Večer se šli najíst do blízké italské restaurace. Hermiona přiznala, že se ve svém apartmánu velmi dobře obejde bez magie, když bude mít k dispozici uklízečku a vždycky se nají mimo domov. Snape se tomu smál.
Poseděli každý s jedním pivem na baru, prostudovali jídelní lístek a objednali si jídlo. Mladá číšnice je dovedla ke stolu v odlehlém rohu jídelního prostoru.
Snape odsunul Hermioně židli.
"Tak pojď, ženo."
Jakmile Hermiona zaujala své místo, vzhlédla k němu.
"Opravdu mi tak budeš říkat celý víkend, Stevene?"
Snape se posadil naproti ní.
"Líbí se mi, jak to majetnicky zní. A je mi líto, ale ty opravdu nevypadáš jako Jane. Myslím, že bych ti měl být vděčný, že ses nerozhodla mi říkat Rochestere."
Hermiona zakroutila hlavou.
"Ne, to by bylo příliš zjevné. Ačkoli máš temnou, strach nahánějící auru."
"Zapomínáš, že mi chybí šílená manželka na půdě. Leda že bychom počítali Sybillu Trelawneyovou v její věži."
Hermiona se tiše zasmála.
"Musím přiznat, že jsem překvapená tvou dobrou znalostí mudlovské literatury."
Snape udělal grimasu.
"Tu tedy nemám. Janu Eyrovou jsem četl v době, kdy jsem byl dost hloupý na to, abych chěl získat přehled o tom, co by mohlo být pro mudlorozenou dívku romantické."
"Aha, rozumím. Fungovalo to?"
"Ne, očividně ne. A Jana Eyrová samozřejmě není mudlovská literatura - Charlotte Bronteová byla čarodějka."
Hermiona na něj upřela zrak.
"Čarodějka? Opravdu?"
"Samozřejmě, není to zjevné? Ten ubohý vylhaný příběh o třech sestrách, které vyrostly v yorkshirské divočině. Naprosto nevzdělané, ale uměly psát o vášních, které údajně nikdy samy nezažily. Vážně, myslel jsem si, že by to holka s tvojí inteligencí poznala. A i když ne - použití kouzla Vocant Amoris jako vypravěčského prostředku k přivolání Jane zpět k Rochesterovi - "
"Vocant Amoris?" přerušila ho Hermiona. "Co to je?"
"Samozřejmě, zapomněl jsem. Jedna z předností mudlorozených je, že nemají hlavu přeplněnou množstvím obvyklých pověr, že jsou děti, které lze lehce ovlivnit. Vocant Amoris - Volání milenců - když se dva lidé, jejichž srdce bijí stejně, v době opravdové nouze mohou zavolat na velkou vzdálenost. Prý." Ze Snapeova hlasu odkapával sarkasmus.
"Rochester, který volá Jane, aby ji zavedl domů. Samozřejmě. Ale tys řekl prý? Rozumím, že by něco takového teoreticky mohlo být. Myslím, normálně použijeme k odeslání zpráv na jistou vzdálenost Patrona, ale jsem si jistá, že by mohl fungovat i jiný mechanismus, a bylo by celkem jednoduché to zjistit, a mohlo by to být opravdu užitečné, pokud by mohla být celá ta část s láskou odstraněna…" Hermiona pomalu umlkala, jak její mozek v obrovské rychlosti přemýšlel o všech možnostech. Snape jí lusknul prsty před obličejem.
"Nech toho. Je to jen pověra pro jednoduché romantiky, a neexistuje ani jeden jediný dobře zdokumentovaný případ jejího výskytu. Jo, mnohý zamilovaný teenager by trval na tom, že se mu to přihodilo, ale nikdo nebyl ochotný se podrobit testům. Ačkoli musím férově poznamenat, že neúspěch při předvedení kouzla Vocant Amoris by nutně neznamenal, že neexistuje - "
"- jednoduše by to mohlo být tak, že ti zúčastnění nejsou pravými milenci. Ano, rozumím, že by to mohl být problém. Ale stejně…"
Číšnice jim na stůl položila předkrm a odešla, a Hermiona tak přerušila proud své řeči.
Snape se na ni zkoumavě zadíval.
"Budeme diskutovat celý večer o spontánně vzniklém milostném kouzle, nebo budeme dokonce také jíst?"
Hermiona se usmála; přistihl ji.
"Promiň. Ale během jídla mi můžeš vykládat, jestli jsou i jiní mudlovští spisovatelé, kteří nebyli to, za co se vydávali."
Snape vzal do ruky vidličku a nůž.
"Přemýšlím. Snad jsi nikdy nevěřila těm kecům o Avonském bardovi, Shakespearovi, co?"
