Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 12/28

6. května 2018 v 20:00 |  Vestilia
12.
"Slečno Grangerová, smím Vám položit jednu velmi vážně míněnou otázku?"
Hermiona odtrhla svůj pohled od okna, a tím od působivého výhledu. Snape se rozhodl pro jinou restauraci; nacházeli se v budově, tvořící část komplexu citadely, kterou předchozího dne viděli z břehu Dunaje.


Pokrčila rameny, což asi neznamenalo ani souhlas, ani odmítnutí. Ani v tomto bodě se zjevně nedokázala přimět k vlastnímu názoru. Byla tak tupá.
Tady toto přece bylo to, co chtěla ještě ráno u snídaně. Chvíli před tím však ne. A zbytek dne také ne. A na co se však sem tam, v nestřežených chvilkách poslední hodiny, přesto těšila. Byla tak tupá!
Přerušil její zmatené myšlenky slovy: "Vyložím si to tedy ve svůj prospěch. Jste schizofrenní, slečno Grangerová?"
Hleděla na něho naprosto šokovaně. Než ji napadla aspoň rámcová odpověď, povysvětlil: "Působíte natolik nešťastně, že se musím sám sebe ptát, který hlas Vám asi poručil navrhnout první večeři, souhlasit s tou druhou a nyní ráno nepochybně naznačit podobné přání. Nechci si stěžovat, neboť pomatená slečna Grangerová je lepší než žádná."
Svářila se v ní zlost a potěšení ze sarkasticky zabaleného komplimentu, aniž by se dokázala rozhodnout pro jakoukoli reakci. Zašeptala tedy, ač ne zcela vážně míněné: "Obávám se, že to nemohu zcela vyloučit."
Opravdu se zdálo, že v ní bojují dva hlasy. Jeden, který jí stále dokola zlomyslně našeptával, že je to přece Snape - postrach jejího dětství - s nímž už zase seděla u jednoho stolu, a druhý, který ji ujišťoval, že by to přece nemělo hrát žádnou roli. Přesněji se na něho zahleděla a rozhodla se pro útěk vpřed.
"Co Vás podněcuje k tomu, abyste ubíjel čas s bláznivkou?"
Odpověděl jí se zdviženým obočím: "Myslel jsem, že je to naprosto jasné."
Ta slova asi obsahovala vyčkávání. Hermiona se zhluboka nadechla a pustila pochyby k vodě. Nebo lépe: překřičela je, neboť jí to chození okolo horké kaše víc a více šlo na nervy. Nakonec to přece není důležité, co si o jejích myšlenkách bude myslet on. Nemělo by to být důležité.
"Myslíte? Všechno, co jste doteď řekl a udělal, by také mohlo být laciným pokusem mě sbalit."
Jeho obočí vycestovala ještě výše.
"Laciný? Pojem o směnném kurzu libry vůči forintu by Vám prospěl. Vyjít si se zaplacenou společnicí do jakékoli restaurace by nebylo ani zdaleka tak nákladné jako včerejší večer s Vámi."
Sevřela rty k sobě, aby zabránila náhlému nutkání se ušklíbnout.
"Odkud znáte ceny za eskortní služby?"
Maličko se k ní naklonil přes stůl a přehnaně zašeptal: "Z inzerce v Denním věštci."
S opravdovým úsměvem zakroutila hlavou.
"Tam žádná taková inzerce není."
"Ó, naivní slečno Grangerová, zakouzlete při příštím čtení toho vysoce hodnotného plátku 'Revelabit', neobyčejně Vám to rozšíří obzory."
Vysmíval se jí, což ihned smazalo její úsměv. Na změněnou mimiku ihned zareagoval a podstatně vážně pronesl: "Pokud mi podsouváte nepoctivé úmysly, čiňte tak alespoň prosím bez označení laciný."
Znovu si povzdechla.
"Pokud rozumíte, co tím chci říci, proč jednoduše neodpovíte?"
Chvíli se na ni díval, jak klopí hlavu.
"Proč se jednoduše přímo nezeptáte, když víte, že jsem tomu i tak porozuměl?"
Na tuto otázku zjevně žádnou odpověď neočekával, neboť téměř bez přerušení pokračoval dál.
"Odpovědí na to je asi to, co mi nejvíce ztěžuje kontakt s Vámi. Jste tak neuvěřitelně zranitelná, že Vás opustila skoro všechna prostořekost. Každou chvíli se zajímáte o následky a o to, jak navenek působíte. Jen aby se Vaše hlava nedostala do nevýhodné pozice krátkodobé emocionality. Je to to, čeho se obáváte? Že budete muset litovat něčeho, co jste učinila v jedné nepromyšlené chvíli?"
Nereagovala, takže více upřesnil svá slova.
"Ztížení myslím ve smyslu náročnosti a namáhavosti. A namáhavosti ve smyslu výzvy."
