Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 15/28

17. května 2018 v 20:00 |  Vestilia
15.
Strašný, jiným slovem se ten byt sotva dal popsat.
Chodba - s množstvím leptů, které zobrazovaly jen utrpení a smrt - byla jen praktickým úvodem k tomu, co jí prezentoval obývací pokoj. Přičemž obývací pokoj sám už byl zavádějící pojem. Byl to prostor, v němž se nedalo bydlet a žít. A Severus přesto právě to dělal.


Stěny zde byly obíleny, což bylo však to jediné pozitivní ve srovnání s chodbou. Také zde visely obrazy, i když barevné. Bohužel, bylo asi třeba v tomto případě říci, neboť různé tóny zobrazovaly hrozivé scény ve srovnání s chodbou plastičtěji a skutečněji.
Ponuré krajiny, které bylo lze pozorovat, většinou ruiny v mlze, v dešti nebo v noci, se nyní Hermioně zdály vlastně půvabné. Všechno ostatní bylo totiž mnohem drastičtější. Bizarní postavy shlížely na Hermionu, střídali je týraní nebo umírající lidé nebo zmrzačené mrtvoly, pověšené, probodnuté, zastřelené, s uťatou hlavou. Na nejstrašnějších obrazech stíhal ještě zřejmě žijící osoby, muže i ženy, stejně brutální osud. Mráz po zádech jí však šel i u děl, které zobrazovaly lidi, kteří zdánlivě spali a šli po nich démoni. Toto mrazení v ničem nezaostávalo za tím, které bylo způsobené brutalitou. Kamkoli se podívala, viděla děs, vraždu, popravu, mučení, útěk nebo ztroskotání lodi. Regály knih a psací stůl, stojící u jedné ze stěn, působily v záplavě obrazů téměř jako rušivé faktory, jako cizí tělesa uprostřed galerie. Nepohodlně vyhlížející sedačka ve středu pokoje budila dojem vyhlídky, umožňovala vhled do každého strašného detailu, z různých úhlů pohledu.
Krb bez hořícího ohně, přišel Hermioně v této chvíli jako záchranná kotva. Posadila se na tvrdý gauč a mávnutím hůlky zapálila oheň a vnesla teplo do této chladné, holé místnosti. Sklepení se nacházelo pod zemí, ale ani magické okno nesimulovalo výhled na pozemky. Sem nikdy nezabloudí denní světlo. Žádný člověk takto žít nemohl. A jeden takto přesto žil.
Po zádech jí přeběhl ledový mráz, strnule zírala do tančících plamenů. Pohybující se stíny, které se v místnosti objevily, však celou scenérii jakoby oživovaly. V některých momentech jí to přišlo, jako by z rámů obrazů zahlédla nějaký pohyb.
Za nějakou chvíli uslyšela, jak se otevřely dveře a myšlenka, že zase bude moci uvidět lidský obličej, opravdový, který němě nekřičel, ji nadchla. Ale než k ní Severus skutečně přišel, slyšela nejprve, jak se nejdřív otevřely jiné dveře a pak zase zavřely. Pak znovu nastalo ticho.
Dohromady to bylo asi jen patnáct minut, které strávila v tom horoucím pekle, avšak stačilo to k tomu, aby se sama sebe ptala, jak to tady kdo může trvale vydržet, aniž by přišel o rozum. Bylo to místo, které velmi jasně mluvilo o izolaci, o vědomém vyčlenění a žalu. To šílenství jistě vedlo k šílenství. Pokud se tomu tady Severus vystavoval dobrovolně, platilo to asi i pro něho.
Bylo třeba značného přemáhání k tomu, aby té noční můře neunikla tím nejjednodušším způsobem a neutekla.
Pak se, konečně, vynořil Severus ve dveřích.
"Šokovaná?" zeptal se naprosto klidně. Odpoutala pohled od krbu a podívala se na něho, přikývla.
"Víc než jen to. Jak jen můžeš takto žít?"
Jeho obočí se zdvihla, avšak ona neměla tušení, jak by mimiku v tomto případě měla interpretovat.
"Jak že?" zněl stále naprosto neutrálně.
"Takhle!" vyrazila ze sebe a sama byla překvapena zlostí v hlase.
Jeho tvář ukázala otevřený výsměch.
"Takhle? To je aspoň jasná odpověď. Znamená to, že velebím násilí? Že jsem včerejší, a pasu se ve vzpomínkách?"
Zatnula ruce v pěst.
"Asi o mě máš velmi vysoké mínění. Myslíš, že jsem slepá nebo naprosto vyšinutá?"
Nepohnul se, a ona si povzdechla.
"Studený, holý prostor s nepohodlným gaučem pro mě nepředstavuje žádný požitek. Spíš jeho opak," vysvětlila mu naprosto přesvědčena vlastním dojmem.
Nyní jí vyšel maličko vstříc a v naprosté ironii vyslovil: "Pohřbila snad v sobě slečna Grangerová analytickou psycholožku?"
Odfrkla si natolik opovržlivě, že ten zvuk stejně dobře mohl pocházet i od Severuse.
"Sama vím, že zrovna já, se svými problémy, bych měla být opatrná se souzením ostatních - " Přerušilo ji, jak zakroutil hlavou, avšak na jeho slova musela několik dalších vteřin počkat. Pak jí řekl: "Opravdu si to myslíš? Možná vlastní problémy umožní poznat je i u druhých."
