20. ledna 2019 v 20:00
|
"Co to bylo?" zeptal se Snape, když opustil spoutaného Ivanoviče a přišel k ní. "Nemyslím si, že jsem to už někdy slyšel."
Hermiona se pokoušela vytěsnit spokojenost ze svého úsměvu, a odpověděla mu:
"Ne, to jsi taky nemohl. Vymyslela jsem to totiž pro práci u nás v Jednotce. Je to modifikované kouzlo Zapomeň - uspí člověka zhruba na patnáct minut, zatímco vymaže jeho vzpomínky na poslední hodinu. Po probuzení zanechá méně dezorientace než standardní kouzlo."
Snape kývl a Hermiona byla v duchu nadšená, že opravdu trošku vypadal, že to na něho udělalo dojem.
"Dobrý nápad. Jsi docela talentovaná, víš to?"
Hermiona na něho varovně namířila hůlku.
"Můžu si vyzkoušet ten trik s kotlíkem?"
"Neměla bys zavolat nějaké přisluhovače?" odpověděl suše a posadil se na okraj laboratorního stolu za sebou.
"Musím ti říct, že Jednotka je partnerství kolegů, kteří se navzájem respektují…"
"A všichni pamatují na to, kdo je šéf," přerušil ji Snape.
Hermiona se ušklíbla.
"Přesně tak. Stejně máš pravdu - musím jim zavolat."
Chvilku se prohrabávala taškou a vytáhla telefon. Stiskla první tlačítko zrychlené volby a loudala se k Ivanovičovi, který byl stále ještě v bezvědomí. Několikrát to zazvonilo, a pak hovor přijali.
"Dennis Creevey," odpověděl hlas na druhé straně vedení.
"Nazdar, Dennisi. To jsem já. Mám jednoho, kterého vyzvednete vy, a taky jednoho pro mudly."
Poslechla si jeho krátkou gratulaci a pokračovala:
"Řekni policii, že prozatím je to obvinění kvůli střelným zbraním, ale že bychom toho později na něho měli mít víc. Budou potřebovat záchranku - je postřelený do ramene, ale bude v pohodě. Až přijedete, prosím tě naprosto pomudlovsku."
"OK, bez problému. Uvidíme se za pět minut," zněla odpověď.
"Čau, Dennisi." Ukončila telefonát a zase se otočila ke Snapeovi, který ji pozoroval s malým úsměvem.
"Co je?" zeptala se.
Seskočil ze svého vyvýšeného místa na laboratorním stole.
"Jen že tě vidím v pracovním módu."
"To jsi ještě přece nic neviděl," žertovala. "Přeneseme tyhle dva ven do pracovny. Nechci, aby mi mudlovská policie tlampala po laboratoři."
Prošli spojovací chodbou do pracovny. Hermiona před sebou levitovala Price, zatímco Snape transportoval Ivanoviče. Plácnuli s nimi do křesel s ne zrovna velkou elegancí. Ivanovič se trochu pohnul, ale pak zase upadl do bezvědomí.
Hermiona se otočila, a jak koukala na dveře, které dříve byly pro mudly skryté, něco ji napadlo. Zavřela je a přeměnila povrch tak, aby se přizpůsobil okolní stěně.
"Tak," řekla. "Teď vypadají, jako by byly jen zatapetované. To by nám později mohlo ušetřit pár otázek."
Všimla si hlasů vycházejících ze vstupní haly. Zatraceně. Fakt jsem nechtěla žádné svědky. Snape šel otevřít dveře a zdvihl ruku, než mohla mít jakékoli námitky.
"To je v pořádku. Já to vysvětlím. Rozumím správně tomu, že chceš mít halu vyprázdněnou?"
Opustil místnost a Hermiona klesla na jednu ze židlí. Kombinovaný účinek konopného oleje a adrenalinu nyní polevil a večeře minulého dne už byla opravdu hodně vzdálená. Poznámka pro mě: Příště nechodit na zajištění důkazů bez snídaně.
Snape se po chvilce vrátil zpátky, a jak za sebou zavíral dveře, kroutil hlavou a sebeironicky se usmíval.
"Ta Ceri to dotáhne daleko. Žádal jsem ji, aby zajistila, aby za mnou nikdo nechodil dovnitř, takže vykládala Helen, že části střechy tohoto křídla budovy se prolomily, a že já s tím pomáhám pracovníkům. Byl jsem schopen poslat Helen, aby na zítřek vyjednala termín se svým architektem, což by ji mělo na chvíli zaměstnat, protože je neděle. Ostatní odešli nahoru do svých pokojů, a Ceri se za pár minut vrátí a přinese ti čaj a tousty."
Hermiona si zdlouha vydechla.
"Jsi anděl. Právě jsem myslela na to, že potřebuji něco k jídlu."
Snape se na ni díval maličko ztrápeně.
