18. března 2018 v 20:00
|
5."Když takto vypadáte, jste pro mě stále ještě slečnou Grangerovou. Neočekávejte, že budu děvče s několik vteřin otevřenými ústy i nadále oslovovat profesorko."
Jako na povel pusu zavřela. Co že to teď řekl? Že byla důležitější? Tedy důležitá pro něho. Proč?
"Vždyť spolu nemáme vůbec co dělat," zašeptala zřetelně otřesená.
"No, úplně takto bych to neformuloval. Jsem třeba tvé odreagování od toho zasraného Halloweenu, Grangerová."
Zakroutila hlavou, na což pokývl hlavou.
"Vím, že sis o mě opravdu dělala starosti. Děláš to už celé tři roky, co ses sem vrátila. Lituješ toho, žes mě měla za bezohledného zrádce, ačkoli si to v žádném případě vyčítat nemusíš, neboť jsi byla dítě a neznala jsi mě. Žádnému z mých studentů bych toto mínění nevyčítal.
Strachuješ se o kvalitu mého života. A toto je má vděčná odpověď na to. Starám se o tebe."
Pohlédla na něho se směsicí přetížení a upřímného šoku. To ji zmátlo ještě víc.
"Dlužím ti něco. Dlouhá chvíle mě přesně před jedním rokem přitáhla do tvé hlavy. Rozchod s Weasleym ti tam stále ještě vířil. Zjevně. Ano, přiznávám, že jsem se ti chtěl v duchu trochu vysmát. A také jsem to dělal."
Hermionina obočí se skepticky stáhla k sobě, což ho zřejmě přimělo pokračovat.
"Ovšem vysmíval jsem se jen chvilku. Pak mě zneklidnila tvá rozervanost. Poznal jsem, že ti není dobře a za svůj cíl jsem si stanovil, že ti pomůžu. Asi z podobných důvodů jako ty. Nechtěl jsem přemýšlet sám o sobě."
Bylo to surreální, zvláštní a cizí. Snape na ni nikdy nedělal dojem člověka, který se o druhé stará. Zodpovědný, to ano. Ale ne zainteresovaný na osobnosti někoho jiného. Asi toho o něm moc nevěděla.
"Takže čas jsem zvolila nevhodně, avšak rozhovor jako takový jste si přál?" zeptala se pochybovačně.
"Ne, to vůbec ne. Jak jste už řekla, jsem manipulativní."
Čelist jí znovu spadla dolů, avšak tentokrát si toho všimla alespoň sama. Zalapala po dechu, a pak se jí konečně podařilo začít mluvit.
"Vy… Vy jste to naplánoval?"
"Vzal jsem v potaz možnost, že dnes budete přímo posedlá po odreagování. V posledních týdnech jste byla stále víc a víc toho názoru, že jsem se změnil, přiznávám, že můj přehnaný odchod toho měl využít."
A přesto snědl ty houby. Chtěl si zjevně nechat k dispozici všechny možnosti. Ona nebo mrtvý Brumbál, jaká napínavá volba.
Znovu jí blesklo v hlavě, náhle, stejně jako předtím. To tedy nebyl Snape, kterého znala.
"Změnil jste se?"
Trefa, jeho tvář na okamžik pozbyla přemýšlivého výrazu. I když si toho rychle všiml, věděla, že se s ním něco stát muselo.
"S jistotou ne."
Lhal jí? Po všech těch chybných interpretacích dnešního večera a zřejmě i minulých měsíců nebyla připravena na absolutní zhodnocení. Ale byla hlasitá.
"Ale sám jste přece říkal, že jste byl zahořklý a nyní už nejste."
Jeho pohled se krátce zaostřil na jedno místo za ní, avšak jakmile se chtěla otočit, pokračoval v řeči, a tím pozornost znovu přitáhl na sebe.
"Jak sleduji, jediná podnětná diskuse stačí k tomu, aby se Váš mozek rozběhl. Odpovídajícím způsobem politováníhodné je, že ji nyní musíme přerušit. Necítím se již pánem svých smyslů. Ledaže byste okolo sebe nyní nově měla šedou auru."
Pevně k sobě přitiskla rty, aby potlačila nevraživý úšklebek. Snape mluvil tak táhle, jako by sám vyprázdnil celou láhev ohnivé whisky. Její kolega byl zcela jednoznačně omámený.
