Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 3/28

11. března 2018 v 20:00 |  Vestilia
3.
Snape jí nechal jen chviličku na přemýšlení, v žádném případě ne dost na to, aby na jeho slova opravdu byla mohla reagovat.
"Slečno Grangerová, jedná se o nebezpečnou směsku - projikovat na druhé svoje vlastní problémy a současně věřit, že jste sežrala všechnu moudrost světa."
Pobouřeně zalapala po dechu, na což chlácholivě zdvihnul ruce.
"Je pro Vás volba mých slov příliš drsná? Pak to tedy zkusím diplomaticky. Zaryté problémy tady máte Vy."


"Prosím?"
Křivě se ušklíbl.
"Hledáte problémy u druhých, protože takto nemusíte přemýšlet o sobě samé. Při tom jednoduše vypnete svůj zdravý selský rozum a logika prostě neexistuje."
Energicky zavrtěla hlavou.
"To je hloupost. Nebo jste vystudoval psychologii, což mi zřejmě uniklo?"
Na okamžik zmlkl, načež jí jeho ruka sevřela levé předloktí jako do svěráku. Prudce ji stáhl k sobě a ona sebou tvrdě plácla na chladnou lesní zem.
"Asi jsem Vás teď vyděsil, ale Vašeho stavu si nelze nevšimnout i bez jakéhokoli studia v čemkoli. Jste tak strašně vážná - "
A tentokrát se rozesmála.
"Á, a vy jste zosobněná nevázanost?"
"Ne, samozřejmě, že ne. Ale oproti Vám jsem se nikdy přihloupě nešklebil nebo hystericky nekdákal. Vy však ano. Vždycky jste byla vážný člověk, ano, ale dříve jste to sem tam prolomila. Nyní působíte, jako byste jen tak stoicky žila."
Teprve nyní si všimla, že stále ještě svírá její předloktí. Pohlédla na svou ruku, což ho přimělo ji pustit. Neochvějně však pokračoval dál.
"Poučujete mě, abych nemrhal svým životem, a svým vlastním jednáním přitom přesně to vyjadřujete. Jeden den jako druhý, zahrabala jste se v hradu, izolovala se."
Proč by mu měla odpovídat? Jakou roli hrálo to, co si o ní myslí? Zřejmě významnou, neboť na chvíli na něho jen šokovaně zírala. Pokud by to popřela, znamenalo by to lež. To ji vyděsilo ještě víc. Tak uhnula.
"Jak hlubokomyslný dokážete být. Vivat houbám."
Snape sklonil hlavu.
"A další čárku. Hlubokomyslný jsem vždycky, paní profesorko. Mou žvanivou náladu můžete připsat toliko psilocybinu."
Hermiona na několik vteřin rozčileně zavřela oči. Když je znovu otevřela, zeptala se: "Co chcete?"
"Není to zjevné? Vy sama jste mi dala možnost, abych Vám nastavil zrcadlo. Zameťte si laskavě dobudoucna nejdřív před vlastním prahem, než se vrhnete k těm sousedním."
Její odpovědí bylo pokývnutí.
"Vašemu poselství jsem porozuměla, pane. V budoucnu se pokusím držet se Vašeho napomenutí. Srdečně gratuluji, velmi úspěšně jste mě odkázal do patřičných mezí."
S těmito slovy chtěla zase vstát, avšak Snape ji znovu zadržel. Tentokrát verbálně.
"Je úděsné, o kolik bystrosti jste přišla. Odpovídáte slepě a bez rozmyslu, to by se dříve nestalo."
Z úst se jí vydralo zasyčení.
"Můžete přestat s urážkami a dát si odchod. Rozuměla jsem tomu."
"Zcela zjevně nerozumíte vůbec ničemu! Grangerová, nejste už ta vševědoucí protiva, a to mě zneklidňuje."
Ticho, jen praskání ohně bylo slyšet. Snape ji sledoval s nehybným obličejem a nutkavá otázka v ní, jestli se právě přeslechla, ji přiměla k vyřčení: "Má to znamenat, že si děláte starosti?"
Výsměch jí ve skutečnosti nechtěl přejít přes rty. Bylo z toho tedy jen nejisté zapísknutí.
"Ó Grangerová. Nedělejte z toho prosím drama. Kdybyste Vy byla Vy, mohl bych se připravovat na příchod Albuse. Seděl bych tady, soustředil bych se na svůj rauš a připravoval bych si slova."
Nebylo to absurdní? Řekl to s plným přesvědčením. A ona na to přistoupila.
"Copak byste mu tak chtěl říct?"
Snape si opovržlivě odfrknul.
"Nepovedený pokus odvést pozornost od sebe. Co se s Vámi děje, Grangerová?"
Strachoval se o ni, zcela zjevně. A jí se to nějakým způsobem dotklo. Ale ne natolik, aby mu odpověděla. Zřejmě tušil právě to, neboť trochu zamanévroval.
"Nejsem zahořklý, Grangerová. Užívám si svou svobodu a to, že už nikomu nejsem nic dlužný. Jsem obklíčený lidmi, kteří mi určitou dobu mého života nedůvěřovali, proč bych se jim měl zodpovídat z toho, jak se mám? Užívám si, že jim můžu ukázat, co si o nich myslím."
Zašeptala více sobě, než jemu: "To zní šíleně spokojeně," ale on to samozřejmě zaslechl.
"Jsem spokojený. To jediné, co mi nevyhovuje, je moje zaměstnání. Bohužel zabírá velkou část mého života. Než začnete hloupě tlachat o tom, že bych přece mohl dělat něco jiného - zkoušel jsem to. Mnohem méně než být tady se však chci nechat zotročit ministrem a pracovat pod jeho taktovkou. Skrytě, neboť moje jméno je stále ještě spojeno s velkou záští. To jsem pocítil i při pokusu o svou samostatnost. Závist a nedůvěra, věřte mi, objednávky na lektvary u bývalého Smrtijeda byly velmi přehledné."
Hermiona se chystala něco namítnout, avšak už při první hlásce ji přerušil.
"Ne, pseudonym nebyla alternativa. Měl jsem dvojího života dost. Chci být sám sebou. Zlomyslný a neodpouštějící."
Hermiona zakroutila hlavou.
"Vlastně jsem chtěla říct, že je mi to líto. Jste přece mnohem bystřejší než já."
Znovu udělal něco hodného zapamatování, neboť se v jeho obličeji krátce objevil úsměv.
"To není nutné, mně je dobře. A Vám?"
Bylo jí dobře? Ne, naprosto ne, i když si vehementně chtěla namlouvat, že je všechno v pořádku. Svůj život ve skutečnosti nenáviděla, nenáviděla osud. Cítila se vykořeněná.
Teprve až zachytil tyto myšlenky, uvědomila si, že zřejmě pronikl do jejího ducha.
"Tak se zakořeňte znovu. Weasley byl mrháním času a přemýšlet ještě dnes o logickém zakončení je mnohem horší."
Vlastně se měla nyní naštvat, zeptat se ho, co si to dovoluje. Ale nepodařilo se jí to. Staral se o ni.
"Jak?"
"Mějte odvahu nestarat se jednou v životě o ostatní, ale jen o sebe. Přiznejte si, že Vás Weasley nudil a Vy jste přesto setrvala po jeho boku ze strachu, že zklamete ostatní. Přiznejte si, že stále ještě smutníte po svých rodičích a pochopte, že to pro Vás stále bude nespravedlivé. A že Vám budou vždycky chybět - "
Hermionina obočí se stáhla k sobě a její výraz byl dost odmítavý na to, aby ho umlčel.
"Jak často jste byl v mé hlavě?"
Pokrčil rameny.
"Dneska? Nebo obecně?"
Jak se jí mohl vysmívat ještě v tomto momentu?
"Jak si to můžete dovolit?"
V ústech jí vyschlo, srdce prudce bušilo. Více než hněv teď pociťovala strašný pocit ostudy. A Snape se zdál být tou skutečností, že ho přistihla, naprosto netknutý.
"Jak? Zcela jednoduše, účel světí prostředky."
"Ne, to tedy nesvětí."

