Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Maska - povídka

10. března 2018 v 14:59 |  Arda - Vždycky je to Lucian
Napsáno při příležitosti Tématu týdne "Maska".
Alžběta a Lucian jsou zhruba stejného věku, přátelé.
A nezapomeňte: Vždycky je to Lucian.
Arda z Lyry <3



Maska

"Tak," vydechl Lucian a opřel se o skříňku. "Nachystám čaj."
"Jasně," kývla na něj s úsměvem Bětka. "Všichni se těšíme na tvůj dryák s přísadou halucinogenů. Snad z toho dneska usnu v trochu rozumnou dobu."
Zmínila to už poněkolikáté. Vždycky zdůraznila, že po jejich setkání pak dlouho nemůže usnout. Sváděla to na čaj, ale zároveň tím vyjadřovala, že Lucianova přítomnost má na ni opravdu elektrizující efekt. Několik dalších hodin je toho plná, myšlenky jí víří v hlavě, zkrotit je nedokáže a všechny se točí jen a jen okolo něj.
A on se tomu vždycky pochechtával. Možná cítil, co tím chtěla Bětka říct, vytušil to z jejích pohledů. Nic si z toho však nedělal. Maximálně si pomyslel, že už by se konečně mohla začít věnovat kontrole svých myšlenek. Avšak tentokrát to bylo jiné. Podíval se na ni. Déle. Intenzivněji. Jinak.
Něco tu nehrálo. Ale co? Lucian se choval jako vždy, stejně. Jenom… neměl v očích tu svou jiskru. Kouzlo svého pohledu, kterým byl schopen rozpustit led i rozříznout diamant. Tedy, měl, jiskra tam byla, ale zářila méně, jaksi… unaveněji. Lucian byl unavený! Je to možné?
No ano, ramena mu trochu poklesla, pohyboval se pomaleji a několikrát na okamžik delší než mžik oka zavřel víčka. Bětka užasla.
"Jsi unavený, Luciane," zeptala se, ačkoli to znělo jako konstatování. "Naprosto vyšťavený," opravila se. Bylo jí jasné, že "běžnou" únavu by na něm nikdo neměl šanci poznat. Tady se zjevně jednalo o krajní stav.
"Na dnešek jsem spal čtyři hodiny," přiznal jí Lucian, čímž vyjádřil souhlas.
Bětka už o tom něco věděla. Před časem se bavili na podobně laděné, takto intimní struně i o tomto. Povídal jí o náročné práci, kteréžto konec už se tehdy zdál být nadosah. Ale zjevně nenastal. Tenkrát se upřímně těšila spolu s ním, že jeho pracovní nasazení konečně poleví a vybyde mu více času pro sebe a všechno, co by rád dělal a nyní to nestíhá. Poskytla mu útěchu a oporu a nechala si tyto informace pouze pro sebe.
Překvapila ji jeho otevřenost a upřímnost, s jakou se jí svěřil. Tenkrát i teď. Znělo to naprosto neskutečně: Lucian, chlap zdánlivě neustále v pohodě, samý vtípek a legrácka, na tom může někdy být i tak, že sotva stojí na nohou!
Všichni, kteří se k nim brzy připojí, očekávají, že Lucian bude jako vždy plný síly a energie. Bude mít dost pro sebe a ještě na rozdávání všem ostatním. Každý z těch lidí přijde s kupou vlastních problémů poletujících okolo, s rancem myšlenek na zádech. S tímto nákladem grcne na židli či na zem v němém požadavku: "Luciane, zbav mě tady toho všeho, uveď mě do stavu naprosté pohody, nech mě zapomenout na všední den a případně za mě ještě vyřeš něco z toho marastu." Tak to asi ostatní berou. Ruce v klíně a full servis od Luciana. Protože je to příjemné a pohodlné.
"Přinesla jsem ještě další knihy," začala Bětka více neutrálně, protože čas se nachýlil a dalo se očekávat, že každou chvilku už někdo další dorazí.
"Jó?" broukl Lucian svým hlubokým hlasem a Bětka se usmála tomu, jaký uklidňující účinek to na ni mělo.
"Jo," potvrdila. "Kolik jsi přečetl z té, cos dostal minule?" vyjela na něho z legrace tónem, jako by ho zkoušela. Bylo nad slunce jasné, že nečekala žádnou zvláštní odpověď, když chudák Lucian nemá ani možnost se nadechnout.
"Jsem ve třetině," překvapil ji. Kde na to jenom bere čas? Spadla jí brada a Bětka na něj zůstala hledět. "Dost o tom přemýšlím, tak to trvá dlouho," dodal ještě.
"Dobrý," pochválila ho, stála zaražená celou situací.
"Ty se pořád tak usmíváš…" nahodil Lucian a přistoupil ke konvici, aby slil hotový čaj.
"Cítím se tu dobře," pokrčila Bětka vesele rameny. "Nevím, co přesně je tím důvodem, ale je to fajn," zářila na něho. Otočil hlavu a upřeně ji sledoval. Šibalsky na něj mrkla a on na ni.
Jistěže tušil, jak to myslela. Přesně naopak. Jako už to běžně ženské dělají. Řeknou, že neví, proč, ale přehled mají detailní. Betynce je dobře u něho, v jeho společnosti. Přesně to mu nyní sdělila mezi řádky: "Tím důvodem jsi ty, Luciane."
Do nastalého ticha a souznění jejich hřejivých pohledů se pohnuly vstupní dveře a objevovali se další známí. Leňa, Sárka, Břeťa, Jára… Vítali se, svlékali kabáty, zouvali boty a v příštích chvílích očekávali totéž jako vždycky. Svůj full servis. Směřovali dále do místnosti a zdravili se s Bětkou i Lucianem.
"Jak to jde, chlape?" hlaholil Jára málem ode dveří, ještě v kabátě. Čekal jen na jakoukoli jednu Lucianovu větu, aby si už už mohl stěžovat na problémy s mobilem.
"Jsem totálně v pohodě," stiskl mu ruku Lucian a splnil jeho první očekávání. Natolik věrohodně, že mu to Jára sežral i s navijákem. Jenže Bětka tentokrát věděla víc. Věděla, že je to maska.
Celou dobu na to musela myslet; soustředění jí působilo problémy a náladu si tím nechala ovlivnit do té míry, že se její sinusoidální křivka posunula do své klesající dráhy. Leželo jí to v hlavě ještě cestou domů. Cítila se naprosto zoufale, úplně se jí chtělo plakat. Mrzelo ji to i za něho. I když nemuselo, on si to totiž vybral sám. Chtěl se přetvařovat, aby pozvedl náladu i všem ostatním.
Děláš to pro nás. Ach, Luciane!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 11. března 2018 v 11:15 | Reagovat

