Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 23/28

14. června 2018 v 20:50 |  Vestilia
23.
Severus zakroutil hlavou; už to nepůsobilo vznětlivě, nýbrž unaveně. Hermiona nato s napětím polkla. Hlas mu zněl matně: "Každým svým slovem mi dáváš intenzivnější pocit, že se do toho hrneš naprosto slepě. Znovu se nadechni a vážně si popřemýšlej o tom, jestli by ti měla být chladná vypočítavost naprosto lhostejná."


Jakmile chtěla okamžitě oponovat, bylo jí minimálně jasné, co tím Severus myslel. Znovu polkla. Myšlení jí přišlo vysloveně obtížné. Byla vypočítavost horší než shlížení na jiné lidi? Byly dnes motivy jeho činů ještě důležité? Chtěla to popřít, poznala však, že rozhodně ano, pro něho v každém případě. Co se s ní stalo? Už nedokázala přemýšlet! Všechno, co chtěla, bylo, aby se sám netýral. Bezmocně se kousla do rtu. Ať už pod tím vyrozuměl cokoli, souhlasně to odkýval a pronesl: "Není nic, čemu by člověk mohl nebo měl porozumět, Hermiono. Pokud tvrdíš, že se dá moje minulost vysvětlit, sděluješ mi tím, že ji opravdově nevnímáš. Cos cítila vůči Dracu Malfoyovi, když tě nazval mudlovskou šmejdkou? Co vidíš v člověku, který zastupuje takovou ideologii? Udělal jsem horší věci než urážení ostatních. To se nedá nijak ospravedlnit. A ty to pochopíš, když ne hned, tak později. Jednou jasně uvidíš, že jsem daleko horší mrhání časem, než kdy mohl být Weasley, neboť nás nedělí inteligence nebo chybějící průsečíky zájmů. Ve srovnání s tebou jsem prost veškeré morálky. Jednou se probudíš a zeptáš se sama sebe, jak to mohlo zajít tak daleko."
V naprostém kontrastu k těmto slovům, která v sobě měla něco strašlivě konečného především proto, že je vyslovil velmi přesvědčivě, ji jemně chytil za ruku a vedl posledních pár metrů směrem k hotelu. Jakoby přešel svá vlastní slova.
Nedokázala už říct ani ň.
Nesčetněkrát už čekal, že odejde. Posoudil ji snad chybně? Nebo to byla ona, kdo nedokázal posoudit, co se s ní stalo? Věděla, co učinil, věděla to od konce války. Přesto ho respektovala, starala se o něho. Ke Dracovi něco podobného jistě nikdy nepocítila. Možná i proto, že Malfoy neriskoval svůj život. Severus by kvůli zničení Voldemorta býval zemřel.
Měla ho přesto soudit? A nakolik důležitější byla otázka, jestli to udělá později?
Zhluboka se nadechla, a onen muž se na ni zkoumavě zahleděl.
Mýlil se! Vzhlížela k němu, jakmile poznala, co obětoval. Jak by se pak mohlo jednat o milostné zaslepení? Měla ho v úctě a všechny její protiargumenty směřovaly na pomoc jemu. Neměl by sebou pohrdat, neboť měl i své dobré stránky, které při tom všem sebemrskačství naprosto pominul. Dokázala by mu nyní říct přesně to, a tím vyvolat z jeho strany nový protest. Zase by tvrdil, že to nevidí správně. Nechala to tedy být, v sobě však nesla absolutní jistotu, že rány, které utrpěl on sám, těžko představovaly odměnu pro egoistu, a že vůči ní jednal různě, avšak nikdy bez skrupulí a s vypočítavostí. Nebylo toto pro ni rozhodující měřítko? To, co mu řekla ráno, byla pravda, potřebovala ho. Chtěla být s ním a využít společný čas smysluplněji než diskusí.
Vlastně mu chtěla všemi těmi slovy jen říci, že ho má ráda a akceptuje ho. To si myslela při vstupování do hotelu, což jí náhle připadlo plytké a malé. Má ráda… Vždyť to bylo mnohem víc než jen to. Poznání svých pocitů na krátkou chvíli zastavilo čas. Ne ve skutečnosti, jen pocitově, neboť už stáli přede dveřmi do Severusova pokoje. Vypadal nerozhodně, když k ní shlížel. Hermiona to tak necítila. Opřela se o něj a všechnu něžnost, všechnu svou náklonnost vložila do polibku, který ji samotnou okamžitě omámil. Všechno se rozmazalo, přitisknuta k Severusovi vklopýtala do hotelového pokoje, jehož dveře se asi otevřely. Když se ocitli před