Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 18/28

27. května 2018 v 20:00 |  Vestilia
18.
Hermiona doufala, že by horká sprcha mohla ten nepovedený večer ještě nějakým způsobem zjevit v jemnější podobě, ale vůbec to nevyšlo. Seděla na posteli, snažila se zaplést si kudrny na noc do copu, ale její pohyby stále umlkaly a v myšlenkách se vracela dobrou půlhodinu zpátky, do chvíle, kdy se Severus naprosto stáhl do sebe a chladně se s ní rozloučil. Ráda by to byla označila jako naprosto idiotské, ale ona sama se nechovala lépe.


Hermiona se do sebe stáhla už v csardě. Copak byla jeho slova tak dramatická? Asi těžko, neboť trochu toho chytrolínství by mu pravděpodobně odpustila. Myslel to dobře a jistě měl pravdu, vždyť ona sama také už poznala, že hrad byl částí problému. Přesto se rozlítila a současně povolala ochranné mechanismy, které měla k dispozici. Vložila prsty do jeho ran. Hodně zjednodušeně řečeno, neboť i když se k těm obrazům zatím vyjádřil velmi málo, tušila, že šlo o víc než jen o paralely s jeho životem.
Proč? Odpověď už se drala k ní a bylo to jasné. Protože se skrze jeho slova přiblížila k bodu, na který nechtěla myslet. A stejně na něho myslela.
Něco se právě teď zatraceně sere, měl to být pěkný víkend, který by si mohla užít. A místo procházky Budapeští seděla v deset na posteli a jen si přála z té scenérie zmizet.
'Zmiz z Bradavic a obklop se lidmi, kteří ti dělají dobře.' řekl. Byl to důkaz toho, jak skvěle to fungovalo? Člověk, který jí v posledních týdnech opravdu dělal dobře, nyní dřepěl stejně osamocený v hotelovém pokoji jako ona sama.
Jeho problémy byly zřetelně širšího rázu než její. Zamítla je neuváženou banalizací? To si nesmí v žádném případě myslet. Chtěla mu přece porozumět.
Když si konečně svázala cop gumičkou, přešla pokoj a tiše zaklepala.
Prokázal jí laskavost a za moment otevřel. Díval se na ni a k její úlevě už nevypadal chladně. Spíš velmi zaraženě. Zhluboka se nadechnul, asi chtěl něco říct, avšak Hermiona jen prošla otevřenými dveřmi a přitulila se k němu. Jakmile objetí opětoval, zašeptala: "Nic jsem nechtěla zamítat, Severusi, a nikdy se s tebou srovnávat nebudu. Promiň mi to a zapomeň na všechno, co jsem řekla."
Nadechl se a zakroutil hlavou.
"Protože někdo zareaguje zdánlivě uraženě, ještě to neznamená, že se musí jeho protějšek omlouvat. Je to o to směšnější, když prosíš o prominutí za slova, která jsou nasnadě a vpodstatě ne špatná. Především tehdy, když to byla slova srovnatelně neškodná."
Hermiona se kousek odtáhla a podívala se mu do obličeje. Pronesla spíše s otázkou než konstatováním: "Předtím to nepůsobilo neškodně."
Zaváhal, což dodalo Hermioně čas vnímat jeho vzhled. Jako u večeře měl na sobě ještě tmavě modrý pulovr a pod ním košili. To bylo celkem dost se zřetelem teploty v místnosti. Když se podívala dolů, uviděla, že má dokonce i boty.
"Tys chtěl jít ještě ven?" zeptala se rozčileně.
Pokrčil rameny: "Jen kdyby to bylo nutné."
Asi se tvářila dost tázavě na to, aby jí to bez další prosby blíže vysvětlil: "Například kdybys s cestovní taškou opustila pokoj."
"Vážně si myslíš, že trocha tvého odmítnutí by stačila k tomu, abych se vrátila do Bradavic?"
Zněla pochybovačně.
Podíval se na její noční košili a protáhl rty do výsměšné grimasy: "Zjevně ne, že?"
Ne, zcela jistě ne. Opravdu tomu věřil? Asi ne, neboť vysvětloval: "Pokud by to tak bylo, poslední dva týdny by jistě probíhaly zcela jinak. Vyhodnoť následující slova zároveň jako odpověď na svou otázku: Měla ses vidět. Bylas vůči mně natolik odmítavá, že jsem opravdu nepovažoval za nepravděpodobné, že bys mohla odejít. To skutečně napínavé na tom je, že jsem netušil, proč. Chytré rady jsem ti dával od začátku - "
Hermiona ho přerušila a ospravedlňovala se: "Hned jsem se ti omluvila."
Položil jí ruku na tvář, a pokud ji to gesto mělo uklidnit, bylo úspěšné. Pronesl vysloveně jemně: "Ano, to ano, za to, cos řekla - což je pošetilé, to už jsem říkal. Ale tvůj tón byl stejně chladný jako předtím. Podání tvé ruky takto vůbec nebylo na místě. Tvůj tón vlastně oznamoval, že už ti nemám říkat ani slovo. Nepočítal jsem s takovým množstvím averze. Opatrně řečeno mě to překvapilo."
'Urazilo' bylo jistě přesnější. To nechtěla, v žádném případě. Navíc vlastně neřekl nic, co by její náladu mohlo ospravedlnit. Byly to jen její myšlenky.
Hermiona polkla. Ani si nepovšimla, jak extrémně asi její nálada působila.
"Prozradíš mi, co tě tak rozčílilo?"
Tato otázka byla jen logická, a dala se tedy čekat. Přesto se vylekala. Když o tom bude mluvit, bude to reálnější a pravdivější, nebo ne? Napjal se v ní každý sval.
"Byly to jen myšlenky, Severusi. Musela jsem na něco myslet," řekla neklidně. Když ji jeho prsty pohladily přes ucho a pak po krku, zavřela oči. Část napětí z ní najednou spadla, což její zákeřný rozum okamžitě využil k tomu, aby ji neúprosně přinutil ke vzpomínkám.
Letní den, plánované setkání v Doupěti. Hermiona, sžíraná ctižádostí, přijde pozdě a zmešká kávu. Čarodějka, které dřív tolik lidí nadávalo do šmejdek, to všem ukáže. A na válku a strach ze smrti není třeba myslet, když je člověk do noci zahrabaný v knihách. Zvládne získat titul 'mistryně přeměňování' jen za dva roky. Chce to. Bude třeba však ještě nutné dopsat toto pojednání. Ron se přemístí do Doupěte. Zavolá rodičům - má to být setkání rodin, její a Ronova svatba se stále přibližuje, mluví se o tom otevřeně - a oznámí jim, že je nemůže vyzvednout doma, jak se dohodli, ale dorazí až později. Jim to nevadí, cesta k Weasleyovým není dlouhá a oni stejně raději pojedou autem. Na přemisťování si asi nikdy nezvyknou. A Arthur bude moci auto obdivovat.
