Když se Snape přibližoval k místu, kde byl uvázaný Samson, vzpomněl si na jednu bezpředmětnou věc, která při jeho dosavadních zkušenostech s koňmi chyběla. Sedlo. Ne, upřímně to byly dvě věci. Také nikdy nepoužíval udidlo, jen ohlávku z lana. Do prdele. Tolik k tomu, že chtěl na Hermionu udělat dojem svým uměním. Uklidni se, chlape! Tak nějak. Chytil Samsona za uzdu ve víře, že vypadal tak, že ví, co dělá.
"Tady, podržim ti ho, než nastópíš." Huw přišel přes dvůr a Snape mu s vděčným kývnutím předal uzdu. Zběžně zašilhal tam, kde Helen nastupovala na svého hnědáka a napodobil její pohyby, sám sebe překvapil, jak jednoduše se vyhoupl do sedla. Rovněž napodobil umístění nohou do třmenů a byl potěšený, když si všiml, že se cítí dokonce ještě jistější než tenkrát jako dítě při jízdě na holém koňském hřbetě.
"Dobrý tam navrchu?" zeptal se Huw. "Třmeny v pořádku?"
Snape kývl.
"Ano, myslím, že to zvládnu. Díky."
Huw mu podal uzdu a on ji převzal, znovu pokradmu pozoroval Helen, aby zjistil, jestli ji drží správně. Jemně položil jednu ruku na Samsonův krk a lehoučce navázal kontakt s myšlenkami koně. Samsonovy uši se zájmem cukly dozadu, ale Snape nepocítil nic než tichou spokojenost vycházející od velkého černého koně. To byl minimálně dobrý začátek.
S hlasitým klapotem kopyt projel Archie Price na Turpinovi přes dvůr. Price držel koně zkrátka a stahoval mu nos přímo na hrudník, a pěkný ryzák klusal přes dlažbu. Byl pod kontrolou, ale spokojený nebyl. Aniž by mu četl myšlenky, pociťoval Snape strach a nedůvěru, kterou kůň vyzařoval jako vlnobití.
Helen a Verity vyjely za Pricem ze dvora a nechali Snapea a Hermionu utvořit zadní voj. Helen se v sedle otočila, aby s nimi mohla mluvit.
"Pojedeme stezkou přes les. Pro koně to bude pěkné a ochlazující a podél břehu řeky je to pěkná projížďka. Zpátky se dostaneme přes pole, takže každý, kdo by si rád zasprintoval, to může mít. Je to v pořádku?"
Hermiona se smála.
"Zní to perfektně, ačkoli já si myslím, že ten sprint vynechám."
Helen se usmála a zase se otočila. Snape loupl očima po Hermioně a setkal se s jejím pohledem.
"Cítíš se pohodlně?" zeptal se.
"Z hlediska polstrování ano, děkuji. Z hlediska pocitu, že bych měla být v sedle jako doma, už méně." Trochu protáhla obličej a svou pozornost zase obrátila k cestě před nimi.
Snape také cítil výhodu polstrovacího kouzla. A s ulehčením si všiml, že on se v sedle jako doma cítil. V jedné ruce držel uzdu a druhou spočíval na rameni koně, a při tom všem se zájmem pozoroval Hermionu. Její posed a držení uzdy byly naprosto korektní, jak očekával, ale vypadala napjatě. Bylo to, jako by se její hlava naučila, jak se jezdí na koni, ale její tělo ne. Ptal se sám sebe, jakých jiných aktivit se to ještě týkalo. Určitě létání na koštěti - jejích nedostatků v této dovednosti bylo možné si povšimnout právě proto, že se jednalo o její jediný nedostatek.
