Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 25/28

21. června 2018 v 20:00 |  Vestilia
25.
Co to bylo za den.
Teprve ve svém bytě měla Hermiona skutečně pocit, že došla klidu. I ve své pracovně ji studenti neustále rušili za vlasy přitaženými záminkami, jako bylo náhlé přání nově vysvětlit učební látku, tvrzení, že zřejmě místo domácí úlohy odevzdali špatný list nebo akutní potřeba vyjasnění hádky ve společenské místnosti. Bylo to šílené.

Vážně si studenti mysleli, že se od nich nechá přesvědčit ke komentování novinového článku? Zcela jistě ne. Bude mlčet, jako vždycky. Každé slovo by stejně bylo použito k mylné interpretaci a proti ní.
Ve vyučování se stále dokola ptala sama sebe, kteří ze studentů se asi Ritě Holoubkové zpovídali. Od někoho přece ty zlomky pravdy získat musela.
Celkově ji však tato situace minimálně donutila odvrátit pozornost od toho, co na ni číhalo v obýváku. Právě když se posadila na podlahu, majíc obrazy rozestavěné okolo sebe, někdo zaklepal na dveře jejího bytu. Pokud měl nějaký student tu drzost obtěžovat ji ještě i tady, skončí to pořádným trestem, to Hermiona přísahala.
Otevřela dveře, snažíc se ovládnout. Ihned ji uvítala veselá slova: "No tak, kams ho zašantročila?"
Ten hlas a k němu odpovídající, přátelsky se usmívající tvář patřily Ginny.
Hermiona otevírala dveře a vpustila přítelkyni dovnitř. Ještě si nebyla jistá, jestli se z té návštěvy radovala nebo si spíš přála být už konečně v klidu, a unaveně řekla: "Žádná mrtvola není," čemuž se rusovláska srdečně rozesmála.
"Rozumím! Vždycky jsi byla o dost chytřejší než my všichni dohromady. Jak ti můžou dokázat vraždu, když není žádné mrtvé tělo? Prozraď mi ten trik a já Ritu Holoubkovou s konečnou platností sprovodím ze světa. Už toho mám dost, že se Harry o mých románcích vždycky doví z novin."
Nyní se rozesmála i Hermiona, vylétlo to z ní stejně jako ráno ve Velké síni, a překvapený pohled zrzky prozradil, že pro ni tato reakce byla dost neobvyklá. Ginny si v předsíni vysvlékla hábit a pověsila ho v šatně. "Harry tě srdečně zdraví, má službu na Ministerstvu. Jako vždy ti mám vyřídit, že by tě také velmi rád viděl častěji než jednou za měsíc. Chybíš mu. A mně taky."
Hermiona přikývla. Věděla to a také ji to mrzelo, ale v posledních měsících se k ničemu dalšímu dokopat nedokázala. Přítelkyně už dál nerozváděla nic, což znamenalo, že to také věděla. Přešla přímo k důvodu své návštěvy.
"Tak teď vážně, co to je za článek? Víme, že jsi osamělá, taky trochu zahořklá, ale co je to s tebou a Snapem? Myslím tím, že je mi jasné, že jsi ho nezabila, ale ten zbytek?"
Její poslední slova zněla skepticky. Ale ne tak, jako by se ptala na něco naprosto absurdního. Hermiona pokrčila rameny a šla napřed do obývacího pokoje. Nebyl důvod cokoli tajit a řekla tedy narovinu: "Byla jsem s ním o víkendu pryč, to je pravda."
Podívala se na rusovlásku a její naprosto překvapený výraz v obličeji. Hermiona si nejprve myslela, že je to jejími slovy, ale Ginnin putující pohled potvrdil, že překvapená je spíš z pokoje.
Na Hermionu toho bylo zcela jednoznačně příliš, protože na temné obrazy v obývacím pokoji totiž zase naprosto zapomněla.
"Ok, slečno Grangerová. Co ve jménu Merlina je toto? Už tak si o tebe děláme starosti, ale toto - " Ginny divoce gestikulovala po místnosti " - přebíjí naprosto všechno. Obrazy mrtvých?"
Bylo zjevné, že toho chtěla říct ještě mnohem více, ano, Hermiona si byla jistá, že se chtěla vrhnout do kázání, které doteď znala jen od Molly Weasleyové, a přitáhla tedy nouzovou brzdu a skočila kamarádce do řeči. Během napodobování Ginniných gest pronesla: "To není moje."
Ginny se na ni podívala s pochybami.
"Ale? Komu tedy patří? Ty jsi teď nejen vražedkyně, ale také zlodějka? S malým množstvím vkusu, musím bohužel zdůraznit."
Tentokrát Ginny přerušil nový Hermionin smích. Chvíli trvalo, než se dalo to hýkání kočírovat natolik, aby aktuální recidivistka mohla artikulovaně promluvit.
"To musí vidět Rita Holoubková. To by byl naprosto nový motiv pro její teorii vraždy. Severus viděl 'ukradené obrazy', a proto musel zemřít. Doufám, že víš, co to pro tebe znamená, Ginny."
