Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Happy Halloween 26/28

24. června 2018 v 20:00 |  Vestilia
26.
Adresa na lístku, který jí mistr lektvarů napsal, ji zavedla na schodiště. Nedokázala rozeznat, o které poschodí se jednalo, ale bylo to vlastně jedno. Zelené, lehce oprýskané dveře, na které nyní hleděla, byly vše, co ji zajímalo. Na štítku stálo jméno Snape.

Zaklepala a trvalo jen pár vteřin, než se ony dveře otevřely. Severusův pohled byl bezpochyby překvapený, a tím se na ni díval přesně tím výrazem, který očekávala. Nedoufal, že se u něho ještě kdy objeví. Na chvilku zaváhal, aby se pak zeptal: "Podívala ses na ty obrazy?"
Hermiona přikývla.
"Ve středu. Velmi mě to rozrušilo."
V témže okamžiku vzala svým slovům možnost vyložit si je v dramatickém duchu a přistoupila těsně k němu. Když ho políbila, zareagoval až s malým zpožděním, ovšem velmi příjemným způsobem. Bez odporu se pustil do líbání. Nikoli prudce, nýbrž velmi jemně. Jakmile se pak od ní vzdálil, chytil ji za ruce a vtáhl ji do bytu. Jeho pokus znovu ji políbit, však zmařila. Prozatím.
"Podívala jsem se na obrazy a promluvila s Minervou."
Trochu se narovnal a tvář se mu ihned zachmuřila. Hermiona zůstala navenek klidná.
"Nic mi nekázala, ani mě neprosila, abych měla rozum. Má o tebe starost, myslí si, že potřebuješ pomoc. A po všem, co jsem viděla a zažila, si to myslím také."
Zavřel oči a přikývl. Avšak ne se souhlasem, to bylo jasné. Severus Snape byl schopen vnést i do tak prostého gesta svůj sarkasmus.
"Hermiona Grangerová se tedy rozhodla, že potřebuji pomoc. Jakoupak? Mám ti položit hlavu do klína, abys mě pohladila? Propašuješ do mého bytu šálky s horkou čokoládou? Myslíš, že když si vždycky u tebe vyliju srdíčko, se všechno zase spraví? Odstraníš pomocí argumentů vše, co obsahuje smrt a zkázu?"
V naději, že nebude navrhovat stále více nerealistické příklady, ho prostě nechala mluvit. Nyní si dopřál přestávku na nádech a založil ruce na hrudi; zeptala se tedy s upřímným zájmem: "Myslíš, že jsem takto dětinská, že ano?"
Pokrčil rameny a vyrazil ze sebe: "Tvůj boj za skřítky v Bradavicích by měl udávat jistý vzor, nemyslíš? Pokud si však myslíš, že schované ponožky neodpovídají kakau, pouč mě."
Svá slova pronesl váhavě. Asi ani sám nevěřil tomu, co říkal. Vzdychavě se nadechla a odpověděla: "Už mi není třináct, Severusi, a jsem si celkem jistá, že to víš. Za naivní mě jak známo máš, ale můžu tě ujistit, že se nestavím do role tvojí zachránkyně."
Jeho nafoukanost s těmito slovy zmizela; Severus působil dost zděšeně, následkem čehož jí srdce začalo bít rychleji. Obával se právě, že mu jen oznámí, že se rozloučila, protože mu není pomoci? To si v žádném případě myslet nesmí.
"Chtěla bych ti pomoct," pospíšila si proto s dalšími slovy, "ale nejsem hloupá. Pokud chceš kakao, tak ti ho uvařím, pokud si chceš promluvit, vyslechnu tě, ale tím se to nevyřeší. Přeji si, aby ses dokázal vidět tak, jak tě vidím já nebo spousta jiných, ale k tomu budeš pravděpodobně potřebovat profesionální pomoc."
Severus ucouvl.
"Máš mě za pomatence?" zeptal se tónem, který ležel někde mezi zděšením a výhružkou.
