Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 16/28

20. května 2018 v 20:00 |  Vestilia
16.
Neděle v Budapešti proběhla bez jakéhokoli vzrušení. Hermiona a Severus se dohodli na nekomplikovaném kontaktu v hradu, což však neznamenalo, že by dělali, jako by se nic nezměnilo. Mělo to vypadat přátelsky a kolegiálně.


Tento stav vydržel do středy a Severus ho naplňoval velmi úspěšně. Příliš úspěšně, pokud by se k tomu vyjadřovala Hermiona. V úterý se potkali v knihovně, ale i když tam večer byli úplně sami, velmi prozíravě se vyhýbal vzájemné blízkosti. Nyní jí došlo, jakou měrou však právě po tom toužila.
Chtěla Severuse líbat a dotýkat se ho. Vlastně chtěla mnohem více než jen to. Ale nechtěla na to myslet, neboť jeho distance představovala dosti významnou překážku. A to nejen v Bradavicích.
V neděli v Budapešti po rozhovoru a před návratem do hradu se znovu políbili. Položil své rty na její, krátce. Nic víc.
V té chvíli se Hermiona proklínala, že všechny vážné zkušenosti s muži se doteď omezovaly pouze na jednoho jediného. Knihy jí sotva mohly spolehlivě poradit. Byl Ron výmluvným měřítkem? Vždy byl rád v její blízkosti, rád se líbal. Bylo to platné všeobecně? Jistě ne. Jistě existovali lidé, kteří vyžadovali méně blízkosti, lidé, kteří z líbání možná vůbec nic neměli. Nebo ne?
Hermiona a Severus byli zcela na začátku, copak se hormony nevzbouří? No, vzbouření by jistě byl přehnaný výraz, neboť i ona sama byla schopná se k němu chovat normálně. Ale vlastně to tak nechtěla.
A on?
Tuto nevyslovenou otázku jí zodpověděl ve čtvrtek. Nevzbouřilo se nic, jako by se choval ještě odtažitěji. Pokývnutí u snídaně byl celý jeho pozdrav. U oběda se blýskl svou nepřítomností, a když se neobjevil ani u večeře, proměnila se latentní starost ve vážnou.
Překonala nutkání ihned mu bušit do dveří a místo toho odešla do svého bytu, aby si urovnala myšlenky. Neklidně běhala sem a tam.
Celkově měla Hermiona prazvláštní pocit, že to není schopná správně vyhodnotit.
Snažil se o ni, aby teď… neudělal nic? Jaký to mělo smysl?
Ještě v neděli mu musela slíbit, že to myslí vážně, přinutil ji myslet dál, než jí v té chvíli bylo milé. Udělala to. Od toho víkendu si byla jistá, že se do toho neprůhledného muže zamilovala, nyní? Vyhýbal se jí, brzdil. Přehodnotil to?
Ano, zatraceně to přehodnotil! Zařadil náhle zpátečku? Když už s tím chtěla souhlasit jako s pravděpodobným vysvětlením, klopýtla přes slovo 'náhle'. A plácla se dlaní do čela.
Náhle ne.
"Zítra nebo vůbec ne. Za pár hodin budeš s tou myšlenkou bezpochyby souhlasit."
To jí řekl o Halloweenu.
Nepočítal s tím, že bude na jeho chování reagovat a stále vyjadřovat, že on nebyl ten pravý. Vysvětlil jí, co potřebuje od muže, který ovšem nebylo on.
Ukázal jí své obrazy a čekal, že odejde, a když to neudělala, došlo na řeči o vážnosti jejího chování.
Na začátku s tímto vývojem nepočítala. Litoval toho nyní? Hermiona na něho reagovala víc a víc a on stavěl stále nové a nové překážky. Nyní se stáhl úplně.
Nebo soudila překotně? Od neděle neuběhly ani čtyři dny a Severus byl přece náladový člověk. Třeba mu jen něco přelétlo přes nos.
Zakroutila hlavou. Pochybovala o tom, že by si své nálady vyléval na ní. Na to se jí ukázal jako příliš starostlivý a uvážlivý.
Něco tu nehrálo, něco rušilo ten obraz jako celek a rozčilovalo ji. Obrazy samotné!
Proč by jí dovolil tak hluboký vhled do svého života, když by se nechal jen lehkovážně strhnout? Nejpozději v té chvíli by přece bylo dosaženo hranice, kterou by byla neměla překročit. Měla je tedy uvidět, Hermiona o to přece neprosila, aby počkala u něho, bez námitek by se vrátila do svého bytu. Vyhověl její prosbě, kterou nikdy nevyslovila. Proč? Nač tím chtěl poukázat? Chtěl ji vědomě zastrašit?
