close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Happy Halloween 8/28

29. března 2018 v 20:00 |  Vestilia
8.
Kdykoli si Hermiona v následujících dnech vzpomněla na ten "zvláštní" večer v malé francouzské vísce, pobaveně si odfrkla a v hlavě jí naskočila melodie z Mission Impossible.
Byla to ta očekávaná katastrofa? Ne, vlastně ne. Podivná fraška každopádně, naprosto mimo cokoli, co by většina lidí označila za pěkný večer. Ale od předkrmu se jim podařilo spolu jednat civilizovaně.


Snape ještě nikdy ve Francii nebyl, naprosto důrazně jí sdělil, že by odešel od stolu v případě servírování syrových ústřic nebo žabích stehýnek. S pokrmy, které vybrala, byl však zjevně spokojen, neboť snědl bezezbytku všechno. Přes jídlo a chuť vína se dostala řeč na zemi a krajinu, a pak už byl servírován moučník. Ještě nikdy neviděla Snapea jíst sladké jídlo, což si uvědomila teprve tehdy, když se nadmíru váhavě pustil do 'charlottes au chocolade'. Tento chod dojedl jen z polovičky.
"Opovažte se trvat na tom, že si své jídlo zaplatíte sama," zasyčel na ni, když po vyžádání účtu zašmátrala po kabelce. Tak ne, no, zcela jistě by se do diskuse s ním nepustila. Neboť to s touto výhružkou myslel naprosto vážně.
Celkově se chovali jako dva lidi, kteří se pozorovali dost nedůvěřivě a slova toho druhého posuzovali s nejvyšší opatrností, ale alespoň jen nemlčeli. Až ke vstupnímu portálu se vysloveně snažili zabránit právě tomuto. A pak se vrátili do běžného módu, kývli na sebe na rozloučenou a na velkých schodech šli svou cestou. Co byl tento večer?
Nyní to už byly čtyři dny. A do normálnosti se to jaksi nevrátilo. Hermiona byla hrdá na své sebeovládání. Hrdá na to, že se skutečně dokázala posadit k jednomu stolu se Severusem Snapem a mluvit s ním. Cítila se méně zvláštně než v předchozích měsících. Asi proto, že oba byli zvláštní a sví. Nekonvenční by se asi nejlépe dalo říct. Dva lidé, kteří se vědomě odtrhli ze svého okolí, protože je jejich okolí nesneslo. Snape kvůli tomu, že jeho role ho odsoudila k samotářství. A Hermiona? Protože válka a smrt jejích rodičů jí opravdu otřásly. Nebyla stejným člověkem jako dřív. Profesor byl ten první, který to přesně pojmenoval. Který se jí ptal na její chování a interpretoval ho. Ačkoli neférovými metodami.
Její rodiče byli jejím přístavem, znali každý z jejích splínů a brali je vážně. Na rozdíl od Rona. Byla svá a chtěla taková být. Byla Hermiona Grangerová, nechtěla se stát Hermionou Weasleyovou, která se vzdává věcí nebo nevysloví myšlenky, protože by tomu její partner nerozuměl. Toužila po přijetí.
Více než jednou si pohrávala s myšlenkou, že Snapeovi navrhne, aby si večer zopakovali. A pak vždycky ztratila odvahu.
Během jídla na ni jen stroze kývnul, mlčel jako vždycky a u stolu nikdy nezůstal déle, než bylo třeba. Byl pro něj ten večer zklamáním? Tou očekávanou katastrofou? Jeho názor by měl být směšný a nevýznamný… jaká absurdní myšlenka? Proč by měl být nevýznamný? Protože ona to tak chtěla? Zatraceně, vždyť byla jako on! Nebylo jí to jedno, protože si ten absurdní večer opravdu užila.

