Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 14/28

13. května 2018 v 20:00 |  Vestilia
14.
Hermionino puzení vrátit se do hradu se rozplynulo. Tento večer v Budapešti byl něco zvláštního, probuzení něčeho naprosto nového, tím si byla jistá. V naprostém protikladu pro ni byly Bradavice najednou naroveň minulosti.
Profese učitelky, celá léta tak samozřejmá, najednou působila naprosto překonaná a lichá.

Mohla tam svůj život snášet zahalená do pocitu důvěrného prostředí. Avšak neužívala si to. Až na krátké chvíle s mužem, který ji fascinoval jakýmsi způsobem, který by si do spojitosti s ním nikdy nedala. Až do toho večera, který byl více než krátkou chvílí.
Po tom polibku už žádný další nenásledoval, Severus se zřejmě vědomě vyhýbal tomu, aby se k ní přiblížil víc než na jeden krok. Místo toho ji, jak se původně dohodli, dovedl ke kavárně, neuvěřitelně skvostné stavbě. Podle schodiště, červeného sametu na balustrádách a spoustě mramoru byla kavárna 'New York' opravdu nejkrásnější budovou ze všech, které doteď ve městě zřeli.
Doprovázeni klavírními tóny si nejprve vypili kávu a později ještě sklenku vína - a pak Severus večer náhle prohlásil za ukončený. Příliš brzy na Hermionin vkus, i když už byla skoro půlnoc. Nedokázala vysvětlit, kam se vytratil čas mezi pobytem na čerstvém vzduchu, prohlídkou města, polibkem a následnými nevinnými rozhovory.
K hranicím bradavických pozemků se přemístili ruku v ruce z jedné zapadlé uličky. A zdálo se to špatné.
Touto myšlenkou se zjevně zabýval i mistr lektvarů, neboť byl mnohem tišší, než po zbytek večera. Vlastně nepromluvil vůbec.
Na velkých schodech se k němu otočila a pod tíhou nálady zhluboka vzdychla. A stejně se okamžitě usmála, jak k němu vzhlédla. Pronesla s plným přesvědčením: "Byl to překrásný večer."
Udělal jí laskavost a rovněž stáhl rty do jemného, sotva zřetelného úsměvu.
"Ano, bylo to velmi hezké."
Konečně, konečně ji znovu políbil. Po tom všem, co jí v posledních dnech řekl, se jí zdály její vlastní myšlenky nelogické, a přesto se obávala, že jeho zjevně vyhledávaný odstup je odkazem na to, že už ji u sebe nechce, že toho polibku lituje.
Bylo to krátké přiložení jeho rtů, náznak toho, co si vlastně přála. Jakmile se znovu narovnal, ihned se otázala: "Uvidíme se zítra?"
Přikývl.
"Když to půjde podle mě, ano. Co si o tom myslíš, uvidíme pak. A abych tě opravil, je to později a ne zítra."
Následoval jeden ještě kratší polibek, a pak odešel.
O něco později, když Hermiona ležela v posteli a znovu přemýšlela o jeho slovech a jeho chování toho večera, došla k závěru, že mu v posledních dnech jistě velmi drásala nervy. Když se chtělo dostavit špatné svědomí, po pár vteřinách ho zrušila. Nedělala to úmyslně a on očividně věděl, do čeho se pouštěl. Věděl to, což dokázala poslední slova, která jí řekl. Bylo zajisté dobrým úmyslem, do budoucna se pochybám nevěnovat. S touto absurdní myšlenkou usnula. Absurdní proto, že se sotva dala ovlivnit.

