Procházka je zavedla k prostranství se stájemi, jejichž vchodový oblouk byl ozdoben věží s hodinami. Prošli obloukem a nacházeli se na velkém dvoře, který byl ze tří stran ohraničen otevřenými koňskými boxy. Minimálně polovina z nich byla obsazena a několik párů koňských očí sledovalo jejich cestu přes dvůr. Přišel k nim starší muž s bekovkou a Hermiona s pobavením zjistila, že to byla karikatura nějakého starého stájníka - malý, vyzáblý, s nohama do "o". Zkoušela rozhodnout, jestli ten obraz bude doplněn irským akcentem nebo nezřetelnou jihozápadní výslovností, a byla proto trochu zklamaná, když je pozdravil nezaměnitelným místním dialektem.
(Pozn. překladatelky: Jako nezaměnitelný místní dialekt jsem zvolila hanáčtinu, pokud dovolíte... ;-) )
(Pozn. překladatelky: Jako nezaměnitelný místní dialekt jsem zvolila hanáčtinu, pokud dovolíte... ;-) )
"Moja vnučka mi řekla, že ste došli," řekl. "Ceri. Zvrchu z domu."
"Ano," řekla Hermiona. "Bude to milá holka."
"Milá, ale svýma řečima by člověku vykecala džuznu do hlavy. Jsem Huw. Pojedete pak?"
Hermiona se otočila na Snapea, který opětoval její pohled s výzvou ve svých očích.
"Pojedu, když ty taky," řekl.
Hermiona se obrátila zpátky na Huwa. Trošku váhavě pronesla:
"Dobře. Ale varuji Vás, jezdila jsem naposledy jako dítě, a ani tehdy jsem nebyla moc dobrá. Potřebuji koňský ekvivalent k Morrisu Minor*."
(*Pozn. autorky: Morris Minor je auto, které minimálně do osmdesátých let minulého století upřednostňovaly starší dámy a kněží.)
Huw se tiše hrdelně zasmál.
"A taky ním jezdíš, co?"
Snape se do toho vložil.
"Ne, má Jaguára a jezdí s ním jako ďábel, takže naprosto nechápu, proč ji zneklidňuje myšlenka na koně."
"Důvěřuji brzdám mého Jaguáru - zvířata tak předvídatelná nejsou," opáčila Hermiona. "Prostě se cítím líp s koňskými silami než se silou koní, pokud tomu rozumíš."
"Žádné strach, děvčico*," uklidňoval ji Huw. "Mám tady přesně to pravé." Odvedl ji k jednomu z blízkých boxů. "Seznámte sa: Violet. Má skoro dvacet a už pět let nende rychléš než klusem. Byla ve své době dobré kůň na lov, ale Helen ju tady má už enem na ňuchňání."
(*Podle autorky je tu původně "Bach", což je waleský výraz, který znamená "maličká" a často ho používá starší generace. Já jsem si naproti tomu dovolila Huwa stylizovat do našeho krásného hanáckého nářečí. Odpusťte.)
Hermiona a Violet na sebe hleděly s pochybami. Hermiona natáhla ruku a jemně pohladila koňský nos, načež bělouš zavřel oči a tiše vydechl a každému to přišlo, jako by kývnul. Hermiona se zakřenila.
"Ta půjde."
Huw si zamnul ruce a obrátil svou pozornost na Snapea.
"A co s tebó?"
"Když zůstaneme u mechanické analogie: Dobré brzdy jsou důležité, ale nenamítal bych nic proti dodatečnému zrychlení."
"Jo, v tym případě myslim, že se ti bude líbit Samson."
Následovali Huwa do stáje na protilehlém konci dvora, kde na ně shlížel obrovský černý kůň s křivou bílou lysinou.
"Mírné jak beránek, ale běží celé den, když to po něm chceš."
Snape popleskal Samsona po krku, ale oba sebou trhli, když to v sousedním boxu hlasitě bouchlo.
"Chové se slušně, Turpine," zavrčel Huw a nahlížel tam přes dveře. Hermiona mu vykoukla přes rameno z bezpečné vzdálenosti a uviděla hnědavého ryzáka, jak tluče kopyty do zadní stěny stání.
"Nezdá se být moc šťastný," poznamenala.
Huw zakroutil hlavou.
