Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 1/28

4. března 2018 v 20:00 |  Vestilia
Nic nepřinese tolik vyjasnění jako upřímný rozhovor, minimálně takhle se to říká. Někdy to však také rozvíří víc otázek než odpovědí. Tato HG/SS povídka byla zamýšlena jako krátká povídka rozdělená do čtyř epizod a končící velmi volně - zase se to nepovedlo ;-)

Story: Happy Halloween (autorka s překladem souhlasí) - Šťastný Halloween
Autorka originálu: Vestilia
Autorka fotografie: JaniART
Jazyk originálu: DE, němčina
Rating: P18
Žánr: Romance
Disclaimer: Všechny postavy a svět Harryho Pottera patří JKR. Já z toho nemám nic než potěšení.

Original Story: https://www.fanfiktion.de/s/58178bc90000406c399cdaf4/1/Happy-Halloween



Happy Halloween

1.
Halloween.
Dnešek a datum výročí velké bitvy byly dny, které nejvíce nenáviděla. Noc, kdy se duše zemřelých vracejí na zem. Ve skutečnosti to nedělaly, ale v hradě se na mrtvé vzpomínalo. Na všechny ty lidi, kteří ještě mohli být mezi nimi, ale už nebyli.
Navíc se jednalo o den, kdy se rozešla s Ronem. Nyní to byly dva roky, takže už se mohli zdržovat v jedné místnosti a chovali se skoro jako 24letí, kterými byli. Ron už se nepokoušel probodávat ji pohledy a Hermioně nevyvstával panicky pot na čele. Někdy spolu dokonce i mluvili.
Proč ten vztah ukončila? Tuto otázku jí položili nesčetněkrát, aniž by mohla být s odpovědí spokojená. Aniž by vyslovila, že celý nápad s partnerstvím byl už od prvopočátku absurdní. A to prostě nedokázala. Vždyť v tom byly i pěkné chvíle.
Nenáviděla Halloween a stejně musela dřepět u učitelského stolu. Tehdy nenáviděla i tvrdohlavost Minervy, která každý rok trvala na tom, aby se všichni učitelé zúčastnili slavnosti. Proč si neopatřila neschopenku? Ty veselé děti jí šly na nervy. To tlachání a nevázaná nálada.
Ráda přijala místo profesorky přeměňování, měla ráda studenty, a především život v hradě. Ale tento den představoval mučení. S tímto názorem však byla téměř osamocena.
Zřejmě existoval jen jeden člověk, který s ní v tomto naprosto souhlasil - i když by to nikdy nahlas nevyjádřil.
Snape zíral na talíř, kterého se prozatím ani nedotkl, pohárek s dýňovou šťávou pak potrestal zhnuseným pohledem, ubrousek flákl na stůl a vstal. Hlasité zahrčení jeho židle vzbudilo pozornost několika tuctů studentů. Profesor se na ně ani nepodíval a z Velké síně vpravdě prchal.
Halloween.
Lily Potterová toho dne zemřela. O kolik horší asi byla tato oslava pro něho? Tak zjevný výbuch averze v posledních letech nezažila. Během posledních měsíců ho pozorovala s narůstajícími obavami. Byl stále tišší - tišší než obvykle, neboť už se ani nevysmíval.
Po válce jel jednoduše dál, jeho život se od doby před Voldemortovým zničením skoro nelišil. Tedy podle Hermionina pohledu zvenčí.
Důvody pro odklon od Voldemorta - především Lily samotnou - nechal zcela bez komentáře. Na každou osobní otázku se jen okolo sebe oháněl. Hermiona pozorovala i to, neboť ona sama na něho žádnou takovou otázkou nemířila. Jeho zničující pohledy jí stačily samy o sobě. Válku přežil jen tak tak a zjevně si toho nevážil. Mrhal vlastním životem. Nebylo v tom žádné osvobození.
A jakmile si to pomyslela, přepadl ji neuvěřitelný neklid. Pokud někdo, kdo svůj život zcela zjevně nenáviděl, zahořkl ještě víc, co to asi znamenalo?
V jejím duchu se zjevil obraz Severuse Snapea, vrhajícího se z Astronomické věže. Nebo polykajícího jedy. Rozřezávajícího si tepny. Houpajícího se na provaze.
O podlahu zahrčela další židle a další plášť se vzedmul. Zemřelo příliš mnoho lidí. Snape by se k nim neměl přidávat. Přežil, tak ať si toho laskavě cení!
Běžela do svého bytu a v obývacím pokoji prudce otevřela nejhořejší zásuvku psacího stolu.
"Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti!" vyrazila ze sebe naprosto bez dechu ihned, jak uchopila zažloutlý pergamen do rukou. Děkovala Harrymu, že jí plánek přenechal. Při nočních hlídkách jí prokázal věrné služby, ale tak nutně jako dnes ho ještě nikdy nepotřebovala.
V duchu udělala tři křížky, když Snapeův bod objevila právě na okraji Zapovězeného lesa, než se po pár vteřinách vytratil z magického pole plánku. Zase se tedy musela rozběhnout. Nerozhodla se ho však pronásledovat, nejdřív se zastavila u své lékárničky. Chňapla po třech různých protijedech, běžela s nimi k šatně, kde svůj slavnostní plášť vyměnila za tlustší cestovní variantu, a lahvičky zastrčila do kapsy. A pak ho začala pronásledovat.
