close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Bat ouf of Hell P 18 - 4.1/7

27. prosince 2018 v 20:00 |  Bleddyn
Kapitola 4 - All revved up with no place to go

Hermiona se vzbudila s rozedněním a cítila se báječně odpočatá. Budík jí ještě nezvonil, tak zůstala, kde byla, a užívala si v posteli pár minut navíc. Někdy v noci se ona i Snape otočili a nyní se tiskla k jeho zádům a ovíjela ho svou paží. Zlehka hladila měkkou látku jeho trička. Nedokázala odolat, když ho viděla v obchodě. V žádném případě ovšem nečekala, že uvidí, jak ho má Severus na sobě.


Byla jeho včerejším večerním jednáním překvapená, ale musela si přiznat, že měl pravdu. Po jeho nečekaném objetí se uvolnila a spala vedle něj tak příjemně, jako by spolu byli celá léta. Kdo by si kdy pomyslel, že Severus Snape byl postelový tulič? Hihňala se do jeho zad.
"To je trochu udivující, víš to?" zlobil se tiše Snape. "Vzbudit se a zjistit, že se mi žena vysmívá."
"Ani ne zpola tak udivující jako zjištění, že obavaný netopýr ze sklepení nosí trička s neslušnými nápisy a užívá si tulení," vrátila mu to.
"Jsem tu inkognito," odpověděl, aniž by hnul brvou. Převalil se na záda a Hermiona se o kousek posunula, opřela se o loket a koukala na něho. Vypadal tak uvolněně, ještě nikdy ho takto neviděla, a jejími koutky zacukal malý úsměv. Pocítila náhlou vlnu náklonnosti vůči tomuto komplexnímu muži, kterého znala léta, ale skutečně ho poznala až nyní.
Píp, píp. Budík. S nevolí se od Snapea vzdálila a sáhla na noční stolek, aby budík vypnula. Pak se posadila a během zívnutí se protáhla, zvedajíc ruce nad hlavu. Všimla si, že Snapeovy oči střelily směrem ke kousku holého břicha, které se odhalilo díky jejím pohybům.
"Obávám se, že je čas vstát," prohodila.
"Tak do toho, ženská. Z této postele se nepohnu, dokud neucítím kávu," odpověděl Snape panovačně.
Hermiona vstala a varovně na něho ukázala prstem.
"Jen aby bylo jasno: Vstávám a dělám kávu, protože chci, ne proto, že jsem poslušná."
"Tak jo, neměj starosti, já tě z toho nikdy neobviním."
Hermiona na něj vyplázla jazyk a odkráčela z pokoje, plně si vědoma toho, že jí šortky vyjely nahoru a uvolnily mu fantastický výhled na její zadek.
Snape nechal hlavu spadnout na polštář a zasténal. Doufal, že si s kávou dá načas. Bude trvat minimálně deset minut, než bude ve stavu, aby se mohl pohnout.


"Co to ksakru je?"
Snape na Hermionu podezíravě hleděl, zatímco mu otevírala dveře od auta. Ranní vzduch byl chladný a město okolo nich se začínalo probouzet.
"To je auto. Jaguár XK, abych byla přesná. Neříkej mi, že jsi ho tady venku neviděl parkovat."
"Ano, vím, že to je auto, a ano, všiml jsem si. Jen jsem nevěděl, že je tvoje. Nepočítal jsem s tím, že dlouhá cesta autem je jedno z mučení, které musím o tomto víkendu snést."
Hermiona opustila svou pozici u dveří spolujezdce a místo toho hodila tašky do zavazadlového prostoru.
"Nastup normálně do auta! Teď!" zasyčela.
Snape znovu nahodil podezíravý pohled, načež ohnul své dlouhé nohy a nastoupil do sportovního vozu. Hermiona vklouzla na sedadlo řidiče a otočila se na něj.
"Zapomněl jsi, že jsme pravděpodobně sledováni?"
"Ano, to jo," přiznal se a velmi ji tím překvapil. "Byl jsem nepříjemně zaskočený. Jak dlouho pojedeme celou tu cestu až do středního Walesu?"
"Asi čtyři hodiny, záleží na provozu," odpověděla Hermiona.
"Tak proč bychom se nemohli největší část cesty přemisťovat a ujet jen posledních pár mílí? A ostatně, vycházím z toho, že umíš řídit, a že nejde o nějaké špatně sestrojené kouzelnicko-mudlovské hybridní vozidlo."
"Naprosto nekouzelnické, a jsem výtečná řidička. A řídím ráda. Je to fantastické a velmi drahé auto a po víkendu ho musím vrátit. V běžném životě si ho nebudu moci dovolit stejně jako kůrolez nemůže přežít oheň, takže využiji, že ho teď mám, a ujedu s ním každou míli, kterou můžu. Ty snad máš strach?" Hermioniny oči se rozšířily.
"Málokdy jsem cestoval v autech a nikdy jsem si ten pocit neužíval," přiznal Snape s odporem.
"Včera v taxíku jsi žádný problém neměl," odpálila Hermiona nazpět.
Snape na ni pohlédl přímo.
"Včera jsem měl… rozptýlení."
Hermiona se šelmovsky usmála.
"Týjo, tak ti vřele doporučuji, abys to dneska s rozptylováním nezkoušel, nebo to s velkou pravděpodobností skončí nehodou. Opravdu," pokračovala vážněji, "jsem dobrá a jistá řidička a slibuji ti, že tě tam dopravím vcelku."
Zapnula si bezpečnostní pás a vytáhla obočí nahoru, než udělal totéž.
"Báječné. A teď se pevně drž."


