Kapitola 3 - Heaven can wait
Snape zasténal, jakmile se sluneční světlo snažilo prodrat jeho zavřenými víčky. Merline, kolik bylo hodin? Natáhl se pro hodinky na nočním stolku a maličko otevřel oči, aby zašvidral na ciferník. Zasraně, pět třicet! Výhoda spaní ve sklepení byla ta, že ho slunce nikdy nevzbudilo, ale znamenalo to, že pro něj bylo nemožné spát na světlých místech.
Posadil se a znovu zasténal. Kolik vína včera večer vypil? Asi celkem dost, pokud ho neklamou vzpomínky na rozhovor. Hermiona se ukázala být někým, s kým se dá normálně mluvit. A zřejmě tuto vlastnost nalezla i v něm, což byla pro něj naprosto nová zkušenost. Odhalení o jejím milostném životě v každém případě vyvrátila jakoukoli přetrvávající domněnku, že byla ještě jeho studentkou.
Spustil nohy z postele a přemýšlel o ranním bitevním plánu. Napřed kouzelný lektvar proti kocovině, pak sprchu (s použitím Ševelissima, abych nerušil Hermionu), pak káva. Rozhodně káva.
O patnáct minut později šmejdil Snape tiše v kuchyňských skříňkách. V milostivě krátkém sledu našel mletou kávu, šálky i konvici a brzy nato místnost zaplnilo lahodné aroma spařeného kofeinu. Během čekání zabrousil do obývacího pokoje, otevřel dveře na verandu a zhluboka dýchal svěží vzduch ze zahrady. Ranní koncert ptáčků zpěváčků pomalu utichal, avšak na špičce dubu spolu ještě zaníceně soutěžili drozd s kosem.
Hermionina velká kočka přicházela zarosenou trávou směrem k němu, a pak se s výrazem plným očekávání na svém pomačkaném obličeji posadila k jeho nohám.
"Ne ne," řekl přísně Snape. "Jestli hledáš žrádlo, počkáš pěkně na paničku. Nevypadáš jako vyhladovělý. Skutečně se domnívám, že jsi strávil celou noc terorizováním zdejší zvířeny."
Křivonožka provedl kočičí ekvivalent znuděného pokrčení rameny a okolo Snapeových nohou se protáhl do domu, kde mrštně vyskočil na židli a začal s ranní toaletou. Snape ho následoval dovnitř a začal s příjemnou úlohou - výběrem knihy k ranní kávě.
Hermiona sešla dolů v sedm. Horká káva byla vítaným pohledem. Nalila si do šálku a vydala se hledat svého bývalého profesora. Našla ho vsedě, naprosto ponořeného do knihy na lavičce ve slunné části zahrady.
"Bréráno," zavolala tiše, když se k němu blížila. Snape zvedl ruku na pozdrav, avšak od knihy nevzhlédl, takže potichu přišla a posadila se naproti němu. Stáhla nohy pod sebe, zavřela oči a popíjela hořký, životadárný nápoj. V zadní části hlavy se ještě trochu ozývalo bušení bolesti. Uslyšela Snapea, jak zavírá knihu, a otevřela oči, aby na něho tázavě pohlédla.
"Sémantika a čarodějnictví?" zeptal se a otočil hřbet knihy jejím směrem. "Jedna z tvých knih - četla jsi ji?"
"Ani jsem nevěděla, že ji mám!" odpověděla se smíchem.
"Je to opravdu fascinující," pokračoval. "Autor píše o efektu, který má řeč, kterou hovoříme, na to, jak dokážeme používat magii: Stejně jako řeč formuje myšlenku, formuje také přesnou formu akce, která způsobí kouzlo. Ačkoli slova pro kouzla byla mezinárodně přizpůsobena, může naše mateřská řeč ovlivnit to, jak využíváme své myšlenky ke zformování magické energie. Tak jako v angličtině není slovo pro německý výraz 'Schadenfreude'* nebo pro waleské slovo 'hiraeth', mohou být zjištěny jemné rozdíly v magickém efektu u různých národností."