"Zde se tedy naše cesty rozdělí? Pokecáte si ještě s profesorem Brumbálem a já odejdu zpět do hradu?"
Zabloudil pohledem zpátky směrem k lesu a pár chvil přemýšlel. Pak zakroutil hlavou.
"Ne, právě teď se necítím být toho schopen. Působení hub je zřejmě dneska silnější než obvykle."
Jako na povel zavrávoral a před pádem ho zachránil krok stranou. Když na ni znovu pohlédl, v žádném případě nepůsobil ztrapněný nebo zděšený. Zašklebil se a pronesl: "Představ si ksicht toho starce, když se objeví u ohně a já tam nebudu. To je skoro lepší než plivanec. Naprosto bez respektu."
Výraz jeho obličeje by se dal popsat jako šibalský, zcela prost zahořklosti a hněvu. Poprvé jí přišel jako 43letý, který byl. Ne starý a na konci života. Nemohla jinak, než se na něho usmát. Znovu se narovnal a s větším sebeovládáním řekl: "Pojďme."
Chtěl pokračovat v cestě k hradu, avšak spíš klopýtal, než šel. To tedy byla zvláštní noc. S drobným úsměvem muže následovala, nejprve očima, avšak pak došla za ním a položila levou paži okolo jeho pravice, jako by se do něho chtěla zavěsit, protože jeden z jeho úkroků ho hrozivě přiblížil svažitému břehu. Hodil po ní neproniknutelným pohledem.
"Dáte mi vědět, až se totálně zesměšním, že ano?"
Znovu se na něho usmála.
"Sdělím Vám to. V této chvíli Vám však v tomto ohledu nehrozí žádné nebezpečí."
"Ó, Grangerová, nepitvoř se na mě takto," řekl naprosto zoufale.
Nyní si odfrkla, dokonce upřímně pobaveně.
"Ale nebylo to to, co jste chtěl? Moje přihlouplé šklebení nebo kdákavý smích?"
"Abych byl zcela upřímný, chtěl bych něco naprosto jiného. Něco, co se zřejmě nachází naprosto mimo Vaši představivost."
Pochybovačně stáhl obočí k sobě.
"Naprosto. Měl bych tuto komunikaci ukončit."
Rozesmála se.
"To by bylo politováníhodné."
"Asi ne. Každé další slovo už je příliš. Ještě žes mě přerušila u třetí houby. Sotva si dokážu představit, co bych teď jinak říkal."
Sotva si představit, ano, pokud věřil, že může ztratit ještě více kontroly.
Několik minut vedle sebe kráčeli mlčky a Hermiona se velmi snažila vyrovnávat Snapeovo vrávorání vlastní vahou. Hořela v ní jedna otázka, tolik, že ji nakonec vyslovila.
"Vy profesora Brumbála nenávidíte?"
S odpovědí nepočítala, vlastě už ta otázka byla naprosto absurdní. Avšak on ji překvapil už tím, že ji nenapadl minimálně za drzost pokládat mu takové otázky.
"Nedalo by se to pochopit? Nebo dokonce odsoudit?"
Odpověď vyslovila hned, zřejmě proto, že v ní jednoznačně byla.
"Ne. Velmi mu zazlívám, že nás nechal jen samostatně tápat. Tolik věcí záleželo na pouhém štěstí. A pro Vás bylo to všechno ještě těžší. On - "
Snape jí skočil do řeči.
"Já vím, co udělal. A vím, že to víte."
Jeho hlas zněl rezignovaně. Tak to z ní vyskočilo.
"Zahořklý ne, to Vám nevěřím. Omámíte se, abyste jednomu mrtvému vyzvonil svůj názor na něj, a jste izolovaný jako vždycky. A nikdo na tom nic nezmění."
Zastavil se, a ona tedy také zastavila, protože se drželi za paže. Jeho pohled bloumal. Nebylo divu, že nedokázal jít přímo vpřed, když jeho oči takovým způsobem vrávoraly.
"Ale jsi přece tady, Grangerová."