"Když je někdo traumatizovaný, nemá to přece vůbec nic společného s pomateností. A já tě mám za traumatizovaného."
Než na to zareagoval, pokračovala rychle dál: "Jedná se o můj názor, a ten mohu mít. Ty ho však nemusíš sdílet, nemusíš mi nic vysvětlovat nebo cokoli dělat, neboť ty sám víš nejlépe, co se s tebou děje."
Mezeru mezi nimi znovu zmenšila a pronesla: "Stejné právo si však osobuji i pro sebe. Vymýšlej si, co chceš, očekávej, co je ti libo, ale nepokoušej se mi domlouvat svými myšlenkami."
Polkl a neřekl už nic. Jen ji políbil. A tak i Hermiona přesunula další řeči na později, oddala se jeho dotykům a dosyta si je užívala.
Avšak i v průběhu večera toho namluvili celkem málo. Hermiona ležela v posteli a přemýšlela si, Severus zřejmě také, sem tam se na ni vždy tázavě podíval, naprosto neskrytě, takže bylo zjevné, že toho na něj bylo moc. Asi pochyboval. Exponoval to sýček lesní, který v sobotu ráno doručil Denního věštce.
"Ty čteš noviny?" zeptala se Hermiona rozčileně, když zjistila, co drží sova v pařátech. Severus zakroutil hlavou.
"Předplatné ještě trvá. Už to hraničí s nátlakem, jak na člověka dotírají tím plátkem, ať už chce, nebo ne. Sova se nedá zahnat, odlétne teprve tehdy, až obdrží svých 8 svrčků."
Náhle v ní vzplál zájem o to, co Ginny popisovala jako reakci mnoha lidí. Připustil Věštec i nezávislé protinázory? Stalo se více než jen to.
"Severusi. Severusi, to si musíš přečíst!"
Díky jejímu tónu k ní muž opravdu přistoupil.
Otiskli nezčetné dopisy čtenářů, téměř všechny měly v zásadě identický obsah. Jak si mohla reportérka dovolit podezřívat válečnou hrdinku, že zavraždila jiného hrdinu. Hrdinu, ne bývalého Smrtijeda, ne dvojího špióna, ale psali o hrdinovi. Někteří byli i toho názoru, že románek obou profesorů by byl natolik absurdní jako představa, že by Hermiona byla mohla Severusovi něco udělat, ale to prozatím pro Hermionu nehrálo žádnou roli.
Severus o tom nemluvil, nereagoval na to, po mnoho dalších hodin byl velmi tichý. Hermiona to akceptovala, ulevilo se jí však, že si dal tu péči a umístil část svých knih do regálu v obývacím pokoji, ačkoli tento byt byl jen přechodným řešením. Většinu času si čarodějka četla.
Pozdě odpoledne se však zeptala, zdali nepůjdou ještě do města. Žaludek už se jí několikrát ohlásil hlasitě a srozumitelně, neboť od rána nedostal nic k jídlu a také včerejší večeři v tichém souznění vynechali ve prospěch společně stráveného času v posteli. Severus ihned svolil, a za pár minut už byli na ulici.
Ukázalo se, že dům vůbec nebyl daleko od centra, jak by se po Severusově první informaci bylo zdálo. Během dvaceti minut došli k Markétinu mostu, a tím k Nagykörút, "velkému obchvatu", a do vnitřního města. Byl pošmourný den, a i když měli hlad, nejprve chodili jen tak. Pak někdy ze sebe Severus vyrazil: "Nikdy už nepřipustím, aby do mé hlavy vnikl někdo cizí." a teprve tehdy Hermioně došlo, že to byla první slova, která od něj slyšela od doby, kdy opustili byt. Zcela zjevně uměli oba zvládlat mlčení a ticho.
