24. ledna 2019 v 20:00
|
Hermiona poslala Ceri pro Helen a Verity, a nervózně čekala v knihovně. Cítila píchnutí lítosti, že nikdy nedostala příležitost prozkoumat ty regály napěchované knihami v kožených vazbách, a jak se dveře otevřely, v duchu se pokárala. Helen a Verity vešly dovnitř. Obě se zmateně, ale přátelsky usmívaly, čímž Hermiona cítila ještě větší vinu kvůli vztahům, které nyní rozbije.
"Je to všechno takové tajemné," pronesla Helen, když přicházela k Hermioně, která stála u krbu. "Máme se posadit?"
Hermiona s obdivem zjistila, jakým způsobem Helen zvolna zaujala svou pozici hostitelky. Možná je v jejím charakteru o něco více síly, než by do ní člověk řekl.
Jakmile zaujaly místa, Hermiona si nervózně odkašlala.
"Velice mě mrzí, že ti to musím říct, Helen, obzvláště proto, že jsi tento víkend byla tak milá, ale tvůj manžel byl právě zatčen kvůli nelegálnímu obchodu se zbraněmi.
Verity vystřelila ruka k ústům, potlačujíc zajíknutí. Helen se nepohnula, avšak z jejího obličeje zmizela barva a přestala se usmívat. Stáhla obočí do výrazu lehké zmatenosti a studovala Hermionin obličej.
"Vidím, že nevtipkuješ, ale můžu tě ujistit, že je to chyba. Kdo ti to vyprávěl? Kdo ho zadržel? Kde je můj muž?" Helenin hlas byl nejprve klidný, ale při poslední otázce se do něho vkradl třas. Verity ji vzala za ruku.
"Obávám se, že to není chyba," odpověděla Hermiona. "Zadržení jsem prováděla osobně, a tvůj muž byl převezen na zabezpečené místo. Spolupracuji s policií a obchody tvého muže jsem sledovala už delší dobu. Tento víkend jsem přišla do tvého domu ve víře, že budu moci shromáždit dostatek důkazů, aby bylo možné ho zadržet, a to jsem mohla udělat."
Helen zdvihla bradu s trucovitým výrazem v obličeji.
"Rozumím tedy správně tomu, že jsi nám celý víkend lhala a zneužila mé pohostinství v úmyslu vymyslet si údajnou obžalobu proti mému muži?"
Hermiona v duchu zařadila zpátečku.
"Nejmenuji se Jane Eastwoodová a nikdy jsem neměla v úmyslu začít obchodovat s panem Markovem, ale můžu tě ujistit, že body obžaloby proti tvému manželovi jsou naprosto oprávněné. Pan Price byl taktéž vzat do vazby." Podala Helen malou kartičku. "Pokud se budeš chtít na cokoli zeptat, můžeš zavolat na toto telefonní číslo."
Helen chňapla po nabízené kartičce, pak vstala a setřásla při tom ruku Verity, která se ji pokoušela zadržet.
"Mám spoustu otázek, a ihned zavolám svému právníkovi. Byla bych ti vděčná, kdybyste ty a tvůj manžel opustili můj dům tak rychle, jak to jen bude možné. Pěkný den."
Vyšla z knihovny s vysoko zdviženou hlavou. Hermiona a Verity si vyměnily pohledy.
"Myslíš, že bude v pořádku?" zeptala se Hermiona.
Verity se trošku usmála.
"Bude jí dobře, až ji přejde vztek. Pak ji to sebere, samozřejmě. Zbožňuje Jurije. Je nějaká možnost, že by se jednalo o chybu?"
Hermiona zakroutila hlavou.
"Absolutně žádná."
"Týjo," řekla Verity. "Nemůžu říct, že jsem překvapená, že se z něho vyklubal falešný pěťák. A zadržení Archieho Price je ta nejlepší novinka tohoto měsíce." Přeměřila si Hermionu se zúženýma očima. "Tys mě ovšem překvapila. A Steven. Pracuje s tebou, nebo jsi tento víkend opravdu vzala svého manžela?"
