Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

"Kamarád" v uvozovkách

20. května 2018 v 20:25 |  Arda - Vždycky je to Lucian
"Kamarád" v uvozovkách
nová povídka ze soudku autorského tvoření Ardy z Lyry.
Vždycky je to Lucian - a dnes nám na chvilku přibude i "kamarád" Břeťa.
Pěkné počtení přeje Arda

PS: Upozorňuji na pár problematických slov a situací, pro příliš mladistvé to není určeno.
Mlaďoši, počkejte si pár neděl, ať to pochopíte správně a nemáte případně traumata. Díky



"Kamarád" uvozovkách

"Tato písnička se mi líbí," prohlásil Břeťa, sáhl po mobilu a přisunul se k Alžbětě zase o trochu víc.
Seděli spolu v potemnělé kuchyni. Na stole stála poloprázdná láhev červeného vína, dvě znovu dolité sklenky, velké sklenice s vodou a talířek s brambůrky a slanými arašídy. Břeťa se do jídla moc neměl. Holedbal se před Bětkou a tahal si triko. A to doslova. Vyhrnoval si ho, zatímco jí líčil, kde by rád sám měl pekáč buchet. Na břiše ničím takovým nedisponoval, ale Bětku by to asi ani příliš nezaujalo. Dokonce Břeťovi přímo řekla, že jeho břicho je fajn a že jsou jiné, lepší věci, než vyrýsované břišní svaly.
Teď pro změnu ťukal v mobilu a hledal na netu onu oblíbenou píseň. "Pink Floydy znáš?" Na odpověď nečekal a písničku hned pustil.
"Znám," odpověděla Alžběta i tak, ale nebyla si jistá, jestli to Břeťu vůbec zajímá. "Tohle je instrumentálka?"
"Ne, počkej, rozjede se to," ujistil ji Břeťa. "A teď pojď ke mně."
Tóny písničky se rozlévaly šerem kuchyně a kouzlily romantickou náladu. 'Ano,' říkala si Bětka, 'vlastně je to celkem pěkné. Břeťa je příjemný, pěkně se mi s ním povídá. Cítila, že se jí chce se k němu přitulit. Posadila se mu na pravé stehno a koukala mu do očí.
Břeťa na nic nečekal a chladnou rukou jí zajel pod blůzu. Položil jí dlaň na břicho a konstatoval, že je teplé. Bětka namítla, že to on má ruku chladnější.
"Což znamená," chytračil Břeťa, "že ty máš teplejší břicho." Bětka mírně zakroutila hlavou a už nic neříkala. Levou rukou ho objímala okolo krku a užívala si jeho blízkost.
"Půjdeš spát?" začal Břeťa. Přikývla. Ještě chvíli s ním posedí a půjde. "Sama?" zabodl do ní svůj zelený pohled a pozorně sledoval Bětčin obličej. "Ano," souhlasila s nabízenou variantou.
Ignoroval, co slyšel, a vyhledal její ústa. Ihned na ně zaútočil jazykem. Bětka z toho chvilku nebyla příliš moudrá, ale akceptovala to. Břeťovy polibky nebyly nic zvláštního, průměrné a obyčejné. To by samo o sobě nevadilo, ale Břeťa si jaksi vůbec nevšímal jejích reakcí. Jako by ho zajímalo jen to, že ji teď bude "nějak" líbat, avšak víme, že není třeba se příliš zdržovat těmito nedůležitými podružnostmi.
Bětčina romantická duše naopak toužila po něžném a láskyplném líbání, po jemném hlazení a důkladnějším laskání. Pohl by jí vjet dlaněmi do rozpuštěných vlasů, opisovat bříšky prstů svých upracovaných rukou křivky jejího obličeje a dívat se na ni svýma jiskřivýma očima.
Nic z toho se nedělo. Bětka se proto celkem rychle vzpamatovala a rozehnala mlhu způsobenou červeným alkoholem. Díky jejímu nastavení se to povedlo poměrně brzy a velmi úspěšně. Břeťa byl natolik soustředěný ve své sexuální náruživosti, že z toho nic nepostřehl. Alžběta se povznesla nad veškeré dění a sledovala ho jakoby nezúčastněně. Přesně věděla, že se s ním vyspat nechce, a věděla také, že jiné, podobné aktivity, by jí mohly její odhodlání velmi nahlodat. Proto chtěla být nekompromisní.
