close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Bat ouf of Hell P 18 - 2.1/7

9. prosince 2018 v 20:00 |  Bleddyn
Kapitola 2 - You took the Words right out of my Mouth

Snape se s hlasitým prásknutím přemístil na klidnou polní cestu. Teplé slunce červencového odpoledne mírnil jemný větřík, který vál okolo kopečku, na kterém stál. Chatu před sebou si zvědavě prohlížel. Byla malá, ale dobře situovaná, se zdmi obílenými vápnem a červenou střechou. Prošel dřevěnou brankou a vyšlápl cestičkou přes zahradní zeleň. Domovní dveře se otevřely ještě dřív, než k nim došel. Hermiona stála ve vchodu a trošku nervózně se usmívala.
"Dorazil jste v pořádku, profesore? Tedy, samozřejmě, že ano. Jste tady… ehm… Chcete jít dál?"


Její prsty si hrály s lemem tenkého bavlněného trička, které měla oblečené spolu s mudlovskými džínami. Snape prošel kolem ní do domu a věnoval jí náznak úsměvu. Objevil se v příjemném obýváku. Pohodlně vyhlížející křesla byla rozestavěna okolo velkého krbu a na straně stál jídelní stůl pokrytý papíry. Vlevo našel otevřené balkonové dveře, kterými bylo možné koukat do zahrady, zatímco vpravo byl průchod do místnosti, která se zdála být kuchyní. Každý centimetr zdi, který nebyl využitý jako dveře nebo okno, byl vyplněn knihami.
Hermiona ukázala do místnosti.
"Vítejte u mě doma."
Snape provedl úklonu hlavy.
"Velice děkuji, slečno Grangerová. Neočekával jsem, že se mi dostane tohoto práva." Nemohl zabránit tomu, že jeho pohled zabloudil k regálům s knihami.
Výraz Hermionina obličeje se uvolnil a úsměv už nebyl tak nervózní.
"Prosím, poslužte si."
Snape upustil tašku tam, kde stál, a přistoupil k prvnímu regálu. Dlouhé prsty mu klouzaly po kožených vazbách.
"To je vždycky to první, co chci udělat, když vstoupím k někomu do domu," pokračovala Hermiona. "Mrknout na knihy, myslím. Říkali mi, že je to nezdvořilé, ale já to tak nemyslím."
Snape vzhlédl od knihy o keltských kouzlech, kterou právě listoval.
"Osobně si myslím, že člověk získá skvělý vhled do osobnosti toho, na jehož knihy se podívá, takže pokud se člověk o ně zajímá, udělá mu tím kompliment."
"To je velmi zmijozelský výraz pro to, že knihy jsou často zajímavější než lidé. Ovšem nesázela bych na dojem, který tyto knihy o mně sdělují - svěřily by se Vám, že jsem stodesetiletá léčitelka, jejíž zrak ochabuje a která se odstěhovala ke své praneteři."
Snape s otázkou zdvihl jedno obočí.
"Knihy jsem dostala k domu," vysvětlovala Hermiona. "Ačkoli jedna z podmínek prodeje byla, že léčitelka Mayweatherová mě může poprosit o půjčení jakékoli z nich."
"Rozumím," řekl Snape. "Ačkoli se domnívám, že ve Vašich očích jste dostala dům ke knihám a ne naopak. Je to fascinující sbírka."
Hermiona se postavila vedle něj.
"Je opravdu zázračná," souhlasila. "Nevím, jestli jste si toho všiml, ale knihy jsou seřazeny naprosto náhodně. Když jsem se sem nastěhovala, cítila jsem to jako urážku svého smyslu pro pořádek, ale nechtěla jsem hned všechno předělávat. A mezitím se mi zalíbilo, když můžu zakopnout o knihu o bulharském kouzelnickém folklóru, když vlastně hledám slovník run. Může to být odbočka na celé hodiny!"