Ginny se také začala velice smát, avšak pak se znovu vrátila vážnost situace, a zeptala se: "Takže Severus, jo? Ten víkend tedy nebyl služebního rázu?"
Hermiona zakroutila hlavou. Tato slova už zněla velmi pochybovačně. Nakolik si Ginny myslí, že představa aktivit Hermiony Grangerové a Severuse Snapea mimo zaměstnání je naprosto zcestná? Věnovala jí asi mnohem méně významnosti, než Hermiona čekala, protože další otázka se netočila okolo podrobností, ale znovu okolo obývacího pokoje.
"Co to je za obrazy?"
Sama Hermiona se znovu podívala okolo sebe na kresby, které musely každého zastrašit už svou koncentrací.
"Jsou jeho. Víc k tomu neřeknu."
Přítelkyně váhavě přikývla, chtěla něco říct, ale upustila od toho. Znovu kývla a pronesla: "Severus, oukej. Takže přímo zpátky k důvodu mé návštěvy. Připravuji dopis Dennímu věštci, asi jako spousta dalších lidí. Zobrazovat válečnou hrdinku naprosto bezdůkazně jako potenciální vražedkyni, nebo to naznačovat, bylo příliš, to lidi naprosto vytočí. Klepy jsou tak nějak v pohodě, i když mohou taky dost zraňovat, ale toto je jednoznačně přes čáru. Naštěstí k tomu není jinak běžná 'varianta pro Revelabit'."
To kouzlo znala i samotná Ginny. Copak byla Hermiona jediná osoba v magickém světě, která ještě neslyšela o tom, že existuje verze Denního věštce 'nepřístupná pro mládež'? Právě když se kvůli tomu chtěla rozčílit, uvědomila si, že ve vztahu k dřívějším článkům o ní snad bylo lepší, že to neznala. Různé věci by rozhodně nebylo dobré přečíst si s pikantními detaily. O nocích strávených ve třech ve stanu například. Přeběhl jí mráz po zádech. Pak zase svou pozornost cele zaměřila na Ginny, která už pokračovala dál.
"Už toho mám dost. K čertu s dobrými předsevzetími, tentokrát už pusu držet nebudu. A to jsem zrovna ráda, že jsem se znovu zeptala, co můžu uvést jako naprostý nesmysl."
Hermiona přikývla, Ginny její gesto zrcadlila a zeptala se: "Vy jste byli spolu venku vícekrát?"
Znovu kývla na odpověď.
"Oukej… Ještě jedna přímá otázka, ale jenom pro mě. Je mezi vámi něco?"
Otázka Harryho manželky zněla zvědavě, překvapeně, ale ne příliš šokovaně. Hermiona ani tentokrát příliš neváhala. Potvrdila to, zase beze slova. Ginny stiskla rty k sobě, uvolnila je s prskavým zvukem, ale hned je zase sevřela a zapískala.
"Tomu říklám vzrušující poznatek. To je daleko napínavější než vražda. Hermiona Grangerová opravdu má něco se Severusem Snapem. Buď ráda, že zmizel. Harrymu bude trapně a bude hrát velkého bráchu. To teď musíš vydržet. Je to lepší řešení, myslím, že Snape by ze mě udělal vdovu, pokud by mu Harry fakt chtěl vyčinit. Nebudu se do toho plést. To znamená ne -" Ginny se ještě jednou podívala na ty obrazy. "Ne, budu se do toho plést. Chová se k tobě dobře? Je ti fajn?"
Hermiona ihned přikývla: "Ano, naprosto. Je zcela jiný -" ale Ginny jí skočila do řeči.
"Velmi dobře, víc toho teďka nechci slyšet. Pro mě je to ještě profesor Snape, to si musím napřed porovnat sama. Ale, upřímně, vypadáš o dost líp než před několika týdny."
Ginny přestala mluvit a povzdechla si. "Ty a on… Kdo by si to byl pomyslel?"
Ano, kdo?
Weasleyovic děvče na to všechno asi potřebovalo klid, možná i někoho, komu by ty novinky mohlo povykládat, aby sdílelo patrné překvapení, avšak po několika obecných větách se vydalo na cestu, aby napsalo onen "výbušný dopis". A skutečně to udělalo hodně lidí.
Ve čtvrtek to Denní věštec ještě ignoroval. V pátek však bylo zapotřebí, aby k tomu zaujal stanovisko, v němž nejprve odsoudil chování Rity Holoubkové a otiskl opravu. Ze všech tvrzení zůstalo jen to, že Hermiona a Severus více než jednou nebyli v hradu ve stejné době. Naprosto neutrální poznámka, bez narážek.
