Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 11/28

3. května 2018 v 20:00 |  Vestilia
11.
Probuzení následujícího rána doprovázela dunivá bolest hlavy. Ta se také okamžitě postarala o to, že si na všechno všecičko ihned vzpomněla. Už nikdy se Hermiona alkoholu nenapije, především ne v přítomnosti Snapea.
Nebylo nejmenších pochyb o tom, co v ní vidí. Ženu, kterou by velice rád viděl bez šatů.

Zděšení, které očekávala, nebo snad ve které doufala, nepřicházelo. Ano, samozřejmě měl pravdu, to by měla vědět. Věděla to. Jaké motivy by mu jinak měla podsouvat? Vyjadřoval se od začátku relativně jasně a ona s ním i přesto chtěla trávit čas. Ve své současné nelítostné upřímnosti si dokonce přiznala, že právě to stále ještě chce. Snapea.
Bylo s ní něco v nepořádku? Proč s křikem neutekla - už v momentě, kdy ji chtěl líbat?
Proklínala svůj rozum, servírující jí řešení na stříbrném podnose. Protože si jeho pozornost užívala. Protože jí otázka, co nosívá pod šaty, byla všechno jiné než nepříjemná. Nepříjemná byla pouze jeho bezohledná přímost. Ale ani ta ne zcela, protože se v ní při této myšlence něco v očekávání stáhlo a to něco se dalo celkem přesně lokalizovat - jednoznačně v podbřišku.
Zatraceně, byl to Snape, člověk, který ji až na pár posledních dnů… rezignovaně si povzdechla. Ano, co dělala až na pár posledních dnů? Strachovala se o něho, a to celé týdny.
Snape, ten tichý hrdina. Postava, která je vlastně politováníhodná, ten nelítostně odvážný muž. Muž, který ji líbal. Přetáhla si bleskově přikrývku přes hlavu.
To bylo šílenství. Byl…? Snažil se o ni, a přesně to si užívala. Bylo zbytečné to popírat, přesně to snažení padlo na velmi úrodnou půdu. Šílené nebo ne, naprosto zjevně cítila puzení být s ním.
Snape, často řízně přímý, mnohem starší než ona, její dřívější učitel, neoznačitelný jako atraktivní. Ale jo, minimálně nepěstěný by se ze seznamu negativních znaků dalo vyškrtnout. Chtěla se vysmát svému zjevnému pomatení vkusu, avšak ještě zavčasu zahájil její zrádný mozek obhajobu dobrých stránek temného kolegy.
Měl neuvěřitelný dar vnímavosti, díky němuž poznal, že trpěla, a to natolik skrytě, že se nejdříve musely rozeznít housle, aby i jí samotné skutečně vyjevily, jak hluboký tento žal byl. Dobře, věděl to především proto, že zákeřně špehoval v jejím duchu, ale bylo pro ni nanejvýš těžké mu to vyčítat, neboť to - ať už viděl cokoli - nepoužil proti ní. Ano, z jeho nájezdu dokonce vytvořila plusovou položku. Jeho slova byla cílená a nejen proto, že byl výřečný a brutálně upřímný, ale také kvůli tomu, že uměl perfektně používat svůj hlas. Nejen chladně, opovržlivě a výsměšně, ale také vřele a s plnou účastí, kterou mu věřila. Někdy, donedávna zřídka, dokonce také vyzdobil svůj hlas pravým humorem.
Zajímal se o ni. A právě tato myšlenka ji zarazila.
Kdy se o ni kdo naposledy opravdu zajímal? Mimo obecné 'Jak se ti daří?'
Kdy naposled nějaký člověk viděl, jak velmi trpí? Co když vykazovala jen klasické symptomy žíznivého, který se lačně vrhá do náruče někoho, kdo u sebe má pohár vody? Co když Snape věděl právě toto? Vlastně to přece musel dobře vědět. Co když to, co věděl z její hlavy, a svůj dar vnímavosti využil pouze k tomu, aby ji vysvléknul z těch šatů? Manipuloval, neustále, jak bez okolků přiznal. Možná byla jen obětí, kterou lákal pavouk do svých sítí? Obětí čeho?
Při odpovědi zrudla. A stejně se zasmála. Ne, zcela jistě by ji nezahrnul komplimenty proto, aby s ním šla do postele. Jistě, cítila vůči němu sympatie, cítila se polichocena jeho zájmem a ano, zklamalo by ji, kdyby se jednalo o falešný zájem. Ale víc nic. Byl to Snape, zřejmě bylo na čase, aby si to plně uvědomila. Kam by to celé mělo vést? Myšlenka, že u něj podněcuje falešné naděje, ji znovu rozesmála. Snape si dělá naděje u Hermiony Grangerové? To znělo teda opravdu absurdně.
'Už mě neobtěžujte se svým nevýznamným žvaněním.'
Jak často jí to řekl? V poslední době vůbec ne, naopak. Co to asi znamenalo?
Kam to k čertu povede?
