Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 19/28

31. května 2018 v 20:00 |  Vestilia
19.
Hermiona nevěděla, co ji probudilo. Možná to byl hluk z ulice, který byl najednou slyšet velmi zřetelně, nebo také citelný pokles teploty v místnosti. Závan chladného vzduchu jí přejel přes paže a zanechal na nich husí kůži.


I když nebyla zcela probuzená, nezapomněla na nic z doby před spánkem, který ji přepadl, a tak šmátrala po posteli nalevo od sebe. Severuse tam však nenašla. Tímto zjištěním a pocitem, že ji nechal samotnou, se opravdu probudila.
Připadalo jí, že její víčka mají rozměr ráfku jízdního kola, a i když otevřela oči na malou škvírku, rozeznávala jen šedivé obrysy. Prázdná postel, otevřené dveře na balkon. To vše v Severusově pokoji - nebo si to alespoň myslela.
Když Hermiona opravdu vzala v úvahu, že se maličko posadí a více se porozhlédne po tom muži, zaslechla z přilehlé koupelny nezaměnitelný zvuk spláchnutí. Nedal tedy přednost oddělenému spaní, byl jen v koupelně. Tak zase zavřela oči a zvuk následující krátce nato, monotónní proud vody - asi se šel vysprchovat - ji uspal. Nejednalo se o skutečný spánek, spíše o stav srovnatelný s neklidným fantazírováním v horečkách. Nedokázala své myšlenky usměrnit, všechno jí přišlo zmatené a bez souvislostí.
Jakmile klapl zámek od koupelnových dveří a Severus prošel tichými kroky přes pokoj, její vnímání se zase trochu vylepšilo. Asi se vzdálil směrem do jejího pokoje, avšak vrátil se, než se tomu mohla podivit. Pak něco hodil na postel a odešel ke dveřím na balkón.
Jeho kroky se přiblížily a ona znovu úspěšně bojovala se svými očními víčky a pozorovala, že uchopil polštář z nohou postele a položil ho do hlav. Pak si nachystal jinou přikrývku - do jejího pokoje šel tedy pro ni - a opatrně se posadil na matraci. Na okamžik se zastavil, aby se stejně klidným pohybem natáhl a přikryl.
Když tiše ležel, Hermiona se přitulila k němu, chytila jeho paži a nastavila si ji tak, aby zase mohla spočinout na jeho rameni.
"Ty jsi vzhůru?" zeptal se potichu, jako by ji v opačném případě nechtěl vzbudit.
"Ne úplně," odpověděla mu upřímně, což zcela potvrdil její hlas a tón.
Severus vzdychnul a uvelebil se vedle ní.
"Doufám, že neočekáváš, že tak zůstanu ležet celou noc. Paži jsem pak měl natolik ztuhlou, že jsem se bál, že už s ní nikdy nepohnu. A jsi horká jako kamna."
Navzdory svým posměškům se otočil zpola na bok a objal ji svou levou paží.
Hermiona kývla a nezněle řekla: "Až usnu, odstrč mě stranou."
A pak už to zase šlo velmi rychle, asi třikrát se nadechla a nevěděla o světě.
Při dalším probuzení jí hučelo v lebce, což jistě bylo způsobeno také světlem, které ji rozčilovalo už v momentě, kdy ho jen vnímala přes víčka. Otevřela oči a zasténala. Severus si odfrkl a ona se za tím zvukem koukla nalevo. V noční košili a s rozcuchanými vlasy seděl na křivě postavené židli u malého psacího stolku. Tvářil se nabručeně.
"O půl sedmé mě vyhodíš z postele a sténáš, když se pak za hodinu a půl konečně probudíš?"
Řekla mu: "Zcela jistě jsem tě nevyhodila z postele," a zaregistrovala, že ležela opravdu nakřivo. "No asi teda jo," dodala proto s úšklebkem, avšak ihned protáhla rysy, neboť úsměv jí v hlavě způsobil bodavou bolest. V dobré víře, že se tím zbaví toho zákeřného světla, si přitáhla přikrývku až k hlavě a schovala v ní obličej.
Takto jen slyšela, že vstal, a zatímco asi obcházel postel, zeptal se jí: "Jak ti je?"
"Bolí mě hlava," začala s tím nejpalčivějším, i když se jistě ptal na něco jiného.