Každý Břeťův přímý dotaz zodpověděla v souladu se svým přesvědčením. A to nejen jednou. Negovala otázku, jestli spolu budou spát. Mnohokrát. Odmítala návrhy, že jí to udělá pusou. Bránila se, když se ji snažil vmanévrovat na matraci, a nadto do polohy, kdy by mu to mohla dělat ona.
Nechtěla nic z toho. Z Břeti sálal jen chtíč a touha po sexu. Když ji hladil, směřoval vše jen k "základním" místům, čímž jí ani v nejmenším nedopřál vzrušení, které by ji připravilo o sebekontrolu. Mnohokrát řekla ne, mnohokrát uhnula jeho rukám a v mnohých chvílích si panicky myslela, že ji snad neslyší, nerozumí tomu, co říká, a přes to všechno si prosadí svou. Že ji prostě chytí a znásilní. Přesto nepropadla strachu a vše sledovala s nadějí, že to dopadne dobře. Že ji vyslechne a nechá toho.
"Bude to naše tajemství," žadonil Břeťa a znovu se jí snažil stáhnout kalhoty. "Pojď."
"Ne, prosím tě, ne."
"Proč?" Břeťa to ani po milionté nevzdával a dotíral znovu.
"Nechci to," odporovala Bětka. "Mně by po tom bylo moc smutno."
"Po mně jako?"
"Jo. Já u toho potřebuju, abys mě měl rád."
"A jó, hm, to půjde těžko."
Šokoval ji. Neřekla, že by se měli milovat. Ale když jí takto bez obalu a na rovinu sdělil, že ji vlastně ani nemá rád, naplnil se její mozek otazníky. Proč to tedy Břeťa dělá? Má ji za předmět, který použije k vlastnímu uspokojení, aniž by se zajímal o to, jak to bude vnímat ona? Nehodlá se o ni vůbec starat? Nechce třeba orgasmus i pro ni? Možná ano, ale s větou typu "vlastně tě ani nemám rád" se nepodaří nic. Bětka se neudělá stisknutím knoflíku, ale Břeťa, ačkoli prý zkušený, to zdáse neví.
Pokud budeme mluvit o zkušenosti, Bětka netušila, jak to brát. Technicky to bylo okleštěné, bez fines a detailů, které bezpečně vzrušují. Z toho, co jí řekl, přišla i o poslední naladění, které měla. A dohromady jí to vůbec nedávalo smysl. Necítila z něj žádnou náklonnost nebo ohleduplnost. Břeťa sledoval svůj cíl, a když už konečně uznal, že jí ho tam i přes svou nadměrnou snahu nestrčí (a to ještě počítal s variantou bez kondomu!), všeho nechal.
Bětka se i tak chtěla přitulit, být obejmutá a vnímaná, ale on se po chvíli zvedl a začal žvanit:
"Mě tady každý zná. Copak to nechápeš? V téhle ulici především. Vždyť třeba sousedi jsou v podstatě rodina. Nějakou dobu zpátky jsem si říkal, že k nim sem půjdeme na návštěvu. Kam se vrtnu, všude jsou známí."
- 'Souhlasím,' pomyslela si Bětka, 'a já jsem navíc dost nápadná.' A Břeťa ihned změnil téma.
"Co ty to nosíš? Ty svoje sukně… Nos radši džíny a k tomu nějaký pěkný tričko. To ti bude slušet víc."
- 'Vypils toho dost na to, aby ses teď začal navážet do stylu mého šatníku?' užasla Bětka, avšak navenek se tvářila stále stejně. Neutrálně pozorovala Břeťovo nervózní přecházení sem a tam a naslouchala všem těm kecům, které měl náhle potřebu jí nutně sdělit. Chrlil to na ni, a nikdo se ho přitom o jeho názor neprosil.
"Jsem zadaný a ty taky, sakra, pamatuj na to. Já bych byl takto doma úplně za vola! Nechci přijít o to, co mám…"
- Vypnula odposlechy. Nechala tu jeho držku nevymáchanou, aby mlela dál, a řekla si: 'Jestli mi to stálo za to… Toužila jsem se přitulit ke kamarádovi, nějaká ta pusa navíc by se třeba snesla, z toho bych drama nedělala, ale tohle? Co si o sobě myslí, ten sobec namyšlený? Obhajuje tady jenom sebe. O sebe se bojí! "Vymeť si hlavu!" proniklo jí ještě od něj do uší. 'Ignorant. Mám snad kouzelnickou hůlku, abych (navíc na sobě) provedla kvalitní Obliviate?' Usmála se té myšlence. Spíše než kouzlo Zapomeň by se teď hodilo Ševelissimo nebo snad raději Petrificus Totalus namířený přímo Břeťovi mezi oči.
