Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Der Besuch auswärts P16 12/26

19. srpna 2018 v 20:00 |  Odo der Held
Kapitola 12 - Sobotní výlet

Následujícího rána se Hermiona se Severusem setkali v kuchyni. Zatímco Severus na ni koukal přátelsky, Hermiona byla rozpaky samy.
Všiml si toho a chtěl to napravit: "Dobré ráno, slečno Omlouvámseproformazavšeckoikdyžnejsemvinna."
Zakřenila se a postavila vodu na kávu.


Sledoval ji u toho. "Vy nepůjdete na snídani?"
"Ráda bych," odpověděla. "Ale máme teprve sedm hodin, profesore, a v sobotu tady skřítci začínají až v osm. Do té doby je k dispozici jen selfmade káva."
"Můžete tam nalít ještě o litr víc?" zeptal se tedy Severus.
Slečna Grangerová se zašklebila a přilila další vodu.
"Co uděláme z té včerejší věci?" zeptal se.
"Ó, to se tedy ptáte na cosi!" vzdychla. "Pomalu s nimi, navrhuji."
"Rozumím."
Hermiona pustila kávovar a beze slova odešla do svého pokoje.
Severus šel za ní a rozrazil dveře, aniž by klepal. Slečna Grangerová měla v ruce kartáč a propracovávala se svou hřívou.
Přistoupil k ní, trochu neomaleně jí vzal kartáč z ruky, položil ho na psací stůl, přitáhl si ji k sobě a jemně ji políbil.
Očekával odpor, ale ne souhlasné zamručení.
Nyní ji k sobě těsně přitiskl, políbil ještě o chvilku déle, a pak ji pustil. "Je to dost zlobivý kluk?" zeptal se stručně.
Pak se otočil a odešel se převléknout do svého pokoje.

Hermiona se posadila na židli u stolu, protože se jí roztřásla kolena. Žaludek měla jako na vodě a ústa jí stále ještě hořela po tom polibku.
Takto ji našel Draco. Byl už oblečený a stál ve veřejích. "Co se děje?"
"Nic," řekla stále ještě nevěřícná a prsty jí zajely k ústům.
"Co máš s pusou?" zeptal se Draco.
"Políbil mě."
"Kdo? Ernie?" Draco se podle zasmál. "Nebo Krum?"
"Snape."
Draco vykulil oči. "Fakt?"
Hermiona přikývla. "Ale proč?"

To už nebylo možné nijak vyjasnit, protože v kuchyni se objevil Ernie právě ve chvíli, kdy kávovar dokončil svou práci. A tak Ernie, aniž by to tušil, vpadl do neverbálního rozhovoru, který nedokázal rozšifrovat. "Co dneska budete pěkného dělat?" zeptal se Hermiony, která se posadila za stůl a zírala do svého šálku.
"Nó, chceme se podívat do Sofie," odpověděla.
"Prý je to pěkné město. Můj bratr tam šest měsíců bydlel."
Ernie si nalil plný šálek a zase odešel.
"Kdy vyrazíme?" zeptala se Hermiona obou mužů.
"Navrhuji, abychom se v devět šli nasnídat, a pak hned vyrazíme. Ok? Severusi?"
Přikývl.

Sofie byla skutečně krásné město, pomyslela si Hermiona. Všichni tři se toulali ulicemi a Draco s Hermionou si koupili po jedné pohlednici. V poledne se posadili v bistru.
Hermiona se na Snapea dívala se stále ještě divným pocitem. On se zdál být celkově spokojený.
"Co dělá tvoje noha?" zajímal se náhle Draco.
"Ještě trochu to bolí, ale už zase chodím plynuleji."
"Nebyla ta dnešní trasa příliš mnoho?" zeptala se Hermiona.
"Když sedím, je to horší. Zlomil jsem si pánevní kost."
"Ó," reagovala zkroušeně Hermiona.