Hezky napsané, píšeš poutavě! :-)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 11. března 2018 v 13:45 | Reagovat

[1]: Lucka: Díky, jsem ráda, že sis početla a potěšila se. :-)

3 sisi sisi | 13. března 2018 v 23:04 | Reagovat

No, ano, vrcholový managment má mít síly na rozdávání a pokud jim podnikání funguje systémem přehazování horkých brambor, tak mohou být rádi, že mají práci. Takovej šéf oddělení musí zvládnout i tu přetvářku, musí dát všem najevo, že práce se sice sama neudělá, ale když ji nezvládnou oni, pořád je tu někdo, kdo to zvládne za ně. Jednoho dne jim řekne třeba i onu holou pravdu, že když nechtějí pracovat, nemusí, ale ne u něj. To většinou zabere a každej se snaží víc, aby si vydělal na skývu chleba. :D
Dík za povídku, možná se Ti bude stýskat po světě HP a to potom zase něco hezkého přeložíš, prosím.

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 15. března 2018 v 21:00 | Reagovat

[3]: Sisi: Díky za díky... ale mně se přece vůbec nestýská, já jsem stále ve středu dění! Překlady pro Vás jedou dál, dokonce dvakrát týdně. Lucian je navíc, bylo to jako papiňák. Vařilo to, bublalo to - a prostě to muselo ven. :-D  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.