"Pracuje se mnou, to je všechno," odpověděla Hermiona.
Verity se tomu usmála.
"To tedy v žádném případě není všechno. Viděla jsem, jak se na sebe díváte, nehledě na to, že vaše ruce nezůstaly ani na moment v klidu. Možná jste lhali o svých identitách, ale jsou věci, které hrát nedokážete. Nebo spíš skrýt."
Hermiona se trapně usmála.
"Já nevím, ale… no jo, právě se opravdu poznáváme. Je příliš brzy na to říct, co se mezi námi děje."
"Vy to zjistíte. Přijdete mi jako inteligentní pár, ačkoli to nutně neznamená jednoduchý vztah." Pak Verity vstala a urovnala si sukni. "Měla bych jít za Helen."
Hermiona si na něco vzpomněla a také vstala. Z tašky vytáhla lahvičku s nápisem "Kozlík lékařský". Podala ji Verity.
"To by jí mohlo později trochu pomoci uklidnit si nervy."
Verity si vzala lahvičku a důkladně ji prohlížela.
"Kozlík?"
"Mimo jiné. Steven možná není úplně ten, kterého předstíral, že jím je, ale nelhal, když řekl, že je expert v rostlinné medicíně. Myslel si, že by mohl být užitečný. Doufám, že nám věříš natolik, abys to použila."
Verity kývla a spokojeně se usmívala.
"Oba jste tento víkend udělali dobré věci, takže ano, důvěřuji vám. Helen si to taky někdy bude myslet." Podala jí ruku. "Předpokládám, že toto je loučení."
Hermiona uchopila její ruku a potřásla s ní.
"Pravděpodobně. Bylo mi potěšením se s tebou setkat."
"Mně také, ať už se jmenuješ jakkoli. Buď bez starosti - nečekám, že mi své skutečné jméno řekneš," pokračovala Verity s náznakem smíchu. "A dej za mě Stevenovi - ať už je to kdokoli - pusu."
"S potěšením," odpověděla Hermiona. "Dej na sebe pozor, a na Helen."
"Samozřejmě," souhlasila Verity. "Na shledanou." A opustila místnost a tiše za sebou zavřela dveře.
Hermiona setřásla napětí z ramen. Jedno mám za sebou, druhé ještě přijde.
"Co?" zaječela Stacey Priceová plnou silou svého hlasu. "Co k čertu ten zasraný hlupák udělal, že se nechal zabásnout?" Pak zamávala rukou nahoře. "Ne. Víte, co? Vlastně je mi to úplně jedno. Nikdy jsem se neptala, odkud všechny ty prachy jsou, a teď s tím začínat nebudu. A jestli si myslí, že na něho počkám, až se vrátí z lochu, tak to se sakra spletl."
Hermiona na ni zkoumavě hleděla a Stacey svraštila čelo.
"Co se vlastně s těma penězma stane?"
Hermiona chvilku přemýšlela. Stacey, tu lačnou malou kravku, opravdu ráda neměla, ale na druhé straně…
"Konta Vašeho muže budou zmrazena, jakmile banky zítra ráno otevřou, ale nemůžeme se dotknout ničeho, co je psané na Vaše jméno. Takže, nemůžu navrhnout, abyste to udělala, ale pokud byste třeba dneska například hotové peníze převedla z Vašeho společného konta na své vlastní…" Pozorovala počáteční poznání v očích druhé ženy. Stacey možná z akademického hlediska nebyla příliš nadaná, ale každopádně měla rychlý úsudek, co se peněz týkalo.
Stacey se ušklíbla.
"Můžu udělat něco ještě lepšího. Vím, kde schovává všechny ty svoje lejstra od online bankingu. Neuvěřitelně ho to nasere, když to všechno vybílím."
Jsem naprosto stejného názoru, souhlasila s ní v duchu Hermiona. Nikoho lepšího to potkat nemohlo.