postelí, vědomě sesbírala své myšlenky. Tentokrát by to nemělo být bez příkras, chtěla toho muže hladit, laskat a vnímat. Nechala si tedy dostatek času na líbání i vysvlékání a velmi ji vzrušovalo, že po počátečním váhání věnoval jejímu tělu neméně pozornosti, jako ona tomu jeho. Vše, co dělal, prováděl opatrně, zkoumavě. Její doteky nejprve zrcadlil, ale pak začal víc a více experimentovat, a to naprosto pozorně, neboť zareagoval na každý její sten nebo pohyb. Hermionino plánované svádění se stalo vzájemným, což ji přimělo ke vzrušeným vzdechům. Byl to čirý požitek, ještě lepší než ráno. Když do ní konečně vniknul, hlavou jí prolétla myšlenka, že by tato důvěrnost nikdy neměla skončit. A porozuměla tomu, proč z něj jeho vyznání při prvním společném sexu doslova vystřelilo, neboť ona sama měla nyní potřebu mu sdělit všechno, co jí běželo hlavou. Měl by vědět, co cítí, neprodleně. Ale nepodařilo se jí to. Z jejích úst se draly neartikulované zvuky. Sténala, a Severus znatelně zrychlil své tempo. Bylo to uspokojující, naprosto a zcela. A tak už nemyslela vůbec na nic, jen si to užívala.
Když se pak v její hlavě zase rozjasnilo, našla tam absolutní poznání. To, co cítila, bylo nové a jiné, než to dětinské vzájemné kroužení s Ronem. Zamilovanost byl příliš nedostačující pojem. Jen výmluvou pro skutečné poznání. Možná do něho někdy byla zamilovaná, na chvilku. Možná byla ta týdny trvající starost ve skutečnosti už milostné blouznění. Možná, že to všechno přeskočila. Nyní to však bylo něco velkého, co nesmělo skončit, co ji možná zastrašovalo, a volila tedy slabší slova. Nebylo v ní žádných pochyb, a vydechla tedy podstatu všech myšlenek za celý den:
"Také tě miluji."
Hermiona cítila, jak Severus vedle ní ztuhnul, a tušila, že chtěl její slova zpochybnit, takže se snažila tomu předejít a spěšně dodala: "Každé další slovo by nyní bylo absolutně zraňující. Pokud chceš pochybovat, udělej to v duchu."
Nic neodpověděl, a jeho mlčení si tedy velkomyslně vyložila jako souhlas. Chvíli tiše leželi vedle sebe, a pak Severus zašeptal: "Zítra se s tebou nevrátím do Bradavic" a vyslovil to tak, jako by to nebylo vůbec nic překvapivého.
Hermiona překonala prvotní šok, opřela o loket a dívala se na Severuse v začínajícím přítmí.
"Ale?" zeptala se hlasem, který jí zdánlivě nepatřil. Bradavice se pro ni během několika dnů staly místem, kde chtěla být co nejméně, už ta představa, že se do hradu bude další den přemisťovat samostatně, jí přišla nemožná. Odpověděl oklikou.
"Už mám dost toho, že jsem pořád někomu dlužen nějaké vysvětlení. Nikdy mi nebylo lhostejné, co si o mě druzí myslí, ale když mě chtějí soudit, ať si to dělají. Akceptoval jsem to. A pak jsem objevil, že to může být i jinak. Chci víc, Hermiono. Ne bez důvodu jsem pro naše večery zvolil tuto zemi. V posledních letech jsem se jí stejně už zabýval. Chtěl jsem zkusit, nakolik ještě zvládám řeč. Tady nejsem v prvé řadě ten, který přežil válku. Tady jsem uznávaný Mistr lektvarů, články v odborných knihách a časopisech se odkazují na mou práci po léta zpátky. Na to, co jsem vyzkoumal vedle svého povolání ve volném čase a co by v Anglii sotva stálo za hovor."
Polkla a vyslovila to, co bylo nasnadě.
"Ty tady tedy zůstaneš? V této zemi?" zeptala se, snažíc se o klidný hlas. Přikývl a odpovědel. "V tomto městě. Obdržel jsem nabídku, dobrou nabídku. Od prvního ledna budu pracovat pro maďarské ministerstvo. Mou výpověď jsem chtěl původně zabalit Minervě jako vánoční dárek, ale nechci už ani o den víc sedět u jednoho stolu s těmi nepřejícnými ksichty. Ani o den víc nechci poslouchat ty polohlasné drby za mými zády."
Teď to byl on, kdo ztratil svůj klid. Rozuměla mu velmi dobře. Pro Hermionu, která v hradě zažila vždy jen upřímnou náklonnost a podporu, byla trýzní už představa pouhé snídaně u učitelského stolu.
