Kapitola 25
Snape to udělal. Pronikl do její mysli, byl svědkem jejích strachů a jejího zoufalství. Svědkem jejích slabostí.
Nedokázala myslet na nic jiného, nevěděla, jestli uběhly minuty nebo hodiny, kdy se naprosto apaticky krčila na zemi v jeho obývacím pokoji. Slzám nebránila, ani hlasité vzlykání se nepokoušela skrývat. Nehrozilo, že by se jí to mohlo podařit, a navíc se vystavovala nebezpečí, že by Snape mohl uvidět něco nového.