Restauraci opouštěli o dvě hodiny později. Hermiona se zastavila a zhluboka se nadechla teplého letního vzduchu, i když byl znečištěný výfukovými plyny.
"Bože, jak já ten Londýn nesnáším. Skvělé obchody, skvělé jídlo, ale kromě toho je to fakt na hovno. Už se nemůžu dočkat, až se zítra vrátíme na venkov."
Sama byla tímto malým zjištěním před několika lety překvapená. Vždycky si myslela, že bude milovat život ve městě. Když si představovala svou budoucnost, vždy to byla malá legrační videomontáž, jak se obtěžkána nákupy prochází na vysokých podpatcích ulicemi Londýna, mává na taxi a stravuje se v příjemných restauracích. Ve skutečnosti se díky letům stráveným na bradavickém povětří, nemluvě o tom velkém campingu v sedmáku, cítila už snad po jednom dni stráveném v hlavním městě plná výfukových plynů a strachu z nedostatku prostoru. Děkovala letaxu a přemisťování za to, že vzdálenost pro denní cestu do práce nebyla důležitá.
Snape jí nabídl rámě.
"Neměli bychom jít společně ruku v ruce jako šťastně sezdaný pár?"
Hermiona se na něho usmála a zavěsila se do něj.
"Skvělý nápad. Chodit v těchto podpatcích je trochu obtížné, když jsem unavená."
"Nevím, proč ženy věří, že potřebují takové směšné obutí. Čekal bych od tebe, že budeš rozumější."
Vydali se pomalou chůzí zpět k bytu.
"No, jednak jsem ve svojí roli a takto se Jane Eastwoodová obléká. Stejně mám v práci většinou boty s vysokými podpatky. Běžně jsem nejmladší osoba v místnosti a jediná žena, takže to poslední, co ještě potřebuji, je být také ta nejmenší. Takto nemusím alespoň fyzicky k někomu vzhlížet."
Otočila hlavu ke Snapeovi a maličko zdvihla bradu, aby mu pohlédla do očí. On její pohled opětoval. Mírně se usmála.
"Ačkoli stále existují ti, ke kterým vzhlížím v obrazném slova smyslu."
Zastavil se a podíval se na místo, kde na jeho paži spočívala její ruka. Zakryl ji svou dlaní a ona cítila teplo a sílu těch dlouhých prstů.
"Během posledních dvou dní jsi mi ukázala, že už k nikomu vzhlížet nemusíš, a už vůbec ne ke mně."
Ten neobvykle jemný tón jeho hlasu se Hermiony dotkl více než jeho slova.
Pohnula prsty, až je mohla zaplést s těmi jeho, a zakroutila hlavou.
"Poslouchej mě," řekla. "Vždycky jsem měla v úctě tvůj talent, tvou inteligenci, tvou odvahu. Ale teprve od té doby, co dělám tuto práci - kdy pracuji inkognito, odděluji dva různé životy od sebe, žiji ve dvou různých světech - můžu přesně cítit, čím jsi musel tak dlouho trpět. A to, co dělám já, je bezpečné. Pokud praskne moje mudlovská identita, můžu jednoduše pár lidem vymazat paměť a utíkat zpátky na Ministerstvo. Ty jsi každý den riskoval svůj život."
Hleděla na jeho sklopenou hlavu a bála se, že toho řekla příliš, že vrátila vzpomínky, které by on nejradši nechal pohřbené.
Zvedl hlavu a setkal se s jejím pohledem, a ona s úlevou našla v těch černých očích klidný výraz.
"Byl jsem, co jsem byl," pronesl tiše. "Teď jsem pouze mistr lektvarů, jehož jedinou lstí je předstírat před studenty, že naháním strach podstatně více než ve skutečnosti."
Hermiona otevřela ústa k protestu, ale Snape ji umlčel netrpělivým zakroucením hlavou.
"Ne, nech mě domluvit. Dny mého boje jsou pryč. Kouzelnický svět mi nic nedluží, a myslím - poprvé - že já světu nic nedlužím, nikomu. Jsem spokojený, že žiji klidný život, ale to neznamená, že nepociťuji velký respekt a obdiv vůči těm, kteří v tom boji pokračují, a to zahrnuje i tebe."
Hermiona mrkáním odháněla náhlé slzy a odpověděla zastřeným hlasem:
"Můžeme se tedy shodnout na tom, že se navzájem obdivujeme?"
Snape jí věnoval vřelý úsměv a uklonil hlavu.
"Myslím, že by to bylo akceptovatelné."
Hermiona mu pohlédla hluboko do očí a cítila, že svým způsobem vybojovala vítězství.
