close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Das Leben danach - !!!!!!P18!!!!!! - 14/28

27. října 2019 v 20:00 |  Vestilia
Kapitola 14
Grangerová za sebou zavřela dveře a on s úlevou vydechl. Srdce mu ještě pořád tvrdě a rychle tepalo v hrudníku. Co to jen do něj vjelo? A proč ta naivní husa ihned nezmizela z místnosti?


Na druhou stranu ho potěšilo, že si asi jeho stavu nevšimla, že asi byla příliš zaměstnána sebou samou a svými strachy, než aby viděla, co se odehrává v něm. Ano, a to ho také zklidnilo, že ve svém hněvu vůči němu nezalarmuje celý hrad. To by mu asi už žádné jídlo nepřinesla.
Chtěl ji zastrašit, přemohlo ho přání vidět ji před sebou stejně poníženou, jak se v posledních dnech cítil. Chtěl jí dokázat, že není ani zdaleka tak slabý, jak se jí jevil. Prostředky v té chvíli volil zcela bez skrupulí. Vlastně ji nikdy pořádně neznal.
Pomyslnou poslední kapku představovala slova, kterými mu zjevně vytkla jeho slabost. Znal ji příliš dobře, za všechna ta léta, kdy před ním seděla ve sklepení a učila se, věděl, že nebyla schopna přejít provokaci. Přejít slova zpochybňující její odvahu.
Věděl úplně přesně, že to udělá, že ho osvobodí z pout, aby si zachovala tvář před ním, ale především před sebou samou. Vždycky chtěla dokazovat, že byla naprostá Nebelvírka, dobrá čarodějka. Nikdy by si před kýmkoli nepřiznala vlastní slabost.
Musel se velmi kontrolovat, aby se na ni nevrhl hned poté, co uvolnila pouta, tolik v něm zlost vzplála. Avšak proti takové akci by se s velkou pravděpodobnosti dokázala ubránit. Myšlenka, že by se dokázala ubránit, mu nyní mocně naháněla husí kůži. Nedokázal potlačit tiché zasténání. S velkou pravděpodobností by v tom případě už nebyl s to se kontrolovat. Vyčkal na okamžik, kdy zase zvítězí její důvěřivost a útok ji překvapí.
Měl pravdu. Opravdu už s tím nepočítala, šok měla zřetelně vepsaný do tváře a nedokázala ho skrýt.
Nebezpečnost této situace mu vyjevily vteřiny po úderu, který nechal Grangerovou klesnout do jeho náručí.
Strach v jejích očích mu rozbušil srdce, avšak její slabost ho ještě zrychlila. Nemohl z ní ani spustit oči. Přitlačil ji ke zdi, stál blízko ní, aby jí vlastním tělem zabránil v útěku. Hodně blízko. Její přirozená vůně ho doslova omámila.
Jakmile se jí chtělo vědomí vrátit do těla, pevně sevřel její hrdlo. Byl si příliš zřetelně vědom té teplé, měkké pokožky na jejím krku. Hermionin panický pohled, křeč všech svalů, jakmile znovu byla při vědomí, vystupňovaly ten pocit, který se pokoušel tak zoufalým způsobem potlačit. Byla mu vydána všanc, bezbranná a věděla to. Bylo to pouze jeho rozhodnutí, co s ní provede, byla by se nedokázala ubránit.
Pokus o ignorování tohoto faktu byl ihned zaplašen, vlastní tělo ho totálně zradilo. Celé dění ho nejvyšší měrou vzrušilo. Ten pocit mu nahnal strach.
Jedna věc byla jí předvést, jaké to je být vydaný napospas, ponížený. Avšak v těchto minutách byl ve vážném nebezpečí jí vědomě ublížit, pošpinit ji. Nebyl schopen ji pustit, odtáhnout se.
Jeho vlastní slova jen dodala živnou půdu vší té žádostivosti. Sama představa, že ji může donutit, že může uskutečnit svou hrozbu, přinutit ji odhalit dolní část svého těla, stejně jako to musel udělat on sám, aby se vymočil před jejíma očima, vedla k rychlému naběhnutí jeho údu.