Teprve až jí Severus otřel tvář hřbetem ruky, uvědomila si, že pláče. Otevřela oči a on se na ni starostlivě díval. Asi kvůli tomuto výrazu, smíšenému se špatným svědomím, že mu to všechno omlátila o hlavu, bezradně a zoufale řekla: "Byla to moje vina."
Oči se mu na chvíli zúžily, ale byl daleko uvědomělejší než ona, neboť nezačal okamžitě dorážet další otázkou. Chvíli se na ni jen díval a čekal na další její slova. Avšak čím víc si představovala, že bude dál mluvit, tím hlasitěji v ní řvala bolest. Nešlo to, v pravém smyslu slova; když otevřela ústa, vydral se z nich zoufalý vzlyk. Jakmile jí došlo, že se asi blíží k nervovému kolapsu, kterému Severus nebude schopen porozumět, přidružila se k tomu také panika z absolutní ztráty kontroly. Což bylo samozřejmě kontraproduktivní. Mozek jí vypověděl službu, na úplném dně přišla naštěstí o vnímání zvnějšku. Všechno, co ještě cítila, byla bolest, ztráta a hořká vina.
První dojem, který se od toho lišil, bylo to, že ležela, zpola na Severusovi, obličej skrytý na jeho krku. Límec jeho košile byl smáčený slzami.
Pod ní to bylo měkké, a to znamenalo, že ji buď přitáhl k sobě na postel, nebo postrčil k té její. Ničeho si nevšimla. Nejraději by se propadla do země. Když se její dech zase uklidnil, pevněji jí stiskl pravou ruku, ležící na jeho hrudi, kterou držel. Pak řekl naprosto klidně: "To nebezpečné na nitrobraně je to, že i když se člověk pokouší potlačit cokoli, jen to vyškrtne z vědomí. V podvědomí běsní ty odpovídající pocity samy o sobě a ovlivňují víc, než si člověk dokáže představit. U tebe je nebezpečné to, že nemáš tušení, čeho jsi schopná. Celé týdny se plížíš okolo tématu mentální manipulace, aniž bys věděla, že ji praktikuješ už léta."
Váhavě zavrtěla hlavou, neboť to bylo přece nemožné. Avšak Severus nepolevil.
"Za celý rok, kdy jsem se stále větším zájmem koukal do tvé hlavy, jsem tam nikdy nenašel vinu, kteroužto nyní zmiňuješ. Neexistovala tam. Takže buď jsi přede mnou velmi dobře skryla nějaký dramatický zážitek, nebo jsi nevědomky použila nitrobranu."
V jeho hlase znělo jednoznačné uznání. Nebylo to podivuhodné? Ležela ubrečená v jeho posteli a on přemítal o jejích schopnostech. Nepožadoval po ní, aby se rozhovořila, a tím se všechno spravilo, ale jen konstatoval, co nefungovalo.
Neznamenalo to lhostejnost ani nezájem, na to se o ni doteď staral až příliš. Takže ne, ne podivuhodné, minimálně v jejím pojetí, neboť v této chvíli už zase mohla myslet jasně - a to především díky jeho věcnosti. A její rozum jí radil, aby mu to pověděla. Nyní, když zase věřila, že opanovala svůj hlas.
"Moji rodiče ten den neměli jet autem," zašeptala a byla si jistá, že věděl, že 'ten den' znamenal den, kdy zemřeli. "Chtěla jsem je vyzvednout a neudělala jsem to jen proto, že jsem věřila, že pojednání o potenciálech zvěromága je důležitější."
Znovu se zdálo, že jí hlas vypoví službu. Ztěžka polkla a vymáčkla ze sebe slova: "Kdybych je byla vyzvedla, dneska by žili."
Několik vteřin mlčel, aby pak klidně pronesl: "Vina předpokládá volbu."
Cítil asi, jak ztuhla, a ano, chtěla ihned odporovat a vysvětlovat, že tomu prostě mohla zabránit, pokud by byla udělila svým rodičům prioritní postavení, avšak on pokračoval dříve, než mohla sestavit příslušné věty.
"Nelze popřít, že se cítíš vinna. Ale nejsi. Nepřihlížela jsi, jak běží smrti do náruče; jen ses ten den nějak rozhodla, a následky toho rozhodnutí nemohla zhodnotit. A 'co by kdyby' ti nepomůže. V ideálním světě by ještě žili. Ale jak chceš zjistit, co by se stalo po tom dni? Kdo ti řekne, že by se nemohlo stát něco jiného, ještě mnohem hroznějšího?"
Nikdo by to zřejmě říct nemohl. Možná by se bývalo stalo něco jiného, ano. Naprosto jiné by to však bylo, pokud by její rodiče byli necestovali autem.
"Ale…," začala odmlouvačně, ale on ji nepustil ke slovu.
"Pokud by byli vyrazili jen o pět minut dřív nebo později, už tehdy by mohlo být všechno jinak. A kdyby nebyli na ulici, když bys je vyzvedávala ty, jak jste se dohodli, kdo zaručí, že by se nesrazila jiná auta? Byla by pak smrt jiných lidí tvá vina?"
Věděl tedy, co se stalo na silnici severně od Londýna, musel o tom získat informace. Než se nad tím mohla více zamyslet, Severus zase začal mluvit.
"Co na to řekl Weasley?"
Pokrčila rameny a zašeptala: "Nevěděl to. Pro něho to nebylo neobvyklé, že moji rodiče přijedou autem. Nevěděl, co bylo naplánováno na ten den. A později jsem mu to říct nedokázala. Jen jsem to chtěla zapomenout."
Vnímala, jak Severus přikývl.
"Hloupá náhoda, která se spojila s dramatickou. Kdyby to byl někdo věděl, nebyla bys na to mohla jen tak zapomenout, protože by s tebou o tom mluvili. A kdybys o tom byla přemýšlela, byla bys mohla později zjistit, že šlo jen o řetězení náhod."
Znělo to neuvěřitelně útěšně a ona zřetelně cítila, jakou úlevu by přijetí té myšlenky přineslo. Pokaždé, když by na ni na chvilku pomyslela. I přes neustálé střídání mezi naději na zlepšení a sžíravým poznáním, že podstata věci byla stále tatáž, nakonec usnula.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 27. května 2018 v 22:36 | Reagovat