A tentokrát skutečně odešla. Jistě také proto, že Snape nepodnikl žádný další pokus, aby ji zadržel.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 11. března 2018 v 21:29 | Reagovat

Tohle je opravdu neco. Nevim, zda je to jenom muj pocit, ze autorka casto vykresluje Hermionu jako velice nespokojenou se svym zivotem. Je to urcite zajimava variace, kdyz ji pritom sekunduje Severus, ktery je naopak u autorky licen (relativne v protikladu originalu, ale tezko soudit jak by se knizni Severus choval po valce, kdyby prezil) jako clovek, co je ochoten s ostatnimi mluvit.
Jsem zvedava, jak se to bude vyvijet :-?.

2 margareta margareta | 12. března 2018 v 10:44 | Reagovat

Sákryš, kdyby tak houbičky působily na všechny, byly by nejdoporučovanějším potravinovým doplňkem na světě! Jenom politici by se jim asi vyhýbali. :-x
Řekl jí sice pravdu, ale měl líp zakamuflovat ten nitrozpyt. Teď bude naštvaná, což by sice všeobecně mohl cítit jako plus, ale mám dojem, že nebude. Prozradil na sebe /díky houbičkám/ že na ni myslí už dlouho, že ji sleduje, snaží se ji poznat a záleží mu na ní. Jinak by se vůbec neobtěžoval s nitrozpytem teď ani dřív.
Jsem zvědavá na Hermioninu reakci.
Díky za kapču, je to dobré čtení! :-D

3 martik martik | 12. března 2018 v 20:26 | Reagovat

Severus by mohl z gruntu dělat psychologa. Jen nevím, jestli bych k němu šla :-D
Díky

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 12. března 2018 v 21:48 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Neboli překvapivě ukecaný Severus. 8-O Sám zdůrazňuje, že je to těmi houbami, jinak že by příliš nežvanil. :-D
Ačkoli tady je Hermiona opravdu vykreslena totálně mimo sebe. ???

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 12. března 2018 v 21:50 | Reagovat

[2]: Margareta: Kdo by nebyl naštvaný, že má někoho rok v hlavě naprosto nevědomky, nevítaně a nechtěně? :-!
Tato povídka je opravdu zvláštní už od začátku. Až do konce. O_O

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 12. března 2018 v 21:50 | Reagovat

[3]: Martik: :D  :-D  :D

7 sisi sisi | 19. března 2018 v 16:17 | Reagovat

Snape je namazaný starý profesor. Napálí ho dobré bidlo? Hihi :-P :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.