Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 21/28

7. června 2018 v 20:00 |  Vestilia
21.
Severus ji miloval.
V prvním momentě, v opojení z aktu, to byl jen čarovný výrok. Avšak čím víc byla Hermiona zase schopna myslet, tím více vnímala jeho slova a především tón jeho hlasu jako dílek obrazu, který ani v náznaku nebyl tak romantický, jak by mělo to "Miluji tě" normálně být.
Klesl na postel vedle ní. Ležela tedy stejně jako minulou noc v jeho náručí a každou vteřinou, která uběhla, cítila větší úlevu, že jí nemohl vidět do tváře. Ne že by jeho slova nepociťovala jako hezká. Ale to nebylo všechno.


Severus byl zraněný, spíše dokonce naprosto zničený, a tím, že jí velmi intenzivně říkal, že ji potřebuje a miluje, jí do rukou vkládal více zodpovědnosti, než snad mohla unést. Snad? Vždyť ani nebyla schopná mu odpovědět. A tak bylo také naprosto jasné, že v něm nyní jistě s každou vteřinou narůstalo enormní napětí.
Byl tak strašně chytrý. Neměla se nic dozvědět o jeho pocitech, to chtěl vyjádřit slovy pod svou kresbou, pravděpodobně z tohoto důvodu, ze strachu, že by se v ní všechno svářilo, že by v extrémním případě dokonce utekla. Ale to nemohla, i kdyby sama chtěla. Chtěla to?
Zatraceně ne! Bylo jí s ním dobře a společně strávený čas si užívala.
Hermiona se zhluboka nadechla, maličko otočila hlavu, a políbila tak Severuse jemně na hrudník. Vždyť ho měla ráda. A i kdyby nedostala nápad, že mu řekne, že ho miluje, zamilovaná byla v každém případě.
Opatrně ji pohladil po tváři a ona cítila, jak se nadechnul.
"To, že mě vzrušuješ, jsem nijak zvlášť netajil. Šlo o něco jiného," řekl tiše a ona ihned přikývla.
"Myslím, že jsem tomu porozuměla," odvětila s napětím.
Pohladil ji po krku až k rameni, čímž u ní vyvolal husí kůži. A pak mluvil dál, ačkoli to nebylo nutné; ačkoli mu přece právě řekla, že ví, jak to myslel.
"Má první návštěva ve tvojí hlavě se uskutečnila z nudy, a pokud bych nyní tvrdil, že toho lituji nebo to označuji za chybu, lhal bych. Bylo to zábavné. Ale všechno další bylo špatné. Nešlo už o tichý výsměch, nýbrž o to, že jsem se zajímal o tvé myšlenky. A v té chvíli jsem to věděl. Věděl jsem také, že bylo špatné vylákat tě do lesa, smluvit se s tebou a opakovat to. Bylo špatné, že jsem na tebe stále dál reagoval, ale přišlo mi to jako nutkání. V každé chvíli s tebou jsem doufal, že to skončíš, neboť jsem věřil tomu, že to čekání je horší než kopačky samotné. Což není pravdou, jak vím od včerejšího večera. Potřebuji tě, a to je strašné."
Bylo fascinující, jak věcně mohl znít takový duševní striptýz. Jeho hlas zněl pevně a klidně. Ne však její odpověď, hlas jí přeskakoval.
"Ty si myslíš, že všechno, co se stalo, je špatné?"
Začala se třást a náhle si uvědomila, že dveře do jeho pokoje i balkonové dveře byly stále ještě otevřené a v této posteli neměla svou přikrývku. Možná však nešlo jen o zmizení horka. Severus váhal s odpovědí a v ní to způsobilo rostoucí neklid. Když konečně promluvil, odpovědí nezačal.
"Tvá otázka zní jako výčitka. Co očekáváš? Že poděkuji osudu, že mě k tobě přivedl? Ne, všechno špatné není. Ale jsem závislý na blahovolnosti jiné osoby, a to mě činí natolik nesamostatného, že jsem to nezažil spoustu let. Zcela jistě jsem neměl naplněný život, ale byl klidný, a proto snesitelný."
"Byl monotónní, osamělý a temný," namítla vehementně.
"Bylo možné ho plánovat, a proto jsem se v něm mohl dobře zařídit."
"To je naprosto deprimující," ozvala se znovu. Ale ani to ho nevyvedlo z klidu. Zcela suše poznamenal: "Deprimující by spíše bylo čekání na popravu."
Hermiona se opřela o loket a podívala se mu do tváře.
"Upřímně - vypadá to pro tebe právě jako kopačky? Chtěla bych tě poznat, Severusi, chtěla bych ti porozumět - "
Kývl a skočil jí do řeči.
"To první mě dokáže jen zneklidnit a to druhé mám za nemožné."
Znovu se zachvěla a také kvůli tomu se rozhodla přesunout tento rozhovor na později. Posadila se tedy a oznámila mu: "Považovala bych za velmi dobrý nápad, abychom se šli nejprve najíst."
Přikývl a povzdechl si. Na to mu řekla jasně a zřetelně.
"O ničem si nemyslím, že bylo špatné."
'Jen skličující a znepokojivé,' vysmíval se hlas v ní. Hermiona ho ihned umlčela a odešla si do koupelny pro oblečení.
Ačkoli ani ona, ani on nebyli normální, mohli přece jako kdokoli jiný vytvořit tento příběh. Proč by už teď měla myslet na to, co by mu provedla, kdyby ho opustila? A proč by to měla být ona, která to ukončí? Třeba by byl později rozčílený z jejího chování natolik, že by to byl on, kdo by měl všeho dost. Tyto myšlenky asi byly zcestné. Mnohem zajímavější by přece bylo otestovat, jak by spolu mohli vyjít. To bylo to, co chtěla! A vlastně dokonce musela.