Probuzení bylo úžasným způsobem normální. Lítost, které se bála, se nedostavila, místo toho nastoupilo překvapení. A těšení. Ano, těšila se, až Severuse uvidí, těšila se na jejich společný čas a na chvíli, kdy mu bude moci přesně toto sdělit.
Zase bylo brzy, dokonce ještě časněji než předchozího dne. Společné snídani ve Velké síni by tedy nic nemělo stát v cestě. Jak si to pomyslela, už se jí to moc nelíbilo. Určitě se mu nechtěla vnucovat. Obyčejně vedle sebe neseděli, o rozhovoru nemluvě. Každému z profesorů by bylo nápadné, že se něco změnilo, studentům také, a všechny ty skeptické pohledy by sotva přispěly k atmosféře příjemné pro jakýkoli rozhovor. Už dva večery po sobě chyběli u jídla. Jistě si už všichni šuškali, ač nevěřícně, a zřejmě doufajíce v náhodu. Tuto myšlenku zahnala. O to by právě jít nemělo.
Pořádně se vysprchovala, pak se oblékla, tentokrát do jeansů a svetru, a vynechala jakýkoli make-up. Vlasům věnovala trochu času, aby spadaly v pěkných vlnách a ne v zacuchaných pramenech. Chtěla být nevtíravě hezká, jako běžný den. Jako Hermiona Grangerová, která se zamilovala do Severuse Snapea. Ne do muže, který ji vodil do krásných restaurací, ale do toho, kterým vždycky byl. To však šlo celkem těžko.
Zhruba za pět minut zaklepala na jeho dveře, a uběhlo několik vteřin, než konečně zaslechla kroky z nitra jeho bytu. Otevřel dveře na škvíru a jeho tvář byla uzavřená a odmítavá; jakmile ji poznal, změnil se jeho výraz do úžasně viditelného překvapení.
"Co tady děláš?" zeptal se ani přátelsky, ani obzvláště nadšeně.
Pokusila se usmát, což se jí povedlo jen nepříjemně křečovitě. Měla by prohlásit tady, na chodbě, kde se mohl každý studentík, který ráno brzy vstane, stát nevítaným svědkem, že uplynulý večer stále ještě považuje za naprosto nádherný, zatímco se příjemce jejího sdělení skrývá za dveřmi, jakoby hledal ochranu?
"Chtěla jsem s tebou mluvit."
Polkl a vyhýbavě řekl: "Je půl sedmé," na což kývla.
"Ano, vidíš, že je to důležité."
Když na to nezareagoval, dodala: "Pustíš mě dovnitř? Takhle mezi dveřmi…"
Větu nemusela dokončovat, neboť on o krok ustoupil, a otevřel tak dveře dost na to, aby nechal Hermionu vejít. Tento pohyb byl ovšem podkreslen hlasitým nádechem, který interpretovala jako rezignující.
"Děkuji, jen jsem chtěla - " začala další větu, avšak i ta zůstala v prostoru viset nedokončená, zatímco Severus prudce zabouchl dveře od bytu. Hermiona se otočila a náhle porozuměla, proč se skrýval za dveřmi. Založil paže na hrudi právě ve chvíli, kdy si uvědomila, že má na sobě ještě pyžamo. To nejvíce rozčilující na tom bylo především to, že se velmi podobalo jejímu. Bílá noční košile, sahající mu po kolena. Tento nezvyklý pohled ji odvedl od jejích vlastních myšlenek. Když se mlčení dále protahovalo, zasyčel: "Najednou už to důležité není? Nebo sis právě uvědomila, komu jsi to chtěla říct?"
Zakroutila hlavou. A ve stejné chvíli pochopila, co tím chtěl vyjádřit. Stál před ní v naprosté všední situaci. Nebo lépe, v situaci nastávající každé ráno. Vlasy měl naprosto rozcuchané a od kořínků se mu mastily. Nejen zmačkaná noční košile prozrazovala, že právě teď vstal. Byly to i tmavé kruhy pod očima. To byl profesor Severus Snape. Stál tu bosý. Asi ho tím klepáním vyhnala z postele. Tak jí nejprve napadlo to nejjednodušší.
"Dobré ráno, Severusi," a s povzdechem doplnila: "Asi nejsi překvapený, že mi v takové chvíli chybí slova."
"Copak jsem?" vyrazil ze sebe prudce, a o něco klidněji pak: "Je to jen ten druh překvapení, který bych raději nebyl absolvoval."
