Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Live-Dating 4b

15. dubna 2018 v 20:01 |  Odo der Held
Hermiona cítila jeho blízkost. Jak stojí přímo před ní. Slyšela ho dýchat, ale on ji pustil a dotýkala se tak pouze jejich ústa.
Bez dechu.
Ohromená.
Jeho rty byly chladné a pevné a jeho doteky jemné a nepopsatelně něžné.
Bylo to tak surreálné.
Vědomí toho, kdo před ní stojí.
Ačkoli ho nemohla vidět.


"Takhle je to jednodušší," zamumlal jeho hlas tiše.
Skoro nezřetelně kývla.
"Ó, to je uspokojující!" zavrněla Hermiona za chvilku.
Nyní nezřetelně kývl on.
"Už dlouho jsem nikoho nelíbal," šeptal jeho hlas.
"Jak dlouho?"
"2 roky."
"Strašné."
"Musím přestat," zabručel.
"Ale nechcete."
"Máte pravdu, jako vždy, slečno Grangerová. Ale nyní přestanu."
Po chvíli mu řekla Hermiona skoro pobaveně. "Nepřestáváte."
"Potom tedy musíte dobře líbat, slečno Grangerová. Moje disciplína je totiž dokonalá."
"To vidím."
Zavrčel a více své rty přitiskl. Pak přestal.
Hermioně uniklo zklamané povzdechnutí.
"Vemte mě s sebou, pane. Třesou se mi teď kolena."
"Mně také."
Vzal ji však za zápěstí a přenesl ji prostorem k přemisťovacímu bodu Bradavic.
Hermiona se na něj usmála. "Tak jsme tady. Po té nejsurreálnější návštěvě kina v mém životě."
"Na ten večer nezapomenu."
"Já také ne."
Pak šli společně do hradu, kde se jejich cesty brzy oddělily.

******************************************

Následujícího rána se u snídaně objevila Miona, která vypadala poměrně nevyspale.
Po prvním a při druhém šálku kávy byla už čilejší.
"Proč máš tak rudé rty, Hermiono?" zeptala se zvědavě Ginny.
"Jsou zničené. Počasí v Glasgow bylo syrové."
Ginny se zarazila. "V Glasgow bylo 10 stupňů, stejně jako tady. Říkala to rosnička v Ronově rádiu." Pak si přisedla blíž. "Miono. Co se stalo?"
"Vždyť to říkám: Počasí."
"Nelži mi!"
"Ginny! Nezačínej s tím Mollyiným tónem tak brzy."
Ale přerušili ji Seamus a Dean, kteří přišli a posadili se ke stolu.
Hermiona objala svůj šálek kávy a opatrně šilhala k učitelskému stolu. Snape si tam klidně seděl na svém místě, snídal a zíral na stůl.
Ty rty.
Ty vzrušující rty.
Myšlenka na ty rty ji stále ještě brala a odnesla ji zpátky na zadní dvůr, kde ji včera ty rty líbaly.
Rty, které dokázaly vyslovit tak zlé věci a jistě už několikrát pronesly Avada Kedavra. Rty, které ji tak pečovatelsky líbaly. Hermionina realita se roztříštila na tisíc kusů a ona začala snít.
"A koho si vybereš teď?" zeptal se snaživě Dean vedle ní.
"Co?"
"Ptal jsem se tě, koho si dneska večer 'zvolíš'?"
Hermiona pokrčila rameny. "Já ještě nevím."
"Vyber si Geralda. S Lupinem se do kina jistě taky někdy dostaneš."
"Já jsem o tom ještě nepřemýšlela, Deane. Fakt."
Když byla Hermiona hotová se snídaní a vzbudily ji tři šálky kávy, vstala a chtěla společně s Ginny a Ronem opustit nebelvírský stůl, ale někdo na ni zavolal.
"Tak, slečno Grangerová?" zeptal se dobře naladěný Brumbál. "Už víte, kdo to bude dneska večer?"
"Ne, pane. Ještě jsem o tom nestihla přemýšlet."
Remus se zasmál. "Můžeš mě dneska večer vykopnout, slečno Grangerová. Někdy si můžem udělat příjemný večer společně."
Hermiona se ušklíbla. "Beru tě za slovo!"
"Klidně."
A tak si Hermiona večer vybrala Geralda.
Zakřenil se na ni. "Takže," řekl jí svým hlubokým hlasem. "Na co půjdeme? Na Merlina?"
"Ne, no, toho už jsem viděla. Co takhle 'Svět se zastavil'?"
"O čem to je?"
A Hermiona už naplno plánovala kino.
Večer s Geraldem o týden později byl milý a veselý a dobře si rozuměli.
Ale Hermiona všechno, co se stalo, srovnávala s večerem, který strávila se Snapem.
Když byla Hermiona potom zase na cestě do Nebelvírské věže, stála najednou v tmavé chodbě proti muži, z něhož viděla pouze obrysy a který byl vysoký a štíhlý a na sobě měl široký černý plášť.
"Dobrý večer, slečno Grangerová. Bylo to s Parkerem pěkné?"
"Ano. Děkuji."
Náhle k ní přistoupil ještě o krok a za paži ji přitáhl do výklenku ve zdi.
Stáli těsně u sebe, nebyl mezi nimi ani centimetr místa.
"Co chcete, profesore?" zeptala se Hermiona s rozechvělým srdcem.
"Toto!"
Nato ji políbil.
Hermiona slyšela, jak si zlehounka povzdechla.
Snape ji hrudníkem natlačil proti zdi a opřel se zleva a zprava vedle její hlavy o kámen.
"Ó, to je pěkné," mumlal, zatímco dýchal. "To je dobré. Ó ano."
Náhle ztuhnul a přitiskl jí ruku na ústa. V té chvíli uslyšeli, jak chodbou procházejí dvě osoby.
"Ale, řediteli," říkal právě Filch. "Mohli bychom sklepení zařídit trošku příjemněji."
"Milý Argusi," usmál se Brumbálův hlas, "víte, že nepřipustím, aby byli studenti ve sklepení zavíráni. Jen a pouze Severus tam rád tráví svůj čas. Myslím si, že jsou přijatelnější metody, jak studenty usměrnit."
"A co si myslíte o poutech na nohy?"
A oba hlasy se ztratily v dálce.
Hermiona hleděla do Snapeových očí, které temně žhnuly jako safíry. "A co teď?"
V odpověď ji zase políbil. Jeho tělo se k ní tisklo a Hermiona se ztratila v proudu času. Ten polibek ji vzrušoval a ona nevěděla, jak by na to měla reagovat.
Jedno jí však bylo jasné: TADY TOTO NEBYLO SPRÁVNÉ
Po chvíli se oddálili a ona tiše vzdychla.
"Já vím," zavrčel. "Rozumím, co tím myslíte. Raději teď půjdeme spát."
A potom ji propustil ze svého náručí.
Hermiona vyšla z výklenku a koukala na něho.
"Dobrou noc, profesore."
"Dobrou noc, slečno Grangerová."
Pak se Hermiona otočila a odešla do Nebelvírské věže.

