22. března 2018 v 20:00
|
6.Snapeův hlas byl nezaměnitelným způsobem zabarven zlostí.
"Ty jsi ta, která to všechno změnila. Která mě nechala doufat. Já jsem naproti tomu zcela neúmyslně naletěl na tu tvou trošku péče. Přemluvila jsi mě svou vstřícností a upřímnou laskavostí, kterou jsi ani nevyslovila, jen sis o ní sama pro sebe potichoučku přemýšlela. Budu tě nenávidět, za to, že jsem ze sebe udělal idiota."
Hermiona na okamžik myslela, že nerozumí vůbec ničemu. Ale jen na okamžik, na zcela maličkatý. Pak zalapala po vzduchu. Zase k ní přistoupil o něco blíž.
"Zděšená, že ano? Zkažený Snape láká pannu do lesa. Aby si s ní mohl promluvit, sežere pár hub. To dělá každý rok, ale dnes mu jde především o rozhovor s ní. Neboť ten starý bastard je sociálně nekompetentní, neschopný ji za běžných podmínek oslovit byť jen jediným slůvkem. Všechno, co o ní ví, získal zbabělou krádeží, a přesto si namlouvá, že ho něco s Hermionou Grangerovou spojuje. Budu tě nenávidět."
Dech se mu zrychlil a vyrážel ze sebe vzduch, skoro jako by běžel. Vzhledem k jeho stacattovému proslovu to nebylo udivující.
Bude ji nenávidět, protože to chtěl? Promluvila nepromyšleně, impulsivně.
"Tak to však nefunguje."
Snape se rozesmál, tentokrát hořce.
"Ach ne? Jako kdybych to nevěděl já sám. Ne že bych to už zkoušel u ostatních. Ty strašná otravo, už celé týdny doufám, že tě dokážu nenávidět nebo alespoň tebou pohrdat. Tys mě zvládla zesměšnit - "
Jeho tiráda skončila, když Hermiona teatrálně a dlouho protáčela oči.
"Svatá dobroto, Snape! Vždyť se nic nestalo. Možná kromě zbabělé krádeže a hub. A kromě manipulace."
Viditelně se zatvrdil.
"Je to směšné," zasyčel rozhodně.
Než mohla znovu rychle odpovědět, vážně se zamyslela. Nakonec zakroutila hlavou.
"Nesměju se."
Chvíli asi o jejích slovech přemýšlel, načež vyplivl: "Tedy soucit, to je mnohem horší."
Podívala se na něho a znovu si v myšlenkách promítla dnešní noc. S jistotou to byl ten nejlepší Halloween za několik let. Nepolapil ji smutek, naopak. Po počátečním hněvu se opravdu … bavila, smála. A ano, mezitím mu dokonce také uvěřila, že si byli podobní.
Snape ji chtěl políbit. Měl ji rád. Byla zděšená? Ne, bylo to udivující, ale vůbec ne. Ulevilo se jí, že nebyl v jakékoli špatné náladě, jak věřila. A lichotilo jí, že ona byla tím důvodem. Tiše pronesla: "Byla jsem jen překvapená."
Odpověděl jí s odfrknutím: "Samozřejmě. Kdybych byl řekl: 'Pozor, Grangerová, nevyděs se, chci tě políbit.', proběhlo by to naprosto jinak."
Znovu o jeho slovech přemýšlela. A pak podle nich jednoduše jednala. Aniž by přemýšlela nad následky. Aniž by brala ohledy na ostatní. V tomto případě na něho.
Zavřela oči a naklonila se k němu. U toho mu tiše zašeptala: "Pozor Snape, chci tě políbit."
Ano, to chtěla. Hermiona ho měla ráda, obdivovala ho za jeho odvahu. Litovala ho pro jeho osud a pro to, co musel zažít. Ano, chtěla ho políbit. Možná z jakéhosi popudu, ale tuto noc to asi nehrálo žádnou roli. Její rty se tedy setkaly s jeho úzkými. Cítila, jak je pevně přitiskl k sobě. Na chvilku. Pak uhnul, lapaje po dechu v tak rychlé otočce, že Hermiona měla problémy udržet rovnováhu a nespadnout dopředu. Odcházel vrávoravě pryč.
