close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Bat ouf of Hell P 18 - 2.2/7

13. prosince 2018 v 20:00 |  Bleddyn
Hermiona pronesla podnos s čajem dveřmi na terasu do zahrady a opatrně ho postavila na kovaný stůl ve stínu vysokého dubu. Byla překvapena, jak nesvá se cítila, když přivítala Snapea ve svém domově. Připadal jí takový… v nadživotní velikosti - v jejím malém domě, a chvíli si přišla zase jako malá, ustrašená, jedenáctiletá školačka. Diskuse o knihách však znovu nastolila její duševní rovnováhu. Byla si jistá, že s ním nyní bude jednat jako s kterýmkoliv jiným kolegou; odstrašujícím způsobem inteligentím, sarkastickým a, jak musela uznat, opravdu pohledným.


Posadila se ke stolu a kouzlem přivolala stoh papírů z obýváku. Listovala jím, až našla dokument, který chtěla, a pustila se do čtení.
O pár minut později ji vyrušilo tiché odkašlání. Snape stál v průchodu, orámován dveřmi. Potřebovala jen chvilku k tomu, aby zaregistrovala, co je na něm tak nezvyklé, a pak pochopila, že svlékl svůj obvyklý černý hábit a nyní byl oblečen pouze v bílé lněné košili a černých kalhotách.
"Sorry," řekla. "Byla jsem mimo."
"To jsem si všiml," odpověděl suše, blíže se ke stolu a sedaje si naproti ní. Odložil malou hromádku papírů, kterou nesl, a ťuknul na ně svou hůlkou, takže se zvětšila na stoh skoro tak velký, jako byl ten Hermionin.
"Čaj?" zeptala se.
"S radostí," odpověděl.
Hermiona mávla hůlkou a konvice nalila čaj do čekajících šálků.
"Mléko? Cukr?"
"Jen mléko, děkuji."
"Tak," začal Snape poté, co ochutnal první doušek svého čaje. "Jaký máte plán?"
Hermiona si trochu dělala starosti s tím, že jí její bývalý učitel jen s obtížemi přenechá vedení, a při jeho slovech pocítila jisté ulehčení.
"No," začala, "zbytek dnešního dne a zítřejší dopoledne strávíme tady, projdeme všechny informace, které o Markovovi máme k dispozici, a ujistíme se, že naše utajené identity odpovídají. Následně, zítra odpoledne, se přemístíme do mého londýnského bytu a začneme jednat podle našich falešných identit. To už bude kouzlení přísně zakázáno kromě případů, kdy by hrozila katastrofa. V sobotu ráno přicestujeme k Markovovu domu - samozřejmě tam dorazíme autem."
"Sotva bych čekal, že se mu odletaxujeme do obýváku," odpověděl Snape kousavě.
"Správně. Takže, získal jste ze záznamů, které jsem Vám dala k dispozici, dost informací?"
"Opravdu dost. Splnila jste své domácí úkoly s toutéž precizností jako vždy. Předpokládám, že je to nyní dokonce jednodušší, když plníte pouze své vlastní úkoly a nemusíte je dělat ještě pro Vaše dutohlavé přátele."
Hermiona vyprskla; ani v nejmenším nebyla překvapená, že Snape věděl, jak moc byli Harry a Ron závislí na její pomoci.
"Pořád ještě žádají o pomoc se svou prací. Od koho myslíte, že jsem poprvé slyšela o celém tom problému 'Smrtijedi v mudlovském světě'?"
"Speciální jednotka pak zřejmě byla Vaším nápadem? To jsem si myslel."
"Sesumírovala jsem Harrymu a Ronovi pár námětů, se kterými šli za Fletcherem, a tadá, jsem tady."
"Dokážu si představit, že to obnášelo více práce, než chcete přiznat. Hádám, že jste musela prodělat nějaký zvláštní výcvik?"
Hermiona byla opravdu potěšená, když spatřila na Snapeově často nehnutém obličeji výraz upřímného zájmu.
"Nojo, ze všeho nejdřív jsem prošla jednoletým, zrychleným studiem pro bystrozory; pak jsem strávila jeden rok ve Státech a učila se u FBI - to je úřad pro trestní stíhání americkým mudlů - a tam mě naučili ty naprosto nejlepší základy mudlovských technik, které jsem si mohla přát - profiling, vyšetřování na místě činu a tak dál. Po návratu mě pár měsíců školili v základech práva Velké Británie. Pak jsem byla připravená založit jednotku. Z mudlovského hlediska jsme odnoží jejich bezpečnostních úřadů a každou zvláštnost, kterou na mně objeví, vysvětluji svým studiem v Americe. Pracujeme už skoro rok, a zatím jsme ještě nevzbudili sebemenší podezření."