Nikam, definitivně nikam!
Bylo na čase učinit 1000 kroků nazpátek. Jak jen mohla políbit Snapea? Jak to jen mohla chtít? Jak mu mohla říct, že se vyfikla kvůli němu? A jak to ksakru, že to ke všemu byla pravda?
Odpověď se nacházela před ní a způsobila jí opravdu zimnici. Byl to Snape!
Konec, měla by vstát a neodkladně přijít na jiné myšlenky. Všechno se to jen stupňuje.
Pohled na budík prozradil, že snídaně tohoto sobotního rána pro ni zřejmě bude klidného rázu. Bylo teprve půl osmé, v tuto dobu nebude ve Velké síni sedět skoro žádný student ani učitel. Pospíšila si tedy se vstáváním, jen si krátce postěžovala na tlak v lebce a doufala, že sprcha zmírní alespoň tento problém. Snídaně bez příslušné konverzace vypadala jako nejlepší vyhlídka dne a v této chvíli stála i za bolestivou cenu.
Sprcha nezmírnila vůbec nic, ovšem vzpřímené držení těla proměnilo pocit lehké závratě do latentní nevolnosti.
Toast si proto za chvilku namazala jen tence, marmeládě se vyhnula a kávu pila velmi upjatě.
"To mléko je zkažené?"
Vylekala se, když Snape s těmito slovy prošel okolo ní a posadil se vedle ní ob jednu židli. Asi na něj hleděla dost zmateně na to, aby doplnil: "Jste v obličeji velmi zelená, pokud je to vina toho mléka, bylo by od Vás nanejvýš kolegiální, kdybyste mě varovala dopředu."
Pronesl to zcela nevinně. Byl zatraceně dobrý herec. Zrovna on by měl naprosto přesně vědět, že má jen totální kocovinu. Pohlédla na něho s útrpným výrazem ve tváři.
"Samozřejmě, že to není mlékem. Na vině je večer s Vámi a to, jak končil, Vám mám velmi zazlé."
Co umí on, zvládne ona také. Vyslovila to stejně málo dvojznačně. Chvilku mlčela, vědomě přestala komunikovat a bylo zjevně viditelné, jak se výraz jeho obličeje ze škodolibé přesily změnil ve zraněnou uzavřenost. Fascinující a žádný div, že se svými slovy často zacházel extrémně. Jí to nyní přineslo jistý pocit moci, že je schopna ho takto ovlivňovat. Než se ovšem mohl uraženě odvrátit, vysvětlila, že nemyslela večer samotný nebo snad jeho společnost, ale jen detail z toho všeho.
"Město si skoro ani nepamatuji. Vím, že jsme byli u Dunaje, ale jak to tam vypadalo, mám v husté mlze."
Přehnaně útrpný tón jejích slov ji okamžitě usvědčil ze lži. Pro Snapea mělo být naprosto zřetelně jasné, že přeháněla.
"To je skutečně více než politováníhodné, slečno Grangerová," odvětil zcela neutrálně.
Přikývla a dodala vyslovené vzdychnutí "ano", načež on se k ní nahnul.
"Prozraďte mi jediné - proč si ani nedáte tu práci lhát přesvědčivě? Váš drastický a jistě vědomě dvojznačný úvod k Vaší údajné mezeře v paměti dokazuje, že byste toho byla schopna."
Ano, proč? Proč vůbec vedla svou promluvu tímto směrem? Protože její rozum právě zjevně přišel o svou rozhodovací sílu. Protože to bylo jedno, protože pro některé části jí samotné asi nehrálo roli, kdo si ji to právě upřeně prohlíží. S klidem, který jinak vůbec necítila, pronesla: "Doufala jsem, že tím podpořím své šance na zopakování. Ovšem bez ovocné pálenky."
Podstatu nevyslovila. Lhala, protože chtěla, aby věděl, že si na všechno pamatuje velmi dobře, ale přesto požaduje zmíněné opakování. Což se ani tak netýkalo její vzpomínky na město jako jeho otázky, co nosí pod sukní. A na každé další jeho slovo.
Snape si odfrknul.
"Z Vás člověk není moc chytrý."
Pokrčila rameny a zabreptala: "Já ze sebe taky ne."
Vstal, aniž by se jen čehokoli z prostřené snídaně dotkl.
"Budu se tedy snažit zorganizovat něco na dnešní večer."
To jaksi nebyl ten výsledek, který si dala za cíl zhruba před půl hodinkou.
"Platím já," volala za ním, na což on jen mávl rukou, aniž by se znova otáčel.
"Zapomeňte na to."
A s tím odešel.
Merline, Hermiona se rozplývala v eufórii. Těšila se na večer, který bude plný mlčení a mezery vyplní známky přetížení. A to všechno ve spojení se Snapem. Chtěl si s ním vyjít. Už zase.
'Tak, co to asi znamená, ty výjimečně pitomá, totálně pošašená huso?'
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 3. května 2018 v 23:23 | Reagovat

