Jeho tmavé oči se zaplnily kombinací touhy a šibalství:
"Co přesně máš se mnou v úmyslu, ženská?"
Pokračovala v hlazení jeho stehna nahoru a dolů a lehoučce ho políbila na rty, načež tiše odpověděla:
"Jakmile projdeme vchodovými dveřmi, přitisknu tě k nim a políbím tě, že skoro nebudeš schopný dýchat."
Ještě jeden polibek.
"Pak tě zavedu do ložnice a budu požadovat, aby sis vysvlékl oblečení, pomalu, abych se mohla dívat."
Ještě jeden polibek.
"Pak se vysvléknu já, pomalu, aby ses mohl dívat ty."
Zmlkla, aby sledovala efekt, kterým ta slova působila na jejího společníka. Šibalství v jeho očích zmizelo a zůstala tam jen touha. Snape chytil její ruku, pohybující se po stehně, a zastavil ji. Znovu jí zašeptal do ucha:
"Přivodíš starému muži zástavu srdce, pokud nebudeš opatrná."
"To ty ses ptal!" protestovala tiše.
Vtiskl jí další polibek pod ucho, přičemž krátce přejel jazykem po její kůži. Pokusila se - neúspěšně - potlačit malý vzdech žádostivosti.
"Měl jsem vědět, že pokud se tě zeptám, obdržím více než jen požadovanou informaci," zamumlal.
Hermiona zdvihla jejich propletené ruce ze stehna nahoru, podržela si klouby jeho prstů u úst a jemně je políbila jeden po druhém.
"Alespoň jsem mohla tyto odpovědi poskytnout na základě praktické zkušenosti místo citování učebnice."
Dlouhé vteřiny si vzájemně hleděli do očí, její dech se zvolna zklidňoval. Hermiona uviděla Snapeovy oči zabloudit k jejím rtům a trochu je pootevřela v očekávání, když se sklonil a chytil její rty svými. Jakmile se jejich rty setkaly, zavřela oči. Jeho ústa jí je majetnicky překryla, jazyky proklouzly okolo sebe, - "
"Doprdele, člověče!"
Taxi náhle zabrzdilo a oni od sebe odskočili přistižení. Řidič na ně přes rameno houkl:
"Mrzí mě to! Ten pitomý cyklista odbočil těsně přede mnou. Nechtěl jsem vás přerušovat!" Dvojsmyslně zahýbal obočím a zase se obrátil dopředu.
Hermiona zachytila Snapeův pohled a pokusila se nechichotat jeho výrazu zraněné cti.
"Jak dlouho musíme ještě cestovat v tom pekelném stroji?" zavrčel, když se znovu opřela o jeho paži.
"Asi ještě pět minut," odpověděla Hermiona po krátkém pohledu z okna. "Možná bychom měli zbytek cesty sedět v klidu. V každém případě jsme ho přesvědčili." Rychlým pohybem hlavy ukázala na řidiče. Snape pohrdavě odfrkl, ale zesílil stisk své paže okolo Hermioniných ramen a vtiskl jí rychlý polibek do vlasů. V jeho objetí se uvolnila.
Hleděla z okénka taxi, ale plné ulice, kterými projížděli, nevnímala. Místo toho přemýšlela o tom, že právě zažila jednu ze svých nejerotičtějších zkušeností v životě. Na zadním sedadle taxíku. Naprosto oblečená. Se Severusem Snapem. To bylo… nečekané. Samozřejmě že to jenom hrál, ale stejně… wow.
Snape zhora koukal na Hermioninu hlavu, opírající se o jeho rameno. Co se to ksakru teď stalo? Věděl, co se téměř stalo. Jen několik vteřin ho dělilo od toho, aby vyvolal veřejné pohoršení. Na zadním sedadle taxíku. Uprostřed dne. Byl šokovaný svým úmyslem dovést jejich setkání k logickému závěru. Nikdy takto kontrolu neztratil.
Věděl, že ona své malé svádění jen hrála, ale zatraceně - fakt dobře. Oprava: zlomyslně. Naprosto podcenil její vůli ošálit ho. Předpokládal, že se bude jeho náznakům bránit místo toho, aby se jich s takovým nasazením účastnila. A jeho reakce na ni byly alarmujícím způsobem opravdové. Začal tušit, že to byl opravdu šílený nápad, vyzývat slečnu Grangerovou na tento typ souboje.