"Hodně temperamentu a málo tréninku. Pan Markov ho kópil, aby na něm mohl jezdit pan Price. Děláme s ním, co můžem, ale…" Pokrčil rameny.
Snape došel k Huwovi a postavil se vedle něj.
"Ale stejně, je to krasavec, že?"
Natáhl ruku přes dveře směrem k Turpinovi, který na něho nedůvěřivě pohlížel.
"Buď opatrné," varoval ho podkoní. "Dva lidi už pořádně pokósal."
Snape držel ruku v klidu a kůň pomalu přišel blíž s ušima položenýma na hlavu a s ocasem zlostně mávajícím sem a tam. Hermiona nervózně o krok ustoupila. Jakmile byl kůň dost blízko, položil mu Snape velmi jemně ruku na krk a opatrně se mu díval do očí. Hermiona si u toho vzpomněla, jak Harry poprvé zdravil Klofana. Turpin si odfrknul a Snape mu něco tiše šeptal. Napětí z těla koně zmizelo, uši se mu zase postavily a Snapeovi váhavě dloubnul do ramene.
Huw tiše pískl.
"To sem ho eště neviděl dělat. Umíš s koňma, kámo."
Snape na ně otočil hlavu, a ruka mu ještě ležela na Turpinově krku. Maličko se usmál.
"Kdysi jsem to uměl. Je dobré vědět, že jsem ještě neztratil grif."
Hermiona byla fascinovaná. Přizpůsobil Snape postup pro hipogryfy nebo měl utajenou minulost jako zaříkávač koní? Později se ho zeptá, rozhodla se. Mrkla na hodinky.
"Pojď, Roberte Redforde," řekla. "Musíme vyrazit zpátky do domu na oběd."
Na Snapeově obličeji se kvůli oslovení objevil trochu zmatený výraz, ale Snape pak naposledy poplácal Turpina na krku a přišel za ní.
"Uvidíme se později," řekla Huwovi.
"Užijte si voba voběd," odpověděl jim, mávl na ně a odcházel přes dvůr pryč.
Vydali se zpět k domu a Snape jí ledabyle položil ruku okolo ramen.
"Který Robert?" zamumlal jí do ucha.
"Redford. Herec. Umí to s koňmi," odpověděla Hermiona krátce a stručně. "Kde ses naučil ten malý trik?"
"Výsledek nezvedeného mládí."
"Hlavně, že jsi na něho nepoužil Imperius."
"To by bylo opravdu odpudivé, dělat takové věci. A naprosto ne nutné. Koně jsou jednoduší tvorové. Promítni jim do hlavy obraz sladké, zelené trávy a oni se hned uklidní."
Hermiona mu vsunula ruku okolo pasu.
"Působivé. Povyprávěj mi víc o svém nezvedeném mládí."
Snape se na ni shora zahleděl a v očích mu hrálo.
"Jsi velmi přítulná. Pro případ svědků, předpokládám."
"Samozřejmě," souhlasila Hermiona a rozhodla se nepoukazovat na to, že on byl první, kdo ji objemul. "A neodváděj od tématu. Chci slyšet něco o tvé dřívější kariéře kovboje."
Snape se tiše zasmál.
"To je trochu přehnané. Vedle domu mých rodičů byl úhor, kde cikáni často nechávali pást koně. Jednoho léta - myslím, že mi bylo deset - tam bylo stádo neježděných mladých hřebců. Někteří z kluků v okolí se sázeli, kdo zůstane déle nahoře. Týden jsem strávil tím, že jsem se tam v noci připlížil a cvičil, a naučil jsem se ten trik, který jsi teď viděla. Další týden jsem tu skupinku kluků připravil o každé penny, co měli. Jsem si jistý, že to dneska na mě už není vidět, ale byl jsem opravdu nevzhledné dítě, vyhublé a škaredé." Stáhl rty a suše se zasmál.
"Tomu nemůžu uvěřit," namítla Hermiona.
Snape po ní hodil skeptickým pohledem.
"Lhářko," řekl. "Ostatní kluci byli přesvědčeni, že nebudu schopen ani na jednom z těch jednoročků vydržet déle než jednu vteřinu, ale já jsem se pořádně bavil a bral jsem jim jak iluze, tak i peníze. Byli senzačně hloupí, a čtyři koně byli potřeba, než přišli na to, že v tom, co jsem dělal, bylo něco … divného. A v tu chvíli jsem utíkal pryč, než mi mohli nabančit, co se do mě vešlo. Dobře si vzpomínám, že to byl den, kdy jsem také poprvé použil své první Zastírací kouzlo bez hůlky."