Dovolil si krátkou spekulaci na téma, zdali by její chování milenky určovalo tělo nebo hlava. Předpokládal to první. Myslel na jejich rande v taxíku a všechna jejich objetí, laskání a držení za ruce. Zdálo se, že je jí tělesný kontakt příjemný. Ptal se, nakolik se to vztahuje k němu - byla obecně "dotyková"? Vybavoval si, že jako studentka nebyla z těch děvčat, která neustále pobíhala v objetí s přáteli. Ale od té doby se samozřejmě velmi změnila. A tento víkend s ním byla údajně sezdaná a chtěla svou náklonnost vyjádřit tělesně.
Avšak malý, doufající hlásek v jeho hlavě mu našeptával: Mnoho sezdaných párů netráví veškerý společný čas tím, že se na sebe věší. A jistě neexistoval žádný důvod k tomu, aby osahávala můj zadek takovým způsobem, jako to udělala. Možná v tom ještě něco je.
V této chvíli Hermiona přerušila pozorování cesty a věnovala mu zářivý úsměv.
"Vypadáš podstatně uvolněnější, než se já cítím. Ty a Samson, hodíte se k sobě - silní, tmaví a působiví."
Ano, zaplesal ten malý hlásek, možná v tom ještě něco je.
A do prdele, pomyslela si Hermiona. To bylo drsné. Byla naprosto pohlcena vlastním rozrušením. Napřed na něho nepokrytě zírala v ložnici; pak ho pod záminkou kouzla opravdu zjevně osahávala; pak se jen tak tak ubránila pokušení přitisknout se k jeho ruce, když jí to oplácel. A teď mu vykládá, že je silný, tmavý a působivý. Nejde o to předstírat, že je nedosažitelná, a ona absolutně nepředstírala, že je nedosažitelná.A začalo to tak dobře. Tak jo, možná se ho dotýkala o něco víc, než by to normálně dělala u ostatních, ale on to nevěděl a v rámci její falešné identity to bylo naprosto akceptovatelné. Snad si toho nevšiml.
Zariskovala malý pohled jeho směrem. Seděl na koni s grácií a lehkostí, s uzdou v jedné ruce, zatímco druhá mu spočívala na koleně. Výraz jeho obličeje byl neobvykle uvolněný. Setkal se s jejím pohledem a lehce se usmál a ona se na něj usmála s prchavým pocitem absolutního štěstí.
Pokračovali v jízdě lesem. Jemně zelené světlo se dralo listy břízek a dubů nad jejich hlavami. Po pravé straně bublala řeka s průzračnou horskou vodou a klokotala přes omleté kameny. V odpoledním parnu sotva zpívali nějací ptáčci, ale Snape objevil několik skorců, probleskujících ve vodě, a zaslechl vzdálené výkřiky káněte.
Vlevo před nimi se náhle objevil šedý blesk, doprovázený hlasitým zakrákáním, když volavka, stojící nezpozorována na mělčině, nemotorně vylétla do vzduchu, těžce mávajíc křídly. Všichni koně sebou trhli, ale na Turpina to mělo elektrizující účinek. Uhýbal a ryčel strachem, vystřelil vpřed, pak se na místě zastavil a roztřásl se po celém těle.
Ostatní drželi své koně v bezpečné vzdálenosti od vystrašeného zvířete. Price se zvládl udržet v sedle, ale nyní přitáhl udidlo ještě pevněji a zkoušel přimět koně k pohybu vpřed patami. Turpin se zdráhal pohnout, a Price tedy z boty vytáhl prut a jednou jím prudce švihl koni přes slabiny.
"Archie," namítla Helen, "proč nesesedneš a chvilku ho nevedeš? Jen se strašně polekal."
"Je jen tvrdohlavý," odpověděl Price skrz zaťaté zuby. "Musí se naučit, kdo je tady šéf." Znovu koně udeřil, ale bez jakéhokoli účinku. Turpin zůstal stát jako přimrazený, uši položil k hlavě a stále se třásl.
"Archie," opakovala Helen. "Prosím, sesedni. Toto k ničemu nevede."
Price se otočil s pohrdavým výrazem v očích.
"Není jediný, kdo se musí naučit, kdo je tady šéf. Jurij tohoto koně koupil, abych na něm jezdil já. A to teda budu. Tak, jak to chci."