Taxík zajel ke kraji a zastavil před impozantním bílým viktoriánským městským domem. Podobné budovy se táhly po obou stranách klidné ulice lemované stromy. Hermiona zaplatila taxikáři s veselým poděkováním, pak vystoupila a vydala se napřed po úzkých schodech ke vchodovým dveřím. Snape ji těsně následoval. Jeho ruka jemně spočívala na kříži Hermiony, zatímco ona v kabelce lovila klíče.
"Tady," zavolala, vytáhla zatoulaný svazek triumfálně ven a na Snapea se zářivě usmála. Odemčela vchodové dveře, vzala ho za ruku a vedla ho do rozlehlé vstupní haly. Podlaha byla vykachličkována uměleckým, geometrickým vzorem. Stále ho držela a stoupala po elegantních schodech až k černě natřeným dveřím s číslem 57B.
"Tady jsme my." Usmála se, otevřela dveře a naznačila mu, aby vstoupil. Následovala ho dovnitř a zavřela za sebou dveře, pak mu položila prst na rty. V jediné vteřině zděšení mu proběhla hlavou slova "…jakmile projdeme vchodovými dveřmi, přitisknu tě k nim a políbím tě, že skoro nebudeš schopný dýchat", a pak byla najednou pryč a procházela apartmánem, držíc v ruce něco podobného mudlovskému mobilnímu telefonu. S ulehčením (zklamáním?) poznal, že mu chtěla jen naznačit, aby byl zticha.
Odloudal se do obývacího pokoje a zvědavě si všechno prohlížel. Konstrast k Hermionině chatě sotva mohl být nápadnější. Dobře rozdělený prostor měl arkýřová okna a vysoký strop. Nábytek byl spíše stylový a minimalistický, než pohodlný, a na stěnách v neutrálních barvách viselo několik velkých uměleckých pláten bez jakýchkoli konkrétností. Našel plochý televizor a různé, neidentifikovatelné předměty mudlovské techniky, ale žádné knihy.
Hermiona vstoupila do místnosti, mávajíc telefonem, a křenila se na něho.
"Všechno je v pohodě. Mohu prohlásit byt za bezštěnicovou zónu. Hru tedy můžeme prozatím nechat být."
"Škoda," odpověděl Snape suše. "Těšil jsem se na to, jak budu smýkán do ložnice a nucen se svlékat."
Pobavilo ho, jak Hermiona zrudla.
"Promiň mi to. Nechala jsem se trošku strhnout."
"Není důvod se omlouvat. Byla jsi nanejvýš… přesvědčivá. Gratuluji k tvým hereckým kvalitám," pokývl ladně hlavou.
"Ty jsi byl taky celkem dobrý. Tvoji hru myslím, ne to líbání, ačkoli to taky bylo dobré, a … můžeme teď změnit téma?"
Zdvihla ruce na znamení rezignace a zakroutila hlavou, jako by si ji tím chtěla pročistit.
Snape ji vysvobodil.
"Takže, jak funguje tady ten tvůj štěnicový detektor?"
Hermiona se posadila na černou koženou sedačku.
"Vezmi místo a já ti to vysvětlím."
Snape se poslušně posadil vedle ní. Své dlouhé nohy natáhl před sebe a na obličej si nasadil zaujatý výraz. Hermiona mu podala telefon, který si pozorně prohlížel.
"Vypadá to jako běžný mudlovský mobilní telefon," začala Hermiona s výkladem, "a lze ho také tak používat. Má však vestavěný senzor, který odhalí signály vysílané elektronickými přístroji pro ostrahu. Kromě toho může rozlišit různé druhy štěnic a sdělit mi, jestli chytají jen zvukové signály nebo se jedná také o kamery. Všechno, co najde, se ukáže na obrazovce."
"Předpokládám, že to funguje pouze s mudlovskými technologiemi."
Hermiona přikývla.
"Ano. Magie a mudlovská elektronika se k sobě v žádném případě nehodí. Pokud se pokusíš najít štěnice pomocí kouzla, zničíš je, což není úplně košér. Tuto nekompatibilitu jsme však využili v náš prospěch."
Sklonila se a zdvihla svou kabelku z podlahy. Chvilku se v ní přehrabovala, načež vytáhla pouta. Houpala jimi na jednom prstě a na rtech jí hrál úsměv.
Snape na ni pevně pohlédl.
"Hermiono," pronesl varovně. "Jsem si jistý, že si to vyložíš správně, když ti řeknu toto: Pokud se jenom pokusíš mi znovu nasadit pouta, začaruji tě na celý týden."
Vítězně se na něj usmála.
"Copak mi nevěříš? To se mě opravdu dotklo."
"To tedy ano."
"Rozumím. Co kdybych tě jen poprosila, abys je podržel? Budou fungovat i tak."