Věž kostela tloukla poledne a vyděsila Hermionu z jejích myšlenek. Zakoukala se na věž. Právě si objednali, a Hermiona tedy vyskočila. "Já hned přijdu." Pak odešla směrem ke kostelu.
Vstoupila do něho postranními dveřmi a vzhlédla k horním oknům. Úžasná práce, myslela si.
Zapálila svíčku a hodila drobné do pokladničky. Pak se klidně posadila do jedné z lavic a prohlížela si prostor okolo oltáře.
Ať už je za tento kostel tam nahoře zodpovědný kdokoli, myslela si Hermiona, ať mi prosím pomůže, abych dostala Snapea z hlavy. Prosím! Nemůžu přece, sakra, začít s tím, abych se do něho ještě zamilovala!
"Co tady děláš?" zeptal se náhle do ticha Dracův hlas vedle ní.
"Právě jsem odeslala modlitbu do nebes."
"Ty věříš v boha?"
"Věřím ve vyšší moc," odvětila Hermiona. "Prosila jsem toho nebo tu tam nahoře, abych dostala Snapea z hlavy."
Draco se posadil do lavice a rozhlížel se okolo. "Mně se to moc nelíbí, že se o sebe zajímáte, ale vůči němu se mi to zase tak nějak líbí."
"Nahání mi to strach. S Viktorem můžu jednat normálně, Draco. Se Snapem ne."
Povzbudivě se na ni podíval. "Pojďme zpátky."
Hermiona kývla. Vstali a zase opustili kostel.
Přišli zpátky do bistra a Snape četl v mudlovských novinách, které držel v rukou.
Draco a Hermiona se mlčky posadili a Severus odložil noviny.
"Je ten kostel pěkný?" zeptal se Draca.
Ten kývl.
Přinesli jídlo a všichni tři začali mlčky jíst.
Draco pak už to mlčení nevydržel: "Tak už spolu mluvte."
Hermiona na sobě pocítila krátký pohled, ale Snape i ona mlčeli.
Po chvíli Draco břinkl vidličkou. "Řekni něco, Grangerová!"
"Něco."
Draco protočil oči. "Vtipné," zavrčel.
"A co tak mám říct, Draco? Hm? Že mě to přitahuje, jak mě políbil?"
"Já to mám stejné," dodal Severus tiše. Ulevilo se mu, že to řekla první.
"Ano, tak se chovejte normálně, ať tu není ticho jako v hrobě," zasyčel Draco. Hermiona se na něho zmateně podívala. Co to mělo znamenat? Položila mu levou ruku na jeho pravici. "Co ti je, Draco?"
Draco odhodil vidličku na talíř s takovou vehemencí, že se po něm ostatní hosté otáčeli. "Je to jako doma. Nenávidím to. To mlčení!"
Severusovi a Hermioně nyní bylo jasné, co tím myslel, a s porozuměním po sobě koukli. Hermiona náhle Dracovi chtěla vyjádřit podporu. Škrábala ho prsty na zádech. "Předpokládám, že tví rodiče mlčí, protože už si nemají co říct, Draco. Profesor a já mlčíme, protože… no, protože si toho asi máme příliš mnoho co říct."
Cítila pár užaslých očí, které se na ni upřely, zatímco ona dál hladila Draca a dívala se na něj. "Draco, jsi dospělý, a když už chování svých rodičů nesneseš, nemusíš. A my? Profesor a já už to nějak ošéfujeme, ano? Ale ty tomu rozumíš, že to není jednoduché."
Draco kývl. Rozuměl tomu. S povzdechem zase vzal vidličku do ruky a zamyšleně se začal vrtat v salátu.

Večer ležela Hermiona v posteli, četla knihu z knihovny a měla otevřené dveře. Náhle stál ve veřejích Snape. Nenuceně se opřel a založil si paže na hrudi.
"Dokážete dobře reagovat na Draca, když je někdy agresivní, slečno Grangerová."
Hermiona knihu položila. "Harry je taky často takový. To z lidí dělá válka."
Přistoupil blíž. "Vy taková nejste."
"Vyrostla jsem mezi mudly v Anglii. Naše války už jsou delší dobu pryč."
"Co jste řekla dnes v poledne, slečno Grangerová, …"
"Ano?"
"Raději bych to vysvětlil dnes nežli zítra."
"Pane, já…"
"Teď chci mluvit já." Posadil se na okraj postele. "Také cítím, že mě přitahujete. Je to už dlouho, kdy jsem to cítil naposledy. Bylo to u Lily. Byla ve stejném věku, Vy jste naproti tomu moje studentka, slečno Grangerová. Nedokážu jednoduše říct, že Vás chci. Je to složitější."
Natáhl ruku a položil ji na její, kterou měla na hřbetě knihy. "Chtěl bych Vás ještě lépe poznat, Vy… byste mě měla lépe poznat."
"Ráda," řekla a znělo to měkčeji, než chtěla.
Zase vstal, šel ke dveřím a ještě jednou se ohlédl… Ten polibek byl výborný." Usmál se a odešel. Hermiona se za ním dívala a usmívala se také.
"To každopádně," řekla nahlas a v odpověď slyšela vzdálený smích.
Pak četla dál.