V okamžiku, kdy se Hermiona brzy odpoledne vrátila do Penbrynu, došla k závěru, že nejhorší část její práce nebylo vyjasnění situace s manželkami, které byly naprosto mimo. Ani to nebylo riziko zakletí a otrávení černokněžníkem. Bylo to to zatracené papírování pro mudlovskou policii. Nestačilo jim přislíbit zprávu do budoucna. Nene. Musela vyplnit minimálně půl tuctu různých formulářů, data se pak zadávala do počítače. A dneska to bylo dokonce ještě víc formulářů, protože měla tu drzost na někoho vystřelit. Přesto to stálo za to. Divoce se zakřenila, když za sebou zavřela dveře Jaguáru.
Jak se blížila k domu, spěchala dolů po schodech Ceri, aby ji pozdravila.
"Doktor Singer mě poprosil, abych Vás vyhlížela. Čeká ve Vaší ložnici."
Hermiona se na ni vděčně usmála.
"Děkuji, Ceri. Tento víkend jsi byla absolutně skvělá, víš?"
Ceri zářila hrdostí.
"Jen mám radost, že jsem mohla pomoct. A nemějte starost o paní Markovovou - prokázali jste jí obrovskou službu a ona to brzy pozná."
Hermiona procházela vstupní halou a naposledy se ohlédla. I když byl tento dům překrásný, nemohla už se dočkat, až odjedou. Rychle vyběhla schody a náhle byla plná energie. V ložnici našla Snapea, který se zase díval z okna. Byla potěšená, že měl zase na sobě své černé džíny. Otočil se se zvláštním rysem okolo úst, aby ji pozdravil.
"Všechno vyřízeno, ženská?"
Spustila se na okraj postele.
"Ano, konečně. Helen se zhroutila, Stacey je nanejvýš potěšená, že je bohatá a nezávislá, a mudlovská policie je spokojená, protože jsou všechny jejich papíry správně vyplněny. Dokončil jsi svůj tajemný projekt?"
Snape se vedle ní posadil na postel.
"Nebyl příliš tajemný, ale nebyl jsem si jistý, jestli budou všechny přísady v laboratoři, takže jsem nechtěl slibovat nic, co bych nemohl dodržet. Ale přísady tam byly, takže ano, jsem hotov. Tví kolegové to dole také už dokončili. Odešli zhruba před patnácti minutami.
"A? Tvůj projekt byl…?" tahala z něho Hermiona.
"Vyrobil jsem Helenin lék na migrénu bez přísad lektvaru lásky. Nové tabletky chutnají i vypadají ve srovnání s originálem téměř identicky, takže jediným rozdílem, kterého si všimne, bude, že postupně poleví její vášeň pro Ivanoviče. Pověřil jsem Ceri úkolem lahvičky vyměnit."
Hermiona se vzadu opřela o ruce a ušklíbla se na něho.
"Víš to, že jsi v nebezpečí, že tě zase nazvu 'ne až takovým bastardem, jakého předstíráš, že jím jsi'?"
Snape zdvihl jedno obočí.
Hermiona pokračovala:
"Teď vážně, děkuji. To jí opravdu pomůže. Jsem si jistá, že tam nějaká náklonnost zůstane - přece jen byli několik let sezdaní a je minimálně zvyklá na to, že ho tady má. Ale doufejme, že to rychle přejde."
"Ano," pronesl Snape pomalu. "Je překvapující, jak si člověk zvykne na to, že má kolem sebe ty nejzvláštnější lidi." Významně na ni upřel zrak. Hermiona ho lehce bouchla do paže.
Apropos zvyknout si na to, že mám někoho kolem sebe…
"Tak jo," začala jen tak mimochodem. "Jaké máš plány na zbytek dne? Musíš se hned vrátit do Bradavic?"
Snape také jen tak mimochodem zakroutil hlavou.
"Vůbec ne. Ale myslím, že ty se musíš vrátit ke svým kolegům do kanceláře."