Snape si v duchu povzdechnul. Už podruhé se ovládl a toho muže nezaklel. Opravdu by neměl dělat žádné scény. Ale…
Sesedl ze Samsona a vedl ho o kousek dopředu, aby jeho uzdu podal překvapené Helen. Kouknul na Hermionu, která ho pozorovala s výrazem, o kterém si byl jistý, že to byl souhlas.
Přistoupil k Turpinovi.
"Pane Price," řekl tiše. "Důrazně Vám doporučuji, udělat to, co navrhla paní Markovová, a sesednout z tohoto koně."
Hermiona vnímala zabarvení Snapeova hlasu a otřásla se. Bradavičtí studenti tento tón znali a děsili se ho po tři dekády - tiše mluvící Snape byl podstatně větší hrozbou než ten křičící. Archie bohužel onen význam v sametovém hlase neobjevil a shlížel na Snapea s výsměšným úšklebkem.
"Teď mě dobře poslouchejte, doktore." Price titul vyplivl, jako by to byla urážka. "Nejsem druh muže, ze kterého byste si chtěl udělat nepřítele."
"Zcela naopak," řekl Snape táhle. "Vy jste přesně ten typ muže, ze kterého si chci udělat nepřítele. Takže, opakuji: Sesedněte z toho koně. Teď." Poslední slovo švihlo vzduchem jako bič.
Priceovi zřejmě samou zlostí došla slova, ale nepohnul se. Snape se postavil vedle Turpina a položil mu ruku jemně na krk. Stejně jako před tím šeptal vystrašenému zvířeti tichá slova. Třas koně postupně ustával a jeho nos se krátce dotkl Snapeova ramene. Snape do koňského ucha zamumlal něco jiného.
Price nedůvěřivě zíral na Snapea.
"Co to sakra děláte?"
Snape od Turpina odstoupil.
"Já? Nic."
A Turpin náhle a silně vyhodil zadníma nohama. Archie Price neelegantně plachtil přes hlavu koně a s hlasitým plácnutím přistál v mělké vodě řeky.
Všechny ženy se zajíkly, a Hermiona ihned potlačila následné zachichotání.
Turpin se nevinně loudal ke Snapeovi a dloubl ho do ramene. Snape ho nepřítomně poplácal, zatímco se zúženýma očima pozoroval Price. Starší muž se vydrápal na nohy a postavil se uprostřed proudu. Byl mokrý skrznaskrz a doslova to v něm vřelo.
"Zranil ses?" zeptala se Helen.
Price na ni jen zasmušile zíral.
"Tak," pronesl Snape tím stále ještě nebezpečně tichým hlasem. "Myslím, že byste si měl vypůjčit Samsona a vrátit se k domu usušit, než naši hostitelku rozzlobíte ještě víc. Já se postarám o Turpina - on a já jsme se na tom takříkajíc dohodli."
Price se mlče a notně cákaje vyškrábal z řeky. Procházel kolem Snapea a zasyčel na něj:
"Toho budete litovat."
Snape na něj jen s pohrdáním hleděl.
Price popadnul Samsonovu uzdu od Helen a vyšvihl se do sedla. Otočil rychle hlavu koně, pobídl ho do slabin a klusal zpět k domu.
Hermiona vydechla vzduch, o kterém ani nevěděla, že ho zadržela. Musela se kontrolovat, aby neseskočila z koně a nesevřela Snapea v objetí z vděčnosti a obdivu. Dělala si ovšem také trochu starosti, že jejich hostitelka neskousne urážku obchodního partnera svého muže jen tak jednoduše. Trochu nervózně pohlédla Heleniným směrem. To poslední, co by potřebovali, by bylo vyhození z domu. Ale nemusela se strachovat. Helen se dívala na Snapea s výrazem lehce zmateným a šťastným.