Snape s ulehčením sledoval, že svou počáteční nervozitu překonala. Zvyknout si na to, že bude trávit čas o samotě s ní jako s kolegyní místo se studentkou, bude dost velká výzva i bez toho, aby se pokaždé třásla strachy, když spolu budou mluvit. Postavil knihu zpátky do regálu, otočil se a pohlédl na ni.
"Provedete mě zbytkem svého obydlí?"
Hermiona zářila.
"Samozřejmě! Sklep se Vám bude líbit - tudy prosím."
Zavedla ho však do kuchyně, kde se ve vysokém lesku měděných pánví pověšených na zdi odráželo sluneční světlo. Velká zrzavá kočka ležela schoulená na houpacím křesle u sporáku.
"Ty byly taky k domu," řekla Hermiona a ukázala na pánve. "Ačkoli přiznávám, že je nepoužívám tak často jako ty knihy."
Otevřela dveře na konci kuchyně a s nimi se jim otevřel pohled na schodiště - jedno vedlo dolů a jedno nahoru. Snape ji následoval dolů.
"Dávejte pozor na hlavu!" zavolala právě včas, a Snape se narazil o vyčnívající dřevěnou podpěru.
"To mě mrzí!" řekla Hermiona s úšklebkem. "Jsem dost malá na to, abych v pohodě prošla, a většinou na to zapomínám. S Ronem to skoro seklo, když scházel sem dolů. No, tak co myslíte?" Ustoupila stranou a objevila se místnost za ní. Byla to malá, avšak dobře vybavená laboratoř pro vaření lektvarů. "Léčitelka Mayweatherová tady dole už léta nebyla, takže to trvalo dost dlouho, než jsem to všechno dala dokopy, ale nyní to tady dole miluji."
Snape pomalu procházel místností a při tom uznale mumlal o čistých kotlících bez poskvrnky a skleněných nádobách a o dobře uspořádaných regálech. Otevřel jednu velkou skříň na jedné straně místnosti a rozsvítil hůlku, aby si mohl prohlédnout ingredience. Zaslechl tichý smích z druhé strany místnosti. Vzhlédl a setkal se s Hermioniným pobaveným pohledem.
"Zmeškal jsem vtip, slečno Grangerová?" zeptal se a svraštil obočí. Jedna věc byla, že byla nervní, ale že se mu vysmívala, bylo něco naprosto jiného.
Pořád ještě se usmívala, a zakroutila hlavou.
"Ne, žádný vtip. Ale vzpomněla jsem si na to, že prohlídky mého domu normálně probíhají podle schématu 'Ach, jaká krásná kuchyň, a můžeme si prohlédnout zahradu?', a s Vámi jsou hlavními body knihy a laborka."
Když viděla, že se pořád ještě mračí, rychle pokračovala:
"Chci tím říct, že je pěkné mít zase jednou návštěvu, která si považuje moje nejmilejší věci v celém domě."
Snape tiše zavřel dveře skříně. Výraz jeho obličeje byl znovu neutrální.
"V tom případě byste si měla zvát lepší druh návštěv. Pracujete často tady dole?"
Hermiona se smutnou tváří zakroutila hlavou a nelogickou změnu tématu nekomentovala.
"Ne tak často, jak bych ráda. Snažím se skloubit všechno, co potřebuji pro práci a pro běžný den, ale nemám čas na bádání nebo experimenty. Na rozdíl od Vás. Četla jsem Vaše pojednání o modifikaci Veritaséra v Journal of Experimental Potions. Myslím, že úprava na odstranění citových vzpomínek byla naprosto brilantní."