"Z toho, co jsem viděl, teda doma nejseš moc šťastná. Já kdybych byl přes noc někde v prdeli, tak ti v deset zavolám a popřeju dobrou noc. A tys žádný telefonát neměla," soptil Břeťa, možná kontrolovaně, a Bětce se poprvé zdálo, že na sebe snad na chvilku zapomněl. Pročpak se tak náhle zabývá její situací? Nemá ji rád - řekl, tedy ve smyslu: ne dost na to, aby ji zahrnul laskáním, polibky a jinými příjemnostmi.
"Nikdy mi nevolá," pronesla klidně a sledovala Břeťův nevěřícný výraz. Nemá Luciana rád, před časem si dovolil opatrně prohlásit, že pochybuje o jeho zdravém rozumu. Nu což, ať si pochybuje, o čem chce, jeho věc to není.
"Nejseš tu šťastná. Viděl bych to tak, že za nějakou dobu to poznáš a budeš to řešit."
- 'On mě nabádá k rozchodu! A sám mě nechce! Radil by mi, ať odejdu, ale on být oporou nehodlá!' Bětka vyfoukla z plic vzduch, který tam s překvapením zadržela. Už aby šel. Vlastně ani neví, proč ho tu stále nechává držkovat. Ideální věta, kterou by měl slyšet, zní: TAM MÁŠ MOBIL A TADY JSOU DVEŘE. Užuž se nadechovala, ale vyřkla jen první část.
"Já o tom vím," odsekl jí Břeťa, sebral mobil ze stolu a oblékl si mikinu. Druhou část oné věty se zřejmě dověděl telepaticky. Zamířil ke dveřím, nadechl se a vypadalo to, že bude kecat dál, ale naštěstí si to rozmyslel a vydechl naprázdno. Mlčky došel ke dveřím. Tady se na Alžbětu otočil a ještě jí řekl: "Můžeš mi klidně volat nebo psát zprávy, ale nech si čas."
Na Bětku už toho bylo opravdu dost, ale v chodbě byla tma, takže si Břeťa ani nevšiml, jak na něho v úžasu vykulila oči a lapala po dechu. Vyložila si to jako "Třeba se ještě někdy setkáme, ale nemusí to být úplně hned. Nebude mi vadit, když tě teď nějakou dobu neuvidím."
Ještě že už potichoučku vyvedl kolo ven. Šeptem zopakoval, jako ho tu každý zná a v jak obrovském nebezpečí se nachází. Neopomněl zanadávat na úzké dveře i branku - nebo to bylo tím, že měl hodně široká řidítka? Tuto skutečnost nezmínil. Podíval se na Bětku v šeru chodby, přiložil si prsty ke rtům, jako by se rozpomenul na romantické gesto posílaného políbení, a pak už nasedl na své jednostopé vozidlo.
Naposledy se otočil. Stála v napůl otevřených dveřích a chtěla ho sledovat, dokud jí nezmizí z očí. Měla ho svým způsobem ráda, chyběl jí, když tu náhle nebyl, ale takhle to tedy nechtěla.
Zamknula dveře na dva západy, vyběhla schody do patra a oknem chvilku pozorovala ulici topící se ve tmě, kterou na několika místech přerušovaly kužely světla pouličních lamp. Všude byl klid. Břeťovo přání zůstat nespatřen se splnilo a doufejme je tedy spokojený. Alespoň v tomto.
Bětka rozhodně spokojená nebyla. Chtěla kamaráda, ale ne hrubiána. Než to, tak radši vůbec nic. Celou dobu ho pozorovala, jak se vykrucoval z případného morálního závazku, zatímco se oblékal, sbíral své věci a couval ze dveří.
Ach, Luciane, co se to stalo? Nedošlo k ničemu závažnému… Anebo přece: Bětka cítila, že se má s Lucianem dobře. Že ji má rád a neváhá jí to vyjádřit. Že je v sexu ohleduplný a vstřícný a nikdy by jí neublížil. Břeťa jen poukázal na to, co funguje a činí Bětku šťastnou. Ne s ním. S Lucianem je šťastná. A na tom záleží.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.