close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Lucianovo fáro - povídka

17. prosince 2018 v 20:58 |  Arda - Vždycky je to Lucian
Milé čtenářky,
všem Vám přeji klidné prožití posledního adventního týdne, příjemné vánoční svátky a šťastný nový rok 2019!
Přicházím s poslední letošní povídkou o Bětce a Lucianovi. Jsou to mladí dospělí, zhruba stejného věku, trochu se znají.
Užijte si předvánoční čas spolu s nimi.
Krásné Vánoce všem přeje
Arda z Lyry


Lucianovo fáro
Jeho fáro. To nejhezčí, které kdy viděla. A to i přes to, kolik aut tohoto druhu jezdilo kolem. Lucianovo fáro ji uhranulo pokaždé. Neomylně přitáhlo její pohled, kdykoli projelo okolo.
Teď se Bety zastavila přímo u přední kapoty. Slastně po ní přejela prstem v rukavici, a vytvořila tak bílou propast s pramínkem modré řeky, vinoucí se zasněženým údolím. Zálibně si prohlédla espézetku. 16-06 - skvělá kombinace, lepší si ani vybrat nemohl. Každé z těch čísel jí Luciana vždy připomnělo a z celé sestavy na tom jediném správném autě ji zamrazilo v zádech náhlým vzrušením.
Lucianovo nebesky modré fáro se skvěle vyjímalo na ulici i v zeleni. Ale tady mu to obzvláště slušelo - vedle polní cesty vysypané štěrkem, ubíhající vlevo do lesa. Vpravo a vzadu mu už dělaly společnost první listnaté stromy. Nyní ovšem nic z toho nebylo vidět; stromy byly prosty své zelené ozdoby a štěrkové kamínky už nechrastily pod podrážkami. Všude vládl klid zasněžené krajiny a motor v úžasu z toho všeho úplně ztichl.
Bětka to naprosto chápala, sama se cítila báječně, stejně jako ve chvílích, kdy Lucianovo fáro náhodně zaregistrovala. Právě si vzpomněla na jeden zážitek z léta. Šla po ulici a už byla skoro doma. Asi 100 metrů před ní ji čekala poslední křižovatka, kde se dá vpravo. Náhle ji minulo nebesky modré fáro Luciana Salavy. Bětka ihned pookřála a skoro začala rozpustile poskakovat. Koleny zdvihala kanýr svojí květované sukně a přiměla ji poletovat na všechny strany.
Bětka víla si vlála po chodníku. Zářila náhlým štěstím, a pokud Lucian mrknul do zpětného zrcátka, určitě si také všiml, jak se celá ulice rozsvítila. Bětka se usmívala a pro sebe si špitala: "Kdopak to za námi jede?" Přibližovala se ke křižovatce (už to nebylo 100 metrů, ale možná jen polovina) a těšila se, že uvidí Luciana, jak na ni čeká.
Třeba zůstane v autě, vyjadřuje němou prosbu, aby nastoupila a přisedla k němu. Bude se tvářit nenápadně, jen v očích se mu budou mihotat zářící jiskry. Nebo třeba elegantně vyskočí ze svého řidičského sedla a napůl vystoupí s jednou nohou na prahu. Frajersky se opře loktem o střechu a zakření se na Bětku. Ať tak či tak, třeba by prohodil i něco vtipného. Na to se Bětka obzvláště těšila.
Po obou stranách ulice stála spousta aut, jedno vedle druhého. Přes ně jen přibližně viděla, jak modré fáro zastavilo přímo na křižovatce. Stálo. Čekalo? Na ni? Bude pokračovat v cestě směrem k jejímu domu? Přijal by Lucian pozvání na kávičku, nebo ji alespoň pozdraví, jak si v představě vybavila před chvilkou?
Lucian zatím pořád vyčkával. Motor běžel a fáro na křižovatce tak nějak zavazelo.(pro Nemoraváky doplňuji, že synonymum je "překáželo") Jako by neplánovalo zůstat tam dlouho. Teď do něj někdo další nastoupil, nebo jí to alespoň takto přišlo na tu vzdálenost. Dveře bouchly, jak se zavřely, a nebesky modré fáro se dalo do pohybu. Zajelo za roh a bylo pryč.
