Ti dva vstoupili do pokoje a své tašky postavili u dveří. Hermiona ze své tašky vytáhla telefon a začala prohledávat pokoj, zatímco Snape se odebral k oknu.
"Jen si rychle projdu zprávy," řekla během pobíhání a pozorně si prohlížela obrazovku. Alarm upozorňující na odposlouchávací štěnici se rozsvítil, jakmile se přiblížila k posteli, a jako zdroj signálu lokalizovala stojan jedné neuvěřitelně odporné stolní lampičky. Pokračovala dál, ale v pokoji už nic nenašla. Zašla ještě do přilehlé koupelny, která byla minimálně dvojnásobná oproti její koupelně v chatě. Ani tam už štěnice nebyly.
Změnila nastavení telefonu a vracejíc se do ložnice naťukala rychle zprávu na obrazovku: Jedna odposlouchávací štěnice vedle postele. Žádné kamery. Koupelna je bezpečná.
Přišla ke Snapeovi a podala mu telefon. Prohlídl si obrazovku a jednou kývl.
"Tak," řekla rozhodně. "Teď si vybalíme."
"Je to opravdu nezbytné?" zeptal se Snape. "Vždyť jsme tady jen na jeden víkend."
"Nemůžeš si nechat oblečení v tašce. Zmačká se ti. Tak pojď - bude to jen pár minut."
Hermiona potlačila úsměv, když Snape postavil tašku na postel a zatáhl se zakaboněnou tváří za zip. Přestrojení za ubrblanou manželku by se mohlo ukázat jako opravdu zábavné.
Snape se pokoušel rozpomenout, kdy naposledy vybaloval tašku ručně a ne pomocí kouzla. Asi to muselo být při jeho poslední cestě z Bradavic domů před tím, než byl plnoletý. Už tenkrát se rozčiloval nad tou neefektivitou.
Otevřel jedny dveře obrovského mahagonového šatníku s oblekem přehozeným přes paži. Doufal, že Hermiona byla jen zdvořilá, když vyjádřila svůj obdiv pro styl místnosti. Na jeho vkus byla příliš přeplácaná a stylizovaná. Věšel oblek na ramínko a Hermiona už stála vedle něho se záplavou zeleného hedvábí přes rameno. Usmívala se na něho a své šaty (aha, tak to byly šaty) pověsila vedle obleku.
"Líbí se ti barva?" zeptala se.
"Velmi přiměřená. Jsme hotoví?"
"Ano, miláčku. Pojďme na ten čaj, ano?"
Já jsem nebyl ten, kdo způsobil to zpoždění. A přestaň mi říkat miláčku. S jistými obtížemi si Snape své myšlenky nechal pro sebe a uchopil Hermioninu nabídnutou ruku, aby opustili ložnici.
Dle Heleniných instrukcí našli přijímací salon. Byl vyzdoben v uvolněnějším a pohodlnějším stylu než části domu, které už spatřili, a spíš vypadal jako místnost, ve které se žije, než která se vystavuje na odiv, pomyslel si Snape. Vstoupili do místnosti a Helen právě stavěla nádobku s léky na malý stolek vedle podnosu s čajem.
"Tabletky na migrénu, kdybyste to chtěli vědět," řekla a usmála se. "Velmi jsem migrénou trpěla, ale Jurij mi je přinesl, když byl u nás o druhém víkendu. To byl ten víkend, kdy můj otec..." Přerušila řeč. "Zjistila jsem, jaký je Jurij milý a ohleduplný muž, a od té doby už jsem neměla jediný záchvat."
"To je velmi působivé," odpověděla Hermiona. "Migréna se opravdu obtížně léčí."
"Já vím," odpověděla Helen. "Můj lékař vyzkoušel všechno, ale Jurij říká, že tyto tabletky pocházejí z ruských bylinek a že je mám brát dvakrát denně a voilá - jsem bez bolestí hlavy."
Snape natáhl ruku.
"Vadilo by ti, kdybych se podíval? Zajímám se ve svém výzkumu také o rostlinné lékařství, zvědavost z povolání je něco strašného." Ironicky se zasmál sám sobě.
Helen mu podala lahvičku.
"Samozřejmě. Jsou to jenom malé zelené pilulky - pochybuji, že se o nich něco dozvíš, když se na ně podíváš."
"Můj muž má opravdu talentovaný nos," poznamenala Hermiona.
Snape otevřel lahvičku a během hlubokého nádechu zavřel oči.
Řimbaba, samozřejmě, proti bolestem hlavy. A devětsil také. Zázvor proti nevolnosti. Měsíční kámen pro emocionální vyrovnanost. A náznak vůně vajíček Popelce. To mnohé vysvětluje, pomyslel si. Markov podával své ženě nápoj lásky. Opovrženíhodné, avšak velmi chytré - nízké dávkování se postaralo o jemné uvolňování účinků, které Helen bezpochyby pociťovala jako naprosto přirozené, a jelikož tabletky také pomohly proti bolestem hlavy, bude je brát pravidelně i nadále, aniž by pojala jakékoliv podezření.