Už to zase bylo tady. Jako předchozího dne na ni nemilosrdně dorážely emoce. On se na ni se zájmem díval a ona byla schopná uhnout tomu zkoumavému pohledu jen tak, že je jí vhrkly do očí slzy. Dokázal být tak strašně milý. Strašně ve smyslu nesnesitelně.
Právě když zase plánovala útěk a chtěla se na chvíli omluvit, vyrazil ze sebe: "Už jsem Vás několikrát viděl brečet. A mnoho jiných lidí taky. Kvůli mně to nyní nemusíte potlačovat, ani to přede mnou skrývat."
Z hrdla se jí vydralo jakési zakejhání. V této chvíli se cítila nechráněná, zcela vydaná napospas jemu a jeho názoru. Naprosto uklidňujícím tónem pronesl: "Vy mě podněcujete, slečno Grangerová. Vy celá se svou zranitelností. U mě to zjevně není jiné než u Vás - ve Vás jsem našel objekt, na který mohu směřovat veškerou péči. Vidím Vás a bojím se, že byste se mohla rozbít. Kdyby bylo nějak v mé moci tomu zabránit, udělal bych to. A pak se na mě podíváte pohledem, který mi prozradí, že toužíte přesně po tom stejném, jen kdyby to udělala jiná osoba."
Podívala se na něho se slzami v očích a zjistila, že měl pravdu. Ale svým způsobem také ne.
Ano, v těch strnulých hranicích konvence a také s ohledem na minulost by asi bylo žádoucí, aby Snape byl někdo jiný. Ale pro její blaho by to asi nebylo tak užitečné jako to, co se právě odehrávalo. Tak detailně jí rozuměl, protože on byl právě on, protože dokázal být naprosto bezohledný, a obstarat si tak přístup do její hlavy. Spatřil její vnitřní chaos, protože znal spořádanou Hermionu.
Mělo by ji zajímat, že by si asi kouzelnická veřejnost smlsla na tom, kdyby se proslechlo, že spolu tráví už třetí večer? Mělo význam, že i jejich kolegové na to budou reagovat netajeným rozčilením, někteří zřejmě také zděšením? Že by se podobné reakce daly očekávat také od mnohých z jejich přátel? Ne, neboť v tomto okamžiku poznala, že všechny tyto argumenty má na svědomí hlas předstíraného rozumu. Ve skutečnosti to však byl spíš hlas strachu. Bála se života překvapivého a nevypočitatelného, právě proto žila ve stereotypu, který Snape definoval už o Halloweenu.
Snape měl pravdu ve všem. Už dlouho nebyla sama sebou; dřív Hermiona prostě plavala proti proudu, mohla se vysmát zvěstem o "hříšných měsících ve stanu" - který o ní, Ronovi a Harrym po válce zveřejnil Denní věštec v odporně poutavém článku - s jistotou, že měla plnou podporu rodičů, kteří jí slepě věřili, a Rona, který ji miloval.
Všechno to se zřejmě někam vytratilo. A možná také ne, neboť to byl právě Snape, který jí poskytl právě tuto podporu. Netušila, jak dlouhou dobu strávila analýzou sebe sama, ale když nyní zase zaměřila pohled na Snapea, koukal na ni s očekáváním. Třikrát se chystala promluvit, a pak už kouzelníkovi došla trpělivost.
"U Merlina, mějte alespoň odvahu se mnou souhlasit. Opravdu už se nemůže stát nic, co bych neočekával."
Jeho zjevná převaha dostoupila svého vrcholu, a protože asi vůbec neměl tušení, co se v ní odehrává, zeptala se: "Co jste za celé ty měsíce viděl v mé hlavě?"
Pokrčil rameny.
"Chaos. Sem tam nějaké ostré myšlenky, které se postupně poskládaly do celkového dojmu. Odfiltrování mě stálo spoustu času a námahy."
Zase se začala usmívat. Jeho způsob mluvy ji bavil stále více, byl plný nasládlé ironie.
"Myslím, že všechno jste odfiltrovat nemohl -"
Přerušil ji číšník, pokládaje jídlo před ni na stůl. Buď byla zdejší kuchyně extrémně rychlá, nebo doteď strávila velké množství času ponořená do vlastních myšlenek.
"Ve Vašem zájmu jsem neobjednal předkrm," pronesl najednou zase naprosto neutrálně. Jen přikývla, neboť mu ihned musela bezpodmínečně říct, co sama právě teprve nyní pochopila.
"Nejste špatná osoba."
Sousto guláše - zde se tomu říkalo perkelt - mu zaskočilo a bojoval s náhlým záchvatem kašle. Když se z toho konečně vzpamatoval, zeptal se: "A to si budeš myslet jak dlouho? Do dezertu, nebo do příštího rána?"
Mohl to pronést hořce nebo svrchu, ale místo toho byla jeho slova vyloženě jemná.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 6. května 2018 v 22:36 | Reagovat

