close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Das Leben danach - P18 - 20/28

17. listopadu 2019 v 20:00 |  Vestilia
Kapitola 20
Severus Snape seděl ve svém obývacím pokoji, zahloubaný v křesle nedaleko krbu.
Nevyvede ho z míry, znovu už ne. Dokázal se kontrolovat, vždycky to uměl. Tak dobře, že si tím mohl sám více než jedenkrát zachránit život.


Grangerová mu nezhatí důvěru v tuto jeho schopnost. A stejně se stále díval na svou pohovku jako u vytržení. Celé minuty.
Na pohovce ležela mladá žena, která ho přiměla k víře, že přišel o rozum.
Jednal, aniž by přemýšlel o následcích. Pouhý pocit, že ji ztratí - absurdní, nadával sám sobě - se postaral o to, že se vinou kouzla sesula. Postaral se o to, aby ji odnesl do svého bytu, ačkoli jednoduché "mobilicorpus" - které zakouzlil jen na zavazadla - by ho stálo daleko méně sil. Užíval si pocit, že ji k sobě pevně tiskne, že jí pomáhá.
Byl blázen.
Ve vědomějším stavu by jakoukoli jeho pomoc odmítla.
Snape si cenil její hrdosti s nemenší intenzitou jako té své.
A teď tady ležela, tak pokojně, tak klidně. Nic nepřipomínalo to napětí, ve kterém se nacházela. Rysy jejího obličeje byly naprosto uvolněné.
Spoustu minut se na ni díval. Nutila ho přemýšlet o ní, fantazie minulých dní probudila k novému životu. Ale on se viděl jako neschopný se jí jen dotknout.
Nepříslušelo mu to.
Skoro hodinu už ji pozoroval s bušícím srdcem a pohled na její spící tělo do sebe vysloveně nasával, vypaloval si ho do paměti, aby si ho dokázal v budoucích, osamělých hodinách vybavit.
Jakmile si uvědomil, že se v příštích minutách vzbudí, neboť působení kouzla skončí, povolal se ke klidu.
Za žádných okolností nesmí poznat, jak radostně se díval. Nikdy nesmí ani jen začít tušit, co se v něm odehrávalo.
Jeho tělo, do nynějška nakloněné směrem k ní, se napřímilo, paže odložil na područky křesla, i prsty na nich spočívaly rovně.
Na několik vteřin zavřel oči, vědomě se nadechl a vydechl. S úlevou si všiml, že se mu dech uklidnil. Byl připraven čelit bdělé Grangerové. Víčka se jí pomalu zdvihla. Právě v tom momentu Hermioniným tělem projelo zaškubnutí. Zděšeně vyskočila a viditelně iritovaná se rozhlížela po bytě.
Sledoval její reakci s rostoucím zájmem. Zmatenost v rysech jí propůjčovala ještě zranitelnější vzezření. Ještě nevinnější. Pohled, který na něm spočinul, však byl všechno, jen ne nevinný.
Byl naplněný nenávistí.
Jen o několik vteřin později vyjádřila tu nenávist i důraznými slovy. Přičemž se ho nedotkla slova jako taková, nýbrž ten pohrdlivý tón, kterým je pronesla.
"Proč jste mě nenechal odejít?"
Co měl na ta sykavá slova říct? Pravdu? Nepředstavitelné.
Uhnul protiotázkou: "Kam jste chtěla jít, slečno Grangerová?"
Beze slova vstala. Trochu udiveně se podívala na zavazadla, stojící uspořádaná a pořád ještě zmenšená blízko pohovky. Sáhla po nich a hrdými kroky vykročila ke dveřím. Jakmile sáhla po klice, Snape vyskočil a zadržel ji.
Hrubě ji chytil za paži, strhl zpátky, přičemž kufr i truhla spadly na zem, přitáhl ji k pohovce a postrčil na ni.
"Zůstanete tady, dokud mi neodpovíte."
Mluvil hlasitěji a agresivněji, než měl v úmyslu. Výsledkem toho byl nyní její ustrašený pohled. Způsobil jeho srdci malou ránu, avšak ona si aspoň už nedovolí bez dovolení vstát.
Nebude se před ní zesměšňovat a prosit ji, aby zůstala.
"Možná Vám to letos uniklo, ale mimo tyto zdi zuří brutální válka. V jistých kruzích jste známá jako bílá vrána, Grangerová. Co myslíte, že se Vám stane, když Vás nějaký Smrtijed pozná?"