"Netuším, jak jsi to teď dokázal, ale Turpin a já ti dlužíme velké díky. Nemám ráda, když se o Jurijových přátelích smýšlí špatně, ale Archie, nojo… Děkuji."
Snape s příjetím sklonil hlavu a stále ještě hladil krk ryzáka.
"Bylo mi potěšením."
"Já bych to řekla drsněji," namítla Verity. "Opravdu už bylo na čase, aby byl ten odporný hnusák odkázán do patřičných mezí. Ale co jsi pro všechno na světě udělal s tím koněm? Tys ho zhypnotizoval?"
Snape zakroutil hlavou a rty stáhl do malého úsměvu.
"Turpin a já jsme se už setkali a padli jsme si do oka, to je všechno."
Obrátil se ke koni:
"Tak, pokud ti to nevadí, dokončíme tuto vyjížďku společně."
"Tak, pokud ti to nevadí, dokončíme tuto vyjížďku společně."
Turpin tiše zaržál a Snape se hned vyšvihl do sedla. Kůň stál jako socha, zatímco se Snape usadil a lehce chytil uzdu.
"Můžeme, dámy?" zeptal se Snape a pobídl Turpina, aby šel krokem. Helen se se svým koněm připojila k němu a Verity s Hermionou je následovaly.
Verity se otočila na Hermionu a obličej jí rozzářil velký úsměv.
"Cituji svou šestnáctiletou dceru: Ó. Můj. Bože. To bylo neuvěřitelné. Máš opravdu působivého muže."
Hermiona si na chvilku dovolila koupat se v té cti, ke které se nachomýtla, a jak odpovídala, pokoušela se vyhnat ze svého hlasu samolibý tón:
"Sem tam mu to vyjde."
O půl míle dál je stezka provedla bránou na velkou louku. Helen zastavila koně a řekla:
"Kdo by si chtěl zasprintovat, pojede se mnou okolo pole. Jinak můžete jet jednoduše krokem touto cestou."
Snape pohladil Turpina po krku.
"Myslím, že tento musí ještě trochu upustit páru."
Hermiona se zasmála.
"A tenhleten rozhodně ne. Nebude mi vadit, pokud pojedu sama."
Verity zakroutila hlavou.
"Ne, já mám náladu přesně na loudání. Jen běž, Helen; pojedeš se Stevenem a nahoře se setkáme."
Helen ukázala ten nejsvobodnější úsměv, který na ní Hermiona viděla, a pohlédla ke Snapeovi.
"V pořádku? Máš chuť si zazávodit?"
Snape se zatvářil jako šelma.
"Bojovný? Já?"
A oba koně, ryzák i hnědák, zmizeli v souhlasném sprintu a řítili se okolo spodního kraje pole.
Ještě po příjezdu ke stájím cítil Snape elektrizující působení adrenalinu ve svých žilách. Konfrontování Price byla slabost, ale ten chlap si to opravdu zasloužil. A Snape zapomněl, jak osvobozující je rychlá jízda na koni. Možná by měl zvážit možnosti, jak mít v Bradavicích koně. S politováním sesedl z Turpina, a jak předával uzdu čekajícímu podkonímu, na rozloučenou koně poplácal.
Podle smíchu, který se rozezněl na druhé straně dvora, zřejmě Verity právě vyprávěla Huwovi o tom, jak Price mokře sesedl. Snape se loudal k místu, kde se Hermiona chystala sesednout z Violet. Usmála se na něho, když jí vzal uzdu.
"Bavilo tě to?" zeptala se.
"Odpoledne bylo… uspokojující, děkuji mnohokrát." Cítil, jak mu za koutky tahá úsměv, který se pokoušel potlačit.
Hermiona přehodila nohu přes sedlo a po straně koně sklouzla dolů a trochu zavrávorala při přistání na dláždění. Snapeova volná paže ji pospíchala zachytit a pevně si ji přitáhl k boku. Vzhlédla k němu s protáhlým obličejem.
"Kouzlo fungovalo, ale trochu mi ztuhly nohy." Paže jí sklouzla do dané pozice okolo jeho pasu.
