close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Das Leben danach - P18 - 6/28b

29. září 2019 v 20:20 |  Vestilia
Co se s ní jen stalo? Kam se poděla ta dobromyslná, obětavá, rozčilující šprtka? Kde byla ta studentka, která přešla každou urážku a trefné kontrování spolkla ze strachu, že by jí odečetl body?
Pevně se jí podíval do očí, skoro tak, jako by tam mohl najít odpověď na své otázky. Pak zahuhlal, bojuje o život.
"Nech mě… napřed… nadechnout."


Ihned ho pustila, avšak nejevila žádné zděšení ani lítost nad svým chováním. Dívala se na něho s očekáváním.
Třikrát se nadechl a znovu začal mluvit. Skoro tak, jako by chtěl ten znovunabytý odstup ještě zvýraznit, znovu ji oslovil formálně.
"Byla jste mi dlužná, slečno Grangerová… pár hodin, možná dní, ztratil jsem pojem o čase. Dům Vašich rodičů byl přepaden. Avšak v té době už tam nebyli."
Hermiona se na něho zmateně podívala.
"Co… Co to má znamenat?"
Snape se zhluboka nadechl. Bylo to neuvěřitelné; odpověděl jí obvyklým způsobem, jako by předchozí výbuch vůbec nezažil. Prostě ho strašně rozčilovala, a on nemohl být vůči ní moc opatrný. Jeho hlas zněl stejně jako v dobách jeho učitelování - jedovatě a nadneseně.
"Takže, Grangerová, aniž byste mi znovu šla po krku, musím Vám říct, že Vám to dřív víc pálilo… Co to asi má znamenat? Vaše rodiče jsem varoval, než se konalo přepadení, které jsem sám vedl."
Nechápavě na něho zírala.
"Tomu nevěřím… Proč byste to měl dělat?"
Několik vteřin přemýšlel, načež odpověděl: "Já nevím, slečno Grangerová. Sám jsem si tuto otázku pokládal, velmi často, když jsem víc živý než mrtvý ležel v Zapovězeném lese. Nedokážu Vám dát odpověď."
To nebyla úplná pravda.
Bylo mu jasné, že se toto přepadení dotklo jakési hranice v něm, o jejíž existenci nevěděl. Možná to byla právě skutečnost, že velice toužil po době před Brumbálovou smrtí, a vražda Grangerových by mu jen zřetelně ukázala, že ta doba je neodvolatelně pryč. Nebylo už žádné zpátky.
Zakroutila hlavou, její tvář zračila nevíru, vlastně celé držení jejího těla. Nerozhodně před ním stála, u jeho postele. Hlas se jí třásl při další otázce.
"Kde teď jsou?"
Osamocená slza se jí rozběhla po tváři.
"V bezpečí. Jen jsem jim řekl, aby zmizeli. Nechtěl jsem vědět, kam… Určitě to chápete."
Přikývla, samozřejmě, že to chápala. Takhle by ani uprostřed těch nejhorších mučivých kleteb nedokázal říct, kde byli. Riskoval vlastní život, aby zachránil život jejích rodičů. Byla svědkem toho, jak těsné to bylo. Těžce pracovala na tom, aby ho udržela při životě. Vyslovila jediné slovo, které ještě mělo být řečeno. Nahlas a zřetelně.
"Děkuji."
Snape nereagoval. Jen se na ni díval. Vlastně ani žádnou odpověď nečekala. Naplnila pohárek vodou, uchopila ho a pomohla mu ho vypít - přijal tuto pomoc bez zábran, což ozřejmovalo to, co už věděla, byl velice vyprahlý - a řekla: "Měl byste se ještě trochu vyspat, zdravý ještě zdaleka nejste."
Zakroutil hlavou a bezprostředně se zeptal: "Kde to vlastně jsem?"
Pochybovačně zdvihla obočí.
"Vlastně jsem si myslela, že ji poznáte hned."
Poprvé se okolo sebe vědomě rozhlédl. Chroptící chýše. Protočil oči.
"Proč tady, Grangerová?"
Ihned odpověděla, na tu otázku čekala.
"Není v dohledu hradu."
Tázavě se podíval a v hlase mu znělo rozčarování.
"Co myslíte tím v dohledu?"
Čarodějka rozhodně zakroutila hlavou. Copak si opravdu myslel, že mu to řekne?
"Za jak naivní mě máte, Snape? Jsem Vám vděčná. Nekonečně vděčná. Ale přesto všechno jste Smrtijed, Brumbálův vrah."
Odešla od něj směrem k východu. Zalomcoval svými pouty.
"Grangerová, nechcete mě rozvázat?" zeptal se opravdu šokovaně. Mohla jen znovu zakroutit hlavou.
"Stále jste Smrtijed. Zcela jistě Vás neosvobodím a nenechám pobíhat po pozemcích. Vyspěte se. Budu tady zase včas, abych Vás ošetřila. Nox."
Kolem něho nastala tma.
Nevěděl proč, ale zmocnila se ho panika. A tato panika ho rozzlobila, zlobil se na sebe a na tu bídnou, nevděčnou čarodějku.
Hermiona se vracela zpátky chodbou a ještě dlouho ho slyšela klít.
Těžko ho mohla propustit. Co když byla jeho historka vymyšlená? Pak by Smrtijedovi otevřela brány, aby špicloval v Bradavicích. Ze stejného důvodu mu nepověděla ani o Pobertově plánku, který se teď nacházel ve vlastnictví Minervy. Malá strategická přednost, kterou ten papír představoval, by měla být skryta co nejdéle.
Nyní bylo důležité, že ho nemohou najít, a zároveň že je chráněn kouzly okolo Bradavic, táhnoucí se až k Chýši v Prasinkách. Než bude uvažovat o tom, že by mu třeba i věřila, prověří nejprve tu jeho povídačku.
Už bylo pozdě, nebo lépe řečeno brzy, musela si pospíšit, pokud chtěla zabránit tomu, že si už zase někdo všimne, že opustila hrad uprostřed noci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ela Ela | 29. září 2019 v 22:53 | Reagovat

Děkuji za další kapitoly. Přečetla jsem je jedním dechem. A už se těším na další. Hezky se příběh rozjel. :-)

2 Gringer Gringer | 30. září 2019 v 18:47 | Reagovat

pekne to vymyslela, chytra holka. Snapeovi se nedivim, nevedomost probouzi silne emoce. Tesim se na dalsi kapitoly :) :-D

3 nes nes | 2. října 2019 v 2:04 | Reagovat

Skvěle se o rozjíždí jsem zvědavá na další kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.