Obočí se jí skepticky stáhla k sobě a otázka, která jí strašila v hlavě i přes jeho reakci, jí bez rozmyslu vylétla z pusy.
"Je ti trapné tvé oblečení?"
Zprvu k sobě přitiskl rty, avšak velmi rychle se vyjevilo, že to nebyla známka nesouhlasu, neboť jeho ústa se velmi rychle protáhla do výsměšného úšklebku, vrcholícího odfrknutím.
"Nevím, jestli by mě měla tvá koncentrace na ono oblečení lichotit nebo mě zneklidnit."
Té větě nejdříve neporozuměla. Teprve až se vyhnula jeho zkoumavému pohledu a věnovala trochu pozornosti také svému okolí, doufala, že s ním už může držet krok.
Jeho byt se od toho jejího naprosto jednoznačně odlišoval, stejně jako od všech ostatních. Dramaticky.
I ložnice v dobách jejího studia by byla útulným hnízdečkem. Omítnuté zdi, těžké závěsy na oknech a tlusté koberce na podlahách Nebelvírské věže ji často nechaly zapomenout na to, že se nachází v hradě starém stovky let. Přátelské portréty zdravily všechny ve chvílích vhodných i méně vhodných. V jejím učitelském bytě měla naprosto volnou ruku co do zařízení; s kouzly bylo možné prakticky všechno, avšak její byt se jen málo lišil od nebelvírských prostor. Jen magické portréty si sem právě kvůli oněm komentářům nedala.
Tady, u Severuse, bylo všechno jinak. Chodba byla tmavá, což by ji už z důvodu její polohy nijak neudivilo. Stál ovšem bosýma nohama na podlaze bez koberce a neomítnuté stěny ukazovaly naprosto nerušený pohled na obrovské kameny ve zdi. Sem tam visel obrázek. Žádná změť barev, jen šedé lepty. Dokázala rozeznat pouze obsah dvou rámů, protože světlo tu bylo opravdu chabé, ale už ty dva ji donutily se zastavit.
Na jednom byl zjevně oběšený muž, kterého pozoroval jiný v naprosto uvolněné póze. Druhý ukazoval ženy a muže, kteří spolu bojovali, nebylo těžké poznat, že ženy, jejich oblečení bylo roztrháno, byly oběťmi přepadení. Nahé miminko leželo na zemi mezi bojujícími osobami. I přes všechnu tu hrůzu byly obrazy neuvěřitelně detailně provedeny, a bylo fascinující na ně hledět. Téměř nepřítomně chtěla postoupit k dalšímu rámu, avšak Severus ji přenesl zpátky do tady a teď svou otázkou: "Cos mi chtěla říct?"
Jeho slova zněla vysloveně provokativně.
Zaměřila znovu svůj pohled na něho a bez váhání konečně vyslovila to, co chtěla už od probuzení.
"Řekl jsi, že uvidíme, co si budu myslet o dalším setkání. No, jsem tady. A chtěla bych se tě zeptat, jestli bychom se společně nemohli nasnídat."
Zdvihl obočí a zeptal se: "Chtěla bys?"
"Přebíráš moje slova?"
Když na to nezareagoval, řekla naprosto jednoznačně: "Chtěla bych se s tebou nasnídat."
Jeho tělo jakoby ztratilo něco ze svého napětí, které na něm bylo vidět po celou dobu.
"Tam nahoře?" zeptal se s pochybami, ukazuje na strop a zhruba směrem k Velké síni, ale Hermiona zakroutila hlavou.
"To tedy vůbec není třeba. Ale nechám to na tobě."
"Pak tedy rozhodně ne."
Hermiona se usmála. Zastávali zjevně stejný názor.
"Vyzvednu tě? Za dvacet minut?"
Položil otázku, která otázkou vpodstatě vůbec nebyla. Spíš to znělo jako zjištění. A přesto stačil jeden její pohled směrovaný na obrazy ve stínu, aby rezignovaně pronesl: "Samozřejmě můžeš počkat i tady a uspokojit svou zvědavost."
Tím navázal na myšlenku, kterou si ona sama ještě ani vědomě nepomyslila. Prošel kolem ní a otevřel dveře na konci chodby, které by měly, pokud je jeho byt stejný jako její, vést do obývacího pokoje. Zatímco mizel za dalšími dveřmi, zaslechla ho možná zabrblat: "Možná lepší teď…"
Jestli to doopravdy řekl, ovšem nevěděla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 margareta margareta | 13. května 2018 v 21:22 | Reagovat