"A jaká je Vaše bilance úspěchů?"
"Při posledním sčítání jsme zasahovali proti pěti známým Smrtijedům, půl tuctu kolaborantů, jejichž přesný status musí být ještě vypátrán, a čtyřem mudlům, kteří naštěstí nejsou náš problém."
"Působivé. A nyní doufám, že mohu pomoci tu sumu navýšit."
"Pokud to dobře půjde. OK, takže, co takhle povyprávět mi tu naši báchorku?"
Snape se opřel na židli, natáhl si své dlouhé nohy před sebe a propíchnul Hermionu tímtéž soustředěným výrazem, který měl při vyučování.
"Jmenuji se Steven Singer. Jsem vědec v oboru chemie na volné noze. Předtím jsem učil na univerzitách v Oxfordu a Harvardu i na Imperial College v Londýně. Nyní se bavím několika lukrativními zakázkami v soukromém sektoru, které se údajně točí okolo biochemických zbraní, ne smrtících.
Vy jste Jane Eastwoodová, která, jak se domnívám, z nějakého feministického popudu odmítla při svatbě přijmout moje jméno."
"Ujišťuji Vás, že to bylo čistě pracovní rozhodnutí," přerušila ho Hermiona. "V soukromí jsem velmi hrdá na to, že mohu být paní Singerovou, ale svou pracovní reputaci jsem vybudovala s dívčím příjmením a nechtěla jsem to riskovat."
"No dobře, tak je to v pořádku." Snapeovy oči se pobaveně leskly. "Jste mezinárodní obchodní zástupkyně. Pracovala jste pro vládu, ale během posledních pěti let jste získané kontakty využila ke zprostředkování několika naprosto nechutných dohod mezi různými válečnými lordstvy a pololegálními obchodníky se zbraněmi. A u toho ještě vypadáte pěkně."
Hermiona mu věnovala sarkasticky-sladký úsměv.
"Poznali jsme se před třemi lety na jedné konferenci, kde jsem přednášel a Vy jste tam přišla lovit zákazníky pro Vaše obchody. Podlehla jste mému zjevnému šarmu, a šest měsíců nato jsme se vzali. Nyní žijeme v úžasné harmonii v Londýně, ačkoli oba svou prací strávíme spoustu času na cestách, což zřejmě k oné harmonii přispívá, neboť zjevně jsme spolu opravdu málo."
Hermiona se jeho slovům zasmála. Snape se smyslem pro humor? Zázraky se dějí.
"Ale teď vážně:" pokračoval Snape, "co přesně chce krásná, mladá Jane Eastwoodová s neatraktivním náladovým profesorem chemie, který je dvakrát tak starý jako ona?"
Hermiona se v duchu rozplývala radostí z jeho komplimentu.
"No, jednak nejste ani neatraktivní, ani dvakrát tak starý jako já. Jste… působivý, řekla bych. A Steven Singer není náladový - je duchaplný a má složitý a pochybný smysl pro humor."
Snape si odfrkl nosem.
"Myslím, že přeceňujete moje herecké schopnosti."
"Nemůže prostě vystát hlupáky, což je u muže s jeho vynikajícím intelektem naprosto pochopitelné. A Jane není hlupák, takže vidí vždycky jen jeho dobré stránky." Vítězně se na něho usmála. "Má enormní respekt vůči jeho znalostem a jeho zkušenostem."
"Ó bože, prosím, neříkejte, že je to otázka otcovského komplexu."
"To vůbec ne. Ve svém povolání je známá tím, že se zažere do dané věci, a mužům často nahání strach, takže je pro ni osvěžující, když mohla najít někoho, kdo se nenechal zastrašit."
Snape zdvihl jedno obočí.
"Mluvíme stále ještě o Jane?"
Hermiona se zasmála, maličko trapně dotčená.
"Samozřejmě, ačkoli jistá podobnost tu je."
Potom zmlkla a snažila se posoudit, jak dalece chce otestovat tento nově objevený smysl pro humor. Ach, sakra…
"A mezi námi, hlavní důvod, proč s ním je, je ten, že sex s ním je fantastický a má ho jako kentaur."
