Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 20/28

3. června 2018 v 20:00 |  Vestilia
20.
To fungovat nebude.
Hermiona byla rozvířená a, čím víc o jeho slovech přemýšlela, také se jí to upřímně dotýkalo. Nedokázala to před ním skrýt. A vlastně to ani nechtěla.


O něco zavadila, neslídila úmyslně, ale jen si spojila informace, které jí dal sám Severus. A co do vniknutí do osobní sféry měl jistě mnohem větší zkušenosti on sám. Vniknout do její hlavy nebylo dle všeobecně platných pravidel přípustné. Že mu to nyní už neměla za zlé, že mu byla dokonce vděčná, neboť jinak by nebyli tady, na principu věci neměnilo nic. Předvídat to nemohl.
Takže.
To problematické na tom bylo to, že Severus Snape nebyl Hermiona Grangerová. Shovívavost a porozumění zcela jistě nefigurovaly na horních příčkách v soupisu jeho ctností, v tomto smyslu si žádné iluze nedělala. Nevěděla, jak by zareagoval, kdyby ho s obrazy konfrontovala, zároveň si však nemohla nechat pro sebe to, co odhalila. Musí vědět, že není třeba se tvrdě soudit. Jeho hra se slovy by u ní vypadala naprosto jinak. V jejích očích byl kontakt s ním to nejlepší, co se jí v posledních letech přihodilo.
"Hermiono?" slyšela ho volat přes zavřené dveře koupelny.
Jak dlouho už přemýšlela v té malé místnůstce stále o tomtéž, aniž by udělala něco jiného? Seděla na zakryté toaletě zavinutá do ručníku a s vlhkými vlasy.
S hlubokým nádechem vstala. Teď na to zavede řeč. Karty na stůl - copak to neřekl takto? Právě když se chtěla rozčílit, že zrovna on se tím vůbec nedrží, si uvědomila, že to nebyla pravda. Už to byly dva dny, kdy se projevil jako naprosto nedostačující. Jeden polibek nestačil k tomu, aby zahnal veškeré pochybnosti. Vždyť by to bylo absurdní. Stačil jen pro tu chvíli.
Vešla do pokoje tak, jak byla, a uviděla téměř hotového Severuse, který zřejmě očekával, že spolu odejdou na snídani. Chyběl jen pulover přes košili a boty a mohl opustit pokoj.
Jakmile si všiml, že se její oděv od toho jeho podstatně liší, na chvíli působil vyděšeně - a přitom toho na sobě sotva měla míň než v noci -, aby se hned obvyklým způsobem zatvrdil.
"Vidím, že budeš potřebovat ještě chvilku," pronesl naprosto neutrálně.
Nezareagovala na to. Napjatě si sedala na postel a naposledy si promýšlela, co asi nyní bude nejlepší. Rozhodla se pro přímou pravdu bez vytáček nebo opatrného uvození. Vždyť by na to stejně jednou došlo.
"Velmi pěkně kreslíš."
V jednom byla opatrná, v tónu, jakým hovořila.
V jeho tváři se emoce zračily fascinujícím způsobem. Prvotní ryzí překvapení rychle vystřídal úděs, a pak se uzavřel. Chvíli ho nechala v myšlenkách, aby strávil její slova. Pak se zeptala: "Jak strašné to pro tebe je, když jsem ty obrázky viděla?" neboť to byla ta nejdůležitější otázka.
Severus se na ni díval se zvláštním klidem. Vteřiny ubíhaly, a on nic neříkal; dokonce ani jeho mimika neprozrazovala, že by se ho situace jakkoli týkala. Když jí začalo být jasné, že jí neodpoví, začala znovu mluvit a přímo se zaměřila na slova, která o něm četla.
"Když jsi tak sociálně neschopný, proč je mi dneska o mnoho líp než před třemi týdny?"
Ani na toto nereagoval. "Senzitivní, erudovaný, výřečný, enormně nekonvenční, racionální, učený, starostlivý." Tak bych tě popsala, pokud bych měla použít písmena tvého jména - " nyní jí náhle vpadl do řeči a hlasitě na ni vyjel.
"Nevysmívej se mi!" zasyčel na ni, což ihned klidně popřela.
"Čím se vysmívám? Myslím to vážně. Loajální chybí, inteligentní, kajícný, nezištný. To jsem v tobě uviděla v posledních týdnech. Chtěla bych být s tebou, proto jsem tady. A v žádném případě tě nevidím jako nedostačujícího, zcela jistě nejsi šeredný a když se okolo sebe porozhlédneš na ulici, zjistíš, že příliš starý je velmi relativní pojem."