Snape s odporem natáhl ruku a převzal od ní pouta. Hermiona otočila malým klíčkem v zámku, aby je zamčela, a pak ho odstranila.
"Tak jo," řekla. "Pevně je drž a řekni nějakou formuli. Něco jednoduchého."
Snape vzal pouta do levačky a uviděl jednu nezapálenou svíčku na bočním stolku.
"Incendio!" řekl.
Nestalo se nic. Zvolna ho zachvátila panika. Vždycky byl schopen bez hůlky zapálit oheň. Ostatně neverbálně také. Pravicí sáhl do kapsy pro hůlku. Namířil ji na svíčku a opakoval hlasitěji:
"Incendio!"
Zase nic.
Svraštil čelo a otočil se na Hermionu. Spatřil její maličko samolibý výraz na tváři.
"OK, čarodějko, co jsi se mnou provedla?" zavrčel.
Sáhla po poutech, strčila zase klíček do zámku, otevřela je a zase je podala Snapeovi.
"Zkus to teď," poradila mu.
Znovu ukázal hůlkou na svíčku.
"Incendio!" Jakmile zapálil knot, svíčka ihned začala hořet.
Vrátil pouta Hermioně.
"Velmi působivé," přiznal. "Nevěděl jsem, že takové vybavení existuje."
Hermiona udělala grimasu.
"Víš přece, jací jsou Ti, o nichž se nemluví - výsledky svých výzkumů zrovna v odborných časopisech nezveřejňují. Tyto technologie vlastně vyvinuli pro použití v Azkabanu. Poté, co byli odejiti mozkomorové, byly třeba nové metody, jak zabránit útěkům. Konfiskace hůlek se neukázalo jako dostačující řešení, které by šikovnějším vězňům zabránilo používat magii.
Už celá léta je známo, že magie a mudlovská elektronika spolu interferují, a jedna chytrá hlava z Oddělení záhad se rozhodla, že vyzkoumá, co přesně je tím důvodem a zda také existuje opačný efekt. Dokázali izolovat přesně ty elektromagnetické frekvence, kterých se interference týká. Vysílač v těchto poutech pracuje na této frekvenci a, no, ten výsledek jsi na sobě viděl sám."
"Naprosto. Dá se ta techika použít i na větší plochu?"
"Zkoušeli to, ale nemohou zatím kontrolovat velikost toho pole. Oblast je pokryta jen přibližně. I s těmi pouty musím být opatrná. Nemůžu stát příliš blízko toho, komu jsem je dala, jinak by moje magie zmizela také."
"Takže to je jedna z metod, které můžeš použít při zadržení kouzelníka před mudlovským publikem?"
"Přesně tak."
"Máš ještě nějaké další hračky, které mi chceš ukázat?"
Hermiona zase začala kramovat v tašce a vytáhla malou střelnou zbraň. Snape bojoval s instinktem vyskočit z místa.
"Doprdele, ženská, nemávej s tou věcí mým směrem. Víš, jak se s tím zachází?"
Hermiona se na něho klidně podívala.
"Severusi Snape, to myslíš vážně? To jsem já, s kým právě mluvíš. Nejchytřejší čarodějka atd. Není nabitá. Je zajištěná. A samozřejmě vím, jak se s tím zachází. Trénink střelby byl součástí učebního plánu během mého roku ve Státech. Abych byla upřímná, byla to hračka - když umíš mířit hůlkou, umíš to i s pistolí."
"Ale pistolí nemůžeš odpálit kouzlo na zrosolovatění nohou, nebo ano? To jsou spíš zbraně typu 'všechno nebo nic'."
"To s tebou souhlasím, ačkoli výsledek při zamíření pistolí může být také ten, že někomu znemožníš pohyb, místo abys ho zabil. Věř mi, to je zbraň jen pro případ, když se všechno podělá, ale je vždycky užitečné mít tuto extra-jistotu."
Snape zjistil, že Hermiona Grangerová ho znovu dokázala překvapit.
"Je to všechno nebo sis tam schovala ještě taky malý samostříl?"
Být taxikářem v Londýně vyžaduje hodně taktu a slušného chování, už jejich předchůdci,kteří jezdili s drožkou se museliumět přizpůsobit svým zákazníkům. A pak přizpůsobili i vnitřní prostor a vstupní dveře. Dodnes si mohou gentlemani ponechat svůj cylindr, když nastupují a nemusí naklánět hlavu jak opice v kleci.
Mít tak moderně zařízený byt ve viktoriánském domě na periferii hlavního města je od Hermiony sice nevkusné, ale pro vyšetřování důmyslné a nenápadné.

Děkuji za překlad.