Zprvu nezareagoval, místo toho uslyšela, že otevřel šatní skříň a něco hledal. Přistálo to na posteli vedle ní a on jí pověděl: "To by mělo pomoci. Jdu do koupelny."
Jistě nebyl ranní ptáče, pomyslela si poté, co se za ním zavřely dveře od koupelny. Přičemž pojem ráno byl v této chvíli asi relativní, podle vlastního výroku už měl hodinu a půl na to, aby se probudil. To ji přivádělo k šílenství. Hodinu a půl bez jídla, bez odreagování. Tato myšlenka ji přivedla k otázce, co asi celou tu dobu dělal.
Stálo to dost přemáhání, ale nakonec se jí podařilo se vymotat z přikrývky a posadit se. Vedle sebe našla malou lahvičku. Sáhla po ní a kopla do sebe její zelený obsah. Vyhlídka na zlepšení dosavadního stavu hořkou chuť dokonale zastínila. Pak se znovu položila na bok a vyčkávala, než bolesti za čelem poleví. Došlo k tomu rychle. Bylo praktické cestovat s mistrem lektvarů. Bylo by zajímavé dovědět se, co dalšího s sebou asi v příruční lékárničce vozil.
Vstala. Asi by bylo lepší, kdyby svou zvědavost nechtěla ukojit v pokoji plném Severusových osobních věcí.
Procházela okolo psacího stolu. Ležel na něm osamělý arch papíru a typické vybavení mnoha hotelů. Rozevřená složka z imitace kůže, v ní propiska s logem hotelu, tužka, ceník wellness služeb, další ceník někde skrytého minibaru, jídelní lístek pokojové služby, prospekt hotelu provedený ve vysokém lesku a také archy dopisního papíru, působící velmi honosně. Jeden z nich byl i ten osamělý. Ve středu papíru se skvělo jméno hotelu ve formě bezbarvého vodoznaku.
Hermiona vzala do ruky papír nahoře, aby si vodoznak lépe prohlédla. Přitom jí padl zrak na další stránku. Papír v její ruce vypadal jako vyžehlený, jako usušený po tvorbě, ale ten pod ním vypadal jako podložka pro několik dopisů. Kvůli nezčetným protlačeným čarám, silným i slabším, působil papír velmi použitým dojmem. Podobné to bylo se dvěma dalšími archy, přičemž stupeň poškození se zmenšoval.
Zatracená zvědavost, jakoby automaticky přitahována chybami v logice, obhlížela psací stůl pozorněji. Na desce ležely jemňounké piliny, jako když se ořezává tužka a zbytky dřeva nebyly dokonale smeteny ze stolu. Mnohem víc jich našla v koši na papír pod stolem.
'Ok, Sherlocku. Hotel asi nebude předávat pokoj s nevysypaným košem. Prostory tady také nedělají dojem, že by dopisní papír použitý jako podložka dávali dalšímu hostovi', pomyslela si v náhlém napětí.
Zase tekla voda. Severus zjevně kladl větší důraz na péči o tělo, než se všeobecně předpokládalo. Nové sprchování znamenalo čas. Sáhla po archu papíru, který ležel samotný na stole. Čistý a hladký.
Následovala vnuknutí a rychle a přesto tiše došla do svého pokoje a přinesla si hůlku. Řekl, že má oblíbené kouzlo.
Jednou mávla směrem k listu, který osamoceně ležel na stole, a zašeptala 'Revelabit'.
Papír najednou přestal být jen krémově bílý. Šedé linie různé síly ukázaly působivý portrét Hermiony samotné, nebo lépe řečeno, jejího obličeje. I když se každý detail zdál být vykreslen přesně - její rysy, způsob, jak jí vlasy padají do tváře, dokonce i tvar jejího obočí - přesto jen ztěží poznala ztvárnění své osoby. Rty měla přitisklé k sobě a oči zúžené. Nejhorší však byl její pohled. Bylo neuvěřitelné, kolik emocí se dalo vyjádřit malbou tužkou.
Hermiona byla zachvácena takovou zlostí, kterou by nepovažovala za možnou.
Pod obrázkem stálo několi slov napsaných pichlavým, ostře řezaným písmem, které jednoznačně identifikovala jako Severusovo.
"Severus - snílek, egoistický, vágní, enormně namyšlený, ryze hříšný, udivujícím způsobem zaslepený, sociálně neschopný. Jméno má v každém případě málo písmen. I jako idiot. P jako poloviční pravda. N jako nikdy. Tenhle seznam asi nemá konec."