*****************************************

Ráno na Hermionu ze všech stran doráželi a vyptávali se.
Jaké to bylo s Geraldem.
Levandule vzdychala a chytala se za srdce. "Je táák hezký."
"Je milý?" zeptala se Parvati.
Hermiona přikývla.
"Co milý," zakřenila se Levandule. "Je to pastva pro oči."
"Ano," usmála se Hermiona, "je opravdu povedená genová směska."
Parvati a Levandule se rozesmály.
"Co je tady k smíchu?" zeptal se Ron a přišel blíž.
"My tři jsme se shodly na tom, že Gerald je extrémně povedená genová směska."
Ron výsměšně protáhl obličej. "Ale má ruce jako holka."
"Kdo má ruce jako holka?" zeptal se Harry, který přišel také blíž.
"Parker," řekl jen Ron.
"Ano, asi má ruce jako holka," souhlasil Harry. "Malé a jakési rozkydlé."
Rozesmálo se jich všech pět.
Náhle u nich stál Gerald Parker. "Co je tady k smíchu?"
"Shodli jsme se na tom, že Malfoy má fakt malé a holčičí ruce," zalhala Hermiona.
"Žejo?" zasmál se srdečně Gerald. "Ale já mám asi taky trochu holčičí ruce."
Parvati, Levandule a Hermiona na sebe jen nadšeně mrkly.
Večer Hermiona zaklepala na Snapeovy dveře od bytu a srdce jí prudce bilo do žeber. Bylo už po deváté večer, ale byla si jistá, že ještě nespí.
Ale co mu řekne?
Chtěla mu říct, aby to líbání ukončili.
Dveře se náhle otevřely a Snape stál v nich.
"Co chcete?" zeptal se hrubě a Hermiona, která s tímto neomaleným tónem nepočítala, jen zamumlala: "Ale nic, promiňte," a chtěla se otočit.
To jí však neprošlo. Snape nahodil přátelštější tón.
"Co byste ráda, slečno Grangerová?"
Musela se k němu chtě nechtě otočit zpátky.
Se strachem hleděla na svého učitele. Pak sebrala všechnu nebelvírskou odvahu do hrsti.
"Pane, chtěla bych Vám něco říct. Můžu na chvíli dovnitř?"
Nic neřekl, ale ustoupil o krok stranou.
Hermiona prošla okolo něj a nyní stála uprostřed obývacího pokoje.
Slyšela zaprásknutí dveří a za zády cítila jeho přítomnost.
"Ano?"
Neotočila se a řekla: "Musí to přestat, pane. To přece nemůže být správné!"
"Co už je v životě správné, slečno Grangerová," filozofoval.
"Toto například."
Cítila a slyšela, jak přišel k ní a zůstal stát těsně za jejími zády.
"Co je zvrácené na tom, čeho se účastní dvě osoby," mumlal, "když to obě chtějí?"
"Vy to chcete?" zeptala se Hermiona a stále ještě se neotočila.
"Ano. Ne. Nevím."
"Skvělá odpověď," vysmívala se Hermiona.
"Jinou Vám dát nemohu, slečno Grangerová."
"Slečno Grangerová," odfrkla si Hermiona.
"Jak Vám mám tedy říkat? Hermiono není zrovna přijatelné."
"To máte pravdu. Vidím, že tady neuspěju a bude to pokračovat. Najděte si jiné jméno."
Pak se Hermiona otočila, obešla ho a opustila jeho byt.

****************************************************
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 16. dubna 2018 v 19:26 | Reagovat

Jsou vážně takoví lidi, co si neodpustí komentáře ani při líbání :-D .

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 16. dubna 2018 v 20:04 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Jojo, lidi jsou různí... :-D

3 sisi sisi | 22. dubna 2018 v 7:52 | Reagovat

"...Co do jména, co růží zvou i zváno jinak vonělo by stejně. A tak i Hermiona, nebýt Hermionou zvána by nebyla o nic méně drahocennou, než s tímto jménem! Ach, Hermiono, svlec to jméno, jež není tebou, nebo nechceš-li, zasvěť se Severusovi a přestane být Snapeem." :-P  :-D  :-D :-x  ;-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 22. dubna 2018 v 20:33 | Reagovat

[3]: Sisi: Ach, poezie. :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.