Na kraji lesa už ani nemohla popadnout dech. Vytáhla hůlku, aby mohla Snapea vystopovat, a právě v té chvíli si všimla vzdáleného svitu ohně. Alespoň v tomto bodě jí to zřejmě ulehčil.
Tiše se plížila a už byla dost blízko na to, aby poznala profesora sedícího na zemi, když tu zdvihl nůž. Zrychlila a bylo jí jedno, jestli ji teď uslyší nebo ne. Když se Hermiona chtěla podivit tomu, že odešel do lesa, aby si vzal život svým nožem na přísady, uviděla v jeho levici houbu. Kousek z ní odřízl.
"Nedělejte to!" zvolala, když ho už už vkládal do úst.
Snape sebou viditelně trhnul a na několik okamžiků ustal v pohybu. Pak se k ní prudce otočil.
"Co nemám dělat? Sníst houbu?" zeptal se naprosto svrchu. Tím hlasem, kterým ji vždy otituloval jako tu, která nic neví a ničemu nerozumí, aniž by k tomu musel použít jakákoli slova. V této chvíli to bylo jedno. Spíš záleželo na tom, aby se zastrašit nenechala. Demonstrativně se ještě více vzpřímila a řekla: "Tuto houbu ne."
Snape zdvihl hlavu, což vypadalo skoro jako poloviční pokývnutí.
"Proč bych ji neměl sníst?"
Vyslovil tuto otázku, jako by si byl jistý, že ji láká do pasti. Ale ona ignorovala i to.
"Protože by to bylo špatné."
Tak dobře, skoro to ignorovala, neboť její odpověď bylo pouhé zašeptání.
"Tato věta neříká zhola nic. Ale na to už jsme od Vás zvyklí. Nikdo není schopen, tak jako Vy, vyslovit tolik slov, aniž by jim propůjčil nějaký hlubší smysl. Zkusme to ještě jednou. Proč by to bylo špatné?"
Stále ještě seděl směrem k ohni a jen na ni přes rameno hleděl. Poslední říjnová noc byla už citelně chladná a nyní si toho byla velice dobře vědoma. Přesto zůstala stát na místě.
Hermiona zavřela oči.
"Život je velmi pěkný. Je špatné promarnit šanci na něco lepšího, odhodit ji."
Nyní bylo na ní, aby sebou vyděšeně cukla, neboť zaslechla naprosto neznámý zvuk. Na velmi známé, opovržlivé odfrknutí následoval smích. Hluboký smích, který zněl opravdu pobaveně.
Byla tak mimo, že si pohyb ve své kapse uvědomila až příliš pozdě. Otevřela oči a už mohla jen pozorovat, jak tři lahvičky po magické inkantaci vlétly přímo Snapeovi do dlaně.
"Tři protijedy, to by pokrylo dost velké pole. Had - vážně, to by bylo nanejvýš hrůzné -, jedy z hlíz a kořenů a do třetice všeho dobrého protijed na množství hub. Proč jste mě tedy chtěla zadržet? Mohla jste přece jednoduše počkat, až padnu na zem."
Každým slovem víc a více výsměšně šeptal.
"Těší mě, že Vás mohu minimálně pobavit," vyrazila ze sebe, ačkoli ne tak naštvaně, jak by ráda.
"Opravdu jsem pobavený, Grangerová. Na mě dělá dojem už to, nakolik jsi přesvědčena o svých vlastních myšlenkách. Kdy ses rozhodla, že mě musíš zachránit před sebevraždou? Bylo to tím způsobem, jak jsem opustil místnost?"
Ano, přesně tak to bylo. Ale to mu tedy neřekne.
Právě když uvažovala, že ji chce jen zahnat, aby pokračoval v tom, co dělá, vysvětlil jí: "Abych vyvrátil každou pochybnost: nemáš pravdu, Vševědko. A to mělo být jasné, když jsi spěchala do lesa mě zachránit. Bylo by pro mě příliš patetické zinscenovat vlastní smrt. Pouhé otevření mé skříně s přísadami by stačilo. Ale vzor chování může posoudit jen ten, kdo svůj protějšek zná, nikoli ten, kdo si domýšlí, že je schopen vyvozovat závěry."
Vysmíval se jí a nyní byla dost vytočená na to, aby řekla: "Nebyla jsem si vědoma toho, že bychom spolu pásli husy, profesore."
Znovu se zasmál. Opravdově a upřímně.
"Nespojuje vůle zachránit můj život víc péče o užitková zvířata? Zjevně ne, neboť ta holka se snaží mě usadit."
Otřásla se poryvem větru.
"Á, a holka si raději zůstane stát deset kroků od ohně, než aby přišla blíž. Řekněte mi, proč jste sem vůbec pádila? Nemůžete mě vystát - "
Zhluboka se nadechla a skočila mu do řeči.
"Jak jste přišel na to, že Vás nemůžu vystát?"
Ačkoli měl oheň za sebou, zřetelně poznala, že zdvihl obočí v hraném překvapení.
"Nerespektování a vyhýbání se mi byla celkem výmluvná znamení. Ale Vy stále ještě stojíte v zimě a třesete se, to už je naprosto jasné."
Tak k němu došla. Když si stoupla přímo k němu, začal s novým výsměchem.