Srdce jí ztěžklo. Zřídka viděla, jak nějaká osoba v několika slovech brojí sama proti sobě. A nyní proti sobě brojila ona. Dělala něco špatného, pronikla nějakým způsobem do jeho osobní sféry, ležící mimo dobro a zlo. Zároveň ji euforizovalo zjištění, že je snad na stopě řešení jedné významné hádanky. Severus neuvěřitelně dobře kreslil. Rozpomněla se na kousavý zápach v chodbě jeho bytu v Bradavicích. Něco chemického, nyní si byla jistá, že se jednalo o rozpouštědlo, které bylo potřeba například při olejomalbě. Pokud maloval - když maloval dokonce i tady, pak Hermiona nepochybovala o tom, že to dělá často - kde tedy jeho obrazy byly? Tady je ukryl, dělal to tak vždycky? Kde je možné skrýt obrazy před cizím pohledem a zároveň je pro sebe neustále mít na očích? Možná v rámu, který po většinu času ukazoval dílo nějakého významného umělce? Utrpení, které zastupovalo jeho vlastní, které ho 'symbolizovalo'? Přesně to slovo přece použil.
Když se znovu podívala na arch ve své ruce, nebylo na něm nic nápadného a působil nepoužitě. Bylo to špatné, a přesto nedokázala odolat. Znovu zakouzlila onu formuli, která uměla vyjevit skryté, tentokrát na druhý papír, který vzbudil její pozornost.
Jednalo se o něco naprosto jiného, nic ponurého. Hermiona viděla samu sebe, jak leží na posteli, na břiše, s levou rukou nataženou směrem, kde ležel Severus. Nenárokovala si celou matraci, naopak, ležela na té straně postele, kde večer usnula. Byla přikrytá po ramena a také z jejího obličeje bylo vidět málo, neboť cop se jí rozplétal a kudrny jí padaly do obličeje. Rukou si automaticky sáhla do vlasů a našla tam důkaz dezolátního stavu svého účesu.
Obrázek působil nevinně, vysloveně poklidně. Kresba ovšem znovu nezabírala celý arch, několik centimetrů bílé znovu ukázalo jeho slova.
"Strach před vlastní kuráží? - Jakou kuráží?
Jsi váhavec, který se obává, že by si mohla všimnout, co v tobě vyvolává, a pak rychle zmizet. Takže zmizíš ty."
Voda stále ještě tekla.
Snažíc se o klid a dávajíc pozor na to, aby psací stůl uvedla zase do původního stavu, poklidila papíry zase tak, jak je našla. Během toho zmizela i druhá kresba a už ji nic nepřipomínalo.
Jakmile si byla jistá, že úspěšně zakryla stopy své nezměrné zvědavosti, ještě přistoupila k balkonovým dveřím a otevřela je. Pak odešla do svého pokoje, avšak spojovací dveře nechala doširoka otevřené. Ze skříně vytáhla oblečení na dnešní den - úzce střižené džíny a dlouhý svetr - a šla také do sprchy.
Celou dobu strávenou v koupelně doufala, že si jejího zásahu nevšimne. Neměl by brojit proti sobě, tak ráda by mu to řekla. Ovšem pochybovala o tom, že by se radoval z toho, kdyby mu prozradila, že jeho slova a kresby odhalila.
S napůl pobaveným odfrknutím, které znělo neuvěřitelně podobně jako Severusův často používaný zvuk, zjistila, že si už dvanáct hodin neuvědomovala své nejhlubší bolesti a nyní se o ně vůbec nestarala. Poprvé ne proto, že před nimi vědomě utíkala, ale proto, že myšlenky na něho byly naléhavější.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 31. května 2018 v 23:14 | Reagovat

Opět shltnuto jedním dechem.. tak, že by měl Severus na stěnách maskované vlastní obrazy? Čím dál zajímavější :)

2 sisi sisi | 3. června 2018 v 23:36 | Reagovat

zdá se, že cudnost má mnoho tváří. Jednou z nich jsou pochyby o vlastní osobě. Snape  chce uhnout, aby mu neuhnula Hermiona. Snílek se pozná hlavně podle pochyb o vlastní existenci.
Děkuji za kapitolu, je taková melancholická, ale to vůbec nevadí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.