Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 24/28

17. června 2018 v 20:00 |  Vestilia
24.
Hermiona stála v ředitelské pracovně a fascinovaně pozorovala, jak viditelně se měnil Minervin obličej. Na začátku to byl ten většinou přísný, avšak přesto dobromyslný výraz, avšak nyní propadla skepsi. Byla neděle večer, vlastně už skoro táhlo na půlnoc a Hermionina první cesta po návratu do hradu ji sem zavedla ve věci jejího důležitého poslíčkovství. Nejprve to nebrala vážně, ale když jí Severus opravdu předával dvě role pergamenu, všechno jí došlo.


"Do toho hradu ani nepáchnu," vyrazil ze sebe s konečnou platností ještě předtím, než Hermiona své - opatrně vyjádřeno - udivení mohla vyjádřit slovy. Asi to na ní bylo vidět.
Ředitelce poklesly ruce s prvním pergamenem; tím signalizovala, že Severusova slova dočetla do konce, a pak rozzlobeně zasyčela: "To snad nemyslí vážně!"
Hermiona pokrčila rameny.
"Pokud tam stojí, že dává výpověď, tak to myslí vážně."
Ředitelka skryla obličej v dlaních.
"Uprostřed školního roku?"
"Doufám, že tvou největší starostí teď není jeho zástup."
V tomto momentu jistě bylo dobré, že Minerva Hermionu neviděla, neboť rysy mladé ženy na pár vteřin prozradily netajenou zlost, dokonce pohrdání, což by pro další vývoj jednání nebylo přínosné. Takto to byla pouze slova, jejichž chladný tón prozradil, že se Hermiona trošku neslušně vyjádřila, slova, na něž Minerva dále reagovala, slova, která na všechno, co Severus oznámil, vrhla trochu jiné světlo.
Unaveně, s pohledem stále skrytým za vlastními dlaněmi, ředitelka promluvila: "Opravdu mě takto vidíš? To jste si asi velmi podobní. Udivuje mě to načasování a je více než nezvyklé, že utíká. Tebe posílá předem - co si od toho slibuje? Že odchází, mě tedy nepřekvapuje, vlastně tady ani neměl zase pracovat."
Poslední slova bylo možné pochopit nesprávně, ale vyslovila je natolik jemně, že prostě nemohla být míněna odmítavě. Hermiona nedokázala namítnout nic, a tak Minerva odkryla svůj obličej a pohlédla na ni.
"Je velmi nemocný, Hermiono, a vytrvale se bránil přijmout jakoukoli pomoc. V nekouzelnickém světě by mluvili o traumatu, které má za následek depresi. Někdy to dokonce působí tak, jako by měl vzrůstající schizofrenní tendence. Jeho dopis to v každém případě naznačuje dost přiléhavě. 'Nepřející a nesmiřitelná' mi říká, nechtěj mě rozesmát!"
Hermioně spadla brada.
"Co je?" utrhla se Minerva. "Překvapuje tě, že mám tušení o tom, jak to v něm vypadá? Vyprávěl ti, jak to s ním všichni myslí zle? Jak málo mu rozumíme a chceme odpustit? Znám toho muže od dětství a vyčítám si toho vůči němu velmi mnoho. Odmítnutí po válce, ať už slovní nebo myšlenkové, k tomu však rozhodně nepatří. Kompletně se izoloval, Hermiono. Některé výbuchy emocí jsou tak extrémní, že podle toho můžu tušit, co se v něm odehrává, ale věř mi, že vidět ho doslova na zemi není nic potěšujícího. Byly dny, kdy se prostě neobjevil ve vyučování. Každý můj dotaz si vykládal jako nepřejícnost. Když jsem plná strachu stála u dveří jeho bytu, předhazoval mi, že mi nejde o něho, ale výhradně o vyučování. Že ho obecně jen tak trpím, že ho potřebuji, protože není nikdo jiný. To není pravda. Strachuji se o něho, značím si každou malou zmínku a vše konzultuji s přítelem, který byl dříve zaměstnán jako psycholog u mudlů, abych měla ponětí o tom, co v Severusovi zuří. Není to příliš spolehlivé jako diagnóza, ale stačí to na to, abych jednoznačně věděla, že potřebuje právě tu profesionální pomoc, kterou neustále odmítá. Pravděpodobně proto, že se zříká jakékoli pomoci obecně. Projikuje si trestající svět, protože věří, že musí být potrestán - to je to, co vyvodil ten můj známý. Kdo nedokáže odpustit sám sobě, nevěří to ani nikomu jinému. Je nemocný."