Snape otevřel oči a zjistil, že Helen i Hermiona ho pozorují s pobavenou zvědavostí. Zašrouboval víčko a lahvičku vrátil Helen.
"Je možné pochopit, proč fungují," řekl. "Mohl jsem tam identifikovat řimbabu a devětsil, což jsou známé rostlinné prostředky proti bolestem hlavy, a zázvor pro zamezení nevolnosti. Předpokládám, že přesná kombinace těchto tří je to, co činí ty tabletky účinnými."
"Jsem fascinována, že to všechno jsi schopen určit jen po přičichnutí," vyslovila se Helen.
"Je to jen věc více let cviku, než si jsem schopen vzpomenout," odpověděl Snape. "A vždycky působivý trik na každou párty." Nemluvě o tom, že se jedná o vyslovenou záchranu života při více než jedné příležitosti.
Helen dodržela slovo a po čaji s nimi šla na dlouhou procházku panským sídlem. Hermiona po čísle sedm ztratila přehled o ložnicích. Hostitelka byla informativní a zábavný průvodce, když jim vyprávěla, jak jeden z předků postavil dům v raném devatenáctém století a využil k tomu svůj majetek, ke kterému přišel díky obchodu s vlnou během napoleonských válek.
"Musím přiznat, že během posledních desetiletí dům trochu zchátral, ale když jsme se s Jurijem brali, přísahal mi, že mu znovu dopomůže k jeho dřívější kráse, a investoval do tohoto místa spoustu času a peněz. Miluje ho stejně jako já," vysvětlovala, zatímco scházeli po schodech do vstupní haly. Z pozice vstupních dveří je vedla doleva. "Tady je jídelna."
Místnosti dominoval dlouhý stůl, jehož mahagonový povrch byl lesklý jako zrcadlo.
"Není třeba zdůrazňovat, že zde nejíme příliš často!" řekla Helen se smíchem. "Pro nás dva je to tady trochu velké. Ale vypadá to báječně, když je stůl prostřený pro formální večeři, jak tomu bude dnes večer."
"Těším se na to," řekla Hermiona vřele. "Jen doufám, že jsou mé šaty dostatečně elegantní."
"Jsem si jistý, že budeš naprosto okouzlující," zamumlal Snape dost hlasitě na to, aby to Helen zaslechla, a na oba se shovívavě usmála.
"Tvůj muž je opravdu šarmantní, že ano? Připomíná mi mého milovaného Jurije."
Hermiona se sama sebe ptala, z jakého důvodu by měla být uražená více: že ho nazývá šarmantním nebo že ho srovnává s obchodníkem se zbraněmi, který je kromě toho podezřelý z černokněžnických praktik. Zřejmě z toho prvního. Helen ukázala na dveře v zadní části jídelny.
"Ty vedou k zásobárnám, do umývárny a do kuchyně, ale nyní se vás tam neodvažuji zavést. Z minulých případů usuzuji, že moje hospodyně, paní Bowenová, střeží kontrolovaný chaos příprav na dnešní večer a nerada by byla vyrušována."
"Trochu to nahání strach, jak to tak poslouchám."
Helen protáhla obličej.
"Umí být naprosto děsuplná, když chce. Domácnost tu vede už čtyřicet let, většinou zcela sama, a má opravdu jednoznačné názory na to, jak mají být věci vyřízeny. Byla velice uražená, když Jurij trval na tom, že zaměstnáme více personálu, ale myslím si, že si potajmu vychutnává nové možnosti zastrašování, které se jí nyní nabízejí. Chuděra Ceri to schytá nejvíc, ale naštěstí má stejnou hroší kůži jako nevymáchanou hubu. Na druhou stranu zahradník, to je citlivá duše - více než jednou jsem ho přistihla, jak se před ní schoval do hortenzií. A aktuálně máme už čtvrtou uklízečku. Ale přes to všechno je vlastně velmi milá - moje matka zemřela, když mi bylo deset, a paní Bowenová mě takříkajíc vzala pod svá křídla."
Hermiona získávala obraz o Helenině jaksi smutném životě. Jako jedináček, v tomto obrovském domě samotná jen se svým otcem a hospodyní, se smířila s životem staré panny. Než byla v pozitivním smyslu převálcovaná exotickým cizincem, do kterého se zbláznila. (Ačkoli měla díky Snapově výrazu ve tváři během zkoumání Heleniných tabletek na migrénu pochybnosti o důvodech toho všeho.)