Otočila klíčkem v zapalování, a když se auto s dunivým zvukem probudilo k životu, zakřenila se napjatému výrazu ve Snapeově tváři. Nechala motor zařvat.
"Připravený?"
"Vkládám svůj život do tvých zřejmě šikovných rukou."
"To ráda slyším. Wales nás čeká!"
Uvolnila ruční brzdu a po zběžném pohledu do zrcátka hlasitě vyrazila na silnici.
Po hodině jízdy byl Snape maličko překvapený tím, že se uvolnil a skoro mu bylo i dobře. Sedadlo bylo pohodlné, pro nohy měl více volnosti, než očekával, a vozidlo skvěle vonělo kůží a Hermioniným parfémem. Byl si celkem jistý, že to počáteční řádění v ranních liduprázdných ulicích města od ní byla jen rošťačina, aby mu nahnala strach, ale jakmile přijeli na dálnici, styl její jízdy se změnil v nenásilný. Opřel se, neboje se už o svůj život, a obdivoval uvolněnou sílu jejích rukou, kterými obsluhovala volant a řadicí páku. Nezmiňoval skutečnost, že se jí krátká sukně vyhrnula nahoru, jak šlapala na pedály. Rychle od ní odtrhl oči, jakmile zjistil, na co se dívá, a setkal se s Hermioniným pobaveným pohledem.
"Užíváš si výhled, Stevene?"
"Velice. Nevěděl jsem, že na Berkshire je tak pěkný pohled."
"Hmm. V přihrádce je hudba, pokud se potřebuješ rozptýlit."
Snape sledoval její gesto směrem k malé přihrádce pod palubní deskou. Otevřel ji a vytáhl složku plnou cédéček. Koukal na stříbrné disky a otáčel je ve světle, aby mohl přečíst názvy.
"Black Sabbath? Jsou to mudlové nebo někteří od nás?"
Hermiona se tiše smála.
"Mudlové, ačkoli mám dojem, že frontman si přeje něco jiného. Určitě jsi o nich slyšel, ne? Hrají od sedmdesátých let."
"Je to zvláštní, ale mudlovská hudba v té době nebyla upřednostňována k poslechu ve zmijozelské společenské místnosti."
"Dobrý argument."
"Aha! To znám!"
Vytáhl jedno cédéčko z obalu. Hermiona natáhla ruku a vstrčila ho po slepu do přehrávače. O pár vteřin později naplnil zvuk jediného cella vozdilo.
Hermiona dlouze vydechla a zabořila hlavu do opěrky.
"Bach! Ó, tutu skladbu miluji. Svita pro cello č. 1, myslím."
"Pět bodů pro Nebelvír. Je to jeden z našich, přirozeně."
"Bach byl kouzelník?"
"Samozřejmě. Neexistuje žádná možnost, že by mudla mohl zkomponovat takové množství hudby během jediného života."