Minerva se zhluboka nadechla.
"A pak se zjevně otevře tobě. V tomto dopise mi vyčítá, že my - tedy kolegové a já - mu to nedopřejeme, že ho popotahujeme a soudíme. To není pravda. Kritické myšlenky jsou však snad dovoleny. Máme starost i o tebe. Pro nás je sporné, jestli jsi si vůbec vědoma dosahu jeho problémů. Jestli mu můžeš být oporou, nebo pod tím nákladem skonáš."
Hermiona na poslední slova vůbec nereagovala, místo toho řekla: "Jistě nejde jen o trest. Má vám za zlé, že nikdo z vás nepochyboval o jeho roli zrádce."
Minerva na chvíli zavřela oči a najednou vypadala velmi unavená.
"Měla jsem pochybnosti, Hermiono. Ale mohla jsem riskovat kontakt se Severusem uprostřed války? Co by bylo, kdybych s ním nejednala jako se zrádcem, a on jím ve skutečnosti byl? Dokáže být tak neprůhledný. Velmi ráda bych byla věřila, že tomu není tak, jak to vypadá, ale přesně toho mohl přece jen využít. Nevěděla jsem nic, Hermiono. Nic. A tak jsem se musela chovat tak, že v případě pochyb bude škoda co možná nejmenší."
Zcela zjevně bylo poškození u Severuse všechno, jen ne nepatrné. Hermiona smutně řekla v duchu této myšlenky: "On to neví. Proč jste mu to nevysvětlili?"
Minerva sklopila hlavu a chvíli si Hermionu tiše přeměřovala. Pak odpověděla: "Myslíš si, že jsem to nezkusila? Poprvé v době, kdy byl ještě upoután na lůžko. A pak stále znovu. Ale on to nebere jako právoplatné. Nevěří mi, zřejmě, protože tomu věřit nechce. Každé slovo obrací do negativní roviny. Věcnou kritiku už si ani nedovoluji vyslovit, i kdyby byla oprávněná, ihned si to vykládá jako odmítnutí své osoby."
Hermiona na ta slova jen s napětím polkla. Minerva se unaveně usmála.
"Není člověk, který uzavírá přátelství, minimálně obvykle. U tebe zjevně udělal výjimku. Pochybuji ovšem, že v detailech může překročit problémy ve svém vnímání. Bude pochybovat a všechno si vykládat negativně. Nenech se zatlačit do pozice, kdy uděláš všechno, aby ses mu zalíbila."
Její napomenutí zacházelo jednoznačně do osobní sféry a dokládalo, že Hermiona by se mohla pustit do něčeho, co už se stalo dávno. Oslovená němě kývla. To se Minervy netýkalo, ale Hermiona současně věděla, že to ředitelka myslela dobře. Ano, starala se a obraz Hermiony v posledních měsících jí k tomu jistě nabízel každý důvod. Avšak nyní se cítila jinak. Ano, bylo to, jakoby našla samu sebe. Vzájemně zvažovala pozitivní a negativní aspekty Minervina vměšování a především zjistila, že si přála, aby si ještě starší čarodějka nemyslela, že ví, co je třeba udělat a na co dát pozor. Všechno, co si vyslechla, se musí nejprve usadit, a to v klidu. Krátce se tedy rozloučila a odešla do svého bytu.
V noci žádný klid nenalezla. Dojmy z víkendu na ni stále dotíraly. Viděla Severuse nad sebou, mohla znovu cítit jeho doteky. Slyšela ovšem i jeho slova, jeho pochyby.
Sdělila jí Minerva něco nového? Nebo to jen označila jménem? Když to ihned odkývala, znamenalo to tedy, že byla opravdu slepá a nemyslící? Ta zatracená nejistota by už konečně měla držet hubu!
Tuto noc se Hermiona rozhodla. Dokud ničeho nelituje, nebude si s tím nijak lámat hlavu. Nebude se už nikoho vyptávat - co by to přineslo? A už si nenechá namlouvat žádné pochybnosti, od nikoho.
Když před sebou toho muže viděla, pociťovala k němu jen absolutní náklonnost. Chtěla, aby se mu dařilo dobře.