Doufala, že tím pokryla všechny pochybnosti, které vůči ní vyjevil. A bylo to tak. Všechna měřítka zřejmě úzce souvisela se sympatií. Dnes už jí bylo hádankou, jak se mohl Severus označit za neatraktivního, a právě na tento bod se zřejmě dívala pohledem z minulosti. Nebyl žádný krasavec, ale podle ní bylo pěkných mužů obecně celkem málo. Někteří z nich vypadali opravdu dobře, podstatně více svým způsobem atraktivně, a v této kategorii ho dnes viděla. Ne jako pohledného, ale díky jeho chování, postoji vůči ní k němu musela vzhlížet, jinak to nešlo. Když se na něho podívala, zřela pozoruhodného muže. Působil silným a neúprosným dojmem. Navenek, neboť krátké chvilky zřetelně prozrazovaly, že to v něm vřelo. Možná i kvůli ní, a to byla vzrušující myšlenka. Zůstal by vedle ní prostě ležet stoicky klidný. Chvilkový záchvěv fantazie ji přiměl právě k tomuto přání.
Co cítil, když vstal?
Hermiona neměla podle jeho sepsaných starostí vědět, co v něm vyvolávala. Muž a žena v jedné posteli, co tomu bylo blíže?
V její představě to bylo vzrušení. V její představě ji Severus vášnivě políbil, jen co se vzbudila…
"Mohu vědět, kde se právě toulají tvé myšlenky?" zeptal se reálně, a tím jí vyjádřil, jak se mu nyní zdála být mimo.
Chtěla to?
Na tuto otázku musela najít odpověď. Proč nejít tedy napřímo?
"To záleží na tom. Pokud tě dneska ráno vyhnaly z postele myšlenky na sex, mohu ti sdělit, žes vstávat nemusel."
Chtěla, aby to znělo sebejistě, dokonce se jí to podařilo. Bohužel u toho zrudla. Vycházela z toho, že ve čtyřiadvaceti už vyrostla ze zabržděnosti. Možná ji však přetěžovala jen nejistota celé situace.
Severus se na ni chvíli díval, avšak pak se rozesmál. Ne zlomyslně nebo jedovatě, znělo to upřímně pobaveně. Vzedmula se v ní zlost.
Copak byly její myšlenky natolik zcestné?
"Co jsme si říkali o výsměchu?" zasyčela na něho. Nepřestal se smát okamžitě. Skoro bez dechu promluvil teprve po několika vteřinách. "Opravdu si myslíš, že bych se staral o to, aby se malý Severus nedostal příliš do popředí?"
Odmlčel se, aby pak ještě suše sarkasticky dodal: "Kdyby tomu tak bylo, bylo by to zřejmě dávalo smysl s ohledem na tvůj současný stav - všelijaký, jen ne svolný ke koitu."
Vysloveně to měl za absurdní, jeho tón vyjadřoval vše.
"Díky za květiny!" vyrazila ze sebe, uraženě vstala a chtěla se odejít převléct do koupelny. Zastavil její dramatický odchod tím, že k ní přistoupil, chytil ji za paži a stáhl nazpět.
"Opravdu jsi teď uražená? Mám přemítat, jak může být tak inteligentní žena vlastně hloupá?"
Než ho musela upozornit na to, že těmito slovy to ještě o dost zhoršil, si ji přitáhl ještě blíž k sobě, zhluboka se nadechnul a pronesl podstatně vážněji. "Pokud bych se staral o tyto věci, včera večer bych si sotva dokázal lehnout vedle tebe. Od chvíle, kdy jsi přede mnou stála v noční košili, jsem měl erekci."
Tělem jí projelo nervózní zamrazení, podívala se na něho, aby zjistila, že jeho oči se právě nedívaly na její obličej, ale na okraj osušky, a tedy na její dekolt. Dobře, měla toho na sobě méně než předchozí večer a všechno to v ní najednou křičelo, aby se i toho mála zbavila. Merline, nic nechtěla víc než jeho. Stres byl pryč. Stačilo tedy několik jeho velmi věcně vyřčených slov, která připouštěla sex, aby z vágní, soukromé představy vytvořila bezpodmínečnou potřebu. Trochu se vytáhla, aby ho mohla políbit a každý pocit studu odezněl, když na to bez váhání zareagoval, načež ona uvolnila zastrčený konec osušky. Stála před ním nahá, líbala ho, nejraději by na něho skočila, tolik chtěla jeho absolutní blízkost. Ruce jí jakoby samostatně šátraly po knoflících jeho košile a hektickými pohyby je rozepínaly. Zakroutil hlavou - aniž by však při tom jakkoli přerušil ten lačný polibek - a význam tohoto gesta dovedl ad absurdum tím, že ji tlačil směrem k posteli a vytahoval paže z rukávů košile. U postele od ní o krok ustoupil a nápadně klidnými pohyby si svlékl i kalhoty. Byla to první chvíle, kdy si Severuse vědomě prohlížela. Její totální vzrušení polevilo, když uviděla, že celé jeho tělo bylo poseté jizvami. Jemné čárky se křižovaly s opuchlými srůsty. Fyzicky zahojené rány se nedaly spočítat a představa, kolik bolesti mu každá jedna musela způsobit, jí vehnaly slzy do očí. Zdvihla pohled a setkala se s tím jeho. Zcela nepokrytě čekal na její reakci. Hermiona zdvihla ruku a špičkami prstů se dotkla jeho hrudníku, kde na pravé straně jakoby ležela růžová žížala. Opatrně ji pohladila.
"Ach, Severusi," zašeptala zastřeným hlasem. Pak se k němu přitiskla a objala ho. Obličej mu položila na krk. Byl silný a neúprosný, a zároveň naprosto zraněný, naprosto zjevně nejen uvnitř. K její bezbřehé úlevě opětoval její dotyky, a pak spolu v objetí padli na postel. Zpola ležel na ní a obličejem ji hladil na rameni, zatímco ona ho hladila po zádech, zděšená každým pahorkem, který vnímala.
Chvíli jen tak pokojně leželi vedle sebe, načež Severus zintenzivnil své dotyky. Rty hladil její kůži, dýchal zhluboka, jako by chtěl vědomě pojmout do sebe její vůni. Bylo to smyslné a už ne nevinné, ačkoli se nedotkl žádného jejího intimního místa. Svíjela se pod ním; on se trochu vzpřímil a rty vycestoval po jejím krku nahoru až k obličeji. Jakmile došel k jejím ústům, zašeptal: "Potřebuji tě, Hermiono" a zamezil jakékoli její odpovědi, když skoro hrubě přitiskl svá ústa na její. Ráda by mu byla odpověděla, že ho také potřebuje, ale nevěděla, jestli by se jí to vůbec bylo podařilo i bez jeho přičinění. V této chvíli si byla vpodstatě dokonce jistá, že jakákoli slova může nechat na později, a také by to tak mělo být, neboť právě pochybovala o svých artikulačních schopnostech; natolik se musela soustředit jen na pouhé dýchání.
S námahou se pod ním posunula kousek nabok a on pak opravdu ležel mezi jejíma nohama. Už nečekej! Křičelo v ní všechno, avšak on znovu promluvil a slova "Rozumíš tomu, Hermiono? Potřebuji tě!" ze sebe přímo vyrazil.
Přikývla, naklopila pánev a Severus byl náhle v ní. Vzrušením se zajíkla. Začal se pohybovat, přirážel velice jemně, skoro opatrně a ona cítila, jak v ní rychle narůstá pocit uspokojení. Akt bez zvláštností, bez extravagantní předehry, a přesto perfektní. Otevřela oči, které asi někdy předtím zavřela, a podívala se mu do tváře, působící napjatým dojmem. Rukou ho pohladila po tváři a on jí vyšel vstříc. Zoufale zašeptal: "Miluji tě" a pak sám zavřel oči, zvýšil tempo a Hermionina odpověď zanikla ve spokojeném zasténání.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 3. června 2018 v 23:58 | Reagovat

Děkuji za novou kapitolu, tentokrát hrubě (jakože hodně) vertikálně postelovou, krom malého zasnění v koupelně. Severus je tu úplně jako z mých snů. Ale o ty se dělit nebudu. :-P Hlavně, ať to s Hermionou dobře proartikulují, než se doberou některého z kompromisů, aby mohli dál fungovat jako společný a nerozlučitelný tandem. :D

2 Michelle Michelle | 6. června 2018 v 2:47 | Reagovat

Opět krásně neuhlazeně reálné, hluboké, perfektní.. Díky

3 martik martik | 6. června 2018 v 23:12 | Reagovat

Mně to na rozdíl od sisi přišlo docela krotké :-D A popravdě jsem nečekala, že Severus bude tak přímý ve vyjádření svých citů. Díky a těším se na pokračování.

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 7. června 2018 v 20:03 | Reagovat

[1]: Sisi [2]: Michelle [3]: Martik:
Díky za komenty, děvčata, i za to, že tu jste a vracíte se pro své dávky. :-D Jsem ráda, že Vám můžu dělat radost. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.