Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 17/28

24. května 2018 v 20:00 |  Vestilia
17.
Hermionino srdce bilo na poplach, zřetelně cítila, jak jí tělem protéká horko. Hladila ho na krku a zabořila mu ruce do vlasů. Naprosto jemných vlasů.
Ještě před několika vteřinami to bylo jen lepší než předtím, a nyní se to stalo čirým požitkem blízkosti, čím více se jí dařilo si jen užívat a nemyslet na to, co říkal chvíli před tím.
Také Severus se zřejmě uvolnil a zjevně jednal, aniž by uvažoval o tom, co dělá. Nejistota jeho dotyků zmizela. Prsty uvolnil její plášť, ruce jí položil těsně nad boky a doslova se k ní přitiskl.


Najednou to byl zázračný polibek, a kdyby bylo po jejím, mohl by trvat věčně. Ale netrval.
Severus se odpoutal od jejích rtů, vzpřímil se a díval se na ni. Hermiona vzdychla a s upřímnou spokojeností se usmála. Mohlo by to být velice hezké, myslela si v duchu, kdyby oba prostě přestali vidět problémy nebo je dokonce vytvářet. Hermionin pohled jakoby sám zabloudil do chodby, k jednomu z leptů, což ji ihned přimělo vyslovit to, co měla v mysli.
"Člověk by se sem prostě neměl vracet."
Tuto větu pronesla nepromyšleně, a přesto jí připadala naprosto správná. Všechny její vlastní pochybnosti na ni padaly vždycky tady v tom zatraceném hradu. Na místě, které jí neustále připomínalo, kdo byli a co prodělali. To se ještě více týkalo Severuse. Neměl by tu být. A tím nemyslela jen jeho byt.
Jací lidé je obklopovali, když byl souzen za to, že se k ní chová přátelsky a tráví s ní čas. Bylo to tak? Přísahala si, že si na to v příštích dnech dá pozor. Ale i kdyby se v tomto bodě mýlila, tady žil včerejškem. Bylo by cokoli jiného útěkem, ignorováním skutečností? Jistě ne. Prostě si zasloužil normální život. A ona chtěla z dnešního Severuse poznat víc.
Tuto myšlenku zachytit nemohl, a v reakci na její slova zakroutil hlavou.
Hermiona pokrčila rameny.
"Byla to jen myšlenka."
Později by mu chtěla udílet rady, jak má žít. Později, až snad srovná svůj vlastní život a nebude to jen hra o štěstí, mu doporučí překopat celou svou existenci. On se o to na rozdíl od ní alespoň už pokusil.
Obočí se mu kriticky stáhla k sobě. Obávala se, že by se večer zase mohl zvrhnout do diskuse, a tak klidně pronesla: "Teď se půjdu vyspat."
Zase se žádné reakce nedočkala, avšak nakonec přikývl. Hermiona se postavila na špičky a jemně ho políbila na rty. Když se oddalovala, zeptal se: "Najíme se zítra společně?" čemuž se s ulehčením usmála. Aspoň teď se jeho pochyby zdály být potlačeny.
"Bezpodmínečně," zněla její přesvědčivá odpověď.
Doufala, že u toho zůstane a přesně tuto naději čekala v pátek zatěžkávací zkouška.
U snídaně se neobjevil a oběd zkonzumoval, zatímco své okolí stoicky ignoroval.
Když se odpoledne v pět hodin ozvalo ťukání na dveře jejího bytu, zaklela v koupelně. Právě vylezla ze sprchy, jen přes sebe přehodila župan, aby řekla tomu přede dveřmi, ať už je to kdokoli (a s největší pravděpodobností nějakému studentovi, až velmi často se nechala vyrušit už i ve svém soukromí), ať jde laskavě rozčilovat někoho jiného. Hermiona doufala, že ji vyzvedne už za hodinu a už to byla krátká doba na to, aby si upravila účes a vlasy vyčesala vzhůru, jak chtěla. Doufala, že opravdu přijde a ona se nakonec nebude dřít zbytečně.
Pramálo nadšená vyrušováním a z napětí obecně špatně naladěná rozrazila dveře a vybafla: "Co?", než skutečně zaregistrovala, že ten někdo zcela jistě nechtěl někoho druhého rozčilovat. Severus výsměšně zdvihl obočí a do očí mu padl její růžovoučký župan. Když jeho pohled došel zase k jejímu obličeji, působil znatelně vážněji a řekl: "Můžeme si o něčem promluvit?"
Promluvit si o něčem, hodinu před tím, než chtěli vyrážet? Teď se bála, že jí chtěl dodat důvody k tomu, že se tento večer konat nebude.
Kývla a uvolnila prostor dveří, aby ho vpustila dovnitř.
Vstoupil do chodby a bez dalšího komentáře šel až do obývacího pokoje. Když se k němu připojila, vypadal skepticky.
"Modrá?" zeptal se opravdu iritovaně, na což jen pokrčila rameny. Jí se zařízení líbilo.
"Zlatá působí dekadentně. A červená sedačka a rudé závěsy na mě tady nějak působily jinak než ve společenské místnosti se samými dětmi. Vlastně chyběla už jen červená lampa, pak by to opravdu vyrobilo bordelové klišé. Modrá se mi líbí víc."