Už bylo pozdě odpoledne, když Hermiona projela umělecky provedenými branami Penbryn Hallu. Projížděli příjezdovou cestou lemovanou břízami a dům nebylo vidět přímo. Pěstěný trávník se rozpínal na všechny strany a v dálce bylo možné zahlédnout pasoucí se srnky.
"Je opravdu dobré vědět, že kriminalita se nevyplácí," poznamenal Snape pozorující okolí.
"Pokud pro to můžu něco udělat, už to dlouho trvat nebude," odpověděla mu Hermiona ponuře. Pak se na Snapea zářivě usmála. "Říkala jsem ti, že sem ve zdraví dojedeš, ne?"
Snape zdvihl jedno obočí.
"Pořád je ještě dost času, aby nám jedna z těch srnek skočila pod auto."
"V tom případě bude večer zvěřinová pečínka," bavila se Hermiona.
Byla potěšená, že Snape na začátku cesty překonal nával zřejmě opravdové nervozity. Pokud člověk uvážil, jakého kvanta kontroly se musel vzdát, překvapená by být neměla. Merlin věděl, že tento pocit znala. Jeden z důvodů, proč tak milovala řízení auta, byl ten, že mohla prožít naprostou nadvládu člověka nad strojem - ve zřetelném protikladu k extrémnímu nedostatku vlády, který pociťovala pokaždé, když sedala na koště. Přemýšlela, jestli má Snapeovi vyprávět historku o svém zážitku blízkém smrti s neopatrným rogalistou, ale rozhodla se ještě chvíli zachovat zdání, že všechno zvládá.
Za další zatáčkou se otevřel pohled na Penbryn Hall. Hermiona viděla jeho fotografie, ale přesto nebyla připravena na ryzí krásu gregoriánského panského domu, který stál před kulisou kambrických hor. Světle šedý kámen se skvěl v červencovém slunci a v centru poštěrkovaného prostranství před domem se třpytila tekoucí fontána.
"Wow," řekla. "Zjevně mám špatnou práci."
"Myslel jsem, že poznamenáš, že je to spíš tím, že máš nesprávné rodiče," odpověděl kousavě Snape.
Zaparkovala po jedné straně mezi promáčknutým Land Roverem a novým BMW. Poplácala Snapea po koleni.
"Jsme tu. Jsi v bezpečí."
"Ani na okamžik jsem o tobě nepochyboval," odpověděl Snape a otevřel si dveře.
"Počkej chvilku!" řekla ostře Hermiona a položila mu ruku na paži, aby ho zastavila. "Nad vchodovými dveřmi je bezpečnostní kamera - vidíš ji?" Ukázala na přední stranu domu.
Snape se podíval směrem, kterým ukazovala, a kývl.
"Vidím ji. Co navrhuješ?"
Hermiona svraštila čelo.
"Neměly by nastat žádné problémy, když před ní skryješ svůj obličej."
"Chceš mi naznačit, že mám nezaměnitelný profil?"
"Jisté elementy tvé fyziognomie se dají velmi dobře rozpoznat, ano. Trošku by to zhatilo naše plány, pokud by tě poznali ještě před tím, než bychom prošli vchodovými dveřmi."
"Tak dobře, budu tedy držet hlavu skloněnou, jako kdybych se podřizoval své drahé manželce."
A Snape vyskočil z auta, aniž si Hermiona stačila pouze pomyslet na nějakou vhodnou, říznou odpověď.
Zasmála se sama sobě a přišla k němu za auto pro zavazadla. Chvilku spolu zůstali stát; Hermiona hleděla na elegantní fasádu domu, zatímco Snape hleděl na Hermionu.
"Jsi připravená, ženská?"
Hermiona se setkala s výzvou v jeho očích a kývla.
"Tak připravená, jako ještě nikdy předtím, Stevene."