Hermionu to už zase vůbec nezajímalo, protože to opravdu udělala; na jeden každý Severusův obraz zakouzlila 'Revelabit', ještě středečního večera ihned poté, co Ginny zmizela. Byla ráda, protože musela ještě některé věci zpracovat. Obrazy ji strašně rozrušovaly, ukazovaly křičící, týrané nebo zavražděné osoby. Někdy jen tyto, někdy s pachatelem u nich. Někdy to byl kdosi neznámý, někdy osoba, kterou Hermiona znala od vidění, někdy však také Severus. Nejhorší na tom byla záliba v detailech v každém díle. Ať už se jednalo o kresbu tužkou nebo temnou akrylovou malbu, výraz v obličejích byl nesnesitelný. Bolest, zlost, strach, odpor a zalíbení jakoby po Hermioně sahaly z rámů. Ano, na některých obrazech se Severus zvěčnil jako mučitel. S odporem, nebo ještě hůře, s požitkem v rysech svého obličeje. Jiné kresby ho zobrazovaly jako bezmocného svědka dění a další jako oběť samu. Na dvou byla zjevně zobrazena jeho smrt. Jednou jako postava s polámanými údy pod Astronomickou věží, na druhém obraze měl strnulý pohled a ležel ve vlastní krvi, která mu vytékala z rány na krku.
Ne, ten den, kdy se na to podívala, by mu nemohla přijít na oči. Ve čtvrtek také ne. Byl v jejím věku úplně jiný? Skutečně chladný a vypočítavý? Bylo jí zatěžko si představit takového Severuse Snapea, který se choval jako Draco Malfoy. Ale pravděpodobně ani takový nebyl. On sám se viděl jako v proudu, hledal uznání. Malfoy vždycky vypadal naprosto přesvědčený o své převaze.
Mráz jí přeběhl po zádech při představě, že třeba mohl být jako Peter Pettigrew. Ale ne, ani to se nehodilo. Peter Pettigrew se pohyboval vždy jen ve stínu ostatních. Severusovou snahou bylo ze stínu vystoupit. Chtěl se zalíbit prarodičům. Asi proto, že pro ně nebyl dost dobrý. Jen smíšeného původu.
Jeho příběh byl vlastně jen smutný. Učinil se závislým na druhých, chtěl něco dokázat a stal se loutkou.
Na obrazech chyběly údaje o datu, Hermiona tedy nedokázala poznat, jak staré ty kresby byly. Ale už ta skutečnost, že ještě visely v jeho bytě, že se se svou minulostí vědomě chtěl vyrovnávat, zdáse potvrzovala Minervina slova a myšlenky, kterými se už dávno zabývala Hermiona. Nedokázal sám sobě odpustit a činil pokání. Ale jak by se dal tento začarovaný kruh přerušit?
Tobyho slova, že může obrazy předat osobně nebo poštou, dokládala, že jí Severus nechal otevřené dveře k útěku. Kdy ty dopisy napsal? Mohlo to být jen sobotního rána, buď před tím, než se vzbudila, nebo když seděla v koupelně a ztrácela se v myšlenkách. Každopádně předtím, než se spolu vyspali a než ho přinutila k jeho vysvětlování. Nechtěl jí své motivy vysvětlit proto, že stejně počítal s tím, že už ho nebude chtít vidět? Chtěl s ní strávit v Budapešti poklidný víkend, aniž by se hrabali v minulosti. Chtěl si vzít s sebou všechno, co bylo možné?
Ano, zatraceně, to všechno bylo tak smutné!
Klesla na mysli, v noci na pátek sotva zamhouřila oči samým napětím ohledně jejich příštího setkání.
Vyučování ji jen rozčilovalo, a jakmile konečně skončilo, už ji v hradu nic nedrželo. Magicky zmenšila Severusovy obrazy, které už zase ukazovaly hrůzu jiných malířů, a naskládala je do bedničky. Neměl by si je věšet ve svém novém bytě, ale spálení ani u Hermiony nepřipadalo v úvahu. I když byly všechny zachycené scény tak strašné, jejich kvalita dělala dojem. Čarodějka měla jen chabé povědomí o malířství, ale něco tak živě zobrazeného muselo být dobré.
Opouštěla hrad a sledovaly ji zvědavé pohledy studentů. Bylo jí to lhostejné. Bylo jí jedno, že Minerva vypadala ustaraně, když jí Hermiona oznámila, že také o tomto víkendu nezůstane ve škole. Méně lhostejné jí bylo její vlastní napětí. Ano, byla vzrušená a upřímně si přiznala, že i sklíčená. Ale kdy vůči Severusovi nebyla rozpačitá? Každé jejich setkání bylo nějakým způsobem komplikované, na začátku, v průběhu nebo na konci. Vždyť stejně šlo jen o to, že už chtěla být s ním. V této náladě se přemístila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 21. června 2018 v 23:08 | Reagovat

To je tedy opravdu temná a smutná kapitola :( taky se přikláním k tomu, že tento Severus potřebuje odbornou péči:(

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 24. června 2018 v 21:17 | Reagovat

[1]: Michelle: Ano, Severus potřebuje odbornou péči, jak se shodujete. A ty, Michelle, to příliš neprožívej, dej si raděj něco pozitivního, ať je miminko v pohodě a ty taky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.