Severus si odfrkl a znělo to upřímně pobaveně. Pak se na ni podíval a řekl: "Přemýšlel jsem o tom, co jsi mi řekla včera."
Asi se dívala dost tázavě, neboť to ihned konkretizoval: "O tom, že se sem nemám vracet. Naprosto příjemná myšlenka, jak zjišťuji."
Viděla, jak polknul, zjevně hledal vhodná slova, a ona se proto chvíli bála, že jí oznámí, že se ztratí. Zmizí na dobu neurčitou.
"Na pár dní, na víkend. Třeba na tento."
Ta slova z něho vytryskla tak sekaně, že potřebovala čas na to, aby porozuměla jejich smyslu. Právě když Hermiona doufala, že to pochopila jako nabídku pro společný víkend, vysvětlil jí to přesně tak.
"Mohli bychom jednoduše zůstat jinde. Mohli bychom se přemístit do Budapešti a zůstat tam do neděle."
To bylo překvapivé.
"Provedl jsem rezervaci v Hotelu Gellért."
Nenechal ji promluvit, a i když už přikývla, upřesňoval dál: "Dva pokoje. Zarezervoval jsem dva pokoje."
Znělo to, jako by se obával, že ho odmítne. A tak, jako by jí musel naprosto jasně dát najevo, že se k ní v žádném případě nepřiblíží. Když ještě k tomu řekl: "Působilo to na mě tak, jako by se ti ten hotel líbil -", skočila mu do řeči.
"Ano. Nezávisle na hotelu."
S tím tedy nepočítala, v žádném případě. Zůstanou v Budapešti. Jen oni dva, aniž by museli dávat pozor na ostatní.
Severus přikývl, a pak řekl: "Za hodinu zase přijdu."
"Perfektní," odpověděla a myslela to naprosto upřímně.
Místo aby si nyní česala vlasy, si šla raději sbalit věci. Praktické potřeby na den, něco šik na další večer, to, co si nachystala už teď, si vezme podle plánu.
Byla vzrušená. Řekl dva pokoje, jako by se ospravedlňoval. Měla by něco proti jedinému pokoji? Představa usínat vedle Severuse a probouzet se s ním v sobě měla něco mnohem intimnějšího, než jen pouhou představu sexu. Ten ji pronásledoval stále častěji, od poslední noci mnohem konkrétněji. Tep se jí zvýšil. S úsměvem naházela své věci do nenápadné malé mudlovské cestovní tašky.
V půl sedmé ji postavila ve svém hotelovém pokoji. Severus vyřídil vše na recepci, a ukázal jí pak dva klíče.
"Zvolte si, slečno Grangerová."
Poslepu po jednom sáhla, neboť u dvou jednolůžkových pokojů jistě nehrálo roli to, do kterého se nastěhuje.
Opravdu to tak bylo, neboť obě místnosti ležely vedle sebe. Nejprve ji jakoby magicky přitahovaly skleněné dveře, vedoucí na balkon. Nechala svou tašku uprostřed místnosti a vyšla ven. Balkón se rozprostíral od jejího pokoje až k Severusovu. Výhled na Dunaj a protilehlou stranu města byl fantastický, a kdyby nebyl otřesně chladný listopad, vydržela by to jistě na balkóně mnohem déle. Zašla tedy zase dovnitř, a zatímco se vysvlékala z kabátu, porozhlédla se také po místnosti. Působil veskrze světle, tapeta s klasicistními ornamenty decentně oživovala dobu svého vzniku. Nábytek působil nadčasově. Pohled jí padl na dvoukřídlé dveře na zdi, za kterou se nacházel Severusův pokoj. Zjevně šlo o spojovací dveře, a ty na Hermionu působily velmi lákavě. S úsměvem odvrátila zrak.
Široká postel byla opatřena nebesy. Pěkný pokoj s koupelnou, působící moderně a komfortně. Několik věcí si uklidila do skříně a komody, magicky je vyžehlila a ozvalo se zaklepání na dveře pokoje. Otevřela je a podle očekávání uviděla Severuse.
"Půjdeme na večeři?" zeptal se, zatímco jeho pohled klouzal po ní. Hermiona přikývla a doufala, že se mu líbí, co vidí.
Podnik, kam ji Severus zavedl, se od obou předchozích v Budapešti zřetelně lišil. Vysvětlil jí, že toto je typická csarda, kam chodí na jídlo i normální domorodci. Během servírování jídla hrozilo, že počáteční rozhovor skončí, a právě když se Hermiona sama sebe ptala, jestli si toho opravdu mají tak málo co říct, že to ani nestačilo na vyplnění jednoho večera, dokázal jí opak.
"Co se u tebe a Pottera zvrtlo?"
Podívala se na něho s otázkou v očích a stejně věděla, co tím asi myslí. Přesně to jí řekl.
"Ty přesně víš, co tím chci říct. Co se stalo, že už nejste nerozlučnými přáteli, kterými jste bývali."
Mlčení jí náhle přišlo přece jen atraktivnější. Potřeba postavit se vlastním problémům a neschopnosi byla rozhodně menší.