Snape chvíli vypadal šokovaně; pak se tiše zasmál a upřímný úsměv změnil jeho obličej. Hermiona byla fascinována - kdo by si pomyslel, že Severus Snape měl takový skvěle sprostý smích? Hluboký hrdelní zvuk jí přes uši pronikl přímo k libidu, aniž by snad předtím žádal vyšší mozkové funkce o povolení.
"Zakládá se to na Vašich představách a přáních, mladá slečno, nebo někdo žvanil?" zeptal se Snape stále ještě s úsměvem.
"Profesorka McGonagallová možná něco na okraj zmínila."
"Jaké drby ta stará čarodějka zase šíří?"
"Vybavuji si, že přesná slova byla 'Musíš Severuse opít a zeptat se ho na Madame Francine a její okouzlená pouta'."
Snape lítostivě zakroutil hlavou.
"Nojo, to má pravdu - musíte mi vnutit něco mnohem silnějšího než čaj, abyste ze mě dostala tuhletu historku."
"Třeba později," zašklebila se na něho Hermiona. "Teď zpátky do práce. Mám několik nových informací a musím Vás o nich zpravit."


Pracovali ještě další dvě hodiny: prošli všechny informace, které Hermiona o Markovovi sehnala. Snape jí také sdělil výsledky vlastních rešerší o lektvaru Bodnutí škorpióna.
"Takže, pokud jsou moje předpoklady o změněném složení lektvaru správné, mělo by být složení protijedu efektivní. Doufám, že ho nebudeme muset použít, ale za nejlepší řešení mám stav, kdy jsme připraveni," uzavřel to.
"To je fantastické. Pokud všechno půjde hladce, budeme ho muset pouze identifikovat, zavolat posily a zadržet ho, ale ty nejlepší plány se většinou neuskuteční, a tak…"
Hermiona si protáhla ruce nad hlavou a rozhýbávala si ztuhlý krk. Překvapeně uviděla slunce nízko na obloze. Dub vrhal dlouhý stín na trávník.
"Nevšimla jsem si, že už je tak pozdě," zvolala. Náhle si uvědomila, kolik času uběhlo od oběda. "Nevím, jak Vy, ale já mám hlad."
Snape se opřel o židli.
"Teď, když to říkáte, bych večeři neodmítl."
Hermiona vstala.
"Tak dobře, co takhle Chili con carne?"
"To zní báječně, ale nechci Vám přidělávat starosti."
Hermiona se široce usmála.
"Nemějte strach. Můžete uklidit stůl? Za pár minut jsem zpátky."
Snape se za ní díval, jak šla k domu a pořád ještě se protahovala, snažíc se uvolnit si tuhý zátylek. Musel přiznat, že měl malé - no dobře, obrovské - výčitky, že při této misi bude pod vedením své bývalé studentky, avšak byl její kompetencí a zjevnou zkušeností příjemně překvapen. Vlastně by vůbec neměl být překvapený, přemítal. I když její chování a neomylné vševědství za dob studia shledával jako značně rozčilující, nemohl najít žádnou chybu v její pracovní morálce.
Vyrostla v sebejistou, schopnou mladou ženu s příjemným sklonem k sebeironickému humoru. A stále ještě byla velmi inteligentní. A měla fantastickou sbírku knih. A byla opravdu pěkná na pohled, doplnil, než myšlenku rychle potlačil.
Švihem své hůlky spořádal dokumenty na stole do dvou hromádek, které zmenšil a odložil stranou. V žaludku mu kručelo hladem. Předpokládal - s politováním - že by toho vyžadoval asi příliš mnoho, kdyby byla k tomu všemu ještě dobrá kuchařka.
Byl překvapený, když ji viděl vycházet z domu. Talíře, příbory a sklenice se vznášely před ní.
"Řekla jsem, že to nebude trvat dlouho!" řekla rozverně během prostírání.
"Vypadá to skvěle," pozoroval Snape svůj talíř s kouřícím chili a vdechoval lahodné vůně masa a koření. U toho se pokoušel odstranit ze svého hlasu stopu překvapení.
"No, tohleto nemám na svědomí já," usmála se Hermiona. "Poděkujte Molly Weasleyové."
Snape na ni zmateně pohlédl.