Uprostřed noci se Hermiona vzbudila a vlastně ani nevěděla, proč. Vstala a vydala se do kuchyně.
Napila se vody z konvice, a pak se podívala ke dveřím, za kterými už asi spal Snape.
Osušila si ruce, tiše se k nim připlížila a otevřela je. Dorůstající měsíc místnost dobře osvětloval. Snape ležel v posteli na boku a jednu ruku měl pohodlně pod hlavou.
"Jsem vzhůru," řekl náhle hrubě.
"Ó."
"Pojďte dál, slečno Grangerová."
Hermiona zprvu váhala, ale pak udělala, co jí řekl.
Vzala si židli, kterou měl v pokoji, přisunula ji k posteli, posadila se na ni a nohy opřela o postel. "Zdravím," pověděla jemně.
"Nemůžu spát, protože přemýšlím o nás," zašeptal.
"A?"
"Nic a." Dlouho neřekl nic dalšího. Pak: "Proč já? Proč jste tenkrát myslela na mě?"
"Jste pro mě sexy."
Odfrkl si. "Já?"
Kývla. "Ano."
"Nejsem moc sexy. To vy jste sexy, slečno Grangerová. I v okamžiku, kdy nosíte to podle Draca neerotické pyžamo." Zavrčel. "I tentokrát bych Vás chytil a odnesl k sobě do postele."
Hermionu příjemně zamrazilo. "Zrovna toto bylo sexy."
"Jaké máte ráda muže, slečno Grangerová?" Chvilku se smál. "Kromě mě."
"Vysocí, s pěknýma, velkýma rukama, dospělé muže se sklonem k hrátkám na zlobivého kluka, když spolu máme sex. A Vy?"
"Mně se líbíte Vy, ještě nikdy jsem nepřemýšlel o určitém typu ženy. Když jsem nějakou viděl, buď se mi líbila, nebo ne."
"Co se Vám líbí na mně?"
"Máte v sobě něco uchvacujícího, dokážete mě rozesmát a mám rád Vaše vlnité vlasy a pěkné oči."
Jen se pousmála a on pokračoval: "U mě se hodně jedná o představivost, slečno Grangerová. Jaké by to mohlo být, jaké by to bylo vnímat ženu svýma rukama. Důležité jsou i zvuky a vůně."
"A jaké představy máte ve spojitosti se mnou?"
"Postaral bych se o to, abyste držela tu svou pěknou hubičku zticha."
Hermiona se tiše smála. Tím sexy smíchem. "Ach tak. Pan profesor mě chce umlčet."
"Ano," pronesl hrubě. "To by bylo skvělé."
Hermiona vstala. "Dobrou noc, pane profesore Snape. Zkuste usnout."
A pak zmizela.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 20. srpna 2018 v 8:56 | Reagovat

Děkuji za novou kapitolu, zachytila jsem mlhavou stopu formování charakteru Hermiony. Charakterní profesor Snape už nejde popsat lépe. 8-)  ;-)  :-) Malfoyovo gesto, že šel pro Hermionu do kostela, bylo moc pěkné. Hlavní je, že si dokážou hezky promluvit. :-D
Těším se na pokračování, úplně cítím, jak ten čas letí, zbývá posledních pár dnů prázdnin a povídka asi taky míří do happyendu, nicméně, její poutavost a výborný překlad to vyvažuje. (ten konec léta)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 23. srpna 2018 v 18:31 | Reagovat

[1]: Sisi: Áno, tato kapitolka je dosti sladká. Pozor, povídka podle očíslování kapitol ještě není ani ve své polovině. Užívej si Ty i všechny ostatní dámy Severuse až do konce, tj. do 26. kapitoly. 8-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.