Přerušila ho sarkasmem.
"Právě se tváříte, jako by Vás zajímalo, co se mnou bude."
Proti svému přesvědčení odpověděl. Sice tiše, ale dost hlasitě na to, aby ho Grangerová slyšela.
"Možná mě to opravdu zajímá."
Zareagovala tak, jak očekával. Rozesmála se, hlasitě a zlomyslně. Smála se mu.
V této chvíli nevěděl, odkud pramení jeho sebeovládání. Milerád by udělal ještě jeden krok k pohovce a jednou ranou jí smazal ten smích z obličeje. Ale místo toho se zase posadil do křesla a čekal, až se uklidní.
"Vážně si myslíte, že Vás jen tak nechám odejít? Právě teď, když jste prokázala, že se za Vaším věčným vševědstvím opravdu skrývá něco, co umíte i prakticky?"
Její obličej znovu vyjadřoval údiv. Nedokázal říct, jestli jeho slova přijala jako kompliment nebo urážku. Pokračoval.
"Minerva nejprve nemohla uvěřit tomu, že jste to byla Vy, kdo mě vyléčil, především ne poté, co jí Poppy velmi působivě předvedla, v jakém stavu jsem se asi nacházel, když jste mě našla. A jaká kouzla jste musela použít pro mé vyléčení.
I mě stále ještě udivuje, že jste to dokázala."
Ponížení, teď to muselo nastat. Nesměla si pomyslet, že je měkký, nebo že se jeho chování vůči ní proměnilo.
"Pokud jste tak překvapený, proč jste mě pak vůbec prosil o pomoc? Pardon, to jste přece vůbec neudělal. Hrozil jste mi, jak jen jsem mohla zapomenout," řekla jedovatě.
Znovu se chystala vstát, avšak tentokrát stačil Snapeův pohled, aby jí v tom zabránil.
"Nebuďte prosím malicherná, v mých očích v tom není rozdíl. A nyní se můžete alespoň zdobit pírky hrdinného zachránce života. Všichni jsou nyní jistě na Vás tak neuvěřitelně pyšní."
Ta slova zněla sladce a svrchu.
"Ano, jistě, všichni jsou nadšení, že jsem zachránila život vrahovi," vrátila mu to s nemenší porcí falše. Zakroutil hlavou.
"Vždyť už všichni ví, že nejsem vrah. Tedy minimálně žádný skutečný."
Znovu se rozesmála.
"A to jste mě označil za naivní? Když jsem Vás zachránila, stále jsem si myslela, že jste chladnokrevný vrah a zrádce. Ano, všichni jsou tady na mě fakt hrozně hrdí… Jistě mě obdivují za mou slabost, lehkomyslnost a hloupost."
Mluvila pevným hlasem, ale slzy, kanoucí jí po tvářích, zřetelně prozrazovaly, jak se cítí uvnitř.
"Chtěla jsem odejít, protože tento hrad je to nejšpatnější místo, na kterém bych měla být. Dítě, které jste ve mně odhalil, touží najít své rodiče a klidně žít. To dítě má strach, že se Smrtijedi vrátí, nemůže kvůli nočním můrám spát. Chce žít v míru…"
Zmlkla, sklopila pohled. Zřejmě v tentýž okamžik poznala, komu to všechno vykládala.
Několik vteřin trvalo, než si ujasnil, že našel správná slova pro odpověď.
"Copak si myslíte, že ostatní tady v hradu se na další útok těší? Myslíte, že spí dobře? Nikdo by Vám neodpověděl, že ano. Proč odcházíte a s nikým si o tom před tím nepromluvíte?"
Podíval se na ni a chvíli pochyboval.
"Nebo mi chcete říct, že jste to udělala?"
Jeho hlas tu nejistotu neprozradil. Zněl spíše rétoricky, jako by ji chtěl usvědčit z chyby. Grangerová po chvíli váhání zavrtěla hlavou.
Jinak by si její slova ani nedokázal vysvětlit.
Vždyť byla ještě skoro dítě, jak od ní někdo mohl očekávat, aby jednala s naprostou chladnokrevností? Pokračoval poměrně klidněji.