Tato slova se měla stát její mantrou. Všeobecné pozdvižení následujících dnů se však postaralo o to, že se její pozornost soustředila nejprve na jiné body.
V pondělí u snídaně Minerva oznámila kolegům a studentům, že Severus Snape ukončil svou činnost jako profesor a než bude stanoven jeho nástupce, hodiny Kouzelných lektvarů se konat nebudou. Tato informace se postarala o enormní neklid. Bylo by nepravdivé tvrdit, že děti reagovaly sklesle. Po počátečním mumlání sem tam zazněl neskrývaný jásot. Učitelé působili překvapeně, a pak ustaraně. Ano, zcela zjevně nanejvýš nepřející bytosti.
'Ó, Severusi, kdybys jen mluvil s lidmi a neinterpretoval to, co údajně vidíš v jejich hlavách', myslela si Hermiona a měla mu za zlé, že právě tyto pohledy a jistě také starostlivé otázky nezaznamená. Jak se to hodilo do obrazu, který jí popsala Minerva - muž, který nejen že viděl jen to negativní, on také přesně to i chtěl.
Že to všechno byl jen začátek celé řady situací, v této chvíli ještě nikdo netušil.
V úterý informoval Denní věštec o "unáhlené výpovědi" Severuse Snapea, o tom, že k ní nelze získat žádný komentář, neboť nikdo neví, kde se nyní zdržuje. Rita Holoubková se opravdu Minervy ptala, co s ním teď je, a ta jí upřímně řekla, že nemá tušení. Obdržela jen písemnou výpověď a pokyny, jak naložit s jeho osobními věcmi.
Co pro Hermionu znamenal poslední bod, se dověděla večer téhož dne. Prásknutí oznámilo příchod domácího skřítka. Hermiona vstoupila do obývacího pokoje a nalezla tam skřítka Tobyho, obklopeného mnoha rámy s povědomými temnými kresbami.
"Dobrý večer, profesorko Grangerová, Madam. Paní ředitelka mi předala dopis od profesora Snapea. Prosil v něm Tobyho, aby sbalil všechno v jeho učitelském bytě a doručil to do skladu v Londýně. Všechno, až na tyto obrazy. Ty má Toby předat osobně Vám. Madam se na ně má ještě jednou pozorně podívat a doručit mu je o víkendu. Osobně nebo poštou, to nechává zcela na Madam."
Bytost vybranými slovy vyjádřila obsah v rozčilujícím kontrastu se svým pisklavým hlasem. Nyní se uklonila a s dalším prásknutím zmizela, než mohla Hermiona cokoli odpovědět.
Měla se na obrazy podívat pozorně? Pozorně ve smyslu 'i na to, co neukazují viditelně'? Polil ji studený pot. Už to, co každý z nich představoval, bylo hrůzyplné. Co však vyjeví, pokud Hermiona magicky odhalí to skutečně zobrazené? Hermiona už nikterak nepochybovala o tom, že rámy obsahovaly Severusovy velmi osobní malby. Co uvidí? Jeho?
Nechtěla o tom přemýšlet, ne teď. Nechala tedy všechno prozatím tak, jak to bylo, a odešla do ložnice.
Pokud se středečního rána domnívala, že obrazy se stanou palčivým problémem, zobrazujíce vrchol všeho, byla u snídaně ve Velké síni poučena o opaku. Vstoupila tam dost pozdě a vypadala nevyspale. Všichni ihned začali šuškat a všechny pohledy se upřely na ni. Hermiona skepticky stáhla obočí k sobě a kráčel demonstrativně vzpřímená k učitelskému stolu.
Co se to tu k sakru dělo?
Zřejmě něco zvláštního, protože zasedací pořádek byl změněn. Jediná volná židle byla ta Filiusova, který seděl na jejím obvyklém místě. Také toto přešla Hermiona se stoickým klidem. Opravdu napínavé to bylo, když se k ní naklonila Minerva, sedící nyní vedle ní, a tiše špitla: "Přečti si Denního věštce a reaguj tak, aby bylo zjevné, jak absurdní je článek Rity Holoubkové."
Hermiona ihned sáhla po nabízených novinách a zdroj všeobecného pozdvižení nemusela hledat dlouho. V dolní třetině titulní strany se skvěla její vlastní fotografie. Opravdu nereprezentativní, jeden ze snímků pořízených krátce po zveřejnění rozchodu s Ronem. Zahořkle koukala z novin a jakoby stále útočila na čtenáře - ve skutečnosti se pokoušela odstrčit fotografovi náčiní.
"Poslední osoba, která viděla profesora Snapea, stále mlčí," zněl nadpis. Klepy, které Severus zmiňoval v souvislosti s ní, byly v tomto článku doširoka rozebrány. Které dny se vyznačovaly společnou nepřítomností Hermiony a Severuse a že oba předčasně a ve zjevném rozladění opustili halloweenskou oslavu. Že profesor Snape před tím, než v pátek vyšel z hradu - společně s Hermionou Grangerovou, kterou vyzvedl v jejím bytě, "s viditelně spokojeným výrazem ve tváři, jak tvrdí svědkové. Táž Hermiona Grangerová byla také zřena v doprovodu profesora u přemisťovacího bodu Školy čar a kouzel. Ona se vrátila až pozdě večer v neděli. Samostatně. Škola obdržela písemnost, údajně vyhotovenou Severusem Snapem. Hermiona Grangerová je tímto poslední známá osoba, která profesora viděla.