Na oběd nepřišla, opravovala místo něj písemky, jak si namlouvala. Se Snapem to nemělo vůbec co dělat, ani s jeho možnými myšlenkami. Zcela jistě ne.
Tiše zaklela a pokračovala několik dalších minut, než ji přerušilo zaklepání na dveře její pracovny.
'Pane Davisi, ne, napsat cokoli není lepší, než nenapsat vůbec nic. Ušetřete mě dobudoucna těchto nesmyslů. Trol.' stálo nyní napsáno jejím písmem pod písemnou prací, kterou opravila. Skousla si ret, chtěla zareagovat zděšeně, ale místo toho se sama pro sebe rozesmála. Charly Davis nebyl idiot, byl jen děsivě líný. Možná tato upřímná věta povede k tomu, že se konečně taky jednou bude učit. Doteď ho pod každou prací přátelsky prosila, a to nezměnilo nic. Zřejmě bylo na čase zahrát na jinou strunu.
Se smíchem v obličeji otevřela dveře.
"Nebyla jste se najíst, slečno Grangerová," konstatoval Snape vyloženě bez nálady ještě před tím, než Hermiona pochopila, že před ní stojí on.
Pokrčila rameny, načež si pomyslela "Ne, měla jsem na práci něco jiného".
Přikývl.
"To se nedalo přeslechnout. Máte nějakou návštěvu?" S každým slovem jakoby vkládal do svého hlasu více a více frustrace.
Rozčileně zavrtěla hlavou a v tomtéž momentu si uvědomila, že asi není moc zdvořilé odpálkovat ho mezi dveřmi. Uvolnila tedy cestu do malé pracovny a gestem vyzvala profesora, aby vstoupil.
"Smála jste se," řekl pochybovačně poté, co se rozhlédl okolo.
"Ano, sama sobě. Je to zakázané?" vyslovila, než jí rozum jeho věty pospojoval do nějakého smyslu. Pak na odpověď nečekala, nýbrž se zeptala: "Co pro Vás můžu udělat, profesore Snape?"
Chvilku pochybovačně kroutil hlavou.
"Akceptuje nebezpečí, že ze sebe udělám idiota - podruhé během několika vteřin, o posledních dnech se ani zmiňovat nebudu - Vás prosím, abyste si se mnou vyšla na večeři. Zítra. Vyzvednu Vás v 18:00 ve Vašem bytě."
Wow. Jedna a jedna pak tedy v součtu bylo, že se jí chtěl pravděpodobně zeptat po jídle ve Velké síni. Tam nebyla. Přišel tedy sem. Ano, špatná nálada z hlediska podezření, že snad není sama, tím byla zřejmě vyjasněna. Ušetřila si tedy komentář, že ji neprosil, ale vpodstatě to požadoval, a místo toho pronesla s plným přesvědčením: "Velmi ráda."
Snape si ji přeměřil, načež v obvyklém gestu zdvihl obočí. Chvilku vypadalo, že něco řekne, avšak pak jen přikývl a opustil pracovnu.

V pátek večer v 17:50 stála Hermiona ve spodním prádle v ložnici, naprosto nerozhodná ohledně volby svého oblečení. Na posteli ležely šedivé pletené šaty, které už dokonce měla i na sobě, ale pak je s rezignovaným povzdechem odhodila stranou. Působila konzervativně, a na tom nezměnily nic ani smaragdové punčocháče, které si k šatům vzala.
Právě když si zkoušela černé šifónové šaty, ozvalo se zaklepání na dveře. Příliš brzy, přišel moc brzy!
"Ještě není šest," vyrazila ze sebe v momentě, kdy otevřela.
"Zjevně," vrátil jí to Snape výsměšně. Ihned se od něj otočila a vklouzla do střevíčků. Když sahala po přechodovém kabátku, schválně se na Snapea znovu podívala. Okolo krku měl omotanou šálu a jeho kabát vypadal o dost tlustší než minule.
"Kam jdeme?" zeptala se, mrznouc už při myšlence na své tenké punčocháče. Ihned na sebe zakouzlila ohřívací kouzlo.
"Nechte se překvapit."

