nutné Severuse vizuálně vylepšovat. Naštěstí to bylo pro dobrou věc, pro nalezení ztracených vzpomínek u rodičů. A žádost o ruku je zase snapeovská. Díky za to. Tak ho přece známe.
Úžasný příběh, tak hluboký, a patrně můj nejoblíbenější na tvém blogu, Ardo. Díky za něj.

4 alca alca | 17. února 2018 v 1:29 | Reagovat

Tak ted jsem skončila s přečtením celé povídky. Čekala jsem až bude celá,abych si ji mohla přečíst na jeden zátah. A je to prostě nádhera. Ještě,že mi syn dnes brzo usnul. Ardo, moc děkuju za úžasný překlad této skvělé povídky. Děkuju,co pro Vás děláš ve svém volném čase. Moc si toho vážím.  A už se těším na další Tvoje překlady :-) :-)  :-D

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 17. února 2018 v 8:00 | Reagovat

[3]: Martik: Díky, kočko. Blog začal zlehka, ale postupně se dostáváme hlouběji, což? Jde to ještě víc, a taky to pocítíte. Časem. 8-)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 17. února 2018 v 8:04 | Reagovat

[4]: Alča: Díky za Tvé díky, kvůli Symbióze dostalo Tvé dítě odvar z makovic a Tys zaklekla ke čtení až takhle do noci. :-D Další čtení bude, zůstaň nám věrná i nadále. :-)

7 sisi sisi | 17. února 2018 v 12:54 | Reagovat

I já děkuji za dokončení překladu. Jsem ráda, že vše dopadlo dobře, včetně rodičů v jižních zemích. Brďo, každý tři měsíce se harcovat letaxem a přenášedly do bývalé trestanecké kolonie, se nedivím, že ten svět je úplně jiný a že to jak Snapea, tak Snapeovou baví. 8-) Koupání o vánocích, surfování se žraloky v březnu, dvakrát do roka čerstvé jahody a těch fialek! Lektvary se v Bradavicích mají na co těšit. :-D
Už se asi nedovíme, jestli byl zachráněn i někdo další duálně spojený s přeživším  druhem (- žkou)a vyloven ze záhrobí. Zrovna Fred by rodině udělal velikou radost. Jenže ke komu by ho Minerva připojila, když je lásky u Weasleyových tolik, že se nabírá plnými hrstmi a nejde rozdělit. :-P
Těším se, jestli bude nějaký nový překlad, ráda si užiju Severuse. 8-O

8 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 18. února 2018 v 8:45 | Reagovat

[7]: Milá Sisi, já děkuji za Tvé obsáhlé komentáře plné oduševnělých slov! Taky bych byla zvědavá, kdo je/byl pod vlivem onoho kouzla, ale vždyť víš, nesmí se o tom mluvit... :-x
Sleduj to tu dál, nový překlad se rozjíždí! Juchú! 8-)

9 Michelle Michelle | 19. února 2018 v 23:43 | Reagovat

Nádherný konec, děkuji za překlad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.