A během následujících čtyřiadvaceti hodin jí Hermiona se vší pravděpodobností manžela vezme. Merline, tato práce byla někdy opravdu drsná.
Loupla očima po Snapeovi, který pozoroval Helen s něčím podobným soucitu ve svých tmavých očích. Když následovali svou hostitelku zpět do vstupní haly, položil na chvilku svou ruku Hermioně na rameno a lehce ho stiskl. Toto gesto jí prozradilo, že přesně věděl, jak se cítí.
Po jídelně je Helen vedla okolo vstupních dveří přímo na opačnou stranu.
"To je Jurijova pracovna," řekla otevírajíc dveře a ukázala jim, aby vstoupili dovnitř. Byla vybavena jako staromódní pracovna statkáře s malbami loveckých scén na zdích, s několika pohodlnými koženými křesly před krbem a velkým starožitným psacím stolem. Jediné, co se k tomu nehodilo, byla plochá obrazovka a klávesnice počítače na jedné straně stolu.
"Kam vedou ty dveře tam?" zeptala se Hermiona a ukázala na druhou stranu místnosti.
"Jaké dveře?" zeptala se Helen a dívala se přímo na ně.
Aha, kouzlo odpuzující mudly, pomyslela si Hermiona. Rychle mluvila dál.
"Promiň, myslela jsem, že tam jsou dveře, jako v jídelně. Asi jsou přetapetované."
Helen chvilku vypadala zmateně.
"Ano, máš pravdu, tam bývaly dveře." Její tvář se projasnila. "Už si vzpomínám. Jurij je nechal zazdít, když renovoval svůj pokoj. Vedou do zrcadlově obrácených prostor jako ty dveře z jídelny, ale dlouho jsme je používali jen jako odkladní prostor. Avšak nyní je jejich statika narušená. Možná je v budoucnu zrenovujeme, ale prozatím je jistější, když se tam nechodí."
Když Hermiona viděla, že Helen vypadá ještě trochu rozhozená, zavěsila se do ní.
"Tak, jsem si jistá, že v domě jako je tenhle, musí být báječná knihovna."
Snape přešel na druhou stranu od Helen.
"Cítím povinnost tě varovat, že pokud pustíš mou ženu do knihovny, budeš mít velké problémy ji odtamtud dostat."
Helen se zasmála, úspěšně odvedená od původního tématu, a všichni opustili brloh jejího muže.
Dům opravdu disponoval skvostnou knihovnou, od které se Hermiona vzdalovala pouze s malým protestem. Po krátkém pohledu do obývacího pokoje a salonu opustili dům zadní terasou, aby si prohlédli bezchybně pěstěnou zahradu. Hermiona s Helen nadšeně hovořily o zahradní architektuře a procházely se mezi barevnými záhony květin, zatímco Snape kráčel s malým odstupem za nimi. Ptal se sám sebe, kdy Hermiona nabyla svůj zjevný pojem o zahradničení po mudlovském způsobu.
Už neměl pochyb, že Markov byl černokněžník. Tabletky s nápojem lásky možná mohl obdržet z jiného zdroje, ale kouzlo odpuzující mudly na dveřích v pracovně už další otázky nepřipouštělo. Jediné záhady byly pouze Markovova skutečná identita a to, co přesně skrývaly ty tajemné dveře. To, že Markov zřejmě neviděl důvod, proč používat něco jiného než protimudlovskou magii, svědčilo o jisté aroganci, přemítal Snape. Byl si zjevně naprosto jistý, že ho nikdo z kouzelnického světa vypátrat nemůže. Takže jeho zatčení bude o to více uspokojující.
Helen a Hermiona se kousek před ním zastavily a čekaly, až se k nim připojí.
"Helen říká, že musí jít zpátky k domu kvůli zorganizování obědu, ale my můžeme jít ke stájím. Půjdeme?" zeptala se Hermiona.
"To by bylo pěkné," odpověděl Snape. A byla by to příležitost k porovnání našich zjištění.
Helen se na ně usmála.
"Perfektní. Tak v tom případě se setkáme v jednu hodinu v salonu na obědě. Ostatní by tam už měli v tu dobu být. A dnes odpoledne si můžeme vyjet, pokud budete mít chuť - jak uvidíte, máme velký výběr koní."
"Jsme velmi vděční za tvou pohostinnost, Helen," vyjádřil Snape a zdvořile uklonil hlavu.
"Děkujeme, Helen," souhlasila Hermiona. Její hostitelka zamumlala díky a spěchala k domu, kde se bezpochyby setká s hrozivou paní Bowenovou.
Snape nabídl Hermioně rámě.
"Tak pojď se mnou, ženská. Podíváme se, jaké skvostné exempláře druhů koní na nás čekají."
Hermiona se do něho s úšklebkem zavěsila a pomalu se vydali směrem ke stájím.