Tiše pokračovali v chůzi. Jakmile se přiblížili k domu, řekla Hermiona:
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Hmm?"
"Když jsou dny tvého boje pryč a nikomu nic nedlužíš, proč jsi tedy souhlasil s touto misí?"
"Nojo, napřed jsem si myslel, že budu souhlasit, abych ochraňoval bývalou studentku, což zcela spadá do mých učitelských povinností. A pak, poté, co jsi mě v učebně Přeměňování položila na záda, jsem měl příliš velký strach ti říct, že jsem změnil názor."
Stoupali po schodech ke vchodovým dveřím a Hermionin veselý smích byl slyšet po celé ulici.
Za půl hodiny zírala Hermiona do hlubin sklenky whisky a pokoušela se rozhodnout, jak přesně by měla formulovat svou další otázku. Když se vrátili do bytu, rozhodli se, že si ještě dají jednu skleničku, ale nyní si všimla, že jí těžknou víčka. Naklonila se dopředu a zkoumala Snapea, sedícího naproti ní s pohodlně nataženýma nohama na pohovce. Zhluboka se nadechla. OK, to zvládneš, myslela si. Předtím jsi ho dokonce líbala, pro Merlina!
"Tak dělej, ženská, už to vyklop."
Hermiona sebou při Snapeových slovech cukla. Sledoval ji se zjevným pobavením v očích.
"Slyším tě přemýšlet až sem," pokračoval.
"No, jen jsem zkoušela najít ten správný způsob, jak to říct, ale… Chceš dnes v noci ležet u mě?"
Ó ne, to vůbec neznělo špatně.
S napětím pohlédla do jeho tváře, aby nepropásla jeho reakci, a ulevilo se jí, že se jeho pobavení nezměnilo v hrůzu.
"Předpokládám, že to není neslušný návrh, a že když říkáš 'ležet u mě', myslíš jen to," konstatoval.
"Ó bože, ano, jasně," odpověděla spěšně. "Myslela jsem jen, že když zítra zřejmě budeme odposloucháváni, bylo by nejlepší vyzkoušet to už teď. Aby to zítra nebylo tak zvláštní."
"No, když se nejedná pouze o planou výmluvu, abys mohla se mnou prožívat své hanebné myšlenky, myslím, že je to oprávněný návrh. Uvítal bych varování, pokud budeš chrápat jako tlustočerv nebo se budeš roztahovat napříč přes celou matraci."
Hermona se tiše zasmála.
"Ty jsi takový gentleman."
Snape zdvihl jedno obočí."
"Navrhla jsi, že se mnou budeš sdílet postel, takže bys opravdu měla doufat, že opravdu jsem."
Vlastně by mi bylo milejší, kdybys nebyl, myslela si Hermiona roztouženě.
Jediným pohybem vyprázdnila sklenku whisky a zdvihla se z křesla.
"Tak já se jdu připravit. V koupelně bys měl najít všechno, co potřebuješ, a tvé oblečení je ve skříni v hostinském pokoji."
Snape pozvedl svou skleničku.
"Tak utíkej, ženská. Já to ještě dopiju, a pak přijdu za tebou."
Snape si opravdu nalil ještě několik prstů vysokou hladinu whisky, kterou vypil najednou. Zvládnu to, myslel si. Hermionin nápad byl rozumný. Bude o moc lepší, když se možné záležitosti vyjasní dopředu. Kdo spí na které straně postele - tyto věci.
Severus Snape byl naprosto schopen strávit noc v posteli ženy, aniž by provedl cokoli nepřiměřeného. Dokonce i tehdy, když je ta žena o dvacet let mladší než on, intelektuálně rovnocenná a opravdu neuvěřitelně atraktivní. A skoro ho přiměla, aby ji svedl v taxíku jako teenager uprostřed hormonální bouře. Oh fuck. Narovnal se a vydal se hledat odpovídající oblečení na spaní. Přednost by dal něčemu široce střiženému.
Snape pootevřel dveře do ložnice. Dal si s přípravou do postele na čas v povrchní víře, že Hermiona mezitím usne. Místnost byla jemně osvícena stolní lampičkou, a ona se schoulila pod bílou přikrývkou na straně postele, která byla nejdále ode dveří. Jakmile vstoupil do místnosti, k jeho nevoli se posadila a uvítala ho úsměvem. Pokušel se nevnímat krátký top, který měla oblečený - a striktně se bránil spekulacím, co že má na sobě pod dekou.
Uklonila hlavu a tázavě na něho pohlédla.
"Nemohla jsem se rozhodnout, jestli si to tričko vezmeš nebo ne."
Snape se podíval na šedý horní díl pyžama, na kterém se skvělo 'Chemici experimentují v posteli'.