Na to nedokázala říct nic. Když se rozhlédla okolo, sotva věřila tomu, že by se jejich situace daly srovnávat. Přesto jí přece velmi dobře rozuměl. Byla jako on? Tuto myšlenku prozatím odsunula stranou, chtěla neprodleně vstát a tuto místnost opustit.
"Půjdeme?" zeptala se proto najednou naprosto unavená.
Severus chvíli vypadal překvapeně, následně však kývl.
"Musím si donest kabát," napadlo nyní Hermionu. I to jí pouze odkýval.
Skutečná slova si mezi sebou vyměnili, až po krátké odbočce do Hermionina bytu konečně opustili hrad.
"Kam bys chtěla jít?" zeptal se Severus, když se blížili k hranicím pozemků. S pocitem sklíčenosti v žaludeční krajině pokrčila rameny, jídlo nyní nebylo úplně nahoře v seznamu jejích priorit. Chvilku se mezi nimi rozhostilo mlčení, a pak se Severus lakonicky zeptal: "Tvá šťastná nálada tě najednou opustila?"
Podívala se na něho ze strany a zhluboka se nadechla. Pak ho, stejně jako včerejšího večera, chytila za ruku. Prozatím to musí jako odpověď na jeho otázku stačit. Aktuální dojmy byly rozmetány.
Jeden večer jí dal pocit, že je řešením jejích problémů, člověk, který jí rozumí, jen aby jí následujícího rána velice drastickým způsobem předvedl, že on sám má nekonečné množství vlastních problémů. A zřejmě větších než ona sama. Vlastně by ji to nemělo překvapovat, vždyť velmi dobře poznala, že se pro něj od války naprosto nic nezměnilo, a věděla dost z jeho minulosti na to, aby tušila, že jeho život byl od té doby katastrofou. Avšak její zaměření na sebe samu jí to na chvíli skrylo. Její zaměření na to, co on asi měl za srovnatelné.
Severus se s ní bez další domluvy přemístil a ji nepřekvapilo, že se objevili na stejném rohu, od kterého se v noci vraceli do hradu. Tohoto rána se ovšem vydali jiným směrem. Alespoň si to myslela, protože ve dne vypadalo město jinak než v noci.
Hermionu ticho tížilo víc a víc, a vyrazila ze sebe: "Proč tak žiješ?"
"Proč jsi přišla do Bradavic? Jako mistryně přeměňování, vystudovaná v rekordním čase, by Hermiona Grangerová mohla dosáhnout téměř všeho na světě," reagoval protiotázkou.
Ano, proč? Nasnadě bylo nespočet více nebo méně upřímných odpovědí, ale především dva body asi tenkrát rozhodly o tom, že nastoupí ve vztahu ke svým možnostem na špatně placené místo, které jí nebude dostačovat ani profesně. Hermiona nenáviděla, když ji obtěžoval tisk, což na pozemcích hradu nebylo možné. A škola představovala známé prostředí. Byla to ta nejsnazší cesta, to důvěrné. Neplatilo to nějakým překrouceným způsobem i pro něho? Proč by se měl jinak ptát na její pohnutky, když by odpověď už znal? Stísněnost, kterou pociťovala celou dobu, se nyní vystupňovala až téměř k nesnesení.
"Spal ty obrazy," vyrazila ze sebe násilím.
"Prvotřídní kopie Goyi, Delacroixe, Ernsta nebo Oehma? Jeden by řekl, že jsi ignorant," řekl, ale moc vážně to neznělo.
Přikývla.
"Měj mě, za co chceš, jen když se těch obrazů zbavíš."
Jeho ruka sevřela tu její o něco pevněji.
"Po všem, co jsem se doteď o tobě dověděl, bych býval počítal s tvým nenápadným odchodem."
Tento impuls v ní také vzplanul. Ale ona ho neposlechla.
Momentální vývoj situace s jistotou nevede přímou cestou nejmenšího odporu. Vlastně vede směrem, který by mohl znamenat pravý opak. Přesto byla tady a přesvědčená o tom, že chce trávit čas se Severusem. O tom pro ni nebylo pochyb ani v jeho bytě s působivým vyjádřením jistě závažných problémů v životě. Vzhlédla k němu a setkala se s jeho pohledem. Chvíli na ni hleděl, jako by čekal na odpověď, a když se mu dostalo pouze pokrčení rameny, řekl: "Přičemž tady toto je zřejmě obecně to nejnepravděpodobnější ze všech pokračování," což znělo spíš jako otázka, nikoli jako konstatování.
Nepravděpodobné, ano. A přesto to, co chtěla. Poprvé po dlouhé době věřila, že neočekávané a vzrušující věci by mohly být i na něco dobré. Dobré pro ni a možná i pro něho. Hermiona jeho pohled opětovala a ulevilo se jí při zjištění, pro ni naprosto jasném. Chtěla ho líbat, chtěla mu být nablízku a ano - věřila, že by mu mohla dělat tak dobře, jako on jí. Do tváře se jí vkradl úsměv. Zareagoval na to vpravdě rezignovaným zvukem a zastavil se, avšak než se tomu mohla podivit, řekl jí: "Nejsi právě příliš vstřícná, co se komunikace týče. Vlastně bych se od tebe skrze nějaký rozhovor rád dověděl, jestli naše očekávání 'tady tohoto' jsou tatáž, nebo jestli jsem na nejlepší cestě k tomu, abych si něco vyložil špatně a doufal v něco, co se nikdy nedostaví."