Snape se cítil nepřiměřeně polichocen komplimentem děvčete, avšak byl bdělý a nedopustil, aby ho jeho rysy prozradily.
"Děkuji, slečno Grangerová. Odstínit emocionální část vzpomínky od efektu lektvaru byla nutná úprava. Nemáte tušení, o kolik lehčí je rozhovor s podezřelými, když nevyznávají svou nehynoucí a neopětovanou lásku k nějaké Nejkrásnější ze všech čarodějek ze své temné a dávné minulosti." Bez nároku na odměnu za uhodnutí pohnutek pro tento nápad, myslel si a v duchu Hermionu vyzýval, aby si byť jen pomyslela slova 'Lily Potterová'.
Ta se však jen zasmála a řekla:
"Ano, to si umím představit. A pokud byste někdy musel lektvar použít u některého studenta, ušetří Vás to milostných fantazií mladistvých."
Snapea polilo horko.
"Pánbůh chraň! Ačkoli by přirozeně bylo použití Veritaséra u studenta nesprávné a já bych se k takovému činu nikdy nesnížil."
Hermiona na něho skepticky koukla.
"Samozřejmě. No, i když oba zbožňujeme moji laboratoř, nemyslím, že byste tu chtěl i nocovat, takže Vám raději ukážu Váš pokoj. Pojďte."
Snape šel za ní po schodech nahoru, okolo dvěří do kuchyně a po dalších schodech nahoru do prvního podlaží. Naprosto se jí nedíval na zadek, tvrdil sám sobě.
Hermiona procházela chodbou a ukazovala na jednotlivé dveře.
"Můj pokoj, koupelna, a to je Váš pokoj."
Otevřela poslední dveře a ustoupila stranou, aby mu umožnila vejít dovnitř jako prvnímu. Místnost byla jednoduše zařízená - velká postel s tmavě modrým vlněným přehozem, komoda, noční stolek a malý psací stůl se židlí. Strop se lehce svážel a Snape se musel cestou k oknu maličko ohnout. Když vnímal výhled na kopce pokryté sluncem, stála Hermiona vedle něho.
"Takže kde přesně jsme?" zeptal se.
"Vydrník u Svatého Drába leží asi jednu míli tímto směrem," odpověděla a ukazovala přímo dopředu. "A Doupě, Weasleyovic příbytek, je asi dvě míle tímto směrem," pokračovala a ukázala doprava. "Obávám se, že jsem se příliš nevzdálila od svých přátel - Harry a Ginny žijí ve vesnici, a Ron s Lenkou jsou samozřejmě v Doupěti." Vzhlédla k němu se vzdorným výrazem v obličeji, jako by ho vyzývala ke kritice.
Ignoroval to krátké vzplanutí hněvu, které následovalo vždy po zaslechnutí Potterova jména, a místo toho jemně odpověděl: "Izolace není nezbytně ctností."
Byl odměněn rychle potlačeným výrazem překvapení, mihnoucím se přes Hermionin obličej. Couvla od okna.
"No, tak to by byla ta Vaše prohlídka domu. Nechala bych Vás nyní samotného, abyste se mohl ubytovat, a postavím na čaj. Vypijeme si ho v zahradě a začneme s prací. Přijďte dolů, až budete hotový."
Snape se uklonil a mírně se usmál.
"To zní uspokojivě, slečno Grangerová. Byla byste tak laskava a poslala mi nahoru tašku? Mohl bych ji přivolat kouzlem, ale nechtěl bych, aby se tím třeba poškodila některá z Vašich knih."
Hermiona se usmála a následovalo malé pukrle.
"Samozřejmě, pane. Uvidíme se později."
Opustila místnost. Snape se díval za ní a ptal se, jestli je nervozita opravdu tak špatná věc.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 9. prosince 2018 v 22:05 | Reagovat

Myslím, že tohle bude moje oblíbená povídka

2 sisi sisi | 11. prosince 2018 v 20:40 | Reagovat

Domeček je až příliš blízko zbytku zlatého tria, 2 míle není možné považovat za izolaci. Hermiona je poněkud nervózní, když zmiňuje trám nad hlavou na poslední chvíli a ještě v té stejné větě odkazuje na hlavu Ronalda.
Moc se těším na zvykací období, jak se k sobě budou chovat, jako fiktivní pár. :-D  Děkuji za krásný překlad, povídka je kouzelná, 8-) moc mě uklidňuje? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.