Rozednění přišlo příliš brzy.
Hermiona spala něco přes dvě hodiny, když jí vycházející slunce posvítilo neúprosně, ano, téměř brutálně, do očí. Z úst se jí vydralo zasténání, vyvolané nejen dunivou bolestí hlavy, ale také vzpomínkami na proběhlou noc, které se okamžitě vyrojily. Připadlo jí neuvěřitelné, co se za těch pár hodin stalo. Jak dlouho asi trvalo Snapea najít, dopravit do bezpečí a zflikovat dohromady? Dvě nebo tři hodiny? Nejdelší časový úsek zabralo asi čekání, až se probere. Minimálně jí to tak přišlo. Nejistota a strach o rodiče ji dohnaly téměř až k šílenství.
Muž, který byl kdysi jejím profesorem, se nacházel v politováníhodném stavu. Byl pohublý a zanedbaný více než kdy dřív. A k tomu ještě čas, který strávil v lese. Nemožnost zdvihnout se kvůli močení a vysvléci si oblečení byla ve včerejší "Hitparádě odporností" jistě na hodně vysokém postu, těsně následovaná zvratky, které mu lpěly na krku a plášti. Avšak neostříhané nehty, skoro drápy, a už zjevnou dobu nečištěné zuby nebo nemyté vlasy odkazovaly na o mnoho delší zanedbávání.
Asi na sebe úplně kašlal. Voldemortovi bylo nejspíš jedno, jako jeho přívrženci vypadají. Nebo jak jsou cítit. Musela se velmi překonávat, aby ho vysvlékla, ačkoli k tomu potřebovala jen pár pohybů hůlkou. Už ten zápach, který vyvolal pohyb oblečení, se postaral o markantní zdvižení žaludku, což potlačovala s opravdu velkou námahou. Ale to, co musely její oči vidět poté, co z něj oblečení zmizelo a odhalilo pohled na to zubožené tělo, byl vrchol minulé noci a zcela vymazal odpor, který pociťovala předtím. Na to nikdy nezapomene.
Asi byl opravdu zázrak, že Snape ještě žil. Že se vůbec zvládl přemístit do Zapovězeného lesa. Jistě měl neuvěřitelnou chuť přežít.
Do levé plíce se mu zabodla dvě žebra. Hermiona si nedokázala vysvětlit, jak bylo možné, že se za těch mnoho hodin jednoduše neutopil ve vlastní krvi. V podstatě to odporovalo jakémukoli přírodnímu zákonu. Avšak tím to nekončilo. Silná deformace obličeje byla výsledkem rozdrcení téměř všech kostí levé strany tváře. To byl další zázrak, že do mozku nevnikl žádný odštěpek čelní či jařmové kosti nebo kosti v oblasti očního důlku.
Vedle těchto dvou více než život ohrožujících zranění, v "běžném" případě jasně smrtelných, bylo Snapeovo tělo poznamenáno nespočtem dalších ran. Horní část těla byla poseta pohmožděninami a tržnými zraněními, která byla zjevně způsobena silnými kopy a ranami do těla. Pravý kotník byl vyvrtnutý, levé rameno vykloubené.
A vedle všech těchto zranění, vzniklých hrubým, nekouzelnickým násilím, vykazoval Mistr lektvarů také stopy mnohých mučivých kleteb.
Co mu to udělali?
Hermiona mu zahojila rány, očistila ho. A protože jí jeho pach zcela jistě nebyl lhostejný, udělala mnohem více než jen to. Když se probudil vypadal skoro zase lidsky.
V jeho pohledu bylo něco, co na ni působilo jemněji, než si dokázala představit po tom jeho přepadení, po vyslovených hrozbách. Zpětně se to sotva zdálo možné, ale díval se na ni s takovou intenzitou, která ji téměř šokovala. Bylo to, jako by mohla na maličký okamžik pohlédnout do jeho duše. Věřila, že v ní spatřila zoufalství, strach… a vděčnost. Hermiona chtěla vidět, jak trpí, avšak tento plán se najednou nedal uskutečnit. Minimálně ne zcela.