Tenkrát ve vteřině ucítila, jak její nálada pohasla. Překvapilo ji, jakou moc mělo fáro na její naladění. Jaký vliv měl Lucian; že byl schopen vystřelit ji do výšin i srazit k zemi během jediného okamžiku.
Nyní stála přímo u něj. U nebesky modrého fára. Kožíšek ji hřál a spodničky dlouhé sukně mu vydatně pomáhaly. Ani nohy ji nezábly, ačkoli při tom všem obdivování klidně vešla do závěje. Obličej lehce zrůžovělý mrazem a radostí z téměř náhodného setkání měla orámovaný kapucí.
A majitel zmíněného vozidla se tu rovněž objevil. V létě by Lucian naslouchal jemnému šumění vánku ve větvích a cvrlikání ptáčků zpěváčků. Po tom nádherném koncertě by se třeba mohl prodírat skrze houští zpátky na cestu ke svému autu. Hrdinně by se probojoval mezi útočícími šlahouny a na pěšince s ulehčením vydechl. Zastavil by se v nevyřčeném a nevyjádřeném úžasu z toho, že tu Bětku vidí. Na podzim by se brouzdal šustivým nadělením ponořený do svých myšlenek na léto a Bětčinu rozesmátou tvář. A nyní v zimě prohrnul to bílé křupavé nic jako buldozer a na plácku u auta si trochu nervózně zadupal, aby neměl v autě veliké mokro.
Tvářil se neutrálně. Bětce někdy přišlo, že snad ani žádnou mimiku neměl, že si ji zakázal, aby ho neprozrazovala, aby nevyjadřovala, co mělo zůstat pro ostatní skryto. Avšak očím poručit nedokázal. Potěšeně mu to v nich hrálo, jako by právě viděl krásný vlak nebo úžasnou loď. Někdy byl opravdu jako kluk; hravý a rozverný, plný snů a tajných přání, která vnášela jiskry do jeho nádherných očí.
Lucian Bětku uviděl, ale neřekl nic. Beze slova odemčel auto. Ve fáru to cvaklo a všechny dveře současně nabídly azyl případným pasažérům. Lucian letmo pohlédl na ženu u přední kapoty a otevřel vchod ke svému velitelskému postu. Posadil se k volantu a věděl, že Bětka si přisedne k němu.
Mám? přemýšlela Bětka. Co to vůbec bylo za sedadlo? Kolikrát už se sklápělo do pohodlné polohy? Kolik jiných holek už na tom sedadle skončilo? Projely se s ním? Chtěly i víc, než pouhou projížďku za romantickým západem slunce? Vyhověl jim? Kolik jich bylo? Kolik holek chtělo Lucianovu něhu a kolik jich ji skutečně dostalo? Kolikrát ve svém fáru Lucian zbožňoval ladné křivky a šeptal krásná slůvka do dívčích oušek? Jak dlouhá byla řada těch, které se tu vystřídaly?
Každá z otázek mučila Bětku větší intenzitou. Přesto se jimi zabývala a rozvíjela je dál. Ve chvílích, kdy vše pozorovala vzdáleně, nezúčastněně, jí přišlo absurdní, že tuto problematiku, ač k věci, řeší zrovna uprostřed závějí, kdy je každá, ať už k Lucianovi do auta sedne nebo ne, nabalená množstvím oblečení, které má právě na sobě. Kolik holek kdy mělo Luciana rádo a kolik jich měl rád on? Kolika sliboval reálné i nemožné jen z principu věci a kolika se opravdu rozdal?
Zastav! poručila si Bětka a rychle přejela prsty přes kapotu, jakoby tím chtěla smést všechny pochybnosti. Kde beru tu jistotu, že se Lucian chová takto? A co je mi vůbec do toho? Mám ho ráda, a to snad stačí. Se svou částí ať se popasuje Lucian sám. Ještě jednou upřela pohled na kapotu a v myšlenkách z ní odfoukla veškeré pochybnosti. Ať se jimi zabývá, kdo chce, ona tedy ne.
Na druhé straně fára se zvířil sníh. Bětka otevřela dveře na straně spolujezdce a přisedla k Lucianovi. Potěšeně na ni koukl. Možná byl rád, že se takto rozhodla.
"Čau," pozdravil ji stručně. "Co ty tady?"
