Slaboch, slaboch, slaboch…
Skoro jako by nějaké dítě zpívalo v jeho hlavě píseň, obsahující jen toto jedno slovo. A on ho nedokázal vypudit.
Jak tu Grangerovou nenáviděl.
Hluboko uvnitř jejímu jednání rozuměl, avšak nepřipustí, aby se tato myšlenka protlačila navenek. Na to příliš trpěl. Ona ho ponížila a nejhorší na tom bylo, že by se od ní právě takového jednání nenadál. Naprosto ho dostala.
Zareagoval jako dítě. Holka ho přinutila močit ve své přítomnosti. A co udělal on? Brečel, jako by sám byl také holka.
Nenáviděl sám sebe.
Byl slaboch, nicka. Jak se mohl takhle obnažit? Copak ve svém životě neviděl a nezažil daleko horší věci? Nedokázal si to vysvětlit.
Zřetelně viděla slzy v jeho očích. Poznal to v tom zděšeném pohledu.
Snape si musel přiznat, že to byla skutečnost, kvůli níž se cítil tak nesnesitelně. A co ho naštvalo úplně nejvíc, nebylo její chování, ale vlastní reakce.
Rozčileně přestal přemýšlet. Pokořila ho, a on viděl problém u sebe? Ne, nestydatě využila jeho slabosti. Ponížila ho, bezohledně využila jeho nahoty a z toho vyplývajícího studu, aby mu způsobila bolesti. Tím si byl jistý.
Opravdu?
Rezignovaně vydechl. Co to mělo být? Totální smyslová krize? V duchu zakroutil hlavou.
Grangerová už předtím měla možnost ho ponížit - když ho vyšetřovala - avšak nevyužila ji. Jediný logický následek byl ten, že se tak zachovala jen ze své potřeby ochrany, ne aby ho…
Copak si právě nepřísahal, že porozumění pro její jednání nechá ukryté hluboko v sobě? Něco s ním nebylo v pořádku, zdálo se mu, jako by jeho duch žil vlastním životem, jako by ztratil kontrolu nad svými myšlenkami. To ho zneklidnilo.
Nejprve se chtěl věnovat jiným myšlenkám a nově získanou zlostí nad těmito událostmi si lámat hlavu později. Zkusil nechat své myšlenky plynout, avšak ony se stále vracely ke stejné osobě. K té bídné čarodějce. Co to s ním jen provedla?
Konečně si přiznal, že je nemožné se jí v myšlenkách vzdálit, a dokonce pro to našel hodnověrné zdůvodnění. Grangerová byla tou, kdo má jeho život ve svých rukou.
Grangerová…
Je pro něj hádankou. Viditelně se jí protivilo ho vyšetřovat, a přesto to udělala. Přičemž už jen pohled na něj by stačil ke zjištění, že se mu daří o dost lépe. Ale slečna Přechytralá musela samozřejmě udělat všechno perfektně.
Udělala to perfektně. Neměl jakékoli bolesti, posledním vyšetřením chtěla jen zkontrolovat proces hojení. Bylo to opravdu podivuhodné, ale Snape asi rozuměl způsobu jejího konání. Vcítění do druhých lidí nikdy nebylo jeho silnou stránkou, avšak tady si myslel, že je to možné. To ho zneklidnilo ještě více.
Už tak měl dost problémů s vlastním způsobem uvažování, proto se nechtěl zabývat ještě nějakou další osobou.
Její doteky byly velice jemné, stejně jako její slova. Ačkoli se mu to nelíbilo, musel si přiznat, že mu asi nechtěla přivodit žádnou újmu. Opravdu se dalo čekat, co udělá, chtěla tím jen ochránit sama sebe. Jeho reakce se tím pádem jevila jako ještě horší.
Grangerová.
Dotýkala se ho.
Kdy prožil naposledy skutečný tělesný kontakt s jiným člověkem? Cítil její prsty na své holé kůži, nebála se ho dotýkat. Na rozdíl od něj, on zareagoval vysloveně v panice. Proč?
Obával se naprosto irelevantních věcí. Koho zajímalo, co si o něm myslela? Jemu samotnému bylo mínění ostatních mnoho let naprosto lhostejné, proč ne i to její? Proč se tolik bojí ponížení z její strany? Pokud by byla chtěla, nahrála by jí jeho reakce do karet. Vystupňoval by tím její požitek. Jen mu bylo trapné, že se stále ještě nepřestal chvět. Bál se jí a jejího zraňujícího výsměchu. To nebylo normální, mělo mu to být jedno.
On by se s jistotou ve srovnatelné situaci vysmíval. Slabost byl nedostatek, který je třeba trestat. A on byl v té chvíli tak slabý, jak jen to bylo možné.
Ale ona byla jiná.
Pokud by byl upřímný sám k sobě, její jednání by vnímal dokonce jako příjemné. Proč jen byl k sobě tak upřímný? Nepotřeboval jiné lidi k tomu, aby se cítil dobře. Vůbec se nepotřeboval cítit dobře.