Vystoupali po úzkých schodech z kamene k vchodovým dveřím mezi sloupy, a Snape svědomitě otočil svůj obličej od kamery. Položil Hermioně ruku okolo pasu, jako by ji vedl. Žaludek se jí svíral nervozitou, ale ten tělesný kontakt ji trochu uklidnil. Stiskla emailované tlačítko zvonku a uvnitř domu se rozezněl hlasitý zvuk.
Jen několik vteřin nato otevřela dveře služka v černo-bílé uniformě. Buclaté dívce bylo něco přes dvacet a pozdravila je srdečným úsměvem.
"Zdravím!" řekla se silným waleským akcentem. "Vítejte na Penbryn Hall."
Hermiona opětovala její úsměv.
"Jane Eastwoodová a Steven Singer. Myslím, že nás paní Markovová očekává."
"Samozřejmě, že ano," odpověděla dívka, naplno otevřela dveře a pokynula jim, aby vešli. "Je skvělé, že bude mít společnost. Většinu času je tady takový klid a já jsem prostě tak vzrušená kvůli tomuto víkendu! Měli jsme strašně moc práce, abychom všechno připravili, a samozřejmě bude dnes večer velká večeře a - "
"Myslím, že tomu naši hosté rozuměli, děkuji Ceri," přerušil ji zezadu tichý, kultivovaný hlas.
Ceri se otočila a rukou si zakryla ústa.
"Ó, to mě mrzí, paní Markovová. Zase moc mluvím, že?"
Hermiona si se zájmem prohlížela Helen Markovovou, malou, skoro padesátiletou ženu. Své prokvetlé hnědé vlasy nosila zastřižené do krátkého mikáda. Na sobě měla usedlou tvídovou sukni a krémovou blůzku s krátkými rukávy. Její oči vyzařovaly jemnost a na služku se Helen přátelsky usmívala.
"To je v pořádku, Ceri. Šla bys prosím do kuchyně a postarala se, aby byl čaj servírován v přijímacím salónku?"
"Ano, paní Markovová."
Ceri se na Hermionu a Snapea krátce zašklebila a pospíchala dál.
Mohla by být dobrým zdrojem informací, myslela si Hermiona.
"Prosím o prominutí," pokračovala Helen a přišla ke dveřím za nimi. "Jak jste jistě porozuměli - já jsem Helen. Vy musíte být Jane." Podala Hermioně ruku.
"Jsem velice potěšena, že tě konečně potkávám, Helen," odpověděla Hermiona a potřásla nabízenou rukou. "To je můj muž, Steven."
Snape uchopil Heleninu nabídnutou ruku a krátce ji zdvihl ke rtům.
"Těší mě, že Vás potkávám, paní Markovová."
Hermiona pobaveně pozorovala to staromódní chování, které Snape předváděl. Snape jako šarmatní? Kdo by si to byl pomyslel? Helen se zdála být potěšena a vedla je dále do rozlehlé vstupní haly. Podlaha z mramoru odrážela zvuk jejích kroků po obrovské místnosti.
"Máš velmi působivý domov, Helen," poznamenala Hermiona.
"Později vás všude provedu, pokud budete chtít," odpověděla Helen. "Nyní vám však nejprve ukážu váš pokoj, pak se bude podávat čaj."
"To zní skvěle, děkujeme," odpověděla Hermiona vřele.
Prošli vstupní halou a konverzovali o cestě a počasí. Průchod na pravé straně lemovaný sloupy je zavedl k impozantnímu kamennému schodišti, stoupajícímu k velikému vitrážovému oknu a rozdělujícímu se do dvou stran. Stoupali po schodech rovně a pak doleva a následovali Helen do chodby pokryté luxusními koberci.
Prošli okolo několika dveří a Helen zastavila u jedněch, které otevřela.
"Tak jsme tady," řekla. "Vybrala jsem pro vás Modrý pokoj. Věřím, že se vám zalíbí."
Hermiona zastavila ve veřejích a rozhlížela se v nadměrně vyzdobené místnosti. Uviděla umělecky zdobenou čínskou papírovou tapetu, tmavý dřevěný nábytek a postel s nebesy. Textil a závěsy na stěnách byly laděny, ne překvapivě, do různých odstínů modré.
"Wow," pronesla. "Až budu usínat, budu se tady cítit jako v knize od Jane Austenové. Je to překrásné."
Helen se potěšeně usmála.

"Děkuji. Je to jeden z mých oblíbených pokojů. Hned vedle je koupelna, což je luxus, o kterém nesnila ani Elisabeth Bennetová. Ubytujte se tady, pak se ke mně můžete připojit v přijímacím salónu a dát si čaj. Jsou to dveře přímo vpravo u dolního konce schodů."
Hermiona a Snape jí poděkovali a ona pospíchala chodbou nazpět.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 27. prosince 2018 v 23:43 | Reagovat

Oooo ;-) šarmantní Snape, to je lahůdka. :-P Ono bude ještě hodně zajímavé, jak gentlemansky bude hrát milujícího chotě a co se všechno stane až půjdou do hajan, jestli jsou sledováni a nesmí vypadnout ani na chvilinku z postavy, tak to bude pro oba opravdová životní role a žádné šolíchání. :-D
Děkuji za krásnou kapitolu plnou porozumění a rychlé jízdy vozem přes půlku ostrova, teším se na pokráčko v neděli, těsně před Silvestrem :-D  :-D

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 29. prosince 2018 v 15:18 | Reagovat

[1]: Sisi: Tak tak, kamarádko, odteď už nesmí ztratit tvář a jet na 100 %. ;-) Před Silvestrem bude pokráčko a o Silvestru další. 8-) Užijte si Severuse a Silvestra a celý další krásný nový rok!!! :-)  :-D  8-)

3 Michelle Michelle | 30. prosince 2018 v 19:32 | Reagovat

Oo, parádní kapitola. Taky jsem zvědavá, jak to zvládnou, ale Severus je koneckonců profik, nebo aspoň býval.
Dům před sebou úplně vidím a hned bych tam zajela ma dovolenou 8-)
Nejvic jsem zvědavá, jestli bude Snape odhalen, dost se divím, že mu nejak

4 Michelle Michelle | 30. prosince 2018 v 19:34 | Reagovat

Pardon, omylem odesláno..
.. nezměnili podobu. Taky mě zajímá, zda Helen ví o tom, čím se její muž opravdu živí..
A zkrátka se moc těším na pokračování :-)

5 ardazlyry ardazlyry | 4. ledna 2019 v 21:34 | Reagovat

[3]: Michelle: Ano, jsi pozorná - proč mu nezměnili podobu? Sázeli asi na to, že pán domu se objeví, až už bude vše připraveno na zásahovou akci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.