"Od kdy to víš?" zeptala se tiše.
"Že tady od ledna budu pracovat? Od pátku. Než jsem přišel do tvého bytu s nabídkou, byl jsem tady a podepsal jsem smlouvu. Že tady už zůstanu, jsem se rozhodl během dne."
Rozhodl se opustit Bradavice, zatímco byl s ní? Tato myšlenka ji ještě více zneklidnila.
"A co bude dál? S námi myslím."
Touto otázkou vyslovenou třesoucím se hlasem zřetelně vyjádřila, že snad podlehne panice.
"Doteď jsem si myslel, že jsi schopná čarodějka. Pokud by tomu tak bylo, nebyl by pro tebe žádný problém sem přijít, kdykoli bys chtěla."
Kývla a pozvání, které vyslovil, ji alespoň trochu uklidnilo. Byl jejím majákem. Příslibem normálnosti, po které ještě ani nezačala toužit. Normálnost, partnerský život s člověkem, který znal její strachy - a to ve spojení se Severusem Snapem. Znělo to absurdně, především z hlediska toho krátkého času, kdy spolu vůbec prohodili osobnější slova.
"Nedokážu se vrátit sama," zašeptala a připadla si strašně pošetilá, že tu myšlenku opravdu vyslovila. Zaváhal a ona nevěděla, co by udělala v této chvíli, ve svém strachu ze samoty - jehož si ještě před pár dny ani nebyla vědoma - kdyby Severus řekl 'Tak zůstaň se mnou!'
To však přirozeně neřekl.
"Samozřejmě, že to dokážeš. A musíš. Někdo přece musí Minervě předat příslušné pergameny."
Podstatně vážněji dodal: "Všechno jiné by bylo směšné. Jsou to tví přátelé, lidé, kteří ti přejí jen to nejlepší."
To souhlasilo. Bylo by naprosto přehnané, kdyby jen začala uvažovat o tom, že tu nerozvážně zůstane. Směšné a naivní.
"Budeš mi chybět."
Na ta slova si Severus odfrkl.
"Během dne? Bradavice nejsou místem, které by pro nás znamenalo důvěrnost."
Zase měl pravdu. Řekl, že za ním může přijít, kdykoli bude chtít.
"Kde budeš bydlet?" zeptala se ještě na neobyčejně důležitou věc.
"V hostinském bytě ministerstva. Celkem daleko. Ale jen prozatím."
Sdělil jí i adresu, kterou si však nedokázala zapamatovat. Vstal tedy a napsal ji na lístek.
Když se vracel k posteli, sledoval ji chvíli ve světle rozsvícené, nemilosrdné stropní lampy.
"Těš se se mnou, Hermiono. O Halloweenu jsi věřila, že spáchám sebevraždu. Právě z této perspektivy bys měla oslavovat, když zkouším něco jako žít."
Vyslovil to bez výčitky, a přesto se jí to dotklo. I v tomto bodě měl pravdu, a tak si pospíšila s přikývnutím. Na to pronesl: "Nyní bychom se měli jít navečeřet."
O půl hodiny později vyrazili za zpočátku křehké nálady, jakoby zádumčivé. Bylo toho řečeno příliš mnoho, aby mohli nyní sršet lehkostí, ale alespoň to proběhlo bez komplikací.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | Pátek v 12:46 | Reagovat

Děkuji za novou kapitolu, moc mě potěšilo, jak se Severus chce změnit, že si jde konečně za tím,co ho opravdu těší a baví. :>) Nový začátek v nové zemi. ( Ha - ha, proč ne v Nové zemi na ostrově v Arktidě?) Musíme počítat s tím, že Snape není bigamista, takže naši východní sousedé si mohou blahopřát, že k nim nepřiletí čáp s dárečky s dlouhým nosem. :-x
Ještě jednou děkuji za překlad, budu se těšit na pokračování. :-)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | Pátek v 19:51 | Reagovat

[1]: Sisi: Díky za Tvá slova. :-) Užívej si Severuse.

3 Michelle Michelle | Neděle v 22:47 | Reagovat

Tahle povídka mě stále fascinuje, zaujme, naladí a na konci kapitoly přijde studená sprcha.. má nás ta Vestilia pěkně omotane kolem prstu a ry s ní :-D Díky za překlad

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | Úterý v 20:29 | Reagovat

[3]: Michelle: Jojo, autorka ví, jak na nás. :-D Taky mě to při čtení dostávalo. A pak znovu při překladu, nemysli si. 8-O  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.