Das Leben danach - P18 - 17/28
7. listopadu 2019 v 20:00 | VestiliaKapitola 17
Jako by se čas zastavil a svět už nebyl co dřív. Hermiona myslela, že se divokým rytmem svého srdce rozskočí.
Zúženým viděním sledovala jen Minervu, avšak napětím nemohla v jejím obličeji odhalit jakýkoli pocit.
Hermionu zachvátila panika.
Co s ní teď bude?
Skryla vraha, Smrtijeda. To z ní nevyhnutelně učinilo kolaborantku a vrhlo ji to do světla těžkého zločince.
Snape byl Brumbálův vrah, podlý nenáviděný zrádce.
Celý rok jí tato myšlenka prolétla hlavou minimálně jednou denně. Jak na to jen mohla zapomenout?
Nezapomněla na to, jen - což bylo o dost horší - k tomu nepřihlédla.
Proč?
Přes hlasité zurčení krve jí do uší pronikly slova Minervy jen tlumeně.
"Hermiono, dej hůlku dolů…"
Svou hůlku?
Až teď si uvědomila, v jaké byla pozici. Výhružně stála proti McGonagallové. Skoro tak, jako by chtěla Snapea bránit. Přesně to dělala, bránila ho.
Proč?
Další hlas si horko těžko razil cestu do jejího vědomí.
"Slečno Grangerová, udělejte, co řekla."
Snapeův hlas byl věcný, prost jakékoli emoce. Chtěla se k němu otočit, podívat se mu do obličeje, vědět, jak se tváří. Avšak strach, že by ji právě v tomto okamžiku Minerva přemohla, byl příliš velký. Svaly bolely napětím, ve kterém je Hermiona držela.
"Dítě… Prosím tě. Nic se ti nestane. Prosím, dej hůlku dolů."
Mohla věřit těmto slovům?
Vždyť Minerva jí musí pohrdat za to, co udělala. Za ohrožení Řádu, které bez rozmyslu podnikla. Zrychlil se jí dech, zakroutila hlavou.
Se závratnou rychlostí ji pohltila myšlenka, že uteče před zodpovědností a potrestáním, které se na ni nyní nevyhnutelně namíří. Nezaslechla Snapeovy kroky a překvapil ji náhlý úder do pravé ruky. Vykřikla, více šokem než bolestí, a hůlka jí spadla na zem.
Byla naprosto bezbranná, do očí jí vstoupily slzy. Chtěla vyřknout tolik slov, avšak přes rty jí neprošlo ani jedno z nich.
"Děkuji ti… Severusi," řekla Minerva opatrně po několika vteřinách váhání.
Po kapkách začínala rozumět obsahu těch slov.
'Severusi'? 'Děkuji ti'?
Hermiona byla překvapená, skoro ohromená.
Pohled jí sklouzl ke Snapeovi. Zdálo se, že jím hýbaly tytéž emoce.
V místnosti se rozhostilo mlčení, jehož délku nikdo nedokázal odhadnout.
Byl to Snape, který promluvil jako první.
"Z tvých slov usuzuji, že to víš…" řekl pohrdavě.
Minerva mlčky přikývla.
Položil si ruku ve znaveném gestu na čelo a další slova pronesl v čirém zoufalství.
"Tys to věděla? Tys to věděla a necháváš mě ve víře, že není cesty zpět. Necháváš mě ve víře, že jsem zatracen?"
McGonagallová ho přerušila.
"Musela jsem to slíbit.
Kdyby to bylo možné, nejpozději po prvním útoku bych tě mileráda měla zpátky na naší straně. Ale musela jsem mu slíbit, že tě vezmu zpátky teprve tehdy, až už nebude žádná jiná možnost."
Hermiona byla úplně podrážděná. Co se to tu dělo, o čem ti dva jenom mluvili.
"Téměř by ani žádná možnost nebyla. Je třeba poděkovat Grangerové, že vůbec ještě žiju! Že jsem přežil, ukrytý tady. Zrovna tady."
Zranilo ji, s jakým despektem to slovo vyslovil. Avšak Minervina odpověď zabránila dalšímu přemýšlení.
"Tys jí to svěřil?"
Snape se rozesmál.
"Ji? Nikdy by mi to nevěřila."
Jednal svrchu jako vždy. Hermiona ho nenáviděla.
McGonagallová jí věnovala pohled, který zřetelně prozrazoval, že si to později vyjasní. Otázka 'proč' stála bývalé profesorce zřetelně vepsaná do tváře. Pak se zase obrátila ke Snapeovi.
"Uvěří tomu, stejně jako my všichni v hradu. Počkej tady. Za hodinu budu zpátky a dojdu pro tebe. Je čas, aby ses vrátil domů."
Hermiona byla překvapená, jakou něžnost ta slova obsahovala.
Snape si nyní pohrdlivě odfrkl a k oběma ženám se viditelně demonstrativně obrátil zády.
"Hermiono, ty půjdeš se mnou do hradu."