"Určitě už jste slyšel o Mollyiných milisekundových mňamkách?" zeptala se.
"Myslím, že si vzpomínám, že jsem viděl inzerci ve Věštci, ale netušil jsem, kdo je ta zmíněná Molly."
"Podniká už skoro rok. Prosím, dejte si. Víno?"
"Zkoušíte mě opít, slečno Grangerová?"
"Copak bych něco takového mohla udělat?" Vykulila oči ve výrazu hrané nevinnosti.
"Pravděpodobně," odpověděl Snape suše. "Ale myslím, že jednu skleničku risknu."


Jednu nebo dvě minutky jedli v tichosti.
"Je to opravdu velmi lahodné," vyjádřil se Snape. "Tak mi povyprávějte o Molly."
Hermiona vypila doušek vína.
"Všechno začalo zhruba před osmnácti měsíci. O víkendu jsem se objevila v Doupěti u večeře a jen tak mimochodem řekla Molly, že mi podala první pořádné jídlo za poslední dva týdny. Fakt jsem to měla tušit. Naprosto se zděsila a trvala na tom, že si musím vzít všechno, co zbylo, s sebou, a k tomu ještě nějaké další jídlo, které vařila ráno.
Další večer jsem pracovala hodně do noci a o jídlo jsem se podělila s kolegy. Oba mi řekli, že by si přáli někoho jako Molly, aby jim vyvářel. Kompliment jsem při další návštěvě Doupěte předala dál, a to byl u toho George. Vyjádřil se, že jistě musí existovat způsob, jak by mohla Molly se svým talentem k vaření vydělat peníze. A toho večera jsme navrhli celý koncept: Molly připraví pokrmy, rozdělí je na jednotlivé porce, na které zakouzlí stázové, zmenšovací a stabilizační kouzlo a prodá je. Skladovat se dají až jeden týden, a pokud se chce člověk najíst, jen rychle nad nádobou zakouzlí Finite a jídlo je hotové.
Začala v malém a pro získání prvních zákazníků použila moje a Ronovy kontakty na Ministerstvu - byl byste velmi překvapen, kdybyste věděl, kolik zaměstnanců Ministerstva nemá čas ani chuť vařit. Pak převzal propagaci George a počet zakázek vpodstatě vystřelil do závratných výšin. Pojali to jako zásilkový obchod. Kuchyni v Doupěti museli zvětšit, George ve svém obchodu zaměstnal manažera na plný úvazek a Molly má rovněž několik zaměstnanců."
Během Hermionina hovoru Snape dojedl.
"V každém případě je to excelentní kuchařka a rodina Weasleyova si zaslouží štěstí. Ve válce si toho vytrpěli dost. A já nezapomínám, že jim vděčím za svůj život."
To nepřeháněl. Po útoku Nagini na Ministerstvu použil krev Arthura Weasleyho na vývoj protijedu. A po velké bitvě, pokud by Ron Arthurovi nepovykládal, jak Snape "zemřel" a pokud by si Arthur uprostřed svého smutku nevzpomněl, že ho had nemohl zabít, Snape by i přes svá bezpečnostní opatření zřejmě na podlaze Chroptící chýše vykrvácel.
Bylo mu známo, že ho Hermiona tajně pozorovala a zjevně se zkoušela rozhodnout, co má říct, nebo jestli vůbec to má říct. Rozhodnul se jí tu zodpovědnost odejmout.
"A co se mezi Vámi a Weasleym stalo? Vypadali jste vždy takoví nerozluční, pokud vyjdu z toho mála, co jsem viděl v Bradavicích. Pak, naprosto náhle, se objevily obří titulky ve Věštci s tvrzením, že jste mu zlomila srdce, nebo on Vaše - to už jsem zapomněl."


Hermiona hodila po Snapeovi naštvaný pohled, jakoby čekala, že uvidí sarkasmus, ale zdálo se, že je s jeho výrazem spokojená, neboť jen s drobným úsměvem na rtech zakroutila hlavou.
"Žádnému srdci nebyla ukončením našeho vztahu způsobena škoda, to Vás ujišťuji. Bylo to jen… neviděl jste náhodou film 'Když Harry potkal Sally', co?"
Snape zdvihl koutek úst.
"Ne, ale jsem si jist, že mě poučíte."