Plápolání v jejích očích v reakci na to, co řekl, a rychlé zdvihání a klesání hrudníku ho ještě více vydráždily. V posledním okamžiku, ještě než s konečnou platností ztratil kontrolu nad svým jednáním, se od ní odvrátil.
Skloniv hlavu k jejímu krku jí zašeptal tiché napomenutí do ucha, avšak zároveň znovu vdechl její vůni. Pak se otočil tak rychle, jak mohl, aby se mu snad nepodívala do rozkroku. Cesta zpět do postele byla obtížná, tělo se nechtělo nechat přesvědčit o tomto vynuceném ústupu. Stále zřetelněji mu říkalo, že ji chtělo získat, že ji musí vlastnit.
Nic nepřineslo Snapeovi v tuto chvíli větší úlevu než skutečnost, že přikrývka jasně viditelnou erekci schovala. Grangerová to v žádném případě neměla uvidět.
Vyloženě toužil po poutech, která jí zaručí bezpečnost. Chtěl, aby odešla, aby zmizelo pokušení. Ale ona neodešla, naopak. Přišla blízko k němu, podala mu jídlo, jako by se nic nestalo. Na jedné straně mu to přineslo úlevu, mohl si být jistý, že si jeho vzrušení nevšimla. Ale na druhé straně ho to zburcovalo. Jen s obtížemi dokázal držet pohled sklopený, velmi se bál, že by pudy mohly převzít vládu nad jeho chováním jen tím, že se na ni bude dívat. Bylo mu zatěžko pustit se do jídla, když jeho tělo chtělo ukojit naprosto jinou potřebu. Po celou dobu na ní cítil její pohled. Spoutání se rovnalo osvobození.
Nyní byla pryč a jeho myšlenky, jako často ve dnech minulých, dlely u ní. Co jen to do něho vjelo?
Zoufale hledal vysvětlení těchto choutek, pro něj tak zvláštně cizích. Svést to na skutečnost, že i tato přání byla vedlejšími účinky lektvaru, který mu Grangerová dala, bylo jednoduché. Příliš jednoduché, jak si Snape rychle musel přiznat.
Nesnil, neměl ani potřebu žádného představování možných následků, pokud by Grangerovou přemohl. Sama skutečnost, že to mohl udělat, ho vpravdě povznesla.
Ne, nemusel si opravdu představovat, jaké by bylo vnutit jí svou vůli, vzít si ji, jestli chtěla nebo ne. Avšak právě tyto myšlenky ho teď velmi zaměstnávaly. Nechtěl to, styděl se. Grangerová ho zachránila, a ačkoli jí v posledních chvílích nadával, nedokázal se oprostit od vděčnosti. A jak že jí poděkoval?
Tím, že se jen těsně udržel, aby ji neznásilnil.
A co si nedovolil, se mu v duchu prezentovalo v opravdu skvostných obrazech. Nechtěl to vidět, nechtěl na to myslet, a přesto se mu zrychlil dech a úd mu cukal pořád víc. Mučivě ho napadlo, jestli se Grangerová oblékala tradičně; co by nalezl pod jejím hábitem, kdyby jí ho byl strhl z ramen? Vrstvu mudlovského oblečení nebo, jak nosíval pod hábitem on, jen spodní prádlo.
Myšlenka na mladou ženu, jak před ním stojí chvějící se a téměř neoblečená, ho přiměla zoufale zasténat. Nechtěl se bavit jejím strachem, nikdy nebyl tím Voldemortovým Smrtijedem, který nacházel zalíbení na zneuctění bezbranných žen. Proč nyní?
Cítil se zpět v těch minutách, kdy stála před ním.
Byl plný hněvu a zároveň chtíče, a jeho tělo jako by stálo v plamenech.
Jako u vytržení jí zíral na hrudník, na černý hábit, který ony pohyby, jenž způsoboval Hermionin zrychlený dech, kopíroval jen v náznaku. Nechtěl se na to už dívat, nechtěl se už dál trápit. Sklopil hlavu za její rameno. Avšak jeho tělo si prosadilo vlastní vůli.