Naproti tomu při těchto slovech nebyla v hlase starší čarodějky ani stopa po něžnosti.
Obě ženy mlčky opustily Chýši, avšak jakmile se sehnuly, aby vstoupily do tunelu na bradavické pozemky, začala Minerva mluvit.
"Kdy jsi ho sem dovedla?"
Znělo z ní velké zklamání. Hermionino srdce se znovu rozběhlo.
"Před třemi dny… Byl zraněný, v Lese. Chtěla jsem…"
Byla přerušena.
"Na tvá vysvětlení bude později více než dostatek času, až bude klid. Očekávám tě dnes odpoledne ve své kanceláři. Nyní mi pomůžeš svolat všechny obyvatele hradu do Velké síně."
Tím byl rozhovor zakončený.
V následujících minutách se Hermiona, společně se všemi ostatními, dověděla, jakou roli vlastně Snape v této válce hrál.
Nikdy nebyl zrádcem, vždy bojoval za Brumbála.
Inscenace jeho zdánlivé vraždy na Astronomické věži byla nutná. Už na prahu smrti šikovně použil Albus Brumbál tento čin, aby jednou provždy skoncoval s pochybnostmi Temného pána o Snapeově věrnosti.
Minerva informovala, že do těchto plánů sice zasvěcena nebyla, avšak Brumbál sám skryl ve své pracovně dostatek důkazů, jež mohla nalézt jen bývalá profesorka.
Mimo jiné se jednalo o Brumbálův dopis, který o těch plánech detailně vypovídal. Vysvětlila, že nemohla nikoho dalšího zasvětit, jelikož by představoval nebezpečí pro Severuse. Při mučení by mohl tajemství o jeho dvojím životě vyzradit. Tomu bylo třeba se vyhnout. Severus měl podle možnosti až do rozhodující bitvy vytrvat po boku Voldemorta, aby mohl zakročit ve správnou chvíli. A dále byl určen pro zničení Nagini, jednoho z viteálů.
Hermiona na Minervina slova nikdy nezapomene.
"Vydržel to, jak jen to bylo možné. Ale nyní se k nám vrátil s cennými informacemi, aby s námi bojoval bok po boku."
Mladá žena nad tím mohla jen kroutit hlavou, vždyť přece dobře slyšela, co říkal Snape. Velmi rád by se vrátil zpátky.
V mnohým obličejích ve Velké síni se zračily jasné pochybnosti ohledně Snapea.
Co by asi řekli Harry s Ronem, kdyby sem přišli?
Oba se tolik předháněli v nenávisti, kterou vůči profesorovi pociťovali, že Hermioně připadlo téměř nemožné, že by ji někdy pozbyli. Se všemi v Síni to asi bylo podobné.
Avšak když Minerva oznámila, že se nyní vydá s Poppy na cestu do Chroptící chýše a přivedou ho, nikdo nahlas žádnou námitku nevyslovil.
Hermiona se ukryla ve své ložnici.
Předsevzala si, že k Minervě půjde ve čtyři. Do té doby si chtěla trochu odpočinout.
Oproti svému očekávání usnula.
Přesně ve čtyři vstoupila do pracovny McGonagallové.
Profesorka si Hermionu přeměřovala přes své brýle. Její pohled nevěstil nic dobrého.
Ale nejdříve řekla: "Odvedla si na Severusovi velmi dobrou práci. Zachránila jsi mu život."
Hermiona se u psacího stoluposadila na jednu z židlí pro návštěvy. Přikývla a Minerva pokračovala podstatně přísnějším tónem: "Ale musím říct, že jsi mě jistým způsobem velmi zklamala."
Hermiona chtěla něco odpovědět, ale Minerva ji přerušila mávnutím ruky dřív, než ze sebe mohla dostat jediné slůvko.
"Přechovávala jsi na pozemcích Smrtijeda…"
Znovu nemohla říct nic na svou obhajobu.
"Neodmlouvej. Nevěděla jsi, že není Smrtijed. Zachránit ho, to bych snad ještě pochopila a odpustila ti, ale mělas tři dny čas mi říct, že tu je. Neudělalas to, Severus mě informoval, co se stalo s tvými rodiči. Dokážu pochopit, žes mu byla vděčná. Přesto byl ve tvých očích vrahem. Neměla ses tím činem nechat zaslepit. Ohrozila jsi sebe a nás všechny. Nic není v naší dnešní situaci důležitější než vzájemná důvěra."
Po krátké odmlce, kdy na Hermionu jen mlčky hleděla, pokračovala dál: "Také mi vyprávěl, že tě nejdřív vydíral. Ale nejpozději tehdy, kdy ti řekl pravdu, jsi mě o něm měla informovat."
Mladé ženě v očích pálily slzy.
"Nemohla jsem přece vydat člověka, který zachránil mé rodiče."
Minerva zakroutila hlavou.
"Vím, že je to těžké, Hermiono. Ale měla bys nám a našim rozhodnutím věřit."
Byla si jistá, že Snapea popraví. Nic jiného předpokládat nemohla. Ale nevyslovila to, neboť by to nic nezměnilo na Minervině rozhodnutí.