"Takže, Harry a Sally se poznali na koleji a strávili celá léta tím, že všechny přesvědčovali, že muži a ženy mohou být i přáteli a sex v tom vůbec být nemusí; pak samozřejmě spolu skončili v posteli a zjistili, že to bylo to, co chtěli celou dobu. Známá je scéna v restauraci, kde ona předstírá orgasmus. V každém případě," pokračovala honem dál, "Ron a já jsme na tom byli úplně stejně, jenže obráceně - jakmile jsme se spolu vyspali, zjistila jsem, že jsem udělala obrovskou chybu a chci ho opravdu jen jako kamaráda."
"Tak špatné, co?" zašklebil se Snape.
"Ne, nebylo to špatné, jen… zvláštní. Bože, ne, to taky ne. I přes to, že ho miluji a chci ho chránit a ráda s ním trávím čas, věděla jsem, že neproběhlo žádné... jiskření. A pak jsem si pomyslela, že toho očekávám asi příliš mnoho a že vztah založený na tom, že jsme výborní přátelé, už tak byl dost. Celý rok jsem se snažila, ale na konci jsem si musela přiznat, že to nikam nevede a opravdu to nejde. Myslím, že když jsem to ukončila, byla to pro něj spíš úleva. Nabyla jsem dojmu, že když jsme byli jen kamarádi, vyrovnal se s tím, že jsem inteligentní a silná a nepotřebuji nikoho, kdo na mě bude dávat pozor, ale pokud jde o přítelkyni, dívá se na to člověk prostě jinak."
"Potřeboval někoho, kdo byl více ochoten podporovat jeho enormní mužské ego?"
"Nevyjádřila bych to takto, ale ano, tak nějak. A pak, o pár let později, se dal dohromady s Lenkou - a perfektně jim to klape. Umí se navzájem rozesmát a Lenka svou ulítlostí působí zranitelně, což znamená, že on může realizovat svou tendenci dokazovat svou rytířskost. Mám z nich opravdu radost."
Opravdu, myslel si Snape - její obličej nevykazoval žádnou známku žárlivosti ani nepřejícnosti.
"A co Vy, slečno Grangerová; našla jste to jiskření, které jste postrádala?" zeptal se bez rozmyslu.
"Pár jiskření tu bylo, děkuji za optání," odpověděla s šelmovským úšklebkem, "ale nic, co by vyvolalo dlouhotrvající plošný požár. Bez toho mi práce neposkytuje příliš času na nějaký vztah. A jak je to s Vámi? Mimo Madam Francine, samozřejmě?"
"Obdržel jsem přiměřený počet jiskření, mladá dámo. Moje koleje jsou však příliš zajeté na to, abych svůj život natrvalo někomu přizpůsoboval."
Nebyl tedy zahrnován nezpočtem nabídek žen, které se toužily zapikolovat ve skotském hradě se škaredým morousem, hloubal, ale přemýšlel o tom raději jako o své vlastní volbě. Ačkoli nemohl zjistit, proč diskutuje o svém sexuálním životě s jednou z bývalých studentek. To víno bylo zřejmě silnější, než si myslel, ačkoli jeho pozornosti neušla skutečnost, že láhev v pravidelných intervalech doplňovala jeho skleničku a zdála se být bezedná. Podržel skleničku proti mizejícímu světlu a pozoroval rubínové hlubiny v tekutině.
"Dobré víno," řekl. To jo, opravdu složitá změna tématu. "Skřítčí víno?"


"Samozřejmě," odpověděla Hermiona. "Mám toho ve sklepě celý sud a láhev je očarovaná, aby se samostatně doplňovala."
"To muselo stát pěkných pár galeonů."
"Asi, ale my jsme před pár měsíci zkonfiskovali v domě jednoho Smrtijeda půl tuctu sudů. Nemohli jsme je tam nechat, aby je nenašli mudlové."
"To je od Vás velice obezřetné."
"Že jo? Otestovali jsme, jestli je obsah v pořádku, a pak jsme si to v týmu podělili. Jeden jsme poslali Kingsleymu a jeden Fletcherovi, aby si nestěžovali na zpronevěru důkazních prostředků."
Snape se zasmál a znovu zvedl skleničku k ústům.
Bavili se ještě asi hodinu a vyměňovali si vtipy o idiotských studentech, riskantních zadrženích Smrtijedů a pochybných lektvarových rešerší. Slunce zašlo, a jakmile se nebe zbarvilo do tmavé modři, zahrada se zaplnila inkoustově černými stíny. Netopýři se vynořili ze svých skrýší a hekticky létali zahradou, honíce svou večeři.