Bylo pár minut po deváté, a tedy krátce před večerkou. Vlastně perfektní doba pro vyřízení návštěvy ve sklepení u jeho obyvatele. A ano, perfektní to bylo v každém ohledu. Na co by měla čekat, proč by on neměl nic vědět o její nejistotě, i kdyby se naprosto mýlila? On ji znal.
A ona doufala, že konečně ví, co chce. Jen aby nezaséval další pochybnosti.
O pět minut později Hermiona zaklepala na dveře od Severusova bytu. Otevřel je mnohem rychleji než posledně, ale neřekl nic.
"Nebyls u večeře," konstatovala věcně.
Jen přikývl a celkově působil tak, že není překvapen, že ji vidí.
"Můžeme si promluvit?"
Znovu jí bez jakéhokoli komentáře její otázky uvolnil dveře a nechal ji vstoupit. V chodbě ucítila zvláštní pach, něco chemického, vysloveně to kousalo do nosu. Chvíli přemýšlela, a pak šla prostě dál do obývacího pokoje, nejprve váhavě, pak už cílevědoměji. Nejen proto, že doufala, že tomu pachu unikne. Na cestě do sklepení přemýšlela o tom, jaký by byl smysluplný začátek rozhovoru, ale nyní tu otázku už neřešila.
"Povyprávěl bys mi něco o těch obrazech?"
Jeho krátké zaváhání jí potvrdilo, že zvolila správně. S tímto začátkem zjevně nepočítal. Chvíli asi o své odpovědi přemýšlel, a následně přišla protiotázka, kterou Hermiona už téměř očekávala.
"Kvůli čemu?"
Rozhlédla se okolo sebe.
"Protože jsou pro tebe očividně důležité. A já bych ráda porozuměla tomu, proč."
Polkl. Ano, zcela jasně počítal s něčím naprosto jiným. Zase si od ní držel velký odstup, stál ještě ve veřejích, a ona si z toho udělala výhodu. Pokud by se jí nyní chtěl vyhýbat, musel by vystoupit z místnosti. To nepředpokládala.
Zůstala od něj stát na dva kroky.
"Proč tu ty obrazy visí?" zeptala se, snažíc se o neutralitu. Aby nebylo slyšet jak zděšení z nich, tak zjevná starost o něj. Obojí by znamenalo soudy o jeho životě, které jí momentálně prozatím nepříslušely.
Severus se trochu napřímil, setřásl ze sebe překvapení a chladným tónem pronesl: "To by mělo být zjevné. Symbolizují část mé minulosti."
"Této zjevné skutečnosti jsem skutečně porozuměla. Ale proč se s tím chceš neustále konfrontovat?"
Stáhl obočí pochybovačně k sobě.
"Kdybych se s tím neustále konfrontoval, vypadalo by to tu jinak. Takto je to jen pokárání."
Této větě nějak neporozuměla.
"Jakže? Jak by to vypadalo?" zeptala se proto, avšak on na to nereagoval.
"Co bys chtěla, Hermiono?"
Chtěla by mu rozumět. A nechtěla se muset obávat toho, že jí vzal něco, v čem se právě cítila správně.
"Je s tebou všechno v pořádku?"
Odfrknul si.
"Ještě jednou se okolo sebe rozhlédni, a pak se sama sebe zeptej, jestli je ta otázka smysluplná."
Nyní to bylo jednoznačné. Měl obrannou náladu.
"Zeptám se jinak; co je dneska jinak než včera? A co je tady jinak než v neděli v Budapešti?"
Jeho jednoznačně rozčilený pohled putoval ke stropu a Severus si hluboce povzdechl.
"Překvapí tě to, když bude odpověď stejná?"
Chvíli se snažila o uvědomělou odpověď. Právě, když věřila, že by hlasem zvládla vykouzlit nepřítomný klid, jí pomohl tím, že sám mluvil dál.
"Fantazie je špatným rádcem, neboť v realitě nedává žádnou odpověď," vyplivl vysloveně kousavě. Pak se znovu zhluboka nadechnul a pokračoval jemnějším tónem.
"Mluví o nás."
"Kdo?" zeptala se rozčileně.
Hořce se zasmál.
"Všichni! Všichni tady v hradu. Rozhýbalo je to podobně, jako kdyby se řítil svět. Nebo lépe, jako kdybych to způsobil já."
Hermiona zakroutila hlavou.
"Přeháníš," řekla rozhodně, čemuž se stejným přesvědčením odporoval: "Podle tebe možná. Ale na tebe se dívají jen s pochybami, jako kdyby si mysleli, žes přišla o rozum. Nebo že jsi třeba pod vlivem nějaké kletby. Mně probodávají každým pohledem. Nenávidí mě, Hermiono. Každý jeden pohled říká, že se nemám ani odvažovat přiblížit se k tobě byť jen o krok. Studenti si dovolují špitat ve vyučování. Obávají se, že by se tvé hodiny mohly zvrhnout v podobná muka. Vždyť jsem tě začaroval, můj vliv může být pouze negativní."