Když se jí vysmíval, zlost v ní znovu vzplanula, ač jen na pár vteřin. Sama sebe tím šokovala. Nevěděla o sobě, že je násilnická, nenáviděla napadání lidí, nenáviděla kletby.
Poprvé v životě uhodila Malfoye ve třeťáku. Harry a Ron ji tenkrát obdivovali, byli překvapení, hrdí, že se hodlala bránit.
Ona sama se za své jednání styděla. Výprask znamenal ponížení, to jí rodiče stále opakovali. A ona byla téhož názoru. Pouze ve stavu nouze se chtěla bránit, ale nikdy nechtěla být prvoplánově násilnická.
A stejně tomu takbylo. V ráži byla nevypočitatelná, to si nyní musela přiznat. Byla připravena zardousit Snapea holýma rukama. Byl tak slabý, neschopný pohybu díky jejím poutům, chtělo to jen přiložit i druhou ruku k jeho hrdlu a zvýšit tlak. Cítila se tak silná… Při té myšlence jí bylo na zvracení.
Co to do ní jenom vjelo? Styděla se za to. Využila slabosti toho muže, nechala ho pocítit, jak mu byla nadřazená. Užívala si pohledu na děs v jeho očích. Teprve slova, která zašeptal, nechala zmizet tu zlost; vypařila se skoro tak rychle, jak přišla.
Bylo jí to líto. Jeho jí bylo líto.
Oproti svým zásadám, jakémukoli zdravému lidskému rozumu, s tím bastardem, tím vrahem, jemuž ještě před několika dny přála to nejhorší, soucítila. S mužem, který zachránil její rodiče.
Chtěla si namluvit, že tento bod je třeba ještě prověřit, že to všechno mohlo být i vymyšleno, avšak její srdce už drželo se Snapem, dílem jistě i kvůli jejím vlastním pocitům viny. Ale proč by si to měl vymýšlet?
'Aby našel nějakého hlupáka, který mu ochotně dopomůže vstoupit do hradu…' našeptával jí nějaký zlomyslný hlas.
To nemohla být pravda. Polomrtvé nikdo špiclovat nepošle.
Nemohl taky vědět, že ho najde ona. Že ho vůbec někdo najde. Byla to čirá náhoda, že na něho narazila. Náhoda. Zvládla ho udržet při životě. Dokonce s ním mohla mluvit. Zvládla to. Do hrudi jí proniklo něco, co jí připomnělo dobu minulou. Hrdost.
Ach ano, zachránila jsi život vrahovi Brumbála, za to ti dají řád. Ignorovala hlas ve svém nitru.
Zachránila život. V této chvíli bylo jedno, o koho se jednalo. Uchránila těžce zraněného před smrtí. Byla toho schopná samostatně, a to jí rozbušilo srdce.
Stálo ji to opravdu mnoho úsilí a konfrontovalo ji to s jednou z jejích největších slabostí. Se schopností se rozhodnout. Držela jeho život ve svých rukou a rozhodla se jednat. A to ještě před tím, než jí mohla jeho smrt to rozhodnutí vzít. Prosadila si vlastní vůli. Nikdo ji k volbě nenutil ani nevyzval. Dobře, on ji vydíral. Ale od momentu, když ho našla bezvědomého v lese, jednala z vlastní vůle.
Jestli bylo její rozhodnutí správné a nakolik, se ještě uvidí. Musela za ním tak rychle, jak to půjde. Nebude lehké opustit hrad s potravinami, sama a bez toho, aniž by se někdo ptal, kam že jde. Ale ona si cestu najde.
Snape se musí nutně najíst, jinak po vší její snaze stejně zemře. Vysílením.
Hezky popsane uvazovani. Ze zachranky si ty "smrady" zanedbanych pamatuju, musela jsem to prestat delat, jinak bych si casem vypalila cichovy bunky. Chudacek Sevie