Co víme o mladé ženě, jedné z hrdinek kouzelnické války?
Její způsoby charakterizují ctižádost a snahu o bezpodmínečnou perfektnost. Studium na Mistryni přeměňování dokončila za dva roky, což je vzácnost, již je třeba ocenit. Její soukromý život se zdá být naproti tomu spíše nešťastný. Rozchod s Ronaldem Weasleym zřejmě ještě zcela nepřekonala, svědkové ji popisují jako osamocenou a zahořklou. Vedlo to k náklonnosti vůči bývalému Smrtijedovi? Není to nepravděpodobné, neboť je zjevná celá řada společných zájmů.
Já - která znám Hermionu Grangerovou, všeobecně často popisovanou jako soucitnou, ještě z dob jejího studia - Vás mohu ujistit, že má sklony k bezohlednosti. Během Turnaje tří kouzelníků v roce 1995 došlo z její strany k vydírání. Během její školní docházky byly často řešeny rozepře se spolužáky, dokonce se objevovaly informace o naprosto nemagických napadeních. Je třeba také připomenout, jaké morální poměry asi zavládly v době, kdy žila se dvěma mladými muži - s Harry Potterem a Ronaldem Weasleym. Žádný z těchto tří k tomu nikdy nezaujal jakékoli stanovisko.
Zkazky o svazku profesorky Grangerové a profesora Snapea tedy mohou být nazírány jako věrohodné.
Co se však stalo o uplynulém víkendu? Profesor Snape je známý jako muž, který věci dotahuje do konce. Takovýmto náhlým způsobem oznámená výpověď je dokonce i u jeho kolegů neoficiálně pociťována jako nanejvýš netypická.
Proč se Hermiona Grangerová vrátila do hradu sama? Proč Severus Snape o svém rozhodnutí neinformoval osobně již v pátek? Tyto otázky se vyloženě nabízejí a podtrhují nutnost přezkoušet jeho písemnosti z hlediska autenticity. Nejmenovaný zdroj z Ministerstva mě informoval, že to právě probíhá. Pochybnostmi tedy nejsem zmítaná pouze já. Uvědomila si mladá žena náhle, s kým že se to zapletla? Vedla nastoupivší lítost k jednomu z jejích násilnických výpadů? Proč mi neodpověděla na mé otázky?
Buďme napjati, zdali Hermiona Grangerová sama bude ochotna dodat své vysvětlení."
Jak mohlo být něco, jednotlivě pravdivé, celkově taková lež? A jak bylo možné, že noviny něco takhle zplichtěného otiskly? Článek v Denním věštci byl naprostou snůškou blábolů. Na Ministerstvu vůbec nic nezkoumali a Rita Holoubková Hermionu o její stanovisko v žádném případě nežádala. Myslela si, že se Hermiona nechá zahnat do rohu? To ani náhodou. A co ta slova 'bývalý Smrtijed'…
Škoda, že ten odporný brouk se mezitím stal registrovaným zvěromágem, nyní by to byl perfektní okamžik pro udání.
Hermiona noviny položila. Ani se nemusela upomínat na Minervina slova. Po krátké chvíli váhání se začala hlasitě smát. Všechno, co jí v textu podsouvali, byl naprostý vtip, znělo to právě tak, jako by Severusovi něco udělala ona. Jak je možné vymyslet si něco tak totálně ujetého?
Minerva do smíchu, který stále trval, a jistě ho slyšela celá Síň, zašeptala: "Tentokrát zašla opravdu daleko. To jí přijde draho."
Rita Holoubková už tolikrát šířila tak očividné lži, beztrestně, že Hermiona měla za málo pravděpodobné, že by tomu tentokrát mělo být jinak. Avšak mýlila se. Rita Holoubková tímto článkem strhla lavinu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 17. června 2018 v 22:51 | Reagovat

Vždycky je dobré podívat se na věc i z jiného úhlu pohledu.. jsem zvědavá na obrazy a jak.se to všechno Hermione prehrka v hlavě, děkuji za překlad :-)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 19. června 2018 v 20:32 | Reagovat

[1]: Michelle: Hermiona to má teď složité. Drby ve Věštci, neustálý dohled studentů, obrazy v obýváku... Držme jí pěsti, že to zvládne. ;-)

3 sisi sisi | 21. června 2018 v 8:49 | Reagovat

Jedeme jako na klouzačce. Události nabraly nečekaný směr. Bude to perné období, než se vše uklidní.
Děkuji za překlad. Těším se na další vývoj. :-)  ;-)  :-(  :-?  :-P  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.