"Dost špatné už bylo, říkat mi celý víkend 'miláčku'. Nenacházím žádná slova, kterými bych vyjádřil, jak nevhodný je 'anděl'. Musím si zachovat reputaci, víš?"
Hermiona vyskočila ze židle a divoce ho objala pažemi okolo krku. Usmála se na něho a on ji volně objal okolo pasu.
"Už je to dobré," řekla. "Nikomu nepovím, jaký báječný muž se pod tvou fasádou ukrývá. Ledaže bys to chtěl."
Odfrkl si.
"Sotva báječný."
"A co takhle 'ne až takový bastard, jakého předstíráš, že jím jsi'?"
Zamyšleně uklonil hlavu na stranu.
"Možná. Ovšem dokážu ocenit, když tu hnusnou pomluvu moc šířit nebudeš."
"Tak jo. Pokud chceš, můžeš mě podplatit polibkem."
"Je to všechno, co je k tomu nutné?"
"Je to všechno, co dostaneš před dvěma podezřelými v bezvědomí a před Ceri, která sem hned vtrhne. Říkej tomu záloha."
Snapeovy paže se úžeji přitiskly k jejímu pasu a těsně si ji k sobě přitáhl. Sklonil hlavu, aby ji políbil na rty, napřed jemně, a když na něho reagovala, rozhodněji. Ona ho laskala za krkem a s nadšením mu polibek oplácela. Ó ano, na to bych si mohla zvyknout.
Z druhé strany místnosti se náhle ozval náraz. Vyskočili ze svého objetí, otočili se a uviděli Ivanoviče, který se pokoušel narovnat, protože spadl z křesla na zem. Stále ještě byl spoutaný, ale v očích měl smrtelný vztek a zařval:
"Crucio!"
Snape a Hermiona zdvihli hůlky zároveň.
"Mdloby na tebe!" pronesli unisono a černokněžník spadl v bezvědomí zpět na zem.
"To nebylo nutné," řekl Snape suše, když ho zase vytáhli do křesla. "S těmi pouty nemohl nic provést."
Hermiona pokrčila rameny.
"Dlužila jsem mu to. Jakou omluvu máš ty?"
"Zranil tě."
Hermiona slyšela tu náhlou, prázdnou nenávist v jeho hlase, a když se mu podívala do očí, mohla tam objevit také zlost. Vztáhla ruku k jeho tváři a pohladila ho.
"Už je mi dobře," řekla konejšivě. "Díky tobě."
Ozvalo se zaklepání na dveře. Hermiona je šla otevřít a našla tam zářící Ceri s podnosem. Hermiona jí pokynula, aby vstoupila, a udělalo na ni dojem, že podnos napřed postavila na stůl, než se rozhlédla po místnosti. Oči děvčete se doširoka otevřely při pohledu na Ivanoviče a Price, a pak se zúžily, když těkala pohledem od Hermiony ke Snapeovi.
"Hádám, že vy oba nejste ti, za které jste se vydávali? Kdo jste? Policie? MI5?"
"Něco v tom smyslu," odpověděl Snape bez váhání. "Tito dva gentlemani budou brzy vyzvednuti, a Jane tu situaci pak vysvětlí. Musím tě tedy poprosit, abys ještě o chvilku déle zachovala mlčení."
"OK, nemám problém. Nemůžu říct, že jsem překvapená, že ti dva neměli dobré úmysly." Trhla hlavou směrem k oběma mužům v bezvědomí. "Taky mě to nemrzí, jen že paní Markovovou to dost sebere."
"No," řekl Snape, "mohl bych s tím trochu pomoci. Udělala bys pro mě poslední laskavost?"
Ceri přikývla na souhlas a Snape pokračoval:
"Ve spodní poličce šatní skříně v naší ložnici najdeš černou tašku. V ní je malá lahvička s tabletkami s nápisem "Kozlík lékařský". Přinesla bys mi ho prosím dolů?"
"Jasňačka," řekla Ceri s úšklebkem. "Za vteřinku jsem zpátky." Odkvačila a přímo z ní prýštila důležitost jejího poslání.
Hermiona tázavě pohlédla na Snapea.
"Kozlík?"
"Vlastně je to uklidňující lektvar v tabletkách. Přišlo mi, že by mohlo být užitečné něco takového mít u sebe."
"Působivé."
Snape pokrčil rameny.
"Dle mých zkušeností neberou manželky zatčení svých mužů vždycky dobře. Při jedné pamětihodné příležitosti proměnila Narcissa Malfoyová bystrozora vykonávajícího zatčení v žábu. Strašné klišé, ale udělala to stylově."
"Opravdu?"
"To ses nikdy neptala, odkud má "Skokan" Hargreaves svou přezdívku?"
Hermiona se rozesmála a dala si toust s marmeládou.