"Mluvíš jako ryzí ztělesnění místního gentlemana."
"Spíš jako jeho pravý opak, ale jsem rád, že je moje hra přesvědčivá. Takže, co jsme se dozvěděli dnes ráno?"
"Napřed ty. Hádám, že Heleniny tabletky na migrénu jsou něco jiného."
Snape zakroutil hlavou.
"Jsem si jistý, že jsou opravdu velmi efektivní proti jejím bolestem hlavy. Ale kromě toho obsahují slabý nápoj lásky."
Hermiona vydechla v dlouhém povzdechu.
"To jsem si myslela. Chudák ženská. Ale není v nich nic, co by ohrožovalo její zdraví, že ne?"
"Nic takového jsem nezjistil, ne."
"Aspoň že tak. Trochu jsem se bála, že když se Markov zbavil jejího otce, tak totéž udělá i s ní. Jsme přece toho názoru, že jejího otce zavraždil?"
"No, jeho timing to podezření naprosto připouští. Pokud správě interpretuji to, co říká ona, tak Markov tady u nich byl jeden víkend, a při tom si prohlédl dům a setkal se s Helen. Pak se vrátil na druhý víkend, a v tom okamžiku začal Helen dávat nápoj lásky, a její otec příhodně zemřel. Srdeční příhoda se říkalo, že?"
Hermiona přikývla.
"Existuje velké množství metod, které může schopný lektvarista využít k tomu, aby byl v stavu přivodit srdeční příhodu takovým způsobem, který mudlovská medicína nebude moci odhalit," pokračoval Snape. Náprstník, oleandr, kýchavice, kručinka, cerbera odollam - a to jsou jen rostliny. Naneštěstí si myslím, že si dáš tu práci, abys mu v tomto případě dokázala vinu."
"Pak tedy musíme najít více důkazů v jeho neprospěch," pronesla Hermiona rozhodným hlasem. "Tady doufám, že ty zastřené dveře v jeho pracovně vedou někam, kde to bude zajímavé. Myslím si to jenom já, nebo je to opravdu trochu zvláštní, že ty dveře jsou chráněny pouze kouzlem odpuzujícím mudly?"
Snape zdvihl koutky. "To bude záviset na tom, co za nimi má. Mohla by to být jen působivá sbírka pornografie, kterou se snaží skrýt před svojí ženou."
Hermiona na něho nehnutě zírala.
"Ale," pokračoval Snape, " pokud je správná naše domněnka, že tam má svou laboratoř, vyjadřuje o něm nedostatek bezpečnostních opatření mnoho. Máme tady co dělat s někým, kdo je dost arogantní na to, aby předpokládal, že neexistuje riziko odhalení někým z kouzelnického světa. Tento nedostatek obav je pro Smrtijeda spíše nezvyklý. Každý z nich, který má alespoň polovinu mozkové buňky - a Markovovy schopnosti v oblasti lektvarů mluví o nadprůměrné inteligenci - strávil několik desetiletí tím, že se třásl buď před Voldemortem, nebo před bystrozory, nebo před zradou ve vlastních řadách. Paranoidní stavy k tomu patří automaticky. Jediné výjimky tvořili ti, jejichž postavení bylo natolik vysoké, aby si byli naprosto jisti svou pozicí ve Voldemortově okruhu nebo v základní hierarchii kouzelnického světa, nebo dokonce v obojím."
"Ale já jsem si myslela, že všechny z Voldemortových nejbližších a nejvěrnějších přívrženců už známe," hloubala Hermiona.
"Také já jsem to tak chápal. Zvážili jste možnost, že Markov je opravdu Rus? Na kontinentu je jistý počet černokněžníků, kteří byli s Voldemortem volně spojeni, avšak nikdy se mu zcela neupsali."
Hermiona svraštila čelo.
"Pokud je to náš případ, jak pravděpodobné je to, že bys ho mohl identifikovat?"
"Pořád je to naprosto možné. Při jeho umu v oblasti lektvarů jsem se s ním možná dokonce setkal na profesionální úrovni. Ale, abych byl upřímný, myslím si, že je méně důležité, kdo je, ale mnohem víc to, co je - černokněžník, který vyvinul nebezpečný lektvar jako zbraň, kterou prodává mudlům, ten, který zavraždil minimálně jednoho člověka, a který podvádí úžasnou ženu, která si to opravdu nezaslouží."
"Mám žárlit?" zeptala se Hermiona a zdvihla obočí.
"Ne, myslím, že nemusíš mít žádný strach. Ty máš lepší přednosti." Odmlčel se na chvilku a pozoroval, jak se Hermioniny oči nebezpečně zúžily. "Například tvoje knihovna je zajímavější."
Hermiona se rozesmála a stiskla mu paži.
"Miluji muže, který myslí jen na to jedno."