Zhluboka se nadechl, Hermiona hledala vhodnou odpověď, ale s ní zřejmě ani nepočítal, neboť mluvil dál: "Na jedné straně bych rád vyslovil různá svá varování, na té druhé jsem dost sobecký na to, abych tě příliš nevyděsil. To je zjevné, musím ti to ovšem jen připomenout, tak férový chci být."
Počítala s tím, že bude náladový, pochmurný, také zlomyslně upřímný. Jak ode dneška najisto věděla, měl nezpracované jizvy ze svojí minulosti. Místo toho jí řekl: "Když někoho obdařím svou přízní, dělám to - " odmlčel se a zdálo se, že hledá vhodné slovo, což přimělo Hermionu vyslovit to, co jí ihned přišlo na mysl.
"Vytrvale?"
Protáhl rty do křivého úsměvu, výsměšného až pohrdavého.
"Nedokázal jsem se rozhodnout mezi zaslepeně a posedle, ale máš pravdu, vytrvale zní o mnoho lépe."
Hermiona polkla, což ho ponouklo reagovat ironickým vysvětlením.
"Jsem jen předvídavý a nechci se ocitnout v bodě, kdy budu jiným lidem přát smrt, protože zřejmě mají to, co já ne. Pokud si tedy dnes budeš jistá, že - " znovu zmlknul, hledal slova, jen aby pak pokrčil rameny a pokračoval dál.
"No a co, sotva to ještě může být horší. Pokud si budeš jistá - což vlastně považuji jako danou věc - že z toho bude cokoli naprosto krátkodobého, považuji to po této snídani za ukončené. Odmítám se stát cílem drbů a žvástů. A nechci se do toho uvrtat, na to mám příliš mnoho zkušeností s nanejvýš nepříjemnými a dlouhodobými následky."
Přikývla, zase hledala vhodná slova, a pak se zeptala: "Opravdu si myslíš, že bych tady toto podnikala nerozvážně?"
Zdvihl obě obočí.
"Zase to děláš - nemůžeš jednoduše odpovědět tak, že opravdu něco řekneš? Ne úsměvem, ne pokrčením ramen nebo protiotázkou. Ale prosím, rád odpovím. Ano? Doteď toho bylo z tvé strany velmi mnoho nepromyšleného a zbrkle rozhodnutého. Nechci ti podsouvat, že se vědomě snažíš o laxní přístup - přičemž ani to vyloučit nemůžu - "
Skočila mu do řeči.
"Laxní? A co znamená, že to nemůžeš vyloučit? Viděla jsem tvůj byt a jsem stále tady."
Severus zakroutil hlavou.
"Co mi má říct co? Že kvůli svým plánům do mého bytu nemusíš vstupovat?"
"Nemám žádné plány!" vyrazila ze sebe už silněji, neboť v žádném případě nechtěla, aby si myslel, že jí jde o to, aby ve stavu nouze, který si náhle uvědomila, vyhledala nějakého partnera pro sex.
"No právě, žádné nemáš," odpověděl jí zase rezignovaně, což přimělo k povzdechu i Hermionu.
"Včera jsi mi řekl, že ti jde o víc než jen to," řekla nyní ve snaze o klid a vyjasnění.
"A tys mě nenechala domluvit a líbalas mě."
To znělo téměř jako výčitka. Na chvíli zavřela oči a přemáhala se, aby se samým zoufalstvím nerozesmála. Řekla více sobě než jemu: "V každém případě to asi bude velmi komplikované 'cokoli'," a pak se na něj znovu podívala.
"Nemám žádné plány, Severusi. Jak bych je také měla mít, když ani ty, ani já nevykazujeme zdravý dojem v sociálním kontextu. Pokud bych však hledala něco 'laxního', zcela jistě by to nebylo mezi kolegy a už vůbec ne u tak veřejně exponované osoby jako jsi ty. Taky nemám moc chuti být tématem půlstránkového článku v Denním věštci. Myslím si, že sex bych v tomto ohledu mohla získat s menšími náklady."
Přišlo jí okouzlující, že v reakci na tato slova opravdu chvíli uhýbal jejímu pohledu, a působil tak téměř rozpačitě.
"Také bych chtěla s tebou trávit čas, chtěla bych tě poznat a můj polibek by ti měl signalizovat absolutní souhlas s těmito body. Neplánuji to ukončit, až se nasytím jídla v drahých restauracích. Slibovat víc by bylo bláznovství. Ale nebyla bych teď tady, kdybych to v zásadě nemyslela vážně. A než se zeptáš, odkdy to vím, vím to odteď, jsem však optimistická, že by se mohlo jednat o konstantní názor. Zdá se, že nyní to zase funguje celkem dobře."
Zíral na ni vysloveně nevěřícně, pak se jí špičkami prstů dotkl na pravé tváři, a to tak jemně, že by se to dalo označit za opatrné. Když tento moment trval už několik vteřin, řekla: "Ostatně, řekla jsem všechno, co jsem chtěla. Teď už bys mě stejně nepřerušil."
Ihned těm slovům porozuměl a políbil ji.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 18. května 2018 v 20:36 | Reagovat