Snape později s pobaveným respektem pozoroval, jak Hermiona převzala velení nad shromážděnými skupinami mudlovského a kouzelnického personálu pro trestní stíhání. Rozkazy zněly stroze a během několika minut byl Price, který se začal slabě hýbat, dopraven dvěma mudlovskými policisty do záchranného vozu.
Stále ještě bezvědomý a spoutaný Ivanovič byl dvěma statnými členy Hermioniny Jednotky hozen do vnitřku čekající dodávky. Hermiona tiše Snapea informovala, že dodávka slouží jen ke krytí a že ve skutečnosti byl kouzelník přímo zpoza auta přemístěn do Azkabanu.
Dva zbývající policisty Hermiona rychle instruovala a ujistila je, že za nimi později přijde s dalšími informacemi. Jakmile odjeli, věnovala se třem členům jejího týmu, kteří tu zbyli.
"OK, myslím, že máme zřejmě jen pár minut, než lidi v domě poznají, že se něco děje, takže musíte ihned jít přímo do laboratoře a začít zajišťovat důkazy. Je tam spousta dokumentů, počítač a vybavení k odposlouchávání, a potřebuji inventární seznam příslušenství pro lektvary a přísady. Minimálně toho, co se nerozbilo." Tady hodila po Snapeovi předstíraně temný pohled, ale on se jen klidně díval a ani trochu se nestyděl. "Všechno, co nedonesete zpátky do pracovny, musíte nechat zmizet, a než odejdete, pořádně toto křídlo budovy zajistíte proti mudlům. Nějaké otázky?"
S jistým pocitem pomsty zdvihl Snape ruku. Hermiona vypadal trochu šokovaně, ale pak se rozesmála.
"Mám právě obrácené deja-vu. Ano, profesore Snape?"
"Máš něco proti, kdybych na chvilku použil laboratoř? Na něčem bych chtěl pracovat."
Výraz Hermionina obličeje zračil zvědavost, ale odpověděla jen:
"Ne, to je v pořádku. Byla bych ti však vděčná, kdybys dal vědět tady Dennisovi, které přísady a tak dál používáš, aby to mohl zaknihovat."
Snape se na mladého kouzelníka před sebou nyní podíval přesněji. Byl vytáhlý, jeho vlasy měly barvu písku a obličej otevřený, přátelský. Něco v jeho očích však naznačovalo skrytou tvrdost. Snape si na něho ze školy vzpomínal jen velice nepřeseně, ale samozřejmě si podstatně lépe pamatoval na jeho staršího bratra. Vždyť jeho jméno viděl každý den, když procházel okolo pamětní tabule ve Velké síni.
Creevey podal Snapeovi ruku s úsměvem.
"Profesore. Rád Vás zase vidím. Ačkoli ze školy si mě asi nepamatujete - vyučoval jste mě jen prvních pár ročníků. Jakmile jste se vrátil k vyučování, už jsem se studiem skončil."
Snape mu potřásl rukou a znovu si prohlížel obličej mladého muže.
"Ne, obávám se, že si na Vás už moc nevzpomínám, ale to svědčí spíše o tom, že jste byl v mém vyučování klidný a kompetentní. Po všech těch letech vyučování v paměti zůstane jen velmi málo studentů, kteří byli vysloveně nadaní nebo bohužel vyšší počet těch, kteří byli neuvěřitelně rozčilující."
Crevey se tomu ušklíbl.
"Takže na Hermionu si pamatujete."
Snape zašilhal směrem k ní, aby se podíval, jestli poslouchá.
"Ááááno," odpověděl a úmyslně to slovo protáhnul. "Ona byla zcela jistě z té druhé skupiny."
Hermiona na něho vyplázla jazyk, zatímco Creevey těkal nejistě pohledem mězi oběma; zjevně si nebyl jistý, co si má o tomto souboji myslet.
"Tak vyrazíme," řekla Hermiona. "Všichni šup do laborky. Musím to teď vysvětlit Helen a paní Priceové."
Když Snape šel za Creeveym přes pracovnu, jemně Hermioně pohladil ruku. Rozhovory, které budou následovat, jí nezáviděl.
"Byla bys radši, kdybych zůstal s tebou?" zeptal se tiše.
Zakroutila hlavou a usmála se, bylo to uklidňující.
"Ne, myslím, že to snad bude pro Helen jednodušší, když u toho bude co nejméně lidí. A nejsem si jistá, jestli paní Priceová bude vůbec truchlit nad ztrátou svého manžela. Až to bude hotovo, musím na policii vyřizovat nějaké papírování, takže se pak setkáme zase tady."
Snape z náhlého, čtveráckého popudu zvedl její ruku ke svým rtům a políbil ji.
"Dávej na sebe pozor, ženská."
Hermiona se sladce usmála.
"Tak jo, miláčku."
Parádní a doufám, že ne ještě konec. Díky za překlad