Právě ve chvíli, když chtěla zavolat, co to mělo znamenat, její otázku zodpověděl dávením.
Severus Snape se obloukovitě pozvracel u kmene jednoho starého dubu. Ano, ano, psilocybin.
Otočila se, samotné dávivé zvuky stačily k tomu, aby se její žaludek začal vzpouzet, avšak i přesto mu chtěla poskytnout alespoň minimální soukromí.
Až pak později vnímala pouze to, jak ztěžka dýchal, znovu k němu došla. Snape klečel mezi dvěma pořádnými kořeny. Kvůli kyselému zápachu, který jí šel vstříc, dýchala pouze ústy.
Jakmile se vedle něj nerozhodně postavila, začal se tiše smát.
"Osud to se mnou myslí tak dobře. Stále je mi štěstí v patách, aby mi ve vhodný moment mohlo nakopat do prdele a vysmát se mi."
To, co se právě stalo, bylo asi skutečně minimálně podlé. Ano, a ji to kvůli němu mrzelo. Tolik, že další slova vyslovila, i když toho litovala už ve chvíli, kdy opouštěla její rty.
"Ten večer byl natolik zábavný, že bych si ho ráda zopakovala."
Snape na okamžik umlkl, aby se pak rozesmál ještě hlasitěji. Musel se dát dokopy, než jí mohl odpovědět: "Jistě, Grangerová. Na slovo Vám věřím, že je to skutečně Vaše vůle."
Vždycky nenáviděla, když někdo o jejích slovech pochyboval. Začala se vehementně dušovat: "Je to moje vůle. Pojďme se někam najíst."
Snape se vyškrábal na nohy, utřel si rukávem ústa - přičemž Hermiona na chvilku s odporem pohlédla na ten kus látky - a pak pronesl: "Vaše vůle, prosím. Zvolte lokál, nemám o tom přehled. Mělo by to být někde, kde nás nikdo nezná, nepociťuji žádnou potřebu znovu se objevit na titulní straně Věštce. Takže mudlovské zařízení."
Poslední slova vyslovil jako urážku. To tedy byla opravdu výhodná výchozí pozice. Ano, jistě to bude zábava.
"Zítra večer, Grangerová. Vyzvednu tě ve tvém bytě. V každém případě. Nenech se mýlit, pokud se neobjevím u jídla ve Velké síni. V příštích hodinách ve mně asi nic moc jedlého nezůstane."
"Což je skvělý předpoklad k tomu, abychom si večer vyšli," odvětila výsměšně. Snape jen mávl rukou.
"Zítra nebo už nikdy. Za pár hodin budeš s touto myšlenkou bezpochyby souhlasit."
Zavřel oči a stísněně řekl: "Pokud nechceš ještě jednou pozorovat, jak se můj žaludek vyprazdňuje, tak teď zmiz."
Nemusel jí to říkat dvakrát. Rychlými kroky odcházela směrem ke vstupnímu portálu.
Vyrazit si … Opravdu to řekla? A on s tím souhlasil.
Asi proto, že to slovo to velmi dobře vyjadřovalo. Měla schůzku se Snapem.
Lítost asi nebude čekat až do zítřka. Nebo ne, do večera. Už jen hodiny ji dělily od okamžiku, kdy bude Snape stát před jejími dveřmi. Snape a ona - samotní u stolu. Juhu.
Snape, který ji téměř políbil, pokud by se na poslední chvíli nerozhodl pro blití. Políbila ho, nereagoval na to jen kvůli výše zmíněnému vyprázdnění vlastního žaludku. Po zádech jí přeběhlo mrazení.
Musela se asi úplně zbláznit.
To je tak neromantický, až je to hrozně romantický
.
"Tati, a jak jste se s maminkou seznámili?"
"Pozvracel jsem jí boty, když jsem se kvůli ní zdrogoval houbama."