* Pozn. překladatelky: v angličtině není, ale tralalá, v češtině ho máme, je to 'škodolibost'. 'Hiraeth' je waleský výraz a znamená toužit po místě, osobě nebo době, která někdy v minulosti existovala.
Hermiona se nechala unášet Snapeovým melodickým hlasem, ale nyní si uvědomila, že asi čeká na odpověď.
"To zní opravdu zajímavě, ale myslím, že to více ocením, až budu skutečně vzhůru."
"Dobrý bože, tvrdíš, že ten neustále vychvalovaný grangerovský mozek neběží čtyřiadvacet hodin denně na plný výkon?" odpověděl Snape. Zvednutí koutků úst ozřejmilo, že ji chce poškádlit a ne se jí vysmívat.
Hermiona zúžila oči a pevně na něj pohlédla.
"Zjevně ne, neboť mě ani nenapadá žádná urážlivá odpověď. Místo toho zvolím důstojné mlčení. Vrať se ke své knize a já se zatím probudím." Zamávala na něho povýšeně rukou.
Snape si tiše odfrknul a udělal, co mu poručila.
Dopoledne zase pracovali u stolu v zahradě.
"To je fotka Penbryn Hall," oznámila Hermiona a posunula ji přes stůl ke Snapeovi. "Markovovo venkovské sídlo v blízkosti Builth Wells ve středním Walesu. Markovova žena Helen ho zdědila po smrti svého otce. Zemřel na srdeční infarkt krátce po tom, co poznala Markova."
"Velmi praktické," odpověděl suše Snape.
"Naprosto. To smutné na tom je, že jsem s ní po telefonu mluvila ohledně tohoto víkendu a zněla opravdu mile. Bůh ví, jak k Markovovi přišla."
"Mohl by to být jakýkoli důvod - osamocenost, záliba v exotických cizincích nebo tě třeba zmátla a je to odporná ženská. S velkou pravděpodobností nemá tušení o Markovově pravé tváři. Popřípadě to ví a je jednou z těch zaslepených žen, které si myslí, že mohou svého muže změnit."
"Máš naprosto fantastické porozumění pro ženskou psyché! V každém případě na to přijdeme už brzy. Jo, tak mě napadá - umíš jezdit na koni?"
Snape na ni podezřívavě pohlédl a nakrčil čelo.
"Na koni už jsem jezdil, ale je to mnoho let zpátky. Předpokládám, že pro tuto otázku existuje nějaký důvod."
"Přislíbila jsem Helen, že přijedeme v sobotu ráno, abychom se vyhnuli londýnskému provozu, ovšem ve skutečnosti kvůli tomu, abychom měli dostatečné množství času se tam porozhlédnout. Navrhla, že bychom si mohli udělat vyjížďku, pokud budeme chtít, protože má stáj plnou koní. Řekla jsem jí, že to zní jako skvělý nápad a že já jsem však na koni seděla naposledy jako dítě a podle pravdy jsem taky řekla, že netuším, jak je to s tvým jezdeckým umem. Uvidíme, jak se to během dne vyvrbí. Ostatní páry přijedou na oběd, a s nimi a několika hosty z okolí se bude i večeřet."
"A Markov má dorazit v neděli ráno?" zeptal se Snape.
"Přesně tak. Helen se velmi omlouvala, říkala, že má moc práce a nemůže být doma celý víkend, ale abych byla upřímná, pro naše účely je to nepoměrně lepší. Čím víc důkazů na něho můžeme posbírat, tím lépe. Nemohli jsme prozatím lokalizovat ani jeho výzkumnou laboratoř. Mám silné podezření, že bude na Penbrynu."
"Četl jsem tvé poznámky, Hermiono," řekl Snape kysele.
"Promiň, Severusi. Nejsem zvyklá na práci s někým s tak dobrou pamětí. Tak šup do toho - povykládej mi všechno o ostatních hostech, kteří o víkendu dorazí."
Snape zúžil oči.