"Gratuluji. A nyní také můžete zjistit, že žádný z Vašich protijedů by nebyl účinný."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 4. března 2018 v 21:47 | Reagovat

Wow, tak tohle vypada fakt hodne zajimave! A dokonce 28 kapitol, to teda cumim a zaroven te obdivuju, ze ses dala na tenhle beh na dlouhou trat. A jsem neskutecne zvedava, cim nas autorka a ty prekvapi 8-O.

2 margareta margareta | 5. března 2018 v 12:27 | Reagovat

Jsem totálně vedle. Co to hodlal spolknout!! O_O  Nevečeřel, byl rozhozený z výročí Lilyiny smrti, seděl u ohýnku v lese, v ruce nějakou houbu, nechtěl se náhodou něčím zfetovat? O_O Ale to by mohl drapnout flašku whisky a sedět u krbu doma, ne?
Rychle, další díl!! :-(  :-( :-!

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 5. března 2018 v 13:34 | Reagovat

[1]: Resthefuture: ...a taky to zajímavé je. Vestilia je velmi originální, co se nápadů týče. A umí vyprávět dlouho. ;-) Takže musím taky. Je to dokončeno, přerušení nehrozí, jen zádrhele z mojí strany, protože mám přeloženou prozatím tak polovičku.

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 5. března 2018 v 13:38 | Reagovat

[2]: Margareta: Takové šoky hned v prvním díle, že? On to brzy vysvětlí, vždy ve čtvrtek a neděli, ať není čekání příliš dlouhé. :-)

5 sisi sisi | 19. března 2018 v 12:18 | Reagovat

Jsem se nějak zpozdila se čtením, ale jistě to rychle doženu. Severus Snape baští houby potají v lesíčku u ohníčku, to by mě nenapadlo ani po těžkém flámu. :-! Je závislý? Na podzimních houbičkách? Honem k další kapitole, jinak se to nedozvím.
Díky za překlad. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.