Hermiona odstranila nádobí po večeři mávnutím hůlky a nyní byl stůl ozářen jejím pověstným přenosným ohněm. Azurově modré a zelené plameny se jemně třepotaly, a když hovor umlkl, tajně si prohlížela Snapeův obličej, zatímco on si prohlížel plameny. Jeho rysy se zrelaxovaly a uvolnily. Jeho příběhy o životě v Bradavicích obsahovaly známý nedostatek jeho tolerance a ukázaly jeho pohrdání ignorancí, ale také cítila hluboce zakořeněný pocit spokojenosti.
"Takže," řekla, zdvihla skleničku a tázavě naklonila hlavu. "Už jste dost opilý?"
Snape se na ni dlouho koukal.
"Madam Francine?"
Hermiona přikývla.
"Slečno Grangerová, pokud bych byl někdy dost opilý na to, abych Vám sdělil veškeré detaily, byl bych rovněž dost opilý na to, abych už nebyl schopen slova. Ovšem, pokud to bude znamenat konec tohoto tématu, mohla byste obdržet několik málo zredigovaných … hlavních bodů."
Hermiona zářila.
"Ano, prosím!"
"Tak dobře. Madam Francine k nám přišla na jeden trimestr z Krásnohůlek, aby přispěla k učebnímu plánu v Dějinách kouzel. Z nějakého důvodu o mě měla zájem."
Vůbec nechápu, proč, myslela si Hermiona, zatímco pohledem hodnotila jeho dlouhé, štíhlé tělo, elegantní ruce a tajemné oči.
"A Madam Francine je z části Víla, takže když má zájem, objekt nedisponuje velkým množstvím šancí."
"Jsem si jistá, že jste se opravdu bránil," řekla Hermiona se smíchem.
"Samozřejmě," pokračoval Snape suše. "Abych to zkrátil: Jedno vedlo velice rychle ke druhému a my jsme skončili s láhví Ohnivé whisky a již dříve zmíněnými pouty v mém bytě. Večer probíhal v duchu zábavy až zhruba do tří hodin do rána, kdy se ukončilo kouzlo ukryté v poutech. Madam Francine už mě nezvládala osvobodit a já jsem nebyl v takové pozici, abych mohl použít svou hůlku."
Hermiona se chichtala a Snape na ni zamračeně koukal.
"To nebyl eufemismus, slečno Grangerová. Na konec bylo k mému osvobození třeba společné práce profesora Kratiknota a profesorky McGonagallové a věřte mi, když Vám říkám, že jsem nebyl oblečený tak, abych přijímal hosty."
Hermiona si přitiskla ruku k ústům a zoufale se snažila potlačit smích.
"Trvalo to čtyři dny, než jsme se my tři na sebe zase mohli dívat, aniž bychom zrudli, ačkoli Francine nebyla zahanbená ani minimálně."
Tady už to Hermiona nevydržela a hlasitě se rozesmála. Snape zkoušel nahodit vzteklý pohled, avšak ta grimasa mu příliš dlouho nevydržela a jen s ironickým úsměvem zakroutil hlavou a sledoval, jak se Hermiona zkouší uklidnit.
"Doufám, že nemusím zdůrazňovat, slečno Grangerová, že ani slovo z této historky se nedostane k uším pana Pottera nebo Weasleyho."
"Mlčím jako hrob."
Přesně si uměla představit obličeje McGonagallové a Kratiknota. Kromě toho se pokoušela zapudit lákavou představu Snapea v poutech. Alespoň teď ne, když sedí před ní. Rychle mluvila dál, aby všechny ty myšlenky zahnala.
"Pokud Vám to trochu pomůže: Byla jsem naprosto ztrapněná Ronovou pratetičkou Mildred."
"Nachytala Vás dva, nebo co?"
"No, vlastně to byl Charlie, ne Ron," přiznala se Hermiona a lehce zčervenala.
Snape pobaveně zvedl jedno obočí.
"Slečno Grangerová, s kolika Weasleyovými přesně jste byla v posteli?"