Jen ze sebe vyrážel vzduch.
"Odkdy tě zajímají názory jiných?" využila Hermiona přestávku v proudu jeho řeči.
Sklopil hlavu.
"Nikdy mi nebyly zcela lhostejné, Hermiono. A nyní jde také o tebe. Zatáhnu tě do špíny, neboť to je jen začátek. Co se stane, až si v Denním věštci budeme moci přečíst první narážky? Na to má pitomá představa nepomyslela."
Nyní si povzdechla.
"Ale já ano. Je mi to jedno."
"Ne. Nebude, když se opravdu ty články objeví. Strhující to bude. Natolik, že si ten den ani nedovolím použít 'Revelabit'."
Stáhla obočí k sobě.
"Myslela jsem, že to kouzlo byl jen tvůj vtípek."
Zakroutil hlavou.
"V žádném případě! Pomůcka pro to, co máš za ukryté nebo zamaskované. Velmi užitečné kouzlo, kromě vztahu k Dennímu věštci. Nechceš vědět, jak květnatou fantazii má Rita Holoubková. Za každým politickým neklidem v jejích očích vězí sexuální skandál. Když je na tom nejhůř, vycucá si z prstu porno. Proč myslíš, že ty noviny stále ještě existují?"
Navzdory situaci se Hermiona musela rozesmát. Severus jí rozhodně zpražil: "Směšné to pro tebe bude tak dlouho, dokud nedostaneš v tom povídání hlavní roli."
Hlas měl tak strašně zahořklý, že si ani náhodou nechtěla představovat, co všechno si asi už musel přečíst o sobě. Zrovna když mu znovu chtěla říct, že je jí to jedno, promluvil dál.
"Rozhlédni se a podívej se na mě. Ještě jednou o tom prosím logicky popřemýšlej, kvůli čemu se chceš stát středobodem otřesného článku, kvůli čemu chceš šokovat všechny, které znáš. Jsem zachmuřený, nemocný, zahořklý, pro tebe příliš starý a hnusný. Lidi se mě bojí a o tobě budou tvrdit, že ses zbláznila. Nechci, aby kdokoli kvůli mně na sebe nechal házet špínu. A je mi jedno, co teď řekneš, bolelo by tě to. To jsem nedomyslel. Nemůžu ti absolutně nic nabídnout, nic, co by všechno to mohlo vyvážit."
Pokud si to po těchto slovech takto opravdu myslel, byl opravdu nemocný. Ještě více v ní posílil domněnku, že by se to mohlo jen vyplatit, když tu bude, když vyhledá jeho blízkost. Strachoval se o ni, asi o dost víc než sám o sebe. Tak přikývla.
"Ano, ve tvé hlavě rozhodně něco není v pořádku. S tvou duší taky ne. To bychom už tedy byli dva. A teď na to všechno zapomeň a polib mě."
Zrušila vzdálenost mezi nimi, avšak jakmile ucítil její ruce na zádech, rozhodně zavrtěl hlavou.
"Já nemůžu, Hermiono."
Protočila oči.
"Když tě o to poprosím, můžeš své morální námitky na chvíli odsunout."
Severus zavřel oči, ale k ní se nesklonil. Začal mluvit, a ona jemně zčervenala ve tváři.
"Vřelé díky za rozhřešení, slečno Grangerová, ale musím tě zklamat. Právě jsem neměl na mysli pouze ty 'morální námitky'. Já to neumím. Neschopnost ještě chybí na seznamu vlastní nedostačivosti. Co je mi platné, že o tobě fantazíruji, když nevím, co si počít s realitou. Líbání nepatří do repertoáru kurev ani k nádobám pro zajištění smrtijedských potomků, které vybral Voldemort. A já nejsem ten, který běžně slyší od ženy prosbu, aby ji líbal. Nemůžu ti nabídnout naprosto nic - "
Hermioniny rty zastavily jeho sebekritiku. Položila je na jeho ústa úplně jemně. A když proti tomu nic nenamítal, vložila do toho polibku všechno, co cítila. Její ruce mu cestovaly za krk, sklonila hlavu a přepadla ho jemným lízáním jeho rtů. Rukama náhle chytil za látku jejího pláště, jakoby hledal stabilitu a ona cítila, jak se mu zrychlil dech. Ještě dvakrát musel její jazyk marně prosit o vstup, pak zareagoval spíše instinktivně a trochu svá ústa pootevřel.
I když její snahu ze začátku napodoboval neohrabaně, minimálně z hlediska blízkosti to byl úžasný posun. Vzdychl a ona udělala to stejné.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 20. května 2018 v 22:54 | Reagovat