"Mám v úmyslu si ho nechat - až se vrátím do Bradavic, přeměním ho, aby tam bylo 'Mistři lektvarů' místo 'Chemici'."
Hermiona se široce zakřenila.
"Živě si dokážu představit ty obličeje u snídaně, až se v tom objevíš ve Velké síni!"
Zavřel za sebou dveře a šel k posteli. Jeho holé nohy nevydávaly na dřevěné podlaze žádný zvuk. Místnost byla teplá a on byl rád, že si oblékl šortky místo pyžamových kalhot. Jako by mu četla myšlenky, Hermiona dodala:
"Otevřela jsem okno, ale je tu pořád ještě horko. Není tu klimatizace, bohužel, a ani ochlazovací kouzla nejsou dovolena."
"Jsem si jistý, že to zvládneme," odpověděl, sedaje si na hranu postele. "Bylo v tvém úmyslu přenechat mi stranu blíže ke dveřím?"
"Ano. Říkala jsem si, že jí dáš přednost. Měla jsem pravdu?"
"To ano. Vím, že kouzlit nebudeme, ale doufám, že rozumíš tomu, že musím spát s hůlkou na dosah."
Hermiona zašmátrala pod polštářem a vytáhla svou hůlku.
"Jsem téhož názoru. Použití jen v případě nouze, samozřejmě, ale opatrnost je lepší než benevolentnost."
Snape kývl, pak položil hůlku na noční stolek a vklouzl nohama do postele. Hermiona na jedné straně odkryla přikrývku, aby ho pustila pod ni, a jak si pohodlně lehal obličejem směrem k ní, usmála se na něho. Zhasla lampu a posunula se, aby ležela vedle něj. Blízko, ale nedotýkala se ho.
"Tak tedy dobrou noc," řekla do tmy.
"Dobrou noc. Pěkně se vyspi. A nechrápej," odpověděl jí a zaslechl tiché chichotání, jak se otáčela na bok a lehla si zády k němu.
Ležel na zádech a rovnal si své dlouhé údy pod chladnou přikrývkou. Tak jo, to nebylo tak zlé, myslel si. Zavři oči a natošup bude ráno.
Po dlouhém dni v kombinaci s whisky se brzy cítil příjemně unavený. Obrátil se na bok směrem k Hermioně a nedopatřením se prsty dotkl jejích zad. Oba z toho kontaktu na okamžik strnuli a Hermiona se posunula, maličko, z jeho dosahu. Dýchala stejnoměrně a on nebyl s to poznat, jestli už spí nebo ještě ne. Natáhl ruku a znovu se jí dotkl na zádech. Zase se od něj kousek posunula.
Úmyslně se jí dotkl znovu. Tentokrát se posunula víc, a pak - Bum! Najednou a s tlumeným výkřikem spadla z postele.
Vyhrabala se zpátky a i ve sporém osvětlení pouliční lampy mohl vidět, jak je naštvaná.
"Tos udělal úmyslně!" obvinila ho a s rozhořčeným odfrknutím se znovu položila vedle něho.
Opřel se o loket.
"Nečekal jsem, že budeš po hlavě skákat z postele, ale ano, to, že jsem se tě dotýkal, nebyla náhoda. Proč ses pořád odsunovala pryč?"
"Pokoušela jsem se ti udělat víc místa! Myslela jsem, že se jen protahuješ. Naše vzájemné dotýkání mi přijde trošku, nojo, intimní."
Severus se tiše zasmál.
"To se ale vůbec nevyspíme, když sebou cukneme pokaždé, když se jeden druhého dotkne. Ta postel není tak velká. Tak pojď sem, ženská."
Vztáhl ruku a jistě si Hermionu přitáhl nazpět, až ležela na boku zády k jeho hrudi. Přizpůsobil své tělo jejímu a paži jí těsně ovinul okolo břicha. Tiše vzdychla.
"Lepší?" zamumlal.
"Mnohem lepší. Máš pravdu: Teď už se můžu uvolnit. Dobrou."
"Dobrou noc. Zkus tentokrát zůstat v posteli."
Snape nasál jemnou vůni parfému z Hermionina zátylku a uvolnil svou ruku ležící na jejím břiše. Spánek už ho zase volal. Jemně se usmál. Byl opravdu hrdý na tento malý kousek svého umění přemlouvat. I sám tomu skoro věřil.
Moc se mi líbí jak se vyvíjí jejich vztah, až u této kapitoly mi došlo, že vlastně zažívá něco podobného co zažil on jako špión. A krásná usínání romantika na závěr, to miluju.
Díky moc za překlad a přeji krásné Vánoce.