"Odvaha neznamená, že se člověk nebojí. Odvaha se prokáže tím, že se postavíte svým strachům. Minerva je na Vás velmi pyšná, a pokud jsou ostatní příliš slepí a neuznají a neocení Váš výkon, je to prostě tak. Přičemž si to tedy nedokážu dost dobře představit. Domnívám se, že Vašimi neprověřenými nařčeními velmi křivdíte lidem jako jsou Poppy a Molly Weasleyová. Ale Minerva v každém případě poznala, co jste udělala. Pouze zklamání, že jí nedůvěřujete, jí zabránilo jásat. Ale i tomu dokázala porozumět."
Hermiona zakroutila hlavou a zařvala na něho.
"Z Vaší hrdosti a Vašeho porozumění jsem toho moc nezaregistrovala."
"Nejste už studentka, která může dostat body za správné jednání, sama jste to už předtím tak trefně poznamenala. Co od ní očekáváte? Našla jste mě, protože jste přes zákaz sama opustila hrad. Chcete za to pochvalu? To, že jste mi pomohla, Vás zachránilo od pořádného vyčinění, copak to nestačí?"
Zase zakroutila hlavou.
"Vy sám jste mě přece označil za dítě. Vy sám jste přece taky toho názoru, že bych tady ne-"
Ledově ji přerušil.
"Pokud by šlo o to, abychom oprostili hrad od dětí, musela by ho opustit dobrá polovina obyvatel. Počínaje celou Weasleyovic rodinou. Jste dítě, naivní, lehkomyslné, neopatrné. Ale jste, ačkoli mi přijde za těžko Vám to říkat, schopná čarodějka. A pokud odejdete, postaráte se o nepotřebný chaos. Hnáni starostí opustí někteří Bradavice, aby Vás hledali, vrhnou se do nebezpečí proto, že se nedokážete vyrovnat se svými komplexy méněcennosti. Má Vás člověk pravidelně hladit po hlavičce a chválit Vás jako pejska, který páníčkovi aportuje klacek?"
Z jejího pohledu poznal, že toho řekl příliš. Pořád se ještě divila, ale nějakým zvláštním způsobem s úlevou. Ale co jiného by mohl udělat?
Nesměla odejít.
A on jí nelhal, skutečnosti odpovídalo všechno, co řekl. Dříve nebo později to také pozná.
V jejím pohledu řvala spousta otázek, a on to nedokázal snést.
"Odejděte do své ložnice, Grangerová.
Taky se potřebuji vyspat."
Na rozdíl od předchozího formuloval tato slova chladně a odmítavě. Zdvihla se, přikývla.
Zasyčel ještě: "A varuji Vás, pokud ještě jednou sama budete chtít opustit hrad, nevyjdete z toho tak hladce."
Do očí se jí vrátilo trochu strachu. Avšak přikývla znovu.
Znovu sáhla po svých zavazadlech. Zamířila ke dveřím, slyšel, jak je otevírala.
Nedíval se za ní, ať si nemyslí, že pro něj něco znamená.
"Profesore Snape…?"
Samozřejmě že vzhlédl. Myšlenka, že by mu možná poděkovala, mu rozbušila srdce. Nevěděl, jestli se z toho má radovat, nebo ne. Vděčnost spočívá na uznání, že se za její osobu přimluvil. Nesmí si myslet, že se přimlouval speciálně za ni. Mluvil jen za všechny. Obával se její vděčnosti, a přesto si přál její uznání z celého srdce.
Poděkování, bez škodolibosti a výsměchu by…
"Kam jste vlastně šel? Tak pozdě a úplně sám?"
Proklouzla dveřmi a opustila byt dřív, než vůbec zjistil, co právě řekla.
Ještě dlouho během noci proklínal její drzost. Na spánek neměl pomyšlení.
O to více ne, když si teprve o dost později uvědomil, jak ho oslovila. Profesore Snape…
Ten titul miloval, přinesl mu všechen respekt, který si vždycky přál.
A teď to byla zrovna Grangerová, která ho tak oslovila po více než roce, kdy musel žít beze cti a v ostudě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nes nes | 18. listopadu 2019 v 4:21 | Reagovat

Díky za překlad.

2 Gringer Gringer | 18. listopadu 2019 v 8:22 | Reagovat

ooo v byte profesora lektvaru. To by me mohl taky omracit a dotahnout k sobe :-D

3 ardazlyry ardazlyry | 18. listopadu 2019 v 18:53 | Reagovat

[2]: Gringer: :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.