Tak dodala: "A ještě jedna věc, Hermiono. Nechci ještě jedinkrát zažít, že se budeš v noci tajně vykrádat z hradu. Několik dní ti to prošlo, ale nevěř tomu, že jsem si toho nevšimla. Skutečnost, že ses dnes v noci nevrátila, zakončila veškeré porozumění. Dnes ráno jsme o tebe měli všichni velkou starost."
Hermiona se rozplakala. Hlas se jí chvěl, když povídala: "Nemohla jsem se vrátit… Snapea volal Voldemort, měl velké bolesti…"
Minerva ji přerušila.
"Dělá na mě stále veliký dojem, jak obětavě jednáš. Ale na druhé straně je to od tebe o to lehkomyslnější, že jsi tam s ním zůstala sama.
V tom stavu musel být nevypočitatelný."
Hermiona zaraženě hleděla k zemi.
Nechtěla ho nechat samotného. Bylo jí ho líto, se svou bolestí neměl být sám.
Proč tomu Minerva nerozumí?
V místnosti na chvíli zavládlo naprosté ticho.
McGonagallová znovu promluvila a hlas měla o poznání jemnější.
"Nemysli si prosím, že ti také nejsem vděčná. Poppy prohlásila, že je zázrak, že přežil a že ty máš velký talent pro léčení. Instinktivně jsi udělala všechno správně.
Možná… Možná jsi dokonce cítila, že od Severuse nehrozí žádné nebezpečí."
Poslední slova zněla málo přesvědčivě. A že to nebylo nebezpečné, Hermiona nemohla bůhvíproč potvrdit. Ale to raději zamlčí.
Minerva pokračovala.
"Chtěla bych tě poprosit, abys nechala těch svých samostatných procházek. Severus musí ještě čtyři dny odpočívat, ale to víš sama jistě dobře."
Hermiona přikývla, aniž by vzhlédla.
"Velmi dobře si ho vyléčila a pečovala o něj. Teď můžeš jít, Hermiono."
Hermiona byla ráda, že konečně opustila pracovnu. Vydala se přímou cestou do své ložnice.
Velmi dobře o něj pečovala…
Nikdo neviděl, v jakém stavu byl, když ho našla. Nikdo nemůže ani v nejmenším odhadnout, jak dobrá ve skutečnosti byla a kolik sil ji to stálo. A jako pochvala jí příslušelo ještě pokárání.
Dobře, nejednala korektně, ale nikdo nebyl v ohrožení.
Ledový hlas jí našeptával, že Snape ji dvakrát přemohl. Pokud by byly jeho úmysly jiné, vybojoval by asi Voldemort konečné vítězství. Snape mohl skutečně představovat nebezpečí.
Hermiona zachránila život, postarala se o to, aby se vrátil jeden přívrženec Fénixova řádu. To přece znělo dobře.
Ale chování, které k tomu vedlo, bylo bohužel chybné.
Byla měkká a poddajná a proti své vůli musela s Minervou souhlasit. Bylo to velké riziko, které podstoupila. Sama.
Stejně tak se to mohlo nepovést.
Co jí bránilo v tom, aby šla za Minervou a svěřila se jí?
Strach, že Snapea zabijí. Držela jeho život ve svých rukou. Chránila ho. A zpětně musela říct, že jeho život bránila všemi prostředky.
Nyní kroutila hlavou nad tím, že se postavila se zdviženou hůlkou mezi něho a Minervu.
Naštěstí na to nepřišla řeč. Nedokázala by to vysvětlit. Ani sama sobě. Po všem, co viděla v těchto dnech, byl Snape jen trpící muž. Už ne Brumbálův vrah.
Nyní věděla, že ta vražda nebyla žádnou vraždou. Co z něj tedy zůstalo?
Byl nástrojem, který se používal. Naprosto zatvrzelý člověk, kterého pod vlivem kouzelného lektvaru zjevně přepadly emoce.
Bylo jí ho líto. To, co se s ním stalo, bylo nelidské. Ale bylo to nutné?
Byla válka a šlo o holý život. Zjevně na to byla příliš slabá.
Co ji tu ještě drželo?
A kdo jí zabrání odejít? Nikdo.
Za čtyři dny opustí hrad.
Proč ne hned?
Slova, kterými si odpověděla, rozprostřela více nejasnosti, než měla odstranit.
Odejde teprve tehdy, až si bude jistá, že se Snape úplně zotavil.
Ještě tři dny bude užívat lektvar. Čtvrtého dne bude jasné, jestli se opravdu uzdravil.
Komentáře
A děkuji za překlad a ještě vic, že jsou kapitoly přidávány dvakrát za týden 😁
no chapu, ze o ni meli starost, ale takovyhle karani... nonono... To ani neni pochvala
pripomina mi to moji praci. Jsem zvedava, jak to pujde dal... Kdyz uz neni cerna ovce.
diky za preklad
Tak tohle jsem teda nečekala a díky za překlad.