Co se zvrtlo? V kterém bodě reagovala na Harryho se zájmem kladené otázky plné obav obecně a zkoumavě? Ani to už sama nevěděla. Vlastně to už bylo asi od války. Měla Harrymu vykládat, jak byla traumatizovaná, když on toho musel prožít daleko více? Byl jejím nejlepším přítelem, stále ještě by ho tak popsala, ten, kterému vlastně měla všechno povyprávět, i vlastní strachy, avšak ona to nedokázala, neboť ve srovnání s ním toho měla překonávat mnohem méně. Někdy jí bylo vysloveně trapné vrtat se ve svých "starostech", zatímco její přítel seděl vedle ní a žil normální život. On, který prošel peklem. Hermiona vzdychla a zároveň pokrčila rameny. Podívala se na Severuse a v té chvíli k němu pocítila to stejné. Vážně, opravdu věřila, že bude trpět? Ona, která prožila šťastné dětství, měla rodiče, kteří ji milovali? Která přestála válku bez zranění a zážitku blízkému smrti?
Pak její rodiče zemřeli. Rychlou smrtí, jako každý den nepočítaně lidí. Nehoda. Její rodiče, které vzala zpátky do Velké Británie. Co měla Harrymu odpovědět na jeho otázky? Nebo i Ronovi? Ale on se přece ani moc neptal. Těšil ji, držel, když plakala. Dušoval se, že jí rozumí. Opravdu jí rozuměl? Pochybovala o tom, že by kdokoli porozuměl tomu, co se v ní odehrávalo, více než jen smutek. Stačilo jen zavadit o tuto myšlenku, a okamžitě pocítila tíseň. Ještě to tak tady, řekla sama sobě. Zhluboka se nadechla a s výdechem z ní vytryskla slova.
"Vždyť jsem se vlastně ze všeho dostala celkem dobře…" řekla bez jakékoli souvislosti a Severus jí přesto asi porozuměl.
Přikývl a sarkasticky odvětil: "Samozřejmě, párkrát v ohrožení života, trocha mučení a lidi, které jsi viděla umírat, to všechno je malichernost."
Polykajíc bojovala se slzami.
"Ale ostatní - " chtěla odporovat, ale Severus to nepřipustil.
"Ostatní nic. Myslíš, že trpět je zakázáno, protože ostatním se daří ještě hůř? A kdo stanoví, co je horší? Žít stále zasraný život a postavit se tomu, co z toho vyplývá? Nebo nechat všechno za sebou a oddávat se tomu, co tě zastrašuje?"
Znovu pokrčila rameny.
"To je strašný nesmysl, a kdybych měl být tím prvním, kdo ti to řekne, tak mě to na tebe šíleně mrzí."
'Nemusíš ze sebe dělat takovou silnou.'
Takto a podobně jí to nesčetněkrát řekli naprosto různí lidé. Nejvíc ze všech to asi bolelo, když něco v tom smyslu prohodila Molly, žena, která musela pohřbít jedno dítě.
Hermiona nechtěla trpět, neboť musela být silnější. Vlastně bylo přece všechno dobré.
Severus se na ni díval svým neproniknutelným způsobem a s každou vteřinou jí dýchání připadalo těžší.
"Žádný pořadník není, Hermiono. Jen ten, který sis stanovila ty sama. Ztroskotáš na svých vlastních nárocích, a i když bych si nyní rád zamnul ruce, že jsem to poznal a můžu z toho těžit, nejde to. Zmiz z Bradavic a obklop se lidmi, kteří ti dělají dobře. Setkávej se zase s Potterem, častěji než jednou za čtyři týdny. Až přes něj najdeš cestu zpátky k životu, jaký bys měla ve čtyřiadvaceti vést - "
Jakmile zjistila, že nyní dělá to, co si ona sama zakázala, tedy že dává chytré rady, skepticky pozvedla obočí.
"Jo, tak jednoduché to je? U Merlina, to jsem na to bývala mohla přijít sama."
S velkým zděšením si všimla, jak sarkasticky zněla. A další slova také vyslovila jakoby sama.
"A když je to tak jednoduché, milý Severusi, ty vedeš taky takový naplněný život, že? Je to naprosto jednoduché, tvářit se, jako by se prostě nestalo vůbec nic."
Jeho tvář se okamžitě zatvrdila. Zeptal se, tiše syče: "Ty se chceš vážně srovnávat se mnou?"
"Ne, nejsem hloupá. Ty se cítíš nejen ochrnutý a ztracený, nýbrž také i vinný. A abys na svou vinu nezapomněl, zíráš každý den na pár příšerných obrázků a vytváříš paralely s vlastním životem."
Právě když si přiznala, že to takto obecně nesouhlasí, že také ona byla stále ohrožována pocitem viny a právě to byla ta chvíle, kdy ji naprosto ignorovala, uviděla, jak Severus velice kontrolovaným pohybem sáhl po své skleničce a víno najednou vypil. Jeho pohled byl vražedný, a jakmile si to uvědomil, na několik vteřin zavřel oči. Hermiona přes stůl uchopila jeho ruku.
"To nebylo fér, já to vím. Nepřísluší mi tě soudit."
Jen přikývl, zatímco k sobě střídavě tiskl čelisti. Pak uvolnil svou ruku a chopil se příboru.
První večer tohoto víkendu byl bez pochyby pryč. Mlčky se věnovali hlavnímu chodu, který Hermioně jakoby najednou vůbec nechutnal. V tiché shodě vynechali dezert, a stejně tiše se vrátili do hotelu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 24. května 2018 v 22:01 | Reagovat