Pořád se opakuju.. ale u téhle povídky je mi hezky.. nezažila jsem teda takové hrůzy, jako Hermiona.. ale hodně se mi líbí ten upřímný nepřikrášleny zájem, ta opravdová pozornost zralého muže.. a díky za úžasný překlad, jako ostatně vždy :-)

2 sisi sisi | 27. května 2018 v 23:00 | Reagovat

Musím se přidat k názoru Michelle, SEverus je tu opravdu vyzrálý nejen věkem a zkušenostmi, ale tím, co dává Hermioně. Je k ní upřímný, snaží se ji pochopit a pomoci. Zbaví ji pocitu viny a vysvětluje zákonitosti osudu.
Moc děkuji za nádherný překlad, myslím, že je docela těžké trefit vždy ten správný výraz v češtině, protože Severus samozřejmě umí kouzlit se slovy a slovíčkaření miluje.
U téhle kapitoly konečně začínám chápat, o čem se ti dva tak dlouho baví, co je spojuje a že jsou k sobě přitahováni. Obdivuji Hermionu, že měla odvahu zaklepat na ty spojovací dveře a ocitla se tak Snapeovi v náručí.
Ještě jednou díky a budu se těšit na další kapitolu a později na avízovanou novou povídku s kapitolami různé délky. :-)  :-D

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 28. května 2018 v 20:44 | Reagovat

[1]: Michelle [2]: Sisi:
Díky za díky a komenty, holky. Jsem ráda, že Vás příběh baví a takhle intenzivně ho prožíváte. Pořád toho je ještě dost k vyprávění, vytrvejte až do konce. :-)

4 resthefuture resthefuture | 29. května 2018 v 0:01 | Reagovat

Takova variace na Jak je dulezite miti Filipa, v tomto pripade Severuse, ktery nam rekne, ze ne vse na svete je nase vina a ze jsou veci, ktere proste neovlivnime :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.