"Na procházce?" nabídla mu Bětka odpověď a přistoupila na jeho styl hry. Nemusí všechno vědět a mnohé na ní nemusí poznat. Pokud si dá Bětka záležet.
"To sis teda vybrala počasí, ti řeknu," odfrkne si, a ona jen pokrčí rameny. Nemusí vědět, že si ho tu vyčíhla.
"Čekáš snad v prosinci něco jiného?" koukla na něho a pravou rukou sáhla do kapsy kožíšku. "Něco jiného kromě závějí, mrazu a dárků pod stromečkem?" doplnila a vytáhla ruku zase ven. Svírala v ní malou krabičku zabalenou do vánočního papíru.
Och, přece jen se umí nějak tvářit! užasla Bětka. I Lucian totiž užasl, zaskočený i potěšený zároveň. Bětku to zahřálo u srdce. Nabídla mu balíček na otevřené dlani a on ho přijal. Jiskřícíma očima si prohlížel pečlivou práci dárkyně a maličko se usmál. Přehazoval si krabičku z jedné dlaně do druhé a usilovně přemýšlel.
"Já pro tebe nic nemám," namítl nakonec ledabyle. To bylo možné vyložit jako odmítnutí. Nebo se snad jednalo o naprostý nezájem a aroganci z Lucianovy strany? Mohla se z toho Bětka domnívat, že na ni vůbec nemyslí? Možná jen nebyl připraven právě dnes… Avšak Alžběta nereagovala na žádnou z těchto myšlenek a nechala je proplout svou hlavou téměř bez povšimnutí. Hýčkala si své naladění naprostého klidu.
"To není pravda, Luciane," odporovala mu dokonce. Znovu se usmál - snad její naivnosti nebo snad chorobné touze po pozornosti? Nene, ani těmto myšlenkám Bětka nevěnovala sebemenší energii. "Dobře to víš."
Sklopil zrak ke krásně nazdobené krabičce v dlaních a jemně přejížděl prsty po jejích hranách. Bětka to sledovala se zatajeným dechem a celé tělo jí elektrizovalo. Lucianovy myšlenky sledovat nedokázala, ale atmosféra uvnitř nebesky modrého fára byla všeříkající.
"Hm," souhlasil Lucian, stále ještě zpola ponořený do sebe. Jistěže ví, co by se Bětce líbilo, čím by jí udělal radost. Zvedl oči a upřeně se na ni podíval. Na Bětku šly mdloby. Příjemné, přenádherné mdloby, při kterých se rozplývala v jeho měkkém pohledu a odmítala se vrátit do reality. To byl ten nejkrásnější dárek, který jí mohl dát. Upřímnou zář svých očí.
Bětka se utápěla v pocitech neuvěřitelného, a především nepopsatelného štěstí. A to nevěděla, co bude následovat. Lucian se k ní naklonil, pravou rukou jí sevřel prsty a přitáhl si k sobě celou ruku. Palcem jemně přejížděl po její dlani a neustále sledoval ohňostroj v Bětčiných očích.
Myslela, že takové štěstí snad ani nelze vydržet. Explodovaly v ní tisíce jisker a energie, kterou vyzařovala navenek, by na celý den roztočila mlýnské kolo v divokém tempu.
Lucian se loktem opřel o pultík mezi sedadly. Levou rukou zapletl Bětce do vlasů v zátylku, a přitáhl si ji tak ještě blíž k sobě. Odtrhl zrak od jejích očí a pohlédl na Bětčiny chvějící se rty. Nebyla schopná ze sebe vypravit ani slovo, ale to nebylo nutné. Žádná slova už nepotřebovali. Tedy Lucian byl tohoto názoru a doufal, že ani Bětka nebude mít právě teď potřebu mu cokoli vyprávět.
Překonal poslední milimetry, které dělila jejich ústa, a jemně ji políbil.
Na nebesky modré fáro začaly dopadat nové vločky, slétnuvší z potemnělého nebe, a zdobily ho, aby bylo ještě krásnější.
Krásné Vánoce všem!
Arda z Lyry
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 8. února 2019 v 21:57 | Reagovat

Krásná vánoční povídka, objevila jsem ji ještě dnes o to víc mě těší jako nečekaný dárek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.