Tak slibně ta kapitola začala a takový konec :-( ale na druhou stranu je asi blíže realitě než bezbřehá romantika..
Jdem moc zvědavá, jak bude víkend pokračovat.. Díky za překlad

2 sisi sisi | 25. května 2018 v 9:20 | Reagovat

Když se nechce vrátit do Bradavického sklepení, bude si muset zařídit úplně jiný život, úplně jinde. Ale na to potřebuje mravní vzpruhu. Něco, co by mu stálo za to chránit a pečovat. Třeba novou laboratoř v domku na Tkalcovské, kde by ho nahoře čekala v kuchyni milá osůbka, pořádný kotlík dobrot a každý den čaj o páté a po večeři vínko. Nebo nějaké stavení v blízkosti Budapešti, když tam pořád randí, nebo pěkně v pustě, nebo v termálech. Ale to by Severus musel hodně chtít. Bude chtít v další kapitole?
Děkuji za překlad. Snape začíná být lidský, zamrzlo snad peklo a proč mi o tom nikdo neřekl? 8-)  :-D

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 25. května 2018 v 20:54 | Reagovat

[1]: Michelle: Jojo, stále tvrdím, že o bezbřehou romantiku tady moc nejde. Jde to hlouběji. Zadrž dech a potop se. :-!  8-O

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 25. května 2018 v 20:56 | Reagovat

[2]: Sisi: Ó, to jsou pěkné návrhy: Tkalcovská, Budapešť, jinde v Maďarsku... Uvidíme, co bude lidský Severus chtít. :D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.