"Nikam nespěcháme," řekl tiše.
Jeho mozek, nadopovaný adrenalinem, náhle dokonale vnímal všechna místa, na kterých se jejich těla dotýkala. Dovolil svým prstům, aby ji jemně hladily po boku. Otočila se k němu s výrazem jasné náklonnosti, který i jeho otupělé srdce vyhodnotilo jako upřímný. Nedokázal se ovládnout. Sklonil hlavu a jemně ji políbil na rty, dovolil si ten pocit užít, a pak se stáhl. Ale pak ucítil, jak se Hermionina ruka vpletla do jeho vlasů, zastavila ho a podnítila k tomu, aby své rty znovu přiblížil k jejím. Více cítil, než slyšel, jak vzdychla, když se znovu políbili. To nebyla ta žhavá vášeň v taxíku. Tady to bylo spíš jako … opětovné setkání.
Violet si netrpělivě odfrkla a žďuchla Snapea do boku a ta chvíle byla pryč. Vzdálili se od sebe a Hermiona koukala na koně s hranou nelibostí.
"Fakt," ulevila si. "Okolo jsou jen žárlivé členky tvého fanklubu!"
Snape třel koníkovi nos.
"Je to příjemná změna nacházet se ve společnosti žen s tak dobrým vkusem."
Hermiona ho jemně bouchla do paže.
"Samolibý blbečku. Pojď. Myslím, že pokud mají být moje nohy zase plně funkční, potřebuji se rychle vykoupat.
To je ale představa, myslel si Snape a předal uzdu Violet spokojeně se šklebícímu Huwovi.
Tentokrát šli ruku v ruce zahradami zpět k domu. Hermiona se cítila trochu rozvířená tím, co se právě stalo. V určitém momentu se její lehkomyslný, skoro soupeřivý flirt změnil v… co? Nebyla si jistá. A nyní opravdu nebyla vhodná doba na analýzy, poručila si přísně. Měla práci. Apropos práce…
"Budu se pak muset mrknout za ty dveře v pracovně," sdělovala tiše Snapeovi.
Ostře se na ni podíval.
"Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?"
Pokrčila rameny.
"Zřejmě ne. Ale musím si být jistá, co tam je, než zítra Markova chytíme. Po večeři budu předstírat bolesti hlavy a vykradu se odtamtud, abych to zjistila, dokud budou všichni ostatní zaměstnaní něčím jiným."
Snape se zamračil.
"Nebylo by rozumnější, kdybychom šli oba?"
Byla mu vděčná, že tu myšlenku hned nezavrhl nebo netrval na tom, že půjde místo ní. Zakroutila hlavou.
"Ne. Bude lepší, když budeš krýt mé zmizení a zajistíš, že nikdo nebude zvědavě pátrat po tom, kam jsem se poděla."
Snape přikývl, ačkoli jeho tvář zůstala spíš zlostná.
"Tak dobře. Ty jsi odbornice. Nebudu tě urážet řečmi, jako že máš být opatrná, ale…"
Krátce mu stiskla ruku.
"Já vím. Budu."
Sním. Snape na černém oři, Hermiona má valáška, jedou po pláních, z kopce do kopce, zoncna krumpluje, z pod kopyt se práší, odlétávají kusy slámy, nebo brambor,, nebo čeho. Oba čtyři míří k lesu, do chladivé zeleně. Nad hlavami se pne modrá nebes brána, jehličí a listí stromů voní a šustí. Projedou lesíkem a už s nám vrací ke statku, do uší prostě řinčí: " Kde pak ty ptááčku hníííízdo mááááš? Stáááj a zááázemííí, vždyť ještě léčky máálo znááš, mááálo zdáá se mi...."
Děkuji za překlad, vyvíjí se nám (jim) to pěkně. Momentka se shozeným Pricem, to je unikátní, nezapomenutelné. Děkuji
Das ist eine fantastic! Magnific!