Byla překvapená. A netušila, kam je jeho přemístění zavedlo. Domy okolo byly veliké, fasády bohatě zdobené, podle všeho secesními prvky.
Studený vítr vál širokými ulicemi, kudy se Snapem šli. Nerozuměla ani slovu z toho, co stálo na cedulkách, ve výlohách nebo na fasádách; žádné ze slov jí ani v nejmenším nepřipadalo známé, zcela naopak, ta řeč byla pro ni naprosto cizí.
Kde to k sakru byli?
Zastavil se u jednoho z těch obrovských městských domů. Fasáda byla plná velikánských obloukovitých oken a vstupní dveře poznala jen podle toho, že je prozradila stříška.
"Karpatia" stálo na ní.
Avšak právě když přečetla toto slovo, chytil ji Snape za rukáv a už ji táhl dveřmi dovnitř.
Z pohledu na interiér ztratila dech. Na světlé, lesklé mramorové podlaze ležel tlustý červený koberec, ukazuje jim cestu. Stěny byly ve spodní třetině obloženy dřevem medového odstínu, horní část kryla látková tapeta. Rudé a zelené úponky se na ní ovíjely okolo sebe. Snape pokračoval po koberci dál a došel k těžkým dřevěným dveřím, jejichž vnější hrana veřejí byla pozlacena. Vedly do obrovitánského sálu. Klenutý strop byl vyzdoben stejnými ornamenty jako tapeta v chodbě. Nebo spíše ve vstupní hale. Avšak zde se navíc všude třpytilo zlato. Na stěnách visely obrazy, dokonce i rámy byly zlaté. Připomínalo jí to strop nějakého kostela. Přistoupil k nim číšník a Snape s ním rozmlouval řečí, která jakoby sestávala ze samých k, s a c, spojených navzájem pomocí ü a ö.
Číšník je s přátelským pokývnutím vyzval, aby ho následovali. Provedl je dalšími dveřmi. Do sálu, který se spíše hodil do zámku. Okna sahala od stropu až k zemi, takže byla jistě pět metrů vysoká a zdobily je těžké bílé závěsy. To zřejmě byla ta okna, která předtím viděli zvenku. Aspoň myslela.
Strop byl bílý a zlatý, o světlo se starala spousta lustrů. Dobře, že se nerozhodla pro ty děsné pletené šaty.
Byli usazeni u jednoho z oken a číšník jim odebral kabáty.
Tak tady seděla, Hermiona Grangerová, v restauraci, která vypadala hříšně draze a kam by sama jistě nikdy nezavítala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 29. března 2018 v 21:33 | Reagovat

Wow, teď jsem teda fakt napnutá, kam ji to Severus vzal. Podle těch indícií bych možná typovala Maďarsko nebo Finsko (hlavně ta nesrozumitelnost jazyka). Jsem zvědavá !

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 29. března 2018 v 21:37 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Výborně, kočko. Je to dle názvu Karpatia, takže trefa. 8-)

3 sisi sisi | 30. března 2018 v 9:35 | Reagovat

Oh, taková nádhera okolo, podle mě jsou v Transylvánii, v jednom z oněch opuštěných upířích sídel, i když podle řeči to může být i Estonsko, nebo některé ze zapadlých míst v Petrohradu. Možná připadá v úvahu nezakreslitelné území na Balkánu, ale ono je to vlastně jedno,důležité je, že jsou spolu a něco bude navazovat.
Děkuji za překlad, hezké velikonoce.

4 margareta margareta | 1. dubna 2018 v 13:41 | Reagovat

Juj, já když vidím Karpatia, tak si vzpomenu na Drákulu. Doufám, že tam žádní upíři nebudou?? O_O
Ti dva mi připomínají průzkumníky z opačných táborů, opatrně se pohybující po území nepřítele a snažící se zjistit, odkud by mohla přijít nepřátelská palba.
Tohle je ale určitě premiéra i pro Hermionu! Takže výsledek nemůže odhadnout ani jeden z nich! :-!
Tím méně já. :-x
Moc se těším na další kapitolu! A za tuhle díky! ;-)

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 2. dubna 2018 v 20:04 | Reagovat

[3]: Sisi: Díky za komentář, básnířko. Věřím, že i Tys prožila příjemné svátky jara. <3

[4]: Margareta: Neboj, žádní upíři. No, na HP ff s upíry jsem prozatím nenarazila, i když je fakt, že teď čtu minimálně. Jen nová díla u "svých autorek". :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.