Bezva! Fakt se mi v tehle povidce hrozne libi ty dialogy. Z myho pohledu je to neco jinyho, nez co obvykle ctu a cloveka to donuti o kintextu vic premyslet :)

2 Michelle Michelle | 7. května 2018 v 0:20 | Reagovat

Tuhle povídku miluju.. jak je Snape prostě sám sebou.. a zároveň tím hrdinou, kterého chceme všechny číst.. Díky za parádní překlad

3 sisi sisi | 7. května 2018 v 21:16 | Reagovat

Na prvním místě se patří poděkovat za překlad. Muselo to dát dost práce, věřím, že tato kapitola byla notně namáhavá na správný překlad. Jsou to vlastně jen popletené myšlenky zamilované Hermiony. Akce kromě ochutnávky perkeltu vůbec žádná a Snape měl hrozně chytré řeči, kterým hormony zmítaná Hermiona vůbec nevěřila, nebo nevěděla, jak se k nim postavit. Nakonec správně usoudila, že jde o balící řečičky a je potřeba jistý nadhled a nadsázka. Pravdy v těch řečech není mnoho, jen tolik, aby vyvážila účelnost. Ale ne, že by se v tom neztratila. Proto si myslím, že bude následovat velice divoké sbližování, když si námluvní taneček odkroutili tak duchaplně. :-D
Děkuji moc za překlad a čas, který mu věnuješ. Bez toho by bylo na světě míň nostalgie a patetického snění. :D

4 martik martik | 8. května 2018 v 18:06 | Reagovat

Jsem moc ráda, že se tahle povídka vrátila. I když je náročná na čtení (a co teprve na překlad) :-D Ten konec mě vysloveně dojal. Tak snad už se Hermiona definitivně rozhodla, že námluvy od Snapea jsou lepší než od kohokoliv jiného právě proto, že je to Snape. A ne naopak. :-D díky

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 8. května 2018 v 20:55 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Yes, tady je to "na bednu" hned v několika smyslech toho výrazu. :-D

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 8. května 2018 v 20:56 | Reagovat

[2]: Michelle: Snape je tady opravdu Snape. Jde to dost do hloubky, autorka je důkladná. ;-) Však uvidíte. ;-)

7 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 8. května 2018 v 20:58 | Reagovat

[3]: Sisi a [4]: Martik: Divoké sbližování ... námluvní taneček ... námluvy od Snapea... To jsou mi výrazy. :-P Ok, ve čtvrtek jedeme dál. Tady to HG/SS opravdu nebudou mít moc jednoduché. :-x

8 megumi-sakamaki megumi-sakamaki | Web | 9. května 2018 v 17:03 | Reagovat

Moc hezké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.