Přistoupila k Severusovi, když si právě oblékal kalhoty, a přitiskla se k němu se slovy: "Vždyť já tě taky potřebuji."
Zakroutil hlavou, to cítila naprosto jasně.
"Potřebuješ někoho - "
Nyní ho přerušila.
"Ne, ne někoho, tebe. Nikdo jiný není tak drzý a bezohledný, když koná dobro. Pokud bys chtěl přesto trvat na svých slovech, musíme použít stejné měřítko. Každý někoho potřebuje. Ty také. Pak je tedy všechno obecně jen náhoda."
Neřekl na to nic. Mlčení bylo v tomto případě lepší než popření. Doplnila to tedy ona: "Pro mě nikdo jiný není. Myslím, že jsme tady kvůli tomu, že se k sobě hodíme."
Když ani na toto nic nepověděl, uvolnila sevření a také se oblékla.
Vpodstatě bez dalších slov odešli snídat.
Káva a croissanty jí trochu uvolnily napjaté nervy, a když jí Severus naprosto bezelstně vyprávěl o svých plánech toulání Budapeští, svolila k tomu. Slunce svítilo, a počasí na prohlídku města bylo tedy perfektní.
Byla to fraška, když se oba v průběhu dne velmi snažili hrát si na normální stav, který neexistoval. Mluvili povrchně, a čím více se o to snažili, tím nesnesitelnější se jí to zdálo. Proč nebyli normální? Zbytečná otázka, která nic nevyřeší.
"Polib mě, Severusi," řekla, když čekali na tramvaj. Udělal to, aniž by cokoli namítal nebo komentoval. Potřebovala ho a on jí nesměl dát pocit, že všechno bylo už předem odsouzeno k zániku. Potřebovala ho a už bez něj nechtěla být. Jeho pochybnosti jí byly lhostejné - co nejhoršího se v jeho životě mohlo ještě skrývat? Nedělala si žádné iluze, Harry jí po válce řekl, že Severus neměl být po Voldemortově prvním zmizení omilostněn. Mučil a vraždil, byl součástí teroristické organizace a to, že vyžvanil, že se rodina Potterových nachází v nebezpečí, jistě nestačilo na to, aby ho to uchránilo před trestem. Šlo o budoucnost, a Brumbál tak využil svého kompletního vlivu a skutečnost nafoukl, aby Severuse uchránil od Azkabanu. A pak sám sebe rehabilitoval, vzdal svůj vlastní život a udělal vše, co bylo v jeho moci, aby s konečnou platností Voldemorta odstranil. Měl u toho zemřít, a nezemřel. Byla to náhoda, jeho tělo bylo odolnější, než by kdo považoval za možné.
Ano, vděčila náhodě za to, že s ní dneska mohl mluvit. A že sotva něco řekl, minimálně pokud šlo o důležité věci.
Obával se, že by mohla poznat, jak byl přesvědčený? Zaslepený a hloupý? To by nebylo žádné překvapení a stejně udělal všechno, co mohl, aby došlo k nápravě. Celý jeho život byl od začátku mizerný, sešel na špatnou cestu a kráčel po ní s opravdovou neústupností. Ale to, že toho dnes hořce litoval, pro ni byla bezpochyby pravda.
K ostatním byl zjevně mnohem shovívavější než k sobě. V každém případě k ní. Vysvětlil jí, že se nesmí cítit vinna. Neplatilo to i pro něho, ačkoli trochu jinak? Neměl by prostě začít skutečně žít? Řekl, že je jiná než ostatní, protože mu věřila, že se očistil, že věděl o chybě, o ztrátě, kterou sám utrpěl. V této chvíli si byla zcela jistá, že s těmito myšlenkami má asi sám problémy. Nedokázal si odpustit. Jen tušení, nic víc.
To by se mělo změnit, Hermiona ho chtěla poznat, chtěla mu porozumět, přesně tak, jak to řekla. Pustila se ho tedy a přímo se zeptala: "Co se skrývá za obrazy ve tvém bytě? Co by se stalo, kdybych na ně namířila svou hůlku?"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 7. června 2018 v 20:48 | Reagovat

Jestli teda výhledově někam pojedu, až na to bude čas, vybrala bych si Budapešť a procházku okolo Dunaje, potom ten hrad, ten veliký a záhadný, a pak určitě tramvají někam dál...
Nejlépe až budou podzimní plískanice, z pusty bude vát ledový vichr a kapky vody budou dopadat na hladinu řeky. Pak bych si zašla do termálů a vychutnávala si znovu a znovu tuto kapitolu. A taky tu předešlou, ale zatím se nikam nechystám a tak si budu kapitoly vychutnávat z pohodlí domova. :-D
Moc děkuji za překlad, Snape je stále lepší ve své tajemnosti a se svými tajemstvími. Ať to s ním Mia vydrží a pomůže mu zbavovat se stínů. Jestli to někdo dokáže, pak jedině ona. :-)

2 Michelle Michelle | 9. června 2018 v 20:03 | Reagovat

Hm, Budapešť se mi kdysi taky moc líbila.. krásné místo na romantiku i neromantiku :) Oboustranná psychoterapie bude hodně potřeba, ale věřím a doufám, že to spolu zvládnou.. Díky moc za překlad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.