Roztřásl se, když uslyšel zděšený výkřik Grangerové ve chvíli, kdy jí hrubě roztrhl hábit a stáhl jí ho z ramen. Několik vteřin jí pevně svíral paže, aby se nasytil pohledu, jenž se mu nabízel. Stálo před ním mladé pevné tělo, pokryté husí kůží. Jeho největší přání se splnilo, hábit byl jediné skutečné oblečení, které na sobě měla. Pouze kulatá ňadra a podbřišek halila trocha bílé látky s malým krajkovým zdobením. Bílá, tak nevinná.
Pustil jí paže, chtěl dát rukám více uspokojující úkol, než jen viset na Grangerové. Chtěl se prsty dotýkat její měkké pokožky, chtěl cítit, jaké to je. Chtěl si ji vychutnávat všemi smysly a prožívat ji. On, který si vždycky říkal, že přesně toto odmítá.
Bez okolků chytil pravou dlaní jedno z jejích ňader. Zasténal a ještě více se k ní přitiskl.
Grangerová využila tohoto momentu, kdy nebyl zcela pánem svých smyslů. Kopla ho a divoce ho udeřila, poškrábala a kousla. Ale Snape necítil žádnou bolest, pouze krutou ztrátu ve chvíli, kdy byl odtlačen od jejího těla. Aniž by dlouze přemýšlel, hrubě ji chytil za předloktí, provedl otočku kolem své osy a srazil ji k zemi.
Bylo-li to vůbec ještě možné, pohled na ni vystupňoval jeho vzrušení ještě více. Ležela na zádech, tělo se jí v slzách chvělo, vzhlížela k němu plná strachu. Nohy měla lehce roztažené. Sama si to uvědomila ve stejném okamžiku, kdy tuto lákavou pozici objevil Snape. Pokus nohy přiblížit byl odsouzen k nezdaru.
Snape na ni doslova spadl, tiskl se k ní, na ni, mezi její nohy. Paže jí hrubě natáhl nad hlavu, pročež zakřičela bolestí, a levou rukou ji tlačil k zemi. Jak podobná byla její pozice té jeho v posledních dnech.
Plakala, prosila, aby ji pustil. Bylo mu to jedno, toužil po uspokojení.
Volnou pravou rukou jí plynulým pohybem roztrhl kalhotky. S hlasitým zasténáním hned jeho ruka sklouzla mezi nohy. Jemně pohladil pysky pokryté tvrdými chloupky.
Pokusila se zabránit jeho dotekům, pro něho samotného tak překvapivě jemným. Svíjela se pod ním.
Díval se jí do obličeje, měla pevně zavřené oči, po tvářích jí stékaly nesčetné slzy, ztrácel se v jejích vlasech. Při takovém pohledu se o kus vzepjal, aby odstranil svou noční košili coby rušivý element mezi ním a vysvobozením. Pak, bez dalšího varování, do ní vnikl.
Její zoufalý pláč a úpěnlivé prosby už nevnímal. Pocit, který se mu z podbřišku šířil do celého těla, byl příliš omamný. Jako by ho převálcovala vlna blaha. Strnul, hluboko v ní, aby se pak z ní kousek vysunul a znovu přirazil, silněji, ještě hlouběji.
Obličejem klesl k její hlavě, k jejím vlasům, které ho hladily. Chtěl jí být blízko.
Stále znovu do ní přirážel, ale ačkoli byl ten pocit tak intenzivní, vysvobození, ve které doufal, mu to nepřineslo.
Chtěl se do ní udělat, chtěl v ní prožít vrchol, a pak to skončit a dopřát jí klid. Avšak tento moment nenadcházel.
Přirážení už bylo nepříjemné, podněcovalo jen touhu po něčem, co se nedostavovalo.
Proč to nešlo?
Nyní si znovu zcela uvědomoval Hermionino sténání.
Zrychlil tempo v naději na úlevu, ale nezměnilo se nic. Jen zvuky mladé ženy pod ním byly čím dál tím žalostnější. Podíval se jí do tváře, měla stažené rysy a lehce otevřená ústa.
Snape byl na konci, jeho zdravotní stav žádal svou daň, byl naprosto bez dechu, sotva byl ještě schopen se pohybovat.
Co to udělal? A za jakou cenu?