"Jen s těmi dvěma! Levandule Brownová zvládla hattrick. Nojo, tvrdí, že to byli čtyři, ale Percy to jednoznačně popírá, a já bych věřila spíš jemu. Ale o to přece nejde. No, předminulé Vánoce bylo Doupě nadupané k prasknutí celým tím Weasleyovským klanem, tak jsem řekla, že Charlie a jeho přítelkyně můžou přespat tady. Jenže oni se rozešli a přijel jenom on, dali jsme si spolu několik drinků, a slovo dalo slovo a - "
"Ušetřete mě těch perverzních detailů, prosím. Vždycky jsem si ovšem myslel, že Charlie má více svalové hmoty než té mozkové. Je to Váš typ?"
"Jako životní partner - ne. Abych si zapíchala během vánočních svátků? Prosím Vás. Máte představu, co udělá jízda na dracích se stehny každého muže?"
"Překvapivě ne, ale určitě to zmíním, až budu Zmijozelům udílet rady ohledně jejich povolání."
"Takže, po druhém vánočním svátku se měl odletaxovat zpátky do Doupěte, aby Mildred doprovodil domů, a pak odcestovat do Jižní Ameriky. Byl připravený na cestu; pak jsem se rozhodla, že mu tak nějak ještě dám poslední sbohem. To další, co jsem zaregistrovala, byl milý hlas pratetičky Mildred, který říkal 'No, Charlesi Weasley, doufám, že budeš tu laskavost opětovat.' Neměla už chuť čekat a odletaxovala se k nám. Pak se vydala přímo zpátky do Doupěte a každého přítomného informovala, že Charlie přijde, až bude hotov s uspokojením té mudlorozené."
Hermiona byla odměněna tím, že opět mohla slyšet Snapeův nádherně sprostý smích.
"Dokážu si představit, že to všichni dobře přijali."
"Lenka mi pak vyprávěla, že George byl nadšený, protože to znamenalo, že mu Bill dluží deset galeonů. Problém měla Molly - byla hned přesvědčená o tom, že přece jen budu její snachou. Mně to přišlo fakt ožehavé téma, když jsem jí musela vysvětlovat, proč se její syn hodil na prázdninové zašukání, ovšem ne jako materiál pro svatbu."
Hermiona sebou v duchu škubla, když si na ten rozhovor vzpomněla. Molly opravdu věřila, že se její nestálý syn hodlal usadit, a bylo strašné jí brát iluze. Ale krátce nato se Charlie a jeho ex zase usmířili a Hermiona měla pokoj.
Všimla si, že už se úplně setmělo. Její plamínky vydávaly nepravidelné syčivé zvuky, když si můry zahrály na kamikaze. Zachytila Snapeův pohled a usmála se.
"Dneska večer už to ukončíme. Zítra budeme mít zase náročný den."
Snape se zdvořile zdvihl, když vstala od stolu.
"Myslím, že si ještě chvíli budu vychutnávat Vaši zahradu, slečno Grangerová."
Hermiona se zasmála.
"Myslím, že po odhaleních dnešního večera můžete na 'slečnu Grangerovou' zapomenout. Říkejte mi Hermiono, prosím."
"V pořádku, Hermiono. Pokud budete tuto laskavost opětovat."
Hermiona se jemně usmála.
"Tak jo. Dobrou noc, Severusi. Uvidíme se zítra ráno."
"Dobrou noc. Pěkně se vyspi."

Hermiona se otočila a loudala se k domu. Těšila se na svou postel a na sny o nahém, spoutaném profesorovi.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 13. prosince 2018 v 21:30 | Reagovat

Tahle povídka se rozjíždí velmi slibně, i.když Hermiona tu zřejmě taky nebude žádná cudna upejpavka.. těším se na další část 8-)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 15. prosince 2018 v 19:07 | Reagovat

[1]: Michelle: Jojo, je to tu okořeněno dostatečně, a to je teprve začátek. Užívej si Severuse. ;-) A Vánoce teda taky, žeano. 8-)

3 sisi sisi | 19. prosince 2018 v 14:43 | Reagovat

To je dnes druhá povídka, ve které se Hermiona sešla s Charliem, ono by jim to možná spolu sedělo, kdyby Charlie nebyl takový přelétavý. Ale tady se snaží Hermiona o Severuse, její sny plné pout a Snapea v rouše Adamově, to je silné kafe.
Díky za překlad. :-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 24. prosince 2018 v 15:52 | Reagovat

[3]: Sisi: Přesně. Tady je to HG/SS, takže k tomu všechny neomylně směřujeme. A autorka doufejme také. :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.