Čistá romantika.. a ocekavatelne překážky.. těším se na pokračování :)

2 martik martik | 21. května 2018 v 14:16 | Reagovat

Jak se tak dívám, ono bude nejvýhodnější Severuse efektivně umlčet :-D Pro obě strany :-) Díky a těším se

3 resthefuture resthefuture | 21. května 2018 v 20:43 | Reagovat

Je vidět, že Hermiona je zdatná v argumentačních rozbojích :-D .

4 sisi sisi | 21. května 2018 v 22:58 | Reagovat

Přesně jak jsem si myslela. Severus touží po Hermionině blízkosti, nadbíhá jí, jak může, občas asi vůbec nemůže, ale pak neví, co si s ní má počít. Ublížit jí nechce a milovat neumí. Tak snad bude muset brát nějaké hodiny, nebo vyměnit repertoár v knihovně a načíst si victoriánské romány, aby mohl obohatit svůj vztah k Hermioně a sobě samému.
Ať se jim to podaří. Ať si k sobě najdou cestičku.
Díky za překlad.

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 23. května 2018 v 21:01 | Reagovat

[1]: Michelle
[2]: Martik
[3]: Resthefuture
[4]: Sisi
Díky, holky za komenty. Hermiona tady opravdu zdatně kontruje. U Severuse to není fakt nic lehkého, že?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.