Budu se opakovat, ale je to tak, miluju tuhle povídku!! :-) Parádně mi sedí ti jejich kroužení kolem dokola a kostlivci ve skříních, dost se s tím ztotožňuji 8-)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 18. května 2018 v 20:43 | Reagovat

[1]: Michelle: Díky, jsem ráda, že si chrochtáš. ;-)  8-)

3 resthefuture resthefuture | 18. května 2018 v 22:37 | Reagovat

Tohle je fakt neco, neskutecky jak kolem sebe ti dva krouzi tim svym svojskym zpusobem.

4 martik martik | 19. května 2018 v 11:40 | Reagovat

Hermiona je výborná - rovnou na něj 'Spal ty obrazy' panovačná jako vždy. Jedna věc je projevit názor,  že se ji nelíbí, ale rovnou tohle... Na konci z toho naštěstí vyšla vítězně. Pro jednou šokovala ona Snapea a ne naopak. Tak ted když si oboustranně vyjasnili své záměry a plány jim nic nebrání, aby zase pokročili o nějaký krůček kupředu ;-) Vždycky mám pocit že se mi zavaří mozek nad těmi náznaky a dialogy.  Preklad musí být hrozně obtížný. O to větší dík posílám :-)

5 sisi sisi | 21. května 2018 v 22:34 | Reagovat

Tak jsem měla pocit, že obrazy na chodbě představují určitým způsobem varování pro příchozí a průchozí osoby, a je to tak. Snape Hermionu zkoušel. Nechal ji samotnou v psycho mučírně zvané obývák a pak těžil z plodů její vytrvalosti a charakteru jejího vztahu k němu. on dám prožívá stálá muka, nebo některý z jejich ekvivalentů a obává se, že se ona muka přenesou i na další jemu blízké osoby. Jaké štěstí, že Hermiona je bojovnice a umí si uspořádat myšlenky jakož i vytvořit vlastní názor. Neopustila Snapea, když to od ní očekával. Díky. Třeba se budou moct rvát s osudem ve dvou. Mohou zvítězit? :-P  :-D

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | Středa v 21:03 | Reagovat

[3]: Resthefuture
[4]: Martik
[5]: Sisi
Díky za komenty a díky, holky. Jsem ráda, že si užíváte Severuse. 8-)  :-)  Tady u mě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.