"Testuješ mě? Tak dobře. K nám jako k hostům, kteří tam přenocují, se připojí další dva páry. Giles Pemberton a jeho žena Verity jsou staří přátelé paní Markovové - Verity a Helen spolu chodily do školy. Giles má určitý finanční podíl v několika úspěšných firmách v branži IT a telekomunikací. Jeho obchody se zdají být legální, ani pohyby na jeho účtu se neukázaly jako podezřelé, ale bylo by zvláštní, kdyby se ho Markov nějakým způsobem nesnažil využít.
Ten druhý gentleman - a toto slovo používám v ironickém smyslu - téměř jistě s Markovem spolupracuje. Archie Price začal svou kriminální kariéru středně závažným pašeráctvím alkoholu a cigaret, za což si před patnácti lety krátce poseděl za mřížemi. Od té doby už s vrchností do křížku nepřišel, ačkoli jeho obchodní aktivity nejsou nutně zákonné. Je podezřelý z aktivit v několika velkých okruzích pašeráků, kteří obchodují také s drogami i zbraněmi, ale mudlovská policie prozatím nebyla schopná proti němu nashromáždit dostatek důkazů. To je zřejmě dost žere, což si dokážu představit.
Objeví se v doprovodu aktuální paní Priceové. Stacey je manželkou číslo tři, podstatně mladší než jeho manžel a jako své zaměstnání udává práci kosmetičky, avšak neexistuje žádný důkaz, že opravdu pracuje.
Identita hostů, kteří přijdou na večeři, není známa, ale zřejmě se bude jednat o místní veličiny spřátelené s paní Markovovou."
"Vynikající!" zvolala Hermiona a sladce se usmívala. "Je opravdu dobré vědět, že tvůj pokročilý věk neovlivnil schopnost cokoli si zapamatovat."
"Ty sarkastická, malá ženská," zavrčel Snape. "Opravdu se mi ulevilo, že musím jen předstírat, že jsem se s tebou oženil - lituji toho chudáka, který to ve skutečnosti dostane natvrdo."
"Umím být skvělá, když chci," protestovala Hermiona. "Ale k tématu našeho předstíraného manželství: Budeme to pravděpodobně muset udržet po celou dobu pobytu na Penbrynu."
"Udržet?" opakoval Snape a maličko se zašklebil.
Hermiona protočila oči.
"Proč vždycky část jeho humoru nikdy neopustí pubertu, nehledě na to, jak vysoké je IQ daného muže? Jsi přesně takový jako Ron. Musíme udržet zdání, myslím. Nic jiného. Neměj strach, nebudu na tebe klást žádné tělesné požadavky. O čem jsme to vlastně mluvili? Úplně jsi mě zmátl…"
Snape se zašklebil znovu.
"A jo, už si vzpomínám," pokračovala Hermiona a zpražila ho pohledem. "Musíme předstírat akt, protože mám podezření, že budeme mít v pokoji štěnice. Tím myslím, že Markov použije variantu elektronické ostrahy. To by se k němu hodilo - využije příležitosti nás špehovat a zjistit, jestli jsme ti, za které se vydáváme. Jsem schopná zkontrolovat místnost, když tam přijdeme, ale štěnice, které najdu, samozřejmě odstranit nemůžu - "
"- protože by pak věděl, že jsme je našli," dokončil Snape.
"Přesně. Zřejmě budeme podnikat dlouhé procházky po pozemcích, pokud si budeme chtít v klidu promluvit."
"Chceš tím říct, že k tomu všemu musím ještě předstírat zájem o zahradní architekturu? Vyhlídka tohoto víkendu je stále lepší."
Po obědě se Snape zavřel v pokoji, aby se připravil na cestu do Londýna. Hermiona mu oznámila, že jeho mudlovské oblečení už má v bytě, ale přinesla mu něco na cestu. Také ho napomenula, že není dovoleno brát kromě hůlky cokoli dalšího, co by mohlo být identifikováno jako předmět kouzelnického světa. To znamená, že sbalení nebude trvat moc dlouho, uvažoval.
Ozvalo se zaťukání na dveře od ložnice a doprovázel je Hermionin hlas: "Jsi slušně oblečen?"