Super, tuhle povidku jsem si fakt oblibila! Uz se tesim, co Severus vymysli za pikle 😂

2 Michelle Michelle | 4. května 2018 v 21:35 | Reagovat

Paráda,tahle povídka mi moc chyběla :)
Jsem zvědavá, jak proběhne další rande :)

3 margareta margareta | 5. května 2018 v 19:06 | Reagovat

Jsem moc moc ráda, že jde pokračování! A moc moc zvědavá, co z toho zase bude!
Vida, ona Hermionka mu taky dovede pocuchat ego, když chce. To je dobře, nemusí mít nad ní furt navrch!
Děkuji za kapitolu a moc moc se těším na další! :-P

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 5. května 2018 v 21:53 | Reagovat

[1]: Resthefuture [2]: Michelle [3]: Margareta: Ták, dámy, pokračujeme dál. Víte, děcka, ono je to těžký, pehlím to tady ve volném čase, zdarma a skoro s vypětím sil. Ale průpravu mám takto skvělou.;-)
Tady jsem prostě musela mít pauzu, přemýšlecí povídka jako tato to přímo vyžaduje. Sorry jako.

5 sisi sisi | 6. května 2018 v 22:05 | Reagovat

Ardo, prosím, neomlouvej se za čas, který uplyne, než nashromáždíš sílu a vůli pokračovat s překladem. Každý chápe, že času není nazbyt a že nám věnuješ každou možnou chvilku. Děkuji. Je to mtak pěkné číst nové příběhy z hrníčku Snamione. Ti dva spolu tvoří melodický akord - tak nějak souzní.
Je na místě citovat Severuse Snapea a jednu ze známých autorek FF: "Každý může dát jen tolik, kolik má." "Nikdo nemá právo požadovat cokoliv, co mu nebylo nabídnuto." ( EK Alice O´Raily)
Vážím si každého slova, věty, i odstavce textu, překladu. 8-) Těším se na každou novou kapitolu jak malé dítě, jsem nadšená, že kapitola přibyla že ji smím číst, když to čas naopak dovolí mně. :-)
Dík za krásný překlad. ( sisi tleská dlaněmi o sebe) :-P

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 8. května 2018 v 20:53 | Reagovat

[5]: Sisi: Díky. Vážím si všech tvých slov. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.