Chvíli trvalo, než vůbec porozuměla, co jí říkal. Mentální onemocnění byla v kouzelnickém světě totiž ošetřována rovněž magickou cestou. Problematická situace byla vyhledána a analyzována prostřednictvím nitrozpytu. To, co bylo v mudlovském světě dlouhý, někdy nikdy neuzavřený kruh rozhovorů, u kouzelníků zvládli magií. Problematické či strach vyvolávající věci byly zkroceny. Ne zapomenuty nebo potlačeny, jak se o to Hermiona podvědomě pokoušela, nýbrž jednoduše akceptovány. Děs se vytratil tak, že to strašlivé už člověka nepřepadalo. Stala se z toho vzpomínka, jako by to bylo nevydařené rande. Mělo to do sebe něco utěšujícího, a kdyby si byla čarodějka vědoma svých vlastních problémů, možná by byla dokonce zvolila tuto cestu pro své uzdravení. Možná, neboť myšlenka sdílet s někým cizím svůj vnitřní svět, nebyla nikterak příjemná. Do této myšlenky promluvil Severus: "Nejde to, rozumíš?"
Zněl nyní o dost důrazněji.
"Vím, co jsem udělal, a existuje dostatek svědků. Taky vím, co jsem neudělal. Představa, že někdo bude ještě i dodatečně svědkem mých nejhorších chvil, je nesnesitelná. Nechci už žádné další ponížení; pokud mě někdo uvidí, jak se ze strachu před smrtí změním v brečící klubko nebo si vlivem kouzla Cruciatus načurám do kalhot, bylo by to totéž."
Zastavil se a o něco tišeji dodal: "Přísahal jsem si, že je to můj rozum. Voldemort, Brumbál, vyšetřovatelé po válce, ti všichni mě plenili a konečně je to pryč. Já už to nechci."
Samozřejmě, že ne. Ale muselo to být? Bylo nutné, aby ke zpracování a akceptování otevřel dveře svého rozumu někomu třetímu.
"Ještě jsou mudlovské metody," řekla tak neutrálně, jak jen bylo možné. Přesto si odfrkl.
"Mudlovské…. Podobně účinné jistě bude, když mi koupíš zmrzlinu nebo mi jako terapii naordinuješ cukrovou vatu. Co by mělo změnit řečnění o věcech, co mě děsí? Všechno se rozvíří, ne příliš odlišně od Legilimens, avšak bez ztišení na konci. A mudla by mě nechal zavřít do ústavu. Žádný nekouzelník nedokáže pochopit, o čem mluvím."
A šel dál. Zároveň se jednalo o ukončení tohoto tématu.
Ticho zavládlo po zbytek víkendu. Ale nebylo na něm nic skrytého, žádný hněv. Šlo o rozvážné mlčení, které bylo lepší než prázdné žvanění. Být nezúčastněná by pro Hermionu bylo špatné.
Když se spolu v neděli večer loučili, učinili to slovy "Uvidíme se v pátek."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 24. června 2018 v 20:10 | Reagovat

fajn blog
pokud budeš chtít, zvu tě na svůj :-D

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 24. června 2018 v 21:14 | Reagovat

[1]: Sabča: :-D Vtipné. Děkuji za pozvání. ;-)

3 Michelle Michelle | 24. června 2018 v 22:11 | Reagovat

Teda, tohle opravdu není oddechova povídka.. pořád doufám v nějaký happyend :-(
Severusovi se opravdu nedivím, že po tom všem už chce mít klid..
Díky za překlad

4 sisi sisi | 25. června 2018 v 9:41 | Reagovat

takto nemocný Severus Snape potřebuj ticho, které léčí. Cobymistr lektvarů si může připravit lektvar léčivého ticha a pak normálně fungovat. Ale neudělá to, protože by ztratil Hermionu, válečnou hrdinku, která mu umí pomoci. Lépe pomoci. Je s ním a je potichu.
Dík za kapitolu :-|  :-)  :-(  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.