Hermiona se smála.
"Předčasně vyspělý, hm?"
"V mysli mi vytanula slova jako 'osel' a 'ušatec'."
"Možná máš pravdu," přiznala Hermiona. "To bylo všechno o tvých jezdeckých dobrodružstvích?"
Snape zakroutil hlavou.
"Ne, často jsem se v noci vyplížil ven a na pár hodin si vypůjčil koně. Úhor zastavěli, když mi bylo patnáct, a to byl konec všeho."
"Těším se, až budu moci obdivovat tvé umění." Hermionu náhle něco napadlo a sváděla souboj s úšklebkem, který se dral na její rty.
"Co je?" zeptal se varovně Snape.
Hermiona se ušklíbla a odpověděla:
"Jen jsem si vzpomněla, co dalšího budu ještě obdivovat. Džíny, které jsem pro tebe přivezla, by mohly být z těch opravdu úzkých." Když viděla jeho šokovaný výraz, jen škubla rameny. "Jen to jen spravedlivé, že budu mít dobrý výhled na tvůj zadek - nemysli si, že jsem si nevšimla, jak zíráš na ten můj."
V jeho očích se pobaveně blýsklo.
"Nezíral jsem, jak jsi to tak neelegantně vyjádřila. Pohlížel jsem na něho v duchu vědeckého výzkumu."
"Skutečně?"
"Samozřejmě," odpověděl svrchu. "Hlavně jsem byl zvědavý, jestli ho ta spousta let, které jsi strávila tím, že jsi seděla na zadku v knihovně, jakýmkoli způsobem nedeformovala."
"A došel jsi už k nějakému výsledku?"
U Merlinových koulí, on vtipkuje, co? Jen s obtížemi odolala absurdnímu nutkání šilhat za jeho záda.
"Ještě je příliš brzy na to, abych něco říkal. Myslím, že ještě potřebuji více pozorování, než se budu moci rozhodnout."
Hermiona se na něho sladce usmála.
"Jen si klidně pozoruj. Obávám se ovšem, že to zklamání zažiju já - svalový tonus je jedna z prvních věcí, které s věkem ochabují, a trochu se bojím, že tvoje odvrácená strana je stejně rosolovitá jako tvůj rozum."
Snape se jí pozorně zahleděl do obličeje.
"V tomto případě se neodhodlám k tomu, abych ti prozradil, že máš na tváři už patnáct minut čáru od koňského hnoje."
Hermiona škubla rukou směrem k obličeji a ve stejném okamžiku se Snapeovy oči vítězně rozzářily, a v hlavě se jí rozsvítilo poznáním. Sakra, dostal mě.
"Jedna nula pro mě, domnívám se," pokračoval hned nato. "Rosolovitý rozum, přirozeně."
Zatím už došli ke schodům, které vedly k terase na zadní straně domu. Dveře vedoucí na verandu se salonu byly otevřené a k jejich uším dolehl náhlý, vysoký, chraplavý smích.
"Buď paní Bowenová konečně vyprovokovala Ceri tak, že dostala hysterický záchvat, nebo dorazili ostatní hosté," poznamenala Hermiona, když dole pod schody zastavili.
"I když by ta první možnost byla zábavná, předpokládám to druhé," pronesl Snape. "Tak pojď, ženská, pokračujeme v programu."
Hermiona se těsněji přitiskla ke Snapeově boku a uklidnilo ji, když na ramenou ucítila opětovaný tlak. Beze slova podpořeni jeden druhým vystoupali po schodech, aby pokračovali v maškarádě jako manželský pár.
VŠECHNO NEJLEPŠÍ DO NOVÉHO ROKU
Nedělní kapitola mě víceméně pohladila po duši. Hanácké nářečí coby ekvivalent jakéhokoliv místního dialektu je výborně využito. Stréček od koní se velmi pěkně vyvedl, pobavil mě, jak seznamoval Hermionu a Severuse s Violet a Turpinem a Samsonem. Tuším, že to tak nějak vyjde, že Sevie nakonec pojede spíš na Turpinovi, jak na tom Samsonovi.
Prosím žádné spoilery!

Děkuji, Ardo, moc a moc za překlad, čte se tak pěkně.