Chtěl z ní ven, svěřit se jako před několika dny jejím rukám, přenechat jí rozhodnutí o jeho dalším životě. Nepochyboval o tom, že ho dopraví do hradu. Nebo vlastníma rukama zabije. V tomto okamžiku by takový trest považoval jako naprosto přiměřený.
Uvolnil jí tedy zápěstí, ruce se mu třásly, jak se o ně opřel. Ve chvíli, kdy se chtěl o kus oddálit, se Hermioniny paže a nohy ovinuly kolem jeho těla, vyloženě se k němu přitiskla tak, jak to on udělal prve.
Konečně, tělem mu projelo chvění, z hrdla se mu vydralo hlasité zasténání. Vyvrcholil do ní.
Snape se myšlenkami vrátil do skutečnosti a bylo mu na blití. Co to bylo, nakolik nemocný vlastně byl?
Uspokojoval se představou znásilnění. Znásilnil ji, tu, která ho ukrývala, která ho udržela při životě.
Nebo… Ne, nebylo to znásilnění, co mu přineslo konečné vysvobození. Byla to chvíle, kdy vyhledala jeho blízkost.
Nepotřeboval žádného jiného člověka, nikoho. A přesto, pocit, kdy se k němu Grangerová přitiskla, byl naplňující. Nebyla to ona, kdo to udělal. Byla to jen jeho nemocná duše, která vyvolala tyto obrazy, která ho nechala jednat tímto způsobem.
Skutečná Hermiona Grangerová by neležela nehybně na zemi, aby mu dala možnost se na ni vrhnout. Dokonce si myslel, že skutečná Hermiona Grangerová by ho zabila, kdyby někdy jednal takto.
Poté, co už jednou porušila své sebeovládání, byla už jistě schopná všeho. Další bod, v němž viděl děsivé paralely k sobě samému.
Celkově byla zjevně ještě o dost silnější, než by byl považoval za možné.
Možná ne fyzicky, avšak její vyzařování ho ve dnech minulých mnohokrát přivedlo k pochybám, jestli ona a ta někdejší studentka byly identickými osobami. Nebála se ho, byla shovívavá, dlouho se ovládala, nedala se zastrašit. I když zřetelně viděl, že chce prchnout, s čímž vlastně v podstatě počítal, zůstala, vzepřela se mu. Snášela ho i jeho hrubé urážky, aniž by cokoli požadovala. To, co jí prezentoval jako slabost, bylo vlastně její největší silnou stránkou. Pochybnosti o jeho osobě vyvolaly její ideály a ona byla připravena sama trpět za svou víru v dobro v člověku. Ukrývala ho tady. Muselo ji to stát spoustu sil, krást se sem dvakrát denně, za člověkem s pověstí chladnokrevného vraha.
Avšak skutečnou odvahu prokázala včera a dnes. Ve srovnatelné situaci by nejednal tak lidsky - osvobodit vězně z pout, ačkoli by byl fyzicky zdatnější a magicky rovnocenný. Především by se do takové situace nikdy nedostal.
Nedokázal jinak, než jí v duchu vyseknout uznání za tuto odvahu. Jaké to má myšlenky!
Copak měl tak špatné svědomí, že soudil její osobu zřejmě poprvé podle skutečností, ne podle předsudků.
Co se to s ním děje?
Myšlenky mu u ní setrvávaly ještě dlouho, avšak zase více protkány sny a neskutečnostmi.
Nečekaně byl z těchto fantazií vysloveně vytržen.
Nedokázal potlačit výkřik, když celým jeho tělem projela pálivá bolest, vycházející ze Znamení zla na levém předloktí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gringer Gringer | 27. října 2019 v 22:44 | Reagovat

ale ale, Sevicku! takovy predstavy :-D  :-P

2 Ela Ela | 27. října 2019 v 23:33 | Reagovat

Děkuju za překlad. Těším se na další kapitolu :-)

3 nes nes | 28. října 2019 v 1:52 | Reagovat

Díky za překlad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.