Když na to nezareagovala - jednoduše proto, že netušila, co mu má říct - dodal: "Viděla jsi ve mně něco, co má cenu ochraňovat, a toto poznání mi udělalo dobře. Chtěla jsi mi pomoci, postavila ses mému výsměchu, a nyní dokonce vlastním tělem zabraňuješ tomu, abych se utopil v jezeře."
To bylo zcela jistě to nejmilejší, co jí kdy pověděl. S takovým zvratem nepočítala. Současně pocítila potřebu to shrnout. Seděla u stolu naproti němu, mlčky, nikdy s ním nepromluvila o nic víc, než by překračovalo rámec distancovaného pozdravu.
"Jsem si jistá, že mnozí přemýšlí stejně jako já."
Rozhodně zavrtěl hlavou.
"Můžu tě ujistit, že tomu tak není. U každého cítím skepsi, sledování mých motivů. Ty jsi jediná, kterou znám, co mě má za napraveného. Která věří, že jsem jednal ne jen kvůli vině, avšak kvůli poznání samému."
Ale jak to mohli ostatní vytušit? Ona byla důvěřivá, v pravém smyslu toho slova, věřila v dobro. Ostatní se asi opravdu spoléhali pouze na své zkušenosti. A ty to dokáží v mnoha případech velmi ztížit v pohledu na Snapeovo jednání bez vypočítavosti. Do této myšlenky pronesl: "Nezměnil jsem se. Ale situace je jiná. Nemusím už nenávidět celý svět."
Byla naprosto překvapená, jak ji mohla tolik dojmout Snapeova slova, a skoro pozdě si uvědomila, že se jeho obličej přibližuje k jejímu. Ale jen skoro, neboť v pravém okamžiku uhnula. Jeho pohyb tím vyšel doprázdna, což mu zjevně připravilo starosti s udržením rovnováhy. Jakmile se vzchopil, narovnal se a intenzivně si ji prohlížel.
"Obávám se, že kvůli mému studu z tohoto jednání a Vaší velmi zřetelné reakci na něj to pocítíte po zbytek svého života. Od zítřka Vás již nebudu moci strpět a stále se budu sám sebe tázat, jak jsem jen mohl přijít na takový ponižující nápad chtít políbit právě Vás. Na vině budou houby a vše z toho, co jsem Vám teď a tady povídal, pozbylo s ohledem na tento moment pravdivosti."
Ano, to znělo jako od něj.
"Chcete mi vyhrožovat? Vydírat mě? Protože jsem byla překvapená, že mě chcete líbat? Nesmím být překvapená?"
Snape zakroutil hlavou.
"Smíte být všechno, co chcete. Ovšem já si to právo rovněž přiznávám. Smím zapírat, že jsem se zachoval jako idiot. A vydírání by to bylo jen tehdy, když by pro Vás byla podstatná cena."
Naznačil úklonu a otočil se. Odcházel, sice vrávoravě a neelegantně, avšak pohyboval se od ní pryč. Šla tedy tentokrát za ním.
"Tento večer vnímám jako velmi milý, profesore, a doufala jsem, že Vás více poznám."
Ve chvíli, kdy se sebe ptala, jestli těmito slovy nevyjádřila něco dvojznačného, Snape zasyčel: "Milý je téměř synonymum výrazu na hovno, profesorko Grangerová. Nestoupněte prosím do něho."
"Krásné, bylo to krásné. Po všem, co jste mi řekl, mě prosím netrestejte za to, že je toho na mě moc. Až do večeře jsem si ještě byla naprosto jistá, že jsem Vám v nejlepším případě lhostejná, nebo spíš ve Vašich očích otravná. Nemám tušení, co si mám o tom myslet, ale nehrajte si nyní na uraženého ve vlastní ješitnosti. Oba jsme dospělí. Můžu žít s tím, že jste právě reagoval jaksi přehnaně - "
Přerušil ji totálně vyčerpaně.
"Ó, Grangerová, ty to nechápeš. Já s tím nemůžu žít, protože ty jsi můj zatracený záblesk naděje!"
Ihned zůstala na místě stát.
No, to si teda pěkně pustil hubu na špacír! Ráno poté bude drsné. Doufám, že ho Hermiona nenechá trucovat a v nejhorším,kdyby jí bylo zatěžko vyjádřit své city za střízliva, zaskočí si taky na sběr.

Díky za kapitolku, je to epesní čtení!