Otevřel dveře a řekl na to:
"Nevzpomínám si, že jsem tak byl někdy označen, ale jsem oblečený."
Hermiona mu podávala oděv se znakem madam Malkinové na obale.
"Myslel jsem, že to má být mudlovské oblečení," pronesl, když si balík převzal a znaku si všiml.
"Mudlovský design, ano, ale je lehčí a levnější objednat to u madam Malkinové. Její modely kromě toho také většinou lépe sedí. A mají kapsy pro hůlky, ačkoli samozřejmě nesmíme používat opravdu žádná kouzla, až budeme v Londýně. Dobře, sejdeme se dole, až budeš hotový. Já se teď jdu proměnit v Jane Eastwoodovou."
A s tím odcházela chodbou zpátky. Snape zůstal stát ve veřejích a sledoval její odchozí zadek, než si uvědomil, co dělá, a rychle zase zmizel u sebe v pokoji.
Proti své vůli musel uznat, že dle přítomných důkazů měla Hermiona excelentní vkus na mudlovské oblečení. Kriticky se hodnotil ve velkém zrcadle, které maličko zahanbeně vytvořil z malého nástěnného zrcadla. I on byl nucen uznat, že lněný oblek tmavé barvy působil na jeho štíhlém těle elegantně. Světle modrá košile pod ním byla měkká a příjemná, a ačkoli byl límeček nezapnutý, pořád ještě dost obepínal jeho krk a jizva po kousnutí Nagini zůstala skrytá. Podle rozkazu si svázal vlasy vzadu na zátylku. Přišlo mu, že je skoro nemožné identifikovat ho jako bradavického mistra lektvarů. Skoro, ovšem ne zcela. Ten nos - ach jo - byl prostě nezaměnitelný.
Mávnutím hůlky vrátil zrcadlo zase do původního stavu, vzal svou tašku a odešel dolů. Po Hermioně tam nebylo ani stopy, šel proto zpět ke schodům a zavolal nahoru: "Pohni trochu, ženská! Nemáme čas celý den!"
Byl odměněn zvukem Hermionina smíchu a zavoláním: "Už jdu, miláčku!"
Jen o pár chvil později se objevila na konci schodů.
"Doufám, že nemáš v úmyslu mi celý víkend říkat 'ženská'," řekla s výrazem hraného nesouhlasu.
"Není to to pravé? A ty opravdu nemůžeš čekat, že budu reagovat na 'miláčka'."
"Čemu bys dal přednost? Andílku? Broučku? Lásko mého života?"
"Dal bych přednost, kdybychom se zdrobnělinám úplně vyhýbali, pokud je to možné."
"Tak dobře, bručoune. Pojď ven na světlo, ať se na tebe můžu pořádně podívat."
Snape ji následoval k domovním dveřím a zůstal stát, zatímco ho obcházela s našpulenými rty. Snažil se necítit se jako oceněný býk na dobytčím trhu a pokradmu pokukoval po jejím změněném zevnějšku. Volné džíny a tričko posledních dnů byly nahrazeny na míru střiženými kalhotami a splývavým hedvábným topem, který, no, nabízel příjemný pohled do jejího výstřihu. Ačkoli množství příležitostí, kdy by bylo možné jí do onoho výstřihu šilhat, omezily její boty na vysokém podpatku, čímž byla nyní asi o deset centimetrů vyšší než předtím.
Zakončila svou obchůzku okolo jeho těla a postavila se před něj. Na obličeji se jí usadil velmi samolibý úsměv.
"No?" zeptal se Snape. "Obstál jsem při prohlídce?"
"V každém případě! Věděla jsem, že v tomto outfitu budeš vypadat skvěle. Nevěřil bys, jakou dobu jsem potřebovala na to, než jsem si promyslela tvé oblečení. Strávila jsem podstatně více času, než je zdrávo, tím, že jsem si tě představovala bez tvého hábitu."
"Ten čas jsi využila dobře," odpověděl a rozhodl se, že bude ten druhý význam jejích slov ignorovat. "Tak, ženo, kam mě teď vezmeš?"