Tak se mi zdá, že nastává doba stínů.
Ty obrazy mě děsí a to si je jenom představuju. Ale kdyby o ni nestál, tak by ji přece nezval na drahé večeře! Přece ji teď nebude zastrašovat, nebo ano? O_O Třeba předstíráním, že se mu jedná jenom o sex?! Jakože se mu to přes noc rozleželo a bude se snažit vycouvat?
Sice by mě to od něho nepřekvapilo, ale zato těžce naštvalo! :-!
Děkuji za kapitolu a nemůžu se dočkat další!!

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 13. května 2018 v 21:26 | Reagovat

[1]: Margareta: Vypadá to, že celá chodba Severusova bytu je plná stínů. Už ve čtvrtek se dozvíme, co se nachází v obýváku, kam Hermiona teď směřuje. A jak to Severus myslel? Na to máme mnohé ze zbývajících kapitol.
Díky za díky, Margareto, stav se pro pokráčko a měj se hezky. :-)

3 resthefuture resthefuture | 13. května 2018 v 22:11 | Reagovat

Ty obrazy teda jednomu na optimismu moc nepridaji 😁. Ale co taky cekat od Severuse, ze ☺. Jinak ja vim, ze kouzelnici jsou na tom trochu jinak, ale dovedete si predstavit neco vic asexualniho nez chlapa v nocni kosili? Vim, ze v knihach je nosili a tak...Jen me to ted uderilo do oci a vic jsem se nad tim zamyslela :-?

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 14. května 2018 v 20:30 | Reagovat

[3]: Resthefuture: Obrazy tu hrají důležitou roli. Dočteme se postupně. No a noční košile... hm... nevím, teď překládám něco dalšího a tam je Draco v pyžamu. ;-) Takže to asi znají.  :-D  8-O

5 sisi sisi | 16. května 2018 v 17:20 | Reagovat

Vůbec neřeším tmavé kouty Severusova bytu. Stejně je v každé povídce pro něj úplně jiný byt. Jednou je velmi pohodlný, s kouzelnými okny a lustry, koberci a křesílky,jindy prosáklý vlhkostí a starobou, chudý, jako kostelní myš, zde tedy tmavá chodba, chmurné obrazy... Oni Holandští mistři také malovali chmurné výjevy a je z toho tolik slávy v galeriích. Prostě, až budou muset obrazy promluvit, bude to jejich čas.
Hodně se zabývám Severusovými slovy, intonací, hlasem. Jestli někdo umí okouzlit hlasem, je to on. Ale jak to dělá? Je na to nějaké kouzlo, nebo prostě jen životní zkušenosti, trápení a svízele z jeho barytonu učiní medové potěšení. :-P ?
Moc děkuji za překlad,těším se na další kapitolu, co Hermioně řekne a jak jí to řekne. Když je tedy lépe dříve, než později... ;-)  :-D

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 17. května 2018 v 21:44 | Reagovat

[5]: Sisi: :-) Děkuji Ti. Užívej si Severuse.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.