Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 13/28

10. května 2018 v 20:00 |  Vestilia
13.
Touto otázkou přesně vyjádřil ambivalenci posledních dnů.
Platila ještě pořád?
Podívala se na Snapea. Byl pořád tentýž. Přitom však zůstával právě tím mužem, který o ni naprosto zjevně usiloval, tím, který jí rozuměl. Zhluboka se nadechla a nechala na sebe působit pocity, které v ní jeho chování vyvolalo. Asi to spíš znamenalo nechat se jimi převálcovat. Tep se jí zvýšil a po těle jí naskočila husí kůže.


"Je něco v nepořádku, slečno Grangerová?"
Decentně se usmála jeho starostlivému tónu.
"Nene, všechno je v pořádku," a po chvilkovém zaváhání se zeptala: "Jen maličkost. Proč teď už zase slečna Grangerová?"
Jeho ústa se výsměšně protáhla.
"No, moje vychování, které zjevně již vyšlo z módy, mě poučilo, že důvěrnější oslovení může navrhnout pouze dáma. Vše, co tomu neodpovídalo, bylo jen krátkým zapomenutím mých dobrých mravů."
Přikývla, a poté, co se chopila vidličky, pronesla: "Jistě je to tak, Severusi."
Nic jí na to neodpověděl, a oba tedy začali jíst. Zase to chutnalo výtečně.
"Moučník?" bylo první slovo, které jí řekl, a to teprve tehdy, až oba dojedli. Ihned souhlasila.
Až číšník odnesl talíře a přijal další objednávku, vyslovila Hermiona: "Bylo to velmi dobré" a teprve až ta slova visela mezi nimi, uvědomila si, že je lze pojmout nejen ve vztahu k jídlu. A že ona přesně tuto možnost uvítala.
"Děkuji," dodala proto ještě.
Oči se mu zúžily a skepticky se na ni díval. Co by v tento okamžik dala za to, kdyby disponovala jeho schopnostmi a mohla jen maličko nahlédnout do jeho hlavy. Jen co si to pomyslela, ihned ji napadlo, jak byla taková myšlenka směšná. Rozhovor je jednodušší než skryté kouzlo.
"Jeden srpec za tvé myšlenky," pronesla, jakmile jí to došlo. Tiše a s úlevou, jak bezproblémově jí to 'tvoje' přešlo přes rty.
Dvakrát se chystal promluvit, jen aby pak protočil oči a rozčileně si odfrknul. To byl zjevný konec přímosti.
Servírování dezertu ho od dalšího pokusu zachránilo.
"Somlauer Nockerl. Dva druhy piškotu s vanilkovým krémem, čokoládovou polevou a rozinkami v rumu. Odporně sladké, takže by to mohlo odpovídat tvému vkusu," pověděl jí poté, co zkoumavě pozoroval talíře.
Už sama vůně byla podle jejího vkusu.
Zase toho bylo moc, ale naštěstí ne stejně jako předchozího dne. Celý přesladký dezert snědla a trápil ji jen tlak v žaludku, nikoli nevolnost.
"Pálenku?" zeptal se hned provokativně, když viděl, jak si pokládá levou ruku na břicho.
"V žádném případě!" vyrazila ze sebe, zpola se smějíc. Demonstrativně přikývl na souhlas a optal se: "Kávu?"
Tím už se trefil více a ona souhlasila.
"Dobře, ale ne tady. Pokud už jsme v Budapešti, měli bychom bezpodmínečně navštívit nějakou kavárnu."
Nechal tedy připravit účet.