"Ne, ne. Teď se tam beze mě dobře obejdou. Vědí, co je třeba udělat, a pokud se vyskytne něco nutného, můžou mě zastihnout doma. Ne, musím přijet s autem zpátky do Londýna, pak mám v úmyslu se vrátit do mé chaty. Jsi srdečně vítán jako doprovod, pokud sneseš ještě jednu cestu autem. Máš v chatě ještě nějaké věci, takže si je můžeš vyzvednout. Nebo ti je můžu poslat přes sovu, pokud je ti to milejší. Nebo by ses tam mohl jednoduše přemístit - nemusíš na mě čekat…" Přestaň žvanit, ženo.
Snape se na ni díval a na rtech mu hrál malý úsměv.
"Jsem si jistý, že konopný olej ti už v žilách neobíhá. Myslím, že by to byl dobrý nápad dělat ti ještě malou chvilku společnost, i když to znamená, že budu muset ještě jednou snést způsob tvého řízení."
Snape se na ni podíval a Hermiona náhle pocítila motýly v břiše. V jeho očích viděla pobavení, ale také touhu. Sladký Merline, opravdu se mnou půjde domů? Skutečně to budeme dělat? Ta předtucha ji ještě zabije. Vstala a usmála se na něho.
"Tak ujednáno. Dej mi pět minut, abych se převlékla a zabalila si tašku, a jsme pryč."
O půl hodiny později začal být Snape v autě nervózní. Překvapivě to nebylo tím, že stále utíkala očima ze silnice plné zatáček a šilhala po něm. Ne, bylo to tím, že vždycky hned uhnula pohledem, když se pokusil její pohled zachytit. Moc na ni tlačil - věděl to. Měl se jednoduše přemístit přímo zpátky do Bradavic a nechat ji samotnou, aby si popřemýšlela o tom, co - pokud vůbec něco - od něho chce. Ano, tento víkend se navzájem velmi přiblížili, ale byla to náročná situace a možná o tom teď pochybovala.
Věděl, že ji chce, naprosto, tělem i duší, ale to neznamenalo, že ona cítila to stejné. Doteď. Pokud někdy. Ačkoli, pokud by tady ta touha opravdu nebyla, přemýšlel, jak by ho potom ráno tiše zavolala? Byl vzdálen myšlenkám romantické pubertální holčičky tak, jak to jen bylo možné, ale vsadil by svou hůlku na to, že to bylo kouzlo Vocant Amoris, které použila. Nezakřičela jen tak němě jeho jméno - volala jeho duši. Byl by nemohl ododlat, ani kdyby chtěl. Ale věděla, že to udělala? Nevěřil tomu. Když tam přišel, byla sotva při vědomí, a jistě by nějakým způsobem uvedla souvislost s kouzlem, kdyby byla věděla, co udělala.
Když pozoroval její obličej, znovu se podívala jeho směrem. Tentokrát se ovšem jejich pohledy setkaly.
"Ó, proboha!" zamumlala prudce a náhle strhla auto ze silnice na parkoviště. Zastavila motor a zvrátila hlavu na opěrku. Pak se zase posadila rovně a trochu se natočila, aby viděla na Snapea.
"Já nemůžu," začala. Snape pocítil v žaludku chlad. I přes velkou snahu se v jeho výrazu tváře muselo něco ukázat, neboť Hermioniny oči se doširoka otevřely a divoce kroutila hlavou. "Ne, tak jsem to nemyslela! Myslím, že jsme byli opravdu blízko tomu, že by se o tomto víkendu něco stalo, a teď si myslím, že k něčemu dojde, ale nejsem si naprosto jistá a nemůžu čekat, než dojedeme do Londýna, abych to zjišťovala, a normálně se dokážu vyjádřit o poznání lépe, ale… Můžu tě jednoduše políbit?"
A v tomhle to utnout.. zase
Bude ještě jedna kapitola??
Jinak úžasný závěr, parádní povídka..
Hermiona to všechno hezky zaonacila a Severus byl jako vždy úžasný..