Vždycky všechno zvládl samostatně. Jen on byl spolehlivý, on dokázal nejlépe uchránit svá tajemství, on nejlépe věděl, co bylo pro něj dobré. On to věděl nejlépe, proto také sám sobě říkal, že její doteky pro něj byly velmi dobré.
Už skoro litoval, že kvůli stresu, který naprosto neracionálně pociťoval, nevládl dostatečnou schopností koncentrace, aby si na to dokázal plně vzpomenout. Už ani nemohl říct, kde cítil její prsty.
Zkusil si vybavit přesně toto, a nedokázal tomu zabránit. Ve své fantazii se dotyky postupně měnily v jemné hlazení.
Vzniklá představa mu zježila chloupky na těle a vyvolala husí kůži právě na těch místech, kde se ho Grangerová v myšlenkách dotýkala. Nedokázal říct, kdy se ho někdo naposledy takovým způsobem dotýkal. Poživačně zavřel oči, a v žaludku cítil jemné chvění.
Pozdě si uvědomil, co v něm tyto myšlenky vyvolaly. Velmi pozdě si uvědomil, že má ztopořený úd.
To snad není pravda! Co se to s ním jen dělo?
Copak vzpomínky na doteky té protivné holky vedly k sexuálnímu vzrušení? Fantazie, ne vzpomínky. Sama Grangerová by se ho jistě takhle nedotýkala. Vyvolal to on sám.
Jasně si vzpomněl na svůj školní věk, kdy se ostatním chlapcům vysmíval, když se ráno vzbudili se zřejmým důkazem svého nočního snění. A co dělá on, dospělý muž? Nepotřebuje ani sny, postaví se mu při plném vědomí, když myslí na ošetření, které provedla Grangerová. Čistě lékařská kontrola, při níž žádný dotek netrval déle, než bylo nutné.
Teď by ani nová Grangerová, která se ovládala a která by sledovala toto divadlo, nedokázala držet pusu. Co by asi řekla, jak by se zachovala?
Tato otázka ho s konečnou platností nalákala do zkázy.
Fantazie se rozprostřela, a Grangerová vstoupila do místnosti stejně jako ráno. A jako ráno začala bez okolků se svou prohlídkou.
Nejprve by jemně zkontrolovala jeho obličej a odkryla přikrývku. Chtěl by tomu zabránit, chtěl promluvit, ale přes jeho rty neprošlo ani slůvko.
Oči se jí údivem rozšířily, jakmile uviděla výsledek jeho posledních myšlenek. To velmi zřejmé vzedmutí mezi nohama.
Zděšeně zakroutila hlavou, už chtěla vstát, asi utéci. Zarazila se však a podívala se mu pevně do očí, zjevně rozpačitě, ale pevně.
Bez dalšího varování ho stejně jako ráno osvobodila od noční košile, a stále se mu při tom dívala do obličeje. Leknutím a studem zavřel víčka. To nesměla udělat, předvádět mu jeho ubohost až do posledního detailu.
Avšak znovu ho překvapila. Ucítil na obličeji, jak se ho dotkla. Proti své vůli otevřel oči. Uviděl Grangerovou, jak se něžně usmívá.
Naprosto zmatený zaregistroval, že ruku vedla po jeho obličeji a po krku dolů. Proti svému přesvědčení otočil hlavu, aby jí usnadnil cestu. Několikrát ho pohladila přes klíční kost a hrudník, a všechny chloupky na krku se mu postavily. Ze rtů se mu vydralo tiché zasténání.
To nemá dělat. Ale také s tím v žádném případě nemá přestávat. Srdce se mu rozbušilo.
Ruka Grangerové ho pomalu hladila stále směrem dolů, prsty mu několikrát obkroužila pupek. Jak potom projela kadeřavými chloupky a mučivě pomalu ještě níž, jakmile mu její ruka sevřela úd, najednou se to stalo. Vzepjal se, jak to jen situace dovolovala, hlasitě zasténal a prudce zdvihal boky, aby pocítil jemné tření.
Všechno v něm pulsovalo, nebyl schopen jasně myslet a nejprve jen okrajově vnímal, že stříká semeno.
Když si to plně uvědomil, přišel k sobě. Realita ho dohnala. Na noční košili cítil teplý a lepivý sekret. I tlak lehké přikrývky tedy stačil k tomu, aby ho takto stimuloval.
Užíval si to, užíval si smyšlené doteky Grangerové.
Proč? Proč mu to jeho myšlenky dělaly? Proč tomu nedokázal zabránit?
Byl si jistý, že až se tu Grangerová příště objeví, zemře studem. A co udělá, pokud by ho chtěla znovu vyšetřovat?
V tomto případě i ona pozná, o jaké skvrny se na jeho noční košili v úrovni klína jedná. Nedopustí to.
Díky za překlad.