Za deset minut už byli na cestě do města. Hermioně se nepodařilo beze zbytku vykrýt chlad větru i přes ohřívací kouzlo, ale netřásla se. Z kopce, kde se nacházela citadela - který se vlastně nazýval Gellértův vrch, jak jí nyní Severus vyprávěl - nejprve scházeli dolů městským lesem, až náhle zpozorovali skvostnou budovu podobnou paláci.
"To je Hotel Gellért, což se hodí ke Gellértově vrchu, jeden z nejznámějších domů v Budapešti. Římané zde sídlili kvůli zřídlům, Turci je také později ocenili během okupace a konečně Habsburkové v roce 1912 začali se stavbou hotelu včetně přilehlých termálních lázní."
Kývla, a pak se zeptala: "Dostane se mi tedy požitku z prohlídky města?" načež on nasládle reagoval: "Samozřejmě. Nemohu snést na mě směrovanou výčitku o zkaženém večeru. Dneska toho z Budapeště uvidíš velmi mnoho. Doufám, že se ti dobře půjde v botách, neboť požitku z horké a silné kávy se ti dostane až po hodině pěší chůze."
Představa, že uvidí více z tohoto krásného města, byla velmi příjemná.
Pokračovali dál a Severus ji zásoboval mnoha a mnoha informacemi o budovách, mostech a historii. Dunaj nechali za zády.
Před jednou z budov, která vypadala jako nádraží, ale nevedly do ní žádné koleje, se zastavil a vysvětloval, že se jedná o velkou tržnici. A zatímco mluvil, její ruka vyhledala tu jeho. To, jak šli vedle sebe, jí přišlo zvláštní a nehodící se, a zavěsit se do něj nechtěla. Severus ihned zmlknul a rychle k ní otočil hlavu. Nepodíval se jí ovšem do obličeje, ale na zapletené prsty. Jakmile přestal mluvit, jemně přejela palcem po jeho dlani.
Nijak to nekomentoval, alespoň ne slovy. Rychlým pohybem ji volnou rukou chytil v zátylku a přitáhl si ji k sobě. Jakmile byly jejich obličeje vzdáleny sotva na pár centimetrů, zašeptal: "Karty na stůl, Hermiono."
Potom se odmlčel, a ona nejprvě věřila, že to udělal kvůli onomu dramatickému efektu, avšak čím déle ticho trvalo, tím pravděpodobnější bylo spíše to, že jen ta upřímná slova hledal. Konečně zase promluvil.
"Moje plány na halloweenský večer vykazovaly ty nejlepší úmysly. Od té doby mi však jaksi unikly. Jistě to není tak, že se všechny moje myšlenky na tebe zabývají punčochami nebo prádlem, ale jistě je jich mnoho - "
Skočila mu do řeči.
"Jaké jsou ty jiné?"
Zavřel oči a pomalu zakroutil hlavou.
"To je ta chvíle, kdy znovu nacházíš sama sebe a ostatní přerušuješ - bezohledně a prostořece?"
"Ano, jistě. Z tvé analýzy přece vyplynulo, že pokud jsem emocionální, jsem to já. Teď jsem emocionální," vysvětlila podle pravdy.
Severus zase otevřel oči a odpověděl bez zaváhání. "Spoustu je toho směšného. Něco jsou chvíle jako tyto. Chci s tebou trávit čas, poznat tě - "
Znovu ho přerušila, tentokrát bez řečí; jen překonala poslední centimetry a pokusila se ho políbit. Až nutkavě se to hodilo k jeho vysvětlení.
Několik vteřin opětoval jemný tlak jejích rtů, pak pustil její ruku a přitáhl si ji těsně k sobě. Hermiona tento polibek vnímala jako naprosto nevinný, ale zároveň vyjadřoval tolik vřelosti, že jí okolní teplota najednou vůbec nevadila. Položila mu ruce na obličej a uklonila hlavu, aby polibek zintenzivnila. Na opatrnou hru jejích rtů zareagoval s malým zpožděním, a jakmile se to stalo, věřila, že tomu velmi dobře rozumí. Zachvátilo je to, nevinnost zmizela, a když ji jeho ruce pohladily po bocích, Hermiona si povzdechla. V této chvíli jí bylo naprosto jasné, že soucit v žádném případě nebyl průvodním motivem jejího jednání. To, co se jí z jejích pocitů vyjevilo v restauraci, se právě umocňovalo. Její hlava dokázala být tak blbá.
Byla zamilovaná, skutečně a opravdově, se vším, co k tomu patřilo, a nyní hledala tolik blízkosti, kolik jen dva zimní kabáty mohly připustit. Přitiskla své tělo k tomu jeho. Severus to za několik vteřin ukončil a maličko se od ní odtáhl. Prohlížel si ji a nedalo se přehlédnout, že byl aktuálním vývojem situace překvapený.
"Zjišťuješ právě, jak málo spolehlivý je nitrozpyt?" zeptala se šeptem. Bylo to naprosto nové a znejistilo ji to. Avšak k její úlevě to bylo znejistění vzrušené, ne to pokořující. Rozhodně zakroutil hlavou.
"Ve tvé hlavě nemá smysl hledat odpovědi na nevyslovené otázky. Dá se tam najít spousta protiotázek k tobě samé. A špatně pochopené myšlenky, jak se ukázalo v Normandii."
Přikývla a znovu ho chtěla políbit, avšak on jí unikl.
"Teď si jdeme vypít kávu," řekl pevně, avšak při těch slovech, která bylo lze velmi lehce chápat jako odmítnutí, ji chytil za ruku a až k té naprosto dechberoucí budově kavárny 'New York' ji už nepustil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 10. května 2018 v 23:24 | Reagovat

Děkuji velice za tuhle romantickou část příběhu. Jo, procházet se termální a historickou Budapeští, ruku v ruce s Mistrem lektvarů a znalcem dějin, pradávným a zapomenutým synem hrdého národa, to musel být pro Hermionu takový slavnostní den, že když chtěla udržet rovnováhu sil, musela udělat něco tak obyčejného, jako dát tomu nosáčovi pusu.  :-) A ejhle, ono to fungovalo. Ještě bude kávička a pak šupky hupky za kanál a dál do hor skotských, domů, do Bradavic, nebo aspoň do sklepení a bude :oD radost číst. Díky. :-D

2 resthefuture resthefuture | 11. května 2018 v 13:02 | Reagovat

Bezva, uz se nam to tady rozjizdi :-)

3 margareta margareta | 11. května 2018 v 16:26 | Reagovat

Jo, přesně tak se podle mně dvoří Severus Snape 8-)! Polovinou věty se přišmajchluje, aby tou druhou mohl štípnout! Sarkastický úšklebek, který se vzápětí změní na jemný a láskyplný úsměv. Nedivím se, že Hermiona každou chvíli váhala, jestli ho má něčím přetáhnout nebo políbit. :-D
Merlin zaplať, že použila to druhé ;-)!
Takže pevně doufám, že teď už pokročí! V čemkoliv! :-P
Těším se na další kapitolu!
A díky! ;-)  :-D

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 11. května 2018 v 20:40 | Reagovat

[1]: Sisi: Díky za krásný koment. Nespěchej s šupky hupky, máme ještě spoustu kapitol. Stát se může cokoliv. :-x

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 11. května 2018 v 20:41 | Reagovat

[2]: Resthefuture: A další taková, co se těší na romantiku. Vzpomeňte si na minulé díly, jak byly složité... Je možné, že autorka náhle změnila styl? :-x

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 11. května 2018 v 20:43 | Reagovat

[3]: Margareta: Pěkný popis situace, díky za to! Hermiona ho nepřetáhla, vždyť ho má taky ráda... Jistě že to pokročí, i Dallas a nekonečná Ulice vždycky někam pokročí... :-D  8-O  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.