" 'Ženo' není lepší než 'ženská', ty neandrtálče. Zatracení chlapi ze severu. Všichni jste stejní!" Zkroušeně zakroutila hlavou. "Vydáme se směrem do Londýna a do civilizace. Abych byla přesná, na nádraží St Pancras, kde Jane Eastwoodová vyzvedne Stevena Singera, který se vrací vlakem Eurostar z jedné evropské konference. Pak si vezmeme taxi a pojedeme do mého - sorry, našeho bytu. Ten, to jsem si celkem jistá, je sledovaný, proto potřebujeme přijet takto vysloveně nepodezřele a po mudlovsku."
"Souhlasíš, když nás oba přemístím na St Pancras? Je tam skrytý přemisťovací bod, ale těžko ti vysvětlím, kde přesně ho najdeš."
"Vezmi mě, kamkoli chceš," odpověděl Snape, zdvořile se uklonil a nabídl jí rámě.
K jeho překvapení se Hermiona pod jeho paží protáhla, místo aby se jí jen chytila. Objala ho oběma rukama okolo pasu a roztočila ho ve změti parfému, měkkých křivek a temnoty k zalknutí.
Při přistání trochu zaškobrtli a Hermiona s nevolí opustila Snapeovo objetí. Kdy se to stalo, ptala se sama sebe. Ona se ho držela, ne naopak.
Nacházeli se v opuštěné, bíle vykachličkované chodbě. Beze slova vzala Snapea za ruku a vedla ho dveřmi na konci do přelidněné nádražní haly. Nikdo jim, jakožto dalšímu páru, který se tu setkal, nevěnoval pozornost.
Prsty pevněji obemkla jeho ruku a na jeho tázavý pohled dodala:
"Nechci tě mezi tolika lidmi ztratit."
Vnořili se do davu proudícího z nádraží a ke stanovišti taxi. Hermiona zamířila k prvnímu volnému černému vozu, ale Snape ji obešel, aby jí otevřel dveře.
"Děkuji, miláčku," řekla při nastupování a ignorovala to téměř neznatelné zúžení jeho očí kvůli použitému oslovení.
"Holland Park padesát sedm, prosím," řekla řidiči.
"OK, drahoušku," odpověděl a ona se uvelebila vedle Snapea.
Všimla si, že natáhnul paži na opěradlo za ní, a jakmile se posadila, položil jí ruku na rameno. Dlouhé prsty hladily tenkou látku jejího topu. Sklonil hlavu a tiše jí zašeptal do ucha:
"Měli bychom předvést naši vzájemnou náklonnost řidiči?"
Hluboký témbr jeho hlasu vyslal dolů po Hermioniných zádech nečekané zachvění touhou. Položila mu ruku na tvář a dovolila si ji jemně políbit - jen krátce, a pak mu pošeptala:
"Malé představení je dobrý nápad, ale nic nepřiměřeného, aby si nás pak pamatoval."
Snape se sklonil a políbil odhalenou kůži na místě mezi krkem a ramenem.
"Je to přiměřené?"
Hermiona mohla jen tiše souhlasit, načež on trochu zdvihl hlavu a políbil ji otevřenými rty přesně pod ucho.
"A co toto?"
"Rozhodně." Vjela mu prsty do krátkých vlasů na zátylku a odolávala nutkání přitáhnout si jeho pusu blíž.
Posunul svá ústa přímo k jejímu uchu a zašeptal:
"Předpokládám však, že by nebylo přiměřené, kdybych ti ten top serval z těla?"
Hermiona cítila, jak při té představě zrudla, a oplatila mu stejnou mincí tím, že jemně klouzala rukou po vnitřní straně stehna, přímo mu pohlédla do očí a řekla:
"Jsi velmi hříšný muž. Jen počkej, až tě budu mít doma."
Začíná to být žhavé. Ti dva se asi nezastaví spolu s vozem na